Devadesát Dva

No, hádám, že teď je ta chvíle, kdy jsem si u první projekce říkal: "Někdy v budoucnu si to musím dát znovu." Phillip Seymour Hoffmann mezitím spáchal sebevraždu. A Charlie Kaufman od té doby nic jiného nedokončil, takže hádám, že ten čas je vlastně jen relativní pojem, někdo by za tutéž dobu zase vyplival pět zbytečných filmů (fo' big money). První projekci jsem měl: 5.5.2009, což bude zanedlouho šest let a jediné, co si řádně pamatuju je vlastně song Little Person (zato ten si pamatuju velmi dobře), dost hořký a smutný (až depresivní) podtón a že jsem to ve svých sedmnácti letech zase až tak nepobral, ač si moje umělecké ego myslelo, že ano. ____ Teď je mi čerstvě 23. Prošel jsem nejzásadnějším obdobím v životě... a přitom, jako kdyby to ani nebylo tak dlouho, jen krátké období, jen zrnko písku. ____ A stejně tak film, mimo všechny interpretace o čem to je a proč, si spíš říkám, jaké mám z něj právě teď pocity. A musím říct, díky své mentální otupělosti, že definitivně ne tak depresivní jako minule, není to tak zoufalé, je to jen trošku sentimentální a vyděšené ze Světa a z života. A taky z toho, kolik v tomhle obřím cirkusu máme málo času.____ Kaufman si při psaní svých scénářů vždycky kráčel vlastní cestou, jak jistě každý ví. A podle mě je to nejlepší (nejoriginálnější) současný scénárista (spolu s Tarantinem). A teď poprvé natočil film. A v tom filmu nenechal náhodě spoustu drobných detailů. Nechci říkat, že je to mistrovské dílo, ale je to velmi silné a velmi osobité a velmi z duše psané. Jiná věc, jiná dimenze. A zase ne film pro každého.

Kvalitou a náladou to má blíž k tehdejším porno produkcím, než k řekněme regulérním béčkovým filmům. Samozřejmě, tarantinofilové si stříknou do gatí i z tohohle a dají čtyři hvězdy, no, nebudu to hochům a dámám vyvracet, ani brát, ale nebýt u toho jméno Quentin Tarantino, názory a hodnocení by se rapidně změnily. ____ Nejvíc mě zaujalo a díky tomu stálo za to 'My Best Friend's Birthday' vidět, jak velký rozdíl je mezi tímhle (1987) a nadcházejícími 'Reservoir Dogs' (1992), jak moc Quentin ušel a že pro mnoho filmařů/režisérů/scénáristů je třeba se prokousat i touhle mizernou částí kariéry, kdy zkrátka nemáte nic, peníze, finance, lidi a stejně to chcete dělat a ukázat, že na to máte. Takže spíš než příběh bych se snažil tenhle fragment (36 zachovaných min z původních 69, které byly zničeny při požáru, jak melodramaticky filmové), snažil vnímat jako milou malou krátkou kapesní inspiraci pro začínající filmaře. I Velkej Quentin kdysi natočil něco jako tohle.

Začal jsem s 'The Office' pozdě... v momentě, kdy celá show měla už půl roku padla (říjen/listopad 2013). Prokousal se pak přes druhou a třetí sérii během roku 2014, během období, kdy jsem nakousl spoustu seriálů a hodně času trávil v práci a spaním, takže jsem neměl čas na nic... ale když už jsem se k těm seriálům dostal, žádný mě nebavil tak, abych se mu plně věnoval. 'The Office' to ale nějakým způsobem zmákl, sic až začátkem letoška. Teprve teď, začátkem roku, jsem se do show řádně pustil. A doteď nevím, proč přesně mi ta banda najednou z ničeho nic tak přirostla k srdci, vážně jsem byl naměkko při odchodu Michaela, u konce, u každé změny. ____ Kancl je malý uzavřený prostor, kde vše prožíváte, každý sebemenší detail, každou změnu a že se toho během seriálu změní. Hádám, že je to mojí slabostí pro uzavřená malá místa. A každej je tu sám sebou, není žádná potřeba tlačit na pilu, taky ta forma dokumentárního looku se mi moc líbí. Trapný chvíle ticha, co mi v jiných filmech a seriálech připadaly opravdu trapný se v 'The Office' mění v naprosto trefný. Od Black Books a Red Dwarfa jsem nezažil takové spojení a oblibu. Nic podobného jsem už roky necítil. Na tenhle ansábl se zkrátka nezapomíná. ____ V závěru. resp. během sledování závěrečné série jsem si dal nostalgickou šlehu a paralelně sledoval i nepovedené záběry. Ani si nedovedu představit, o jak moc víc bych tenhle seriál žral, kdybych ho sledoval přesně tak, jak ho vysílali 2005 až 2013, což pokrývá poslední dva roky mé ZŠ, celou SŠ a první rok v práci). Moc se mi líbilo, že všichni při nepovedených scénách mluvili sprostě, prostě, je to jen práce, to bylo fajn vidět, tu skutečnou stránku osazenstva v mnoha malých detailech. ____ Navíc si myslím, že, přinejmenším prvních několik sérií, kdy to bylo víceméně o nich, Jim a Pam jsou nejlepší seriálový páreček alias klobáska, jak by řekla moje ex, která se Pam v mnohém podobá. 201 dílů. Decentní rozloučení. Michael, Jim, Pam, Dwight, Kevin, Creed, Oscar, Angela, Phyllis, Stanley, Meredith, Ryan, Kelly, Andy, Toby, Darryl a s přimhouřením oka i Erin. Ještě prostuduju všechny interview a vystřižené scény. Ano, je to zoufalství. Upřímně se zařadím k těm, co se nedokáží přenést přes konec téhle show a budu si ji muset v nedaleké budoucnosti pustit znovu.

