progression

Výborný vzpomínkový dokument na Jiřího Grossmanna. Zajímavý mix vzpomínek jeho dlouholetého parťáka Slávka Šimka, ukázky z povídek, písniček i scének, které i když jsou vesměs hodně známé, vždycky znovu pobaví a dá se říci, že většina je nesmrtelných. Na rozdíl od autora, jehož kariéra i tvorba byla násilně utnuta v hodně mladém věku. Můžeme pouze spekulovat, kolika "nesmrtelných pokladů" bychom se od něho ještě dočkali, kdyby mu bylo dáno tady s námi pobýt déle. Dokument obsahuje i (méně známý) záznam jeho úplně posledního veřejného vystoupení. Režisérský Roháčův rukopis se nezapře a speciálně u hudebních čísel notně předběhnul dobu. Ta možná nejslavnější Grossmannova autorská píseň (Závidím) je velice silná a působivá, obzvláště když si člověk uvědomí, že její text je napsán z jeho pohledu i nadcházejícího osudu.

Tento vynikající válečný film s velice silným (pravdivým) příběhem natočený režisérem Stanislavem Rostockým ani trošku (po skoro padesáti letech) nezestárnul, ba právě naopak. Obzvláště při srovnání s moderním remakem (i když docela povedeným) vítězí vysoko na body. Výborná kamera i hudba, krásné přírodní záběry v kontrastu s drsnými bojovými scénami a strhující příběh s typově přesně vybranými představitelkami hlavních hrdinek (většina z nich byla před kamerou poprvé). Pouze Olga Ostroumová měla větší zkušenosti, Irina Ševčuk snad pouze z jednoho filmu, ale v budoucnosti své kvality (minimálně v "Bimovi") potvrdila. Každopádně všechny to "uhrály" na jedničku (včetně představitele staršiny) tak, že na jejich postavy jen tak hned nezapomenete. Zajímavý režisérův nápad, že reálné scény budou černobílé, retrospektivy hlavních hrdinek i závěrečný epilog, které byly barevně, odkrýváním osudů hlavních hrdinek jen umocnily celkové vyznění tohoto vysoce emotivního díla i účinek na diváka a myslím si, že velká většina diváků na tento film jen tak lehce nezapomene, což se myslím u novějšího zpracování (z roku 2015) tak přesvědčivě tvrdit nedá.

Skvělý (a neprávem pozapomenutý) životopisný film o kontraverzním francouzském sochaři počátku minulého století. Neuvěřitelné výkony hlavních představitelů Scotta Antonyho a Dorothy Tutin, kterým zdatně sekunduje Helen Mirren v jedné ze svých prvních rolí. Tenhle film bych si moc rád zopakoval, jestli bych po letech upravil názor i hodnocení tohoto filmu, ale současní distributoři jsou bohužel proti. I po mnoha letech si ale pamatuji onu nádhernou bajku, kterou jsem poprvé slyšel v tomto filmu od hlavní postavy filmu. Sedlák při pravidelné obchůzce našel na zemi omráčené a prokřehlé ptačí mládě. Snažil se je bezúspěšně oživit. Když uviděl čerstvý kravinec, ze kterého se ještě kouřilo, udělal v něm důlek a ptáče do něj vložil. Po nějaké době se ptáče (ať už teplem nebo smradem) probralo a začalo vesele cvrlikat. Uslyšela to liška, ptáče vytáhla a ... ukousla mu hlavu. Každá bajka má mít poučení : "Není každý nepřítel kdo tě strčí do hoven a není každý přítel kdo tě z nich vytáhne. A když jseš v nich tak máš držet zobák ! " Po letech se distributoři pochlapili, takže jsem měl možnost (dokonce opakovaně) si film na ČT Art zopakovat a musím říci, že na své tehdejší působivosti vůbec nic neztratil (doplněno v roce 2019).

Výborný katastrofický film ze zaoceánského parníku (25 let před natočením "Titanicu"). Strhující příběh, působivá hudba Johna Williamse a výborné herecké výkony (včetně těch dětských). Obzvláště Gene Hackman v pro něho netradiční roli "kazatele" i Ernest Borgnine v roli "bručouna se srdcem" jsou nezapomenutelní. S ohledem na dřívější dobu, skromnější rozpočet i tehdejší technické podmínky lze tento povedený snímek srovnávat i s pozdějším Titanicem. V zobrazení charakterů širšího spektra ústředních postav (než u Titanicu) určitě. Stručně řečeno "za málo peněz hodně muziky". U pozdějších remaků tohoto výborného filmu bohužel platí "za více peněz žádná muzika" :-(

O tomto geniálním mafiánském dramatu rodiny Corleonů podle knižní předlohy Maria Puza už bylo všechno napsáno ... Perfektní znázornění dobové atmosféry, skvělá hudba, vynikající herecké výkony hlavních představitelů, kterým vévodí nezapomenutelný Marlon Brando. Přes všechny superlativy u mne v této "mafiánské" tématice stejně těsně na body vede Leoneho legendární sága "Tenkrát v Americe".

