progression

Hodně originální černá komedie, která krásně vyvažuje prvky thrilleru, komedie, dramatu i absurdního humoru, takže každý divák si z této nabídky může vybrat to, co mu nejvíce "šmakuje". Střet světů těch bohatých i těch "druhých" je předveden hodně zajímavým a současně strhujícím a často i překvapivým způsobem, takže se divák ani na chvíli nenudí. Ale určitě si film daleko více užijí diváci znalí korejštiny, protože těm ostatním může při čtení titulků občas něco hodně důležitého uniknout. . Navíc po skončení filmu má divák, kterého film zaujal, docela dost o čem přemýšlet, těch zajímavých podnětů i překvapivých zvratů tam bylo docela dost.

U téhle černé komedie ze života mne překvapuje nízké hodnocení, protože filmové postavy mají co hrát a navíc mají dost možná i reálné předobrazy ze skutečného života, protože toho "bezpráví" je v současné společnosti bohužel habaděj a boj proti němu (vzhledem k zakonzervování podmínek pro ty momentálně "rovnější") je velice nesnadný. Iva Janžurová je ve své roli výborná (což u ní vůbec nepřekvapuje - její herecký rejstřík je neuvěřitelně bohatý), Martin Hofmann si svoji roli "záporáka" také náramně užívá a zajímavá je i postava Pavla Lišky. U mne jedna hvězdička navíc z nostalgie, protože většina scén byla filmována v Mokropsech na osadě "Jedličkárna". Před mnoha lety jsme tam jezdili v létě pravidelně na hodnotné volejbalové turnaje, které měly popularitu i kvalitu a všiml jsem si, že kurt tam stále stojí, i když dost možná už není tak často v permanenci jako tehdy (bohužel mnoho aktivit se nenápadně přemístilo dovnitř či na sociální sítě). Ta kvalita turnajů byla dost možná ovlivněna i ideální polohou kurtu - jedním směrem pár metrů do Berounky, druhým zase do hospody :-)

Komedie pro ty, kdo to nezažili aneb drama pro ty, kteří tím žijí. Velice věrohodně znázorněné zrcadlo našich českých povah, často úsměvné, ale dost často i pořádně trpké - každopádně hodně podnětů k zamyšlení a i když se divák velice často baví, tak to "mrazení" nezůstává o nic pozadu. Výborný výběr typů povah i jejich hereckých představitelů, kteří si své role náramně užívají. Zajímavé bylo, že se mi v průběhu asociovaly jiné dva filmy, které patří mezi mé srdcovky. V "Hoří má panenko" bylo možná to zrcadlo povah ještě brutálnější. Nic proti Havelkovi, moc se mu to povedlo, ale napadlo mne, co by z této předlohy vykouzlil Miloš Forman. A u místa dění celého filmu se mi vybavil film jiný - tady bylo těch zúčastněných o trochu více než dvanáct, nebyli to zdaleka jen muži a ta "rozhněvanost" (alespoň v některých případech) tam také byla :-)

Vynikající dokument o profesorce Věře Hofmanové, vyjímečné ženě všestranně vzdělané, s mnoha různorodými koníčky, ale především ženě ryzích lidských vlastností, které dříve bývávaly samozřejmější a která přes všechno, co ve svém bohatém životě dokázala, nikdy neztratila skromnost a pokoru. To už tak bývá, že ti, kteří toho dokázali nejvíc, bývají nejskromnější a dost často pro širší veřejnost neznámí. Přesný protiklad té druhé kategorie, kteří to co jim schází z jejich schopností musejí naopak dohánět "zviditelňováním per huba" , nesplnitelnými sliby, přifařováním se k veřejným penězovodům a co možná největším zviditelňováním se v médiích (nehodící se škrtněte), přestože té první kategorii mnohokráte nesahají ani po kotníky. Paní profesorka učila mnoho let děti v zapadlých oblastech Moravy, v Brně jako "persona non grata" nesměla. Mezi její největší koníčky patřilo už od mládí psaní. Psala povětšinou do šuplíku. Kvůli přirozené skromnosti její tvorba byla podle ní stále nedokonalá. Jenže pro to psaní měla neuvěřitelný talent a schopnosti, které dlouho ležely ladem. Něco málo ze své tvorby později vydala pod různými pseudonymy,, protože díky jejím pevným názorům by jí samotné v tehdejší době samozřejmě nic nevydali. Pro širší veřejnost byla objevena (lépe řečeno její pseudonymu Květa Legátová) až po uvedení velice úspěšného filmu Želary, zfilmovaného podle její povídky "Jozova Hanule" a posléze i vydáním povídky (s dalšími dotisky). Psala o prostředí, ve kterém dlouhá léta žila a které důvěrně znala a vzhledem k jejímu nenapodobitelnému bohatému a košatému jazyku patří její (pozdě ale přece objevené) dílo ke klenotům československé literatury 20. století. Ocenění se dočkala až na samém sklonku života a díky své skromnosti stejně většinu honorářů rozdala potřebným. Ve filmu o ní obdivně mluví i její žáci a z celého dokumentu vyplývá, že naprosto zaslouženě. Škoda, že takovýchto vyjímečných osobností není u nás daleko více - anebo se o nich neví. To by asi to naše "couvání ke světlým zítřkům" :-) nevypadalo tak jak bohužel vypadá ... Dost mne překvapuje, jak málo hodnocení má tento vyjímečný dokument, i když hodnocení jsou vesměs velice vysoká a myslím, že tento dokument opravdu stojí za shlédnutí. I když ústřední postava dokumentu byla vlastně po většinu svého života pro širší veřejnost také skoro neviditelná a neznámá.  V archivu ČT je tento dokument dostupný na  https://www.ceskatelevize.cz/porady/12350472458-vsechna-jmena-kvety-legatove/

