Lukys

Hrozně jsem chtěl, aby se mi časem film zalíbil, ale on ten název je skutečně trefný. Chladný přístup k látce připravuje jinak nadějný materiál o jakékoliv hlubší a výraznější emoce, jak na straně postav, tak diváků. Celkovému zážitku sice vizuál nezanedbatelně přidává, ale jestli tu mrazivou, až nepříjemnou atmosféru pomáhalo vytvářet vybrané časové prostředí nebo to sledování filmu v letňáku v deset večer, to si nejsem jistý.

Po předchozích originálních filmech značný úpadek kvality. Tady to má pouze originální námět s potenciálem, který je nudně ne-li až odfláknutě zpracovaný. Jakákoliv práce s atmosférou je pryč a vše se děje tak nějak náhodou bez přidané hodnoty, která by jakkoliv zapůsobila. Zároveň se tak scénář zbytečně stává přihlouplým až absurdním. Často je spousta scén nevysvětlena a jednotlivé zvraty jen posouvají děj tam, kam scénáristé potřebují. Scénář tak stojí jen na tom, že se neustále něco děje, tak aby se divák zabavil a kopíruje už obranou šablonu survival thrilleru, kterou všichni známe. Nemluvě o dvou dějových linkách, z nichž jedna se ke konci ukáže lehce zbytečná. A i postavy překvapivě zklamaly. Na rozdíl od předešlých dílů se o většině postavách dozvíte minimum, nikdo se nijak nerozvíjí a vyloženě soucítíte pouze s dvěma postavami. Škoda...a velká!

Dobrých hororů bylo vždy velmi málo. A protože 70tky už dávno minuly, je tento na pohled nenápadný snímek cenným přírůstkem do hororového žánru. A to zásluhou svých originálních prvku, které využívá naplno. Samotný koncept ticha je využíván chytře a s velkou intenzitou. Díky tomu dostanete odlišnější prožitek, než na který jste zvyklí. A v kině se vše násobí. Díky neustálému nucení nevydávat zvuky se příběh v mnoha scénách stává výrazně napínavějším, což pomáhá postupně vytvářet hutnější atmosféru. Lehce tento efektní koncept však ruší hudba, od které by se místy dalo upustit a také vytváření zbytečných hloupostí umožňující následný zvrat, ať už je sebelíp zpracovaný. Což jsou stále jen malé rýhy na jinak dokonalém povrchu, ale stejně k té dokonalosti stále chybí malí kousek.

Velmi milé překvapení v podobě řádně zfilmovaného a nefalšovaného dobrodružství, které dělá všechno tak, jak má. A některé věci, dokonce neočekávaně ve skvělém provedení. Mluvím tu o postavách, kterých tu není moc, ale všechny jsem si oblíbil bez ohledu na to, zda jsou zlé či dobré. Hlavní záporák mě potěšil svoji zcela chápavou a logickou motivací, ke svým zlomyslným činům (což se v akčních filmech moc nestává), ale také velmi slušným hereckým výkonem, který mu dodává potřebné charisma. A hlavní hrdinka Lara je jednou z nejlepších akčních postav posledních let. Její výjimečnost tkví v její zdárné obyčejnosti, které z ní nedělá žádného superhrdinu, ale "obyčejnou" sympatickou přeživší s velkým odhodláním. Této postavě zkrátka musíte fandit už od začátku a pomáhá k tomu i výborný herecký výkon, který schází většině dnešních postav v tomto žánru. Vše ostatní od výpravy, vizuálu, hudby až po jednoduchý, leč nabitý scénář, dělají tvůrci velmi zdatně Zkrátka a jednoduše se jedná o poctivé řemeslo a to se cení. Máte na to jít? To sakra jo! Proč? Protože já chci dvojku! Hned! A jestli to ten pátý Indy pokazí, nevadí. Myslím (a doufám, že se nemýlím), že Lara tu s námi ještě nějaký čas bude :)

Geniální béčková scifárna, která krásně pracuje se svým tématem a skvěle ho postupně rozvíjí až do gradujícího finále. Jediné co tomu, pro mě, podkopává trochu nohy je uchopení, které mi přišlo někdy až příliš chladné a necháváte se spíše unášet tunou nápadů a technickou stránkou, než hrou na city. I přes to se jedná o výjimečné dílo.

Jsem zklamán. A to dost. Po dlooohých 14 letech tvůrci hlásí zlepšení pouze v akci, která je opravdu skvěle natočená i nápaditá a ve vizuálu, což je díky neustálému vývoji techniky předvídatelné. I tak se tu ale nachází spousta vymazlených záběrů laděných do pestrých tónů barev. Mám říct ještě nějaké pozitivum? Giacchinova hudba je tu zase skvělá. Ne tak skvělá jako minule, ale je zase tak super nápaditá a retro, tak jak jsem doufal. Bohužel tím chvála končí. Tím největším kamenem úrazu je tu bezprostředně příběh plný nepříliš chytlavých dialogů, politických keců, nechápavě dementního chování hrdinů a také překombinované, roztáhlé a málo ucelené zápletky. Ta se navíc točí okolo nevýrazného a velmi slabého záporáka, jehož motivace a přednes zkrátka nebyly využité naplno. Děj je rozdělen na dvě linky, z nichž mě nebavila ani jedna. Nebavily mě dějové linky hlavních hrdinů, protože mě ubíjeli jejich neslané nemastné dialogy. Zkrátka mě ke konci nebavil celý příběh, protože měl mnohem větší délku, než dokázala jeho nevábně zpracovaná a hlavně průhledná zápletka unést.