Zajímavý televizní film ze sportovního prostředí podle jedné z povídek Oty Pavla. Ota Pavel znal nejenom to "rybářské" , ale i to sportovní prostředí, ve kterém se často pohyboval, velice dobře a samozřejmě i se všemi klady i zápory. Příběh o stárnoucím fotbalistovi v podání Jana Třísky, o cestě vzhůru lemované kamarády i příznivci a samozřejmě i "kamarády a příznivci". Těch úvozovkových je cestou vzhůru a během výsluní habaděj, cestou dolů "překvapivě" zmizí resp. se z nich stanou zarytí odpůrci a nepřátelé. A je to téma nadčasové, které platí stále a speciálně v té naší kotlině bohužel čím dál tím více a zdaleka nejen u sportu ...

Trošku netradiční western s krásnou hudbou Maurice Jarreho si samozřejmě "krade pro sebe" fascinující Paul Newman, ale hodně zajímavé jsou i některé ženské postavy. Nádherná Viktoria Principal, nastupující hvězda Jacqueline Bisset tu má sice epizodní, ale hodně zajímavou roli a "virtuální" Lily Langtry v Beanových myšlenkách a touhách se nakonec v samém závěru rovněž zhmotní s hvězdou předešlých období Avou Gardner. Zajímavé je i, že když se v epizodní, ale nikoliv nepodstatné roli objeví Anthony Perkins, hned se mi asociovalo "Psycho", i když hrál i ve vícero westernech a nikoliv nezajímavých. Malá poznámka - ta krásná bajka o ptáčeti a krávě byla v daleko povedenější a výstižnější variantě použita ve filmu Divoký Mesiáš (a myslím, že dříve, i když rok vzniku obou filmů je stejný).

Neprávem pozapomenutý film, který mám ve svém žebříčku hodně moc vysoko a přesto, že jsem se k němu mnoho let nedostal, mám ho ve své paměti pořádně zarytý. Anglickou kinematografii těch let jsem miloval, připadalo mi, že jsem v té době skoro nenarazil na nějaký anglický film, který by mne zklamal. Ano bylo to i tím, že spektrum dostupných anglických filmů bylo v té době dost úzké, ale možná také tím, že zvyk, že se ke dvěma kvalitním filmům do distribuce přidá dalších deset (slušně řečeno) slabších, aby to vyšlo celkově finančně líp, nebyl tenkrát ještě tak běžný. Každopádně Malcolm McDowell tehdy patřil (a stále patří) k mým favoritům a role mladých bouřliváků, které v té době hrál, byly nezapomenutelné. Podle mne tahle patřila k nejlepším (i když slavnějšími se staly jiné filmy ( If ? Oh Lucky Man, Mechanický pomeranč, apod). V tomhle příběhu se z bouřliváka na začátku ze dne na den ranou osudu změnil na toho, který všechno vzdal a stal se z oblíbence všech radostí života jeho přesným protipólem. Cesta zpět do života byla složitější a o tom právě nezapomenutelným způsobem vypráví tenhle film. Nanette Newman je více než zdatnou spoluhráčkou Malcolma, takže celý příběh vás pohltí a zaryje se vám hodně hluboko do paměti. I třeba tím, že bohužel platí, že život dokáže být někdy hodně nespravedlivý. Na druhou stranu scéna s realizací prvního polibku a dvěma kolečkovými křesly nemá chybu a měla by kandidovat v anketě o nejzajímavější filmový polibek ...

Herecký koncert Jeana Gabina s Simone Signoretové. Ponuré drama stárnoucích manželů v ponurých "kulisách" podle románu Georgese Simenona. Oč méně slov o to více hereckého umění, i když samotný příběh vnímavějšího diváka dost rozhodí. Zápletka je sice dost předvídatelná, ale způsob jak se k ní příběh dostává je strhující a divák je příběhem, ale hlavně nezapomenutelnými hereckými výkony absolutně uchvácen. Přesto, že vyústění příběhu divák předvídá, se samotným závěrem se režisér se scénáristou popasovali na výbornou, takže i když celý příběh byl nesmírně zdrcující, stejně má ještě divák dost o čem přemýšlet a po večerním shlédnutí filmu (i když nikoliv premiérově) jen tak lehce neusne.

Moc zajímavé westernové drama s trochu netradiční zápletkou, krásné exteriéry kanadské divočiny, skvělé písně Leonarda Cohena a přesvědčivé herecké výkony, kde bezesporu kralují Julie Christie a Warren Beatty. Příběh je budován zdánlivě dost pomalu, ale dokáže diváka zaujmout. Dva životem poznamenaní jedinci se "trošku nešikovně" potkávají i sbližují, protože i přes zdánlivou společenskou i povahovou rozdílnost toho mají dost společného, až se nakonec doopravdy "minou" úplně. Ale tak to dost často v životě i filmových příbězích chodí ...