Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Horor

Recenze (152)

plakát

Ready Player One: Hra začíná (2018) 

Spielberg překonal má očekávání i svojí přítomnou tvorbu, která mi začala naznačovat, že už začíná pomalu stárnout. Ale ne! On na to pořád má. Není to tak velká pecka, jakou by si to určitě zasloužilo být, ale co mi dokáže vykouzlit na tváři široký úsměv, pro to mám slabost. Spielbergovi se tu daří nastínit hravou a příjemnou atmosféru, která začne do filmu ihned perfetkně sedět a zároveň se dost blíží i té v knize. To samé se dá říct o postavách. Zvlášť u nich mě bavil i vztah mezi hlavními hrdiny a musím zmínit i hlavního záporáka, který by sice mohl být více charismatičtější, ale chápete jeho záměr, dostane dostatek prostoru, je skvěle zahraný a dokonce se ke konci dočká dost nečekaného kratičkého momentu, který mě emocionálně zasáhl jak zpracováním, tak i díky hudbě. A i pro tu se tu najde pár skvělých momentů, ať už se jedná o orchestr Alana Silvestra nebo vypalovačku z 80-tek, která vás donutí tančit a naladí vás na tu správnou notu. Z hlediska vyprávění se jedná o nadprůměrný výkon jak z hlediska filmování, kdy příběh nedrhne, baví absolutně každá scéna a daří se držet nastavené tempo až do konce, tak inspirace knihou, kdy se povedlo se ctí zadaptovat skoro až nezadaptovatelný román. Je vidět, že by se hodila nějaká ta hodinka navíc a že tak příběh púsobí trochu z rychlíku, ale je vidět, že do toho Spielberg znovu dal srdíčko, což jsem u The Post nějak nezaznamenal. Děkuju.

plakát

Cesta (2009) 

Přesahový snímek, který se mi vryl pod kůži. Jak svojí atmosférou, tak samotnými postavami a vyprávěním. Opravdu syrová, drsná a tíživá atmosféra, je tu cítit z každého záběru a tenhle přístup mě hrozně bavil. Zároveň je i tvořena někdy až krásnými záběrovými obrazy, které doplňuje sice pro někoho nevábný, leč velmi hodící se vizuál. Hlavní postavy jsou dokonalé. Ovšem toho si všimne jen opravdový filmový divák a ne požírač popcornu, protože celý jejich vnitřní charakter a vnitřní boj je tu budován nenápadnými střípky a náznaky (dejte si pozor na snové sekvence). A oba hlavní představitelé svoje role odehráli se ctí a velmi uvěřitelně. Celkový příběh a jeho průběh je sice jednoduchý, leč toto je dokonalý příklad toho, že v jednoduchosti je krása. Děje se tu to, co asi čekáte, ale vše má na vás emoční dopad a z hlediska vyprávění je to bez chyby.

plakát

Sicario: Nájemný vrah (2015) 

Už dlouho jsem neviděl takhle atmosférický akční film. A už jsem si to do puntíku. Hrozně jsem mi líbí, jak tu Villeneuve představuje tento syrový a špinavý svět v hrozně realistické podobě. Tedy aspoň mě to tak připadalo. Při akčních scénách si hraje s napětím, které navíc šponuje skvěle hodící se hudba. Zároveň se nebojí být i více nekompromisní a tenhle přístup mě bavil asi nejvíc, protože občas různé věci dokázaly překvapit a hlavně byly působivé. To samé bych mohl říci o postavách, kterým Villeneuve věnuje stejně dostatečnou péči. Všechny ať už zlé či dobré jsem si prostě užíval, měly charisma a byly vyžité na maximum. Závěrem neříkám, že je to hrozná pecka, ale spíše velmi dobře odvedená práce, kterou byte měli ocenit.

plakát

Tomb Raider (2018) 