Full Metal Drum Set.

Film, hádám, nebude sedět spoustě lidí, většině lidí, protože se nedá pro ne-pynchonovce snadno pobrat. Pynchona totiž nesmíte analyzovat, nebo kritizovat, jako se mu spíš otevřít. 'Inherent Vice' s sebou obecně nese klasickou absenci rozuzlení, věcí nakousnutých, otevřených, ale kupodivu to není tak šílené a obsahově nahuštěné, jak je u Pynchona zvykem. ____ Herecky z toho vzešlo víceméně divadlo, ale to bylo nutné, jinak by skřípal humor. Přechody z vážné do humorné roviny fungují stejně jako v Pynchonových knihách, takže ve výsledku, i přes některé pomalejší sekvence se mi především líbí, jakým způsobem zvládl Anderson udělat adaptaci předlohy a vystihnout v ní jejího autora. PTA jde svojí cestou a jeho filmy díky tomu vždycky budou stát za pozornost. Stejně jako dva herci, trefný Joaquin, který dále upevňuje svůj kult a definitivně touhle rolí nešlápl vedle a Josh Brolin, který je z Pynchonových příběhů jako vystřižený a myslím, že jeho obsazení bylo jedna z největších tref. Pořád ale nechápu, kdo by chtěl ve filmu Owena Wilsona. Jednodimenzionální člověk, který nosí pořád stejný sestřih a hraje ve filmech zase a pořád jen Owena Wilsona.

Spíše několik úsměvných faktů: ____ Film, kde je Zach Galifianakis nejnormálnější postavou. ____ Alespoň pro mě velmi zajímavým faktem 'Birdmana', je i že jsem Nortona viděl po dlouhé době, a šel bych až do roku 2002, v řádné charakterní roli. Všechno v letech 2003-2013, je jen taková dekáda bokovek proložených ambiciózně se tvářícími, leč nevýraznými rolemi. ____ Dusivá atmosféra, genius loci, divadelního napětí, nejen díky bezstřižné kameře. Jedno divadlo jsem měl taky čest si soukromě komplet prolézt, vidět i herce, jak se připravují a maskují atd. a ty úzké chodby se nedají zapomenout. ____ Keaton. ____ Iñárritu, jak jinak, s po čertech zajímavým a vymazleným projektem. Už to taky byla doba. ____ Ztracen v La Mancha při Leaving Las Vegas. ____ Čas mi díky dlouhým záběrům dal vzpomenout na Andreje Tarkovského a Bélu Tarra. ____ Asi mám holt rád losery, na který to vždycky všechno dolehne, celá ta zprasená existence, všechno a vy si řeknete: "Doprdele, co tu dělám, o čem to je? Proč se tu vlastně trápím? O co se snažím?" A není moc filmů, co mají tenhle potenciál, tenhle náboj, ne dost na to abych si s nima mohl hrát na podělanýho kritika. Říkal jsem si jen v závěru, kolik toho tady musí člověk prožít a přežít, než se rozhodne to zabalit. Nestyděl bych se 'Birdmanovi' dát nálepku film roku '14.