Tvůrci takových úspěšných filmů jako "Nedotknutelní" nebo "Samba" si zase posunuli laťku na další úroveň. Tohle dílo ale není ani zdaleka komedie, i když s častými střípky humoru se i v tomto vářném filmu setkáváme a je to jen k prospěchu. Film o vyjímečných lidech s autistickým postižením, kteří to v životě nemají vůbec lehké (včetně jejich nejbližších), ale rovněž o vyjímečných pečovatelích a pomocnících, kteří obětavě pomáhají tam, kde zdravotní péče (stát) nedokáže (nebo ani "byrokraticky nechce") pomoci a někdy tu péči přestane zvládat i samotná rodina. Syrové, ale velice realisticky pojaté drama natočené velice poutavou, lidskou a laskavou formou dokáže diváka plně vtáhnout do této vážné problematiky a díky "těm humorným střípkům", v nichž jsou tvůrci asi opravdu mistři, celkový dojem při sledování jen navyšuje. Je moc potěšitelné, že v současném světě plném negativních zpráv a honbou za zisky existují i lidé, kteří svým morálním postojem a lidskými vlastnostmi upřednostňují pomoc těm, kteří ji potřebují a to bez ohledu na zisk i své životní pohodlí. To všechno nám film obnažuje velice výstižnou formou. Tu dodatečnou hvězdičku jsem musel přidat za obdivuhodný herecký koncert Vincenta Cassela v roli, na kterou u něj opravdu nejsme vůbec zvyklí !

Není nad to mít výborné, "povedené" a obětavé kamarády, kteří jsou schopni vymyslet, připravit, zrealizovat a také dopředu před obdarovaným "utajit" takovýto originální i překvapivý dáreček, na který určitě ani on ani všichni zainteresovaní nikdy nezapomenou. Připojuji se rovněž ke gratulaci k pětapadesátinám a věřím, že jak oslavenec tak i jeho přátelé nás v budoucnosti ještě mnohokrát pobaví i potěší.

Tak to se Němcům opravdu povedlo. Zfilmovaný skutečný příběh, z doby, která by se měla neustále připomínat. "Železná opona" versus touha po svobodě. Obdobných pokusů o útěk z "totalitního vězení" se různými způsoby i s různými výsledky a na různých hranicích pokoušelo mnoho odvážlivců. Tento příběh byl zfilmován nezapomenutelnou formou. I když divák od počátku zná pointu, příběh s mnoha neočekávanými zvraty, odhalování jednotlivých charakterů, skvělou kamerou, výbornou hudbou a hereckými výkony hlavních představitelů, z nichž nikdo významně nevyčnívá nad ostatní, zarazí diváka od počátku pevně do křesla a nevysvobodí ho dříve než příběh vyvrcholí. Důležitý boj s časem i se stahující se smyčkou mocného protivníka je natočen opravdu strhující formou a bez hluchých momentů, takže mi nezbylo nic jiného než "vysolit" plný počet hvězdiček a myslím si, že jsou zasloužené.