Velmi milé překvapení v podobě řádně zfilmovaného a nefalšovaného dobrodružství, které dělá všechno tak, jak má. A některé věci, dokonce neočekávaně ve skvělém provedení. Mluvím tu o postavách, kterých tu není moc, ale všechny jsem si oblíbil bez ohledu na to, zda jsou zlé či dobré. Hlavní záporák mě potěšil svoji zcela chápavou a logickou motivací, ke svým zlomyslným činům (což se v akčních filmech moc nestává), ale také velmi slušným hereckým výkonem, který mu dodává potřebné charisma. A hlavní hrdinka Lara je jednou z nejlepších akčních postav posledních let. Její výjimečnost tkví v její zdárné obyčejnosti, které z ní nedělá žádného superhrdinu, ale "obyčejnou" sympatickou přeživší s velkým odhodláním. Této postavě zkrátka musíte fandit už od začátku a pomáhá k tomu i výborný herecký výkon, který schází většině dnešních postav v tomto žánru. Vše ostatní od výpravy, vizuálu, hudby až po jednoduchý, leč nabitý scénář, dělají tvůrci velmi zdatně Zkrátka a jednoduše se jedná o poctivé řemeslo a to se cení. Máte na to jít? To sakra jo! Proč? Protože já chci dvojku! Hned! A jestli to ten pátý Indy pokazí, nevadí. Myslím (a doufám, že se nemýlím), že Lara tu s námi ještě nějaký čas bude :)

plakát

West Side Story (1961) 

Z velkého očekávání vzešlo ještě větší zklamání. Postupem času mě film každou minutou utvrzoval, že to není taková pecka a že promarňuje svůj nemalý potenciál. Základní story je jednoduchá a dostatečná, ale ohromně dlouhá a šla by zkrátit na krásné dvě hodiny a vůbec nic by se nestalo. Ovšem to není největší problém. Problém spočívá v tom, že se jedná o muzikál, který je ale ve svém žánru velmi slabým článkem. Hudba, která je tu přeci jenom příjemná na poslech a sedí k tanečním číslům, je k obrovské smůle totálně nenápaditá, slabá a zapomenutelná. Ani teď tři minuty po shlédnutí si sakra nemůžu na nic vzpomenout! A stejné je to i s tancem. Ten je tu sice hezký na pohled a je mi jedno, kolik hodin to muselo zabrat nazkoušet, ale až na otvírací scénu nepřináší nic, co by mě ohromilo. A teď mi dovolte ještě jedno poslední drápnutí. Postavy. Ach ty postavy! S machrujícími frajery, co si účty vyřizují tancem, chovají se slušně a kdo je naštve, toho bací novinami, ty mi byli prostě pro smích a s jejich existencí se budu ještě dlouho smiřovat. Nemluvě o jejich divadelních přednesech, které se do "realistického" filmu prostě vůbec nehodí a jejich přehrávání bylo dosti otravné. Mám něco pochválit? Hezký barevně sladěný vizuál. A to je asi všechno. Zlatý La la land!

plakát

Umělec (2011) 

Velmi originální a příjemný návrat do starých let filmu, který je i před svojí stylizaci zábavnější i humornější v jednotlivých scénách, než většina dnešních komedií. Aneb někdy stačí dobří herci a oldschoolová hudba jako doprovod, aby vykouzlila úsměv na tváři. Jako trochu staromilského milovníka hudby, mě potěšil doprovázející jazz, zasazení filmu i celková atmosféra, kterou si užil do puntíku. Zároveň se také jedná o příjemnou změnu v pohledu na herecké výkony, poněvadž hercům zde stačí k vyjadřování pocitů pouze výraz ve tváři a se slovy pracují málokdy. A to je tu předváděno opravdu mistrně. Kéž by takových experimentálních filmů vznikalo víc.

plakát

Mys hrůzy (1991) 