Vesmír má zvláštní druh rovnováhy, jak udržuje věci v chodu. Je to propletenec osudů lidí a jejich činů. Všechno do sebe zapadá. Všechno dává smysl. Jako buddhismus. Není to o žádném, věř a přijmi, ale o pomalém a nenásilném uvědomění, vyjádřeném slovy: "Dává to smysl." ____ 'American Beauty' je tragikomedie, která ve vás vzbudí takové sympatie, že vás vtáhne do svého příběhu a úplně vás v něm pohltí. Svého času jsem Spaceyho považoval za přeceněného, ale touhle rolí u mě definitivně stoupl, sic by si člověk řekl, že by se v roli Lestera Burnhama musel kterýkoliv jiný herec hodně snažit, aby to zkonil, ale Spaceymu opravdu sedí a až neuvěřitelně do ní zapadá. Trošku opomíjený je ale i celý zbytek hereckého osazenstva. Nějak to funguje. Nevím jestli díky režii, scénáři, nebo zkrátka šťastné konstelaci všeho. Nezapomenutelná ústřední skladba. ____ Původní komentář (27.4.2008) schválně přepisuju k dnešku, po dlouhé době jsem si film pustil znovu. A opět je to takové sladké probuzení. Všechno působí přirozeněji a přirozeněji. Není to tak, že se necháte dusit až do smrti a teprve na smrtelné posteli si přiznáte pravdu. Ale, že to dojde do bodu, kdy si řeknete, že takhle to dál nejde. A pak už je to jen setrvačnost.

Druhá projekce mě jen utvrdila, že tenhle Allen je u mě No.1 a to hned z několika důvodů: ____ 1. Larry David (mimojiné scénárista úspěšných sitcomů a komik, co vás zaručeně rozesměje) ve filmu Woodyho Allena, to je jako Allen na kvadrát, i když ten portrét sebenenávidějícího se žida je u každého přeci jen trošičku odlišný. ____ 2. Počasí. Tenhle film se odehrává v něčem, co je jako náhlý prudký letní vánek, co rozrazí pootevřené okno, nebo pootevřené dveře. Teplo, léto. Hoduje se, debatuje. ____ 3. Všichni si na konci přiznají, jak na tom jsou. A to je moc dobře vidět. Mimo pár chvilek to není žádnej patos. Žádná křeč. Většina ostatních Allenových filmů se v těch koncích příliš plácá. A hlavně v nich hraje sám Allen. Což je už vzhledem k tomu, že ty filmy jsou jenom o něm, opravdu příliš. ____ 4. Whatever Works.

Ani po těch letech a projekcích 'Bokovky' nemám moc, co bych k tomuhle filmu dodal. Jednoduše je to ten druh snímku, který je jako sdílet s někým ticho, ta situace mluví sama za sebe. A já si tu jízdu vždycky užiju. Zvláštní, jak u mě sympatie mezi hlavní dvojkou vždycky přeskakují. Dnes už se na Jackovo záletnictví, stejně jako na Milesův neurotismus dívám mnohem smířlivěji. A každého v jeho jednání plně chápu.

Zrovna si tak projíždím nějaký starý kousky a teprve u 'Chasing Amy' jsem se zastavil a musel si to fakt pustit celý pořádně znovu. ____ Někdy během roku 2011 jsem to chtěl dát podruhé, i se svojí (dnes už ex) přítelkyni, ale přeskočil jsem to (nelíbilo se jí to) a od té doby jsem to neviděl. Jako kdyby to byla předzvěst toho, co mě čeká. ____ Holden se bezhlavě zamiluje do Alyssy. Jenže Alyssa je lesba. A Holdenův nejlepší kámoš Banky se ho snaží zachránit od nevyhnutelného. Zní to banálně, ale není. "Jsi pro ni moc konzervativní.", připomíná mi to mýho kamaráda, kterej se mě snažil odradit od podobný situace a sranda je, že já si ani nepamatuju, že mi to tehdy říkal, kdyby mi to později nepřipomněl. Ale co dělá film unikátním jsou emoce a dialogy, respektive to, jak zoufale celé hlavní trojce slova nestačí, aby každý vyjádřil svůj pohled na věc... a přesto, celý film se věnuje jen dialogům, scénu po scéně. ____ A možná, že to nejlepší, co můžete holce po rozchodu udělat, je vzdát ji hold, že pro vás byla inspirací, že vám dala sílu k něčemu velkému. Asi nejdospělejší a nejvyzrálejší film Kevina Smitha. A já se samozřejmě přidám k ostatním: Chasing Jana.