S přehledem a krásně zpracovaná výpověď o době plné nevyrovnaných hodnot ve společnosti, která se nebojí dotýkat důležitých témat. Přesto si dokáže udržet lehké až povznášející tempo spojené s pohodovou náladou. Poučné a zároveň nesmírně obohacující.

Velmi slušně, na herce, natočená romanťárna, která nikdy nepřekročí svůj vlastní stín. Vše se točí okolo páru, jehož dvě hlavní hvězdy dokážou utáhnout svým hereckým talentem a charismatem celou délku filmu. Ovšem nic moc dalšího tu příběh nenabízí, čímž po čase začne spadávat do konvenčně pojatého vyprávění. Jsou tu například nevyužitá témata, která jsou nakousnuta, ale nikam nevedou nebo se s nimi dále nepracuje. Co tomuto nadějnému snímku však nejvíce podráží nohy, je důraz na vyprávění. Ten je postačující, pokud se nechce nudit. Ale pokud se chcete cítit vtaženi, či být pohlceni dějem, vyzní tento fakt do prázdna nejvíce na samotném konci, kdy po přímočarém vyprávění nastane zvrat, který vás bohužel nechá naprosto chladnými a nezachrání to ani skvěle zahrané emoce. Dobré, ale ne dost.

Vyprávění příběhu zde lehce polevilo, což naštěstí ubližuje jen dějové lince kolem Maggie. Snadno se tu nachází nudnější pasáže, které nijak nehýbají dějem ani výrazně neprohlubují jednotlivé postavy. Ovšem netrvá převratně dlouho a rychle se znovu přesouváme na stavbu, kde je to mnohem zajímavější. Rozjeté drama kolem starých křivd posílá jednotlivé členy kdysi nepřátelských skupin proti sobě a postupnou gradací nastávají závažnější problémy. Tím pádem tu příběh, na rozdíl od předešlé linky, neustále ubíhá kupředu a na nějaké to přešlapování není čas. Díky tomu se navíc dočkáme celkem adrenalinové akční scény, která sice krom slušně natočených soubojů nic moc nenabízí, ale díky finálnímu nápadu kosení zombíků ve stylu Donkey Konga musím zvednout plec nahoru. Zároveň tu musím pochválit i způsob vyprávění, který je samozřejmě stále klasicky pojatý, ovšem v této epizodě začínáme i končíme Rickovým proslovem, což jenom prohlubuje už tak dobrý dojem. Začíná a končí optimisticky, dokud nedostane slovo Negan, který ho celý obrátí naruby. Ano! Negan se konečně ukázal, a i když s místními událostmi nemá nic společného, představuje tento Rickův proslov skvělý prostředek, jak Negana s patřičnou elegencí konečně ukázat. V momentě, kdy si vezme slovo, se totiž začne celý optimisticky pojatý konec měnit na předzvěst něčeho hrozného. A tím krom skvělého ukončení navíc nalákal na příští epizody.

V minulé řadě jsem si hodně stěžoval na nevyváženost prostoru pro dějové linky. Tento problém však první epizoda nové řady napravila. Přestože se zde nachází velké množství linek na necelou hodinku stopáže, přeskakujeme mezi nimi s přehledem. Navíc každá postava dostane tolik prostoru, kolik si zaslouží. Nikdo tedy po čase nezačne vyloženě nudit a máte neustálý přehled o tom, kde se kdo nachází. Což je velká pochvala, protože se zde hodně cestuje z místa na místo. A tím se dostávám k druhému plusu. O zábavu je také postaráno díky neustále plynoucímu příběhu. Pořád je na co se dívat. Minimálně v první půlce, která je dějem opravdu nabitá. I proto tato epizoda slouží jako perfektní návrat zpátky do příběhu, protože vám prodává tolik věcí najednou, že znovu chcete být součástí toho všeho. Tomu navíc nahrává účast nové krve v podobě showrunnerky Angely Kang, ze které mám zatím pocit, že dokázala nakopnou jednotlivé příběhy kupředu tak, aby mě zajímal jejich postupný vývoj. Zastaralá unavenost z minulé řady, zdá se, vymizela. Ovšem nechci nijak předbíhat. Pokud bych měl své hodnocení nějak shrnout, tak si rozhodně myslím, že jako úvodní epizoda to funguje na jedničku. Být za škarohlída a vyhledávat zápory, to se mi zde upřímně moc nechce. Jediné, co této epizodě totiž vyloženě podkopává nohy k dosažení vyššího hodnocení, je nepřítomnost nějaké památné či více emočně založené scény. Co se týče gradace, tak tu nic takového nenajdete. I když konec k tomu má jistě nakročeno.