Skvělá režie mistra vyprávění, tentokrát s trochu chudšími postavami, leč kontrakcí mezi sebou samými výbornou a thrillerovým vyprávěním, který ze mě ale žádný silnější pocit zkrátka nevyždímal. Ne že by tu snaha o atmosférický film nebyla, ale mnoho jiných Scorseseho snímků mě do svého děje vtáhlo mnohem intenzivněji a i když se námětem jedná o velmi nepříjemný skoro až depresivní příběh, takový pocit jsem z něho neměl. Jednoduše jsem si říkal, že tady by se dalo přitlačit na pilu a tohle víc vygradovat, ale dobrá, dobrá...není to vyloženě chyba filmu, který se stále drží ve velkém nadstandartu, ale spíše má chyba, protože jsem necítil, co jsem cítit chtěl, ale film mi to nedopřál. To až málem napravilo finále, které bych v klidu zařadil mezi ty nejlepší a nejgrandióznější konce, které jsem doposud viděl a málem změnilo můj názor na celý film. A nemalou zásluhu na tom měl úžasný De Niro, který tu znovu dokázal, jak velkou kvalitu filmu přidělíte, když obsadíte tak skvělého herce jako je on.

plakát

Akta Pentagon: Skrytá válka (2017) 

Spielberg je stále zdatný filmař, ale v tomhle filmu mu striktně chybí jiskra, kterou kdysi míval. Ano...kamerové záběry jsou znovu vynalézavé, herci velmi dobří (zvlášť Maryl Streep, kterou nemusím se mi tu zamlouvala) a je tu slušně napsaný scénář, který se ale nepodařilo uchytit za správný konec. Děj tu postrádá vyprávěčský um a je vyprávěn sterilním podáním, které nezachrání ani zajímavějších posledních dvacet minut. Během žádné scény necítíte větší emoce ani napětí a děj si ujíždí vpřed svým tempem bez větší promluvy k diváku. Ani Johna Williamse, který nedávno dokázal zaujmout u posledních Star Wars, tu moc není a jeho hudba tu není dost výrazná, aby dokázala vyrobit aspoň jeden skvělý moment.

plakát

Black Panther (2018) 

I přes můj nemalý nezájem o další šablonovitou barevnou marvelovku mě film neuvěřitelně překvapil ve směrech, ve kterých bych to nečekal. Nejvíc chci pochválit soundtrack, který hlavně bezvadně pasuje do akčních scén a celkově je velmi originální a hlavně zapamatovatelný. Výrazný africký styl zpracování je osvěžující, neokoukaný a akci hodně přidává na efektivitě. Postavy jsou tu opravdu nad očekávání dobré a každá hlavní postava si ukradne nějakou tu chvíli pro sebe. Neříkám, že jsou zázračně napsané a jejich charakter se nějak vyvíjí. Ale zdatně se s nimi pracuje v příběhu a hlavně skvělý a charismatický záporák tu dokázal zastínit i samotného hrdinu. Celkově i výprava stojí za to a samotné prostředí děje je velmi výrazné a stále je se na co dívat. I přes to, že většina toho jsou digitální jedničky a nuly tak to nijak neruší zážitek, snad jen krom pár momentů při závěrečné bitce. Akce tělo na tělo tu je slušná. Byla by lepší, být lepší kamery, ale jinak jsem neměl větší problém sledovat dění. Celkově se jedná o jednu z nejlepších marvelovek posledních let, která si určitě úspěch zaslouží.

plakát

The Cloverfield Paradox (2018) 

Po předchozích originálních filmech značný úpadek kvality. Tady to má pouze originální námět s potenciálem, který je nudně ne-li až odfláknutě zpracovaný. Jakákoliv práce s atmosférou je pryč a vše se děje tak nějak náhodou bez přidané hodnoty, která by jakkoliv zapůsobila. Zároveň se tak scénář zbytečně stává přihlouplým až absurdním. Často je spousta scén nevysvětlena a jednotlivé zvraty jen posouvají děj tam, kam scénáristé potřebují. Scénář tak stojí jen na tom, že se neustále něco děje, tak aby se divák zabavil a kopíruje už obranou šablonu survival thrilleru, kterou všichni známe. Nemluvě o dvou dějových linkách, z nichž jedna se ke konci ukáže lehce zbytečná. A i postavy překvapivě zklamaly. Na rozdíl od předešlých dílů se o většině postavách dozvíte minimum, nikdo se nijak nerozvíjí a vyloženě soucítíte pouze s dvěma postavami. Škoda...a velká!