Strhující dokument o Benu Ferenczovi, který většinu života strávil připomínáním práva a míru. Poslední žijící žalobce norimberských procesů stále aktivně vystupuje, udělal nesmírně mnoho pro odškodňování obětí holocaustu i pro spravedlivé "ocenění" viníků cestou spravedlivého práva. Ferenczův celoživotní boj za spravedlivější svět, kterému obětoval skoro celý život, je nesmírně působivý, hodně vypovídá o něm samém a přesto, že stál povětšinou proti velké přesile "mocných" , jejich touze si klídek zaplatit resp. na předešlá bezpráví zapomenout a uložit je k ledu, svůj boj za spravedlivost i přes mnohé překážky nikdy nevzdal.

Vynikající horolezecký dokument mapující strhující sólo výstup na věhlasnou stěnu El Capitano v podání Alexe Honnolda. Stopáž filmu je dostačující na to zdokumentovat přípravy na výstup, vlastní výstup (skvělé záběry v režii jeho horolezeckých přátel), ale současně i objasňování pohnutek, které hlavního hrdinu vedou k uskutečňování cílů nad hranicemi lidských možností. Při extrémním lezení bez jištění se samozřejmě žádná chybička neodpouští a těch pomníčků skvělých lezců, kteří absolvovali mnoho extrémních výstupů, bohužel rovněž přibývá. Pevně věřím, že nové přítelkyni se úspěšně podaří "vyvážit" Alexovy priority horolezecké, osobní i třeba budoucí rodinné bez toho, aby znásilňovala jeho motivace a adrenalinové touhy, a že další pomníček nepřibude. Třeba Alex s přibývajícím věkem zjistí, že všechny naplánované adrenalinové touhy už si splnil a je na čase se věnovat těm méně nebezpečným, ale třeba podstatně příjemnějším a život vyplňujícím radostem. Ona ta relativita, cíle i priority se v průběhu času dost často mění.

Vzhledem k tomu, že Queen patřili vždy mezi mé nejoblíbenější skupiny, tak jsem se tak trošku obával, že film (o kterém si v posledním roce s nadšením vyprávěl skoro celý svět) mne možná přes všechna očekávání i doporučování poněkud zklame, takže jsem ho viděl s menším odstupem. A musím říci, že alespoň zpočátku jsem i trošku zklamaný byl. Ale jak jsem se postupně naladil na jeho vlnu, pominul dost úprav oproti skutečnosti - vždyť je to jen film toužící po úspěchu, nikoliv vysvětlující dokument nebo hudební dokument mapující převážně tvorbu Queenů, musím uznat, že plány na divácky i kritiky oceňovaný film vyšly na výbornou. Ocenil jsem, že v průběhu filmu zazněla většina nejslavnějších písní (samozřejmě ve zkratkách), hudebně byla zmapována celá éra (z každé úspěšné desky zazněla minimálně jedna píseň), ústřední skladba, podle které je film pojmenován, se ve filmu vyskytovala opakovaně a zajímavě po částech. Přesto, že Queen byli vyhlášenou rockovou skupinou se skvělými vokály (namátkou Somebody To Love, Bohemian Rhapsody) a velké osobnosti byli všichni členové, díky skvělému zpěvu Freddieho a hlavně neuvěřitelnému charismatu se dost často stávalo, že "většinu smetany" slízl on a ostatní byli tak trošku upozaděni. A i o tomto je tento film, i když se zaměřuje v první řadě na osobnost i osud Mercuryho (Bulsary). Přiznám se, že já jsem kromě něj obdivoval hodně i Briana Maye, nejenom kvůli vlasové hřívě, ale i jako skvělého kytaristu, autora písní a v neposlední řadě i "úspěšného akademika". Původně jsem nezamýšlel ani na maximální hodnocení, ale Rami Malek mi (minimálně v druhé polovině filmu) pomohl. To byl opravdu skvělý herecký výkon, přesněji řečeno on to nehrál, on tím Mercurym byl. Gwillym Lee v roli Briana Maye rovněž hodně zaujal a nejenom on, takže vzhledem k strhujícímu finále v rámci Live Aid 1985 (jak bylo určitě úmyslem tvůrců filmu), výbornému střihu i zvuku a v neposlední řadě i "srdíčku" nakonec nemůžu jinak. A ty Oskary byly asi zasloužené. Playbacky byly samozřejmě pochopitelné, pokud to milovníkům kapely nestačí, můžou si po filmu pustit originály stejně jako já a přesto na svém hodnocení měnit nic nebudu, howgh.