HKstars

Tak tohle je zákusek pro opravdové fandy bojových filmů: Americký komik Steve Oedekerk dostal praštěný nápad - vzal klasický hongkongský bojový film Tiger and Crane a nechal se do něj digitálně vkopírovat (a předaboval všechny postavy). Výsledkem je mimořádně ulítlá (a pro fandy těhle filmů), neskutečně srandovní parodie, která si nebere servítky před nikým a před ničím... Oedekerk hraje "Vyvoleného", který putuje světem s cílem pomstít smrt svých rodičů, které zabil tajemný mistr Pain (později přejmenovaný na Betty) sponzorovaný francouzskými mimozemšťany a ochraňovaný kung-fu krávou. Vyvolený najde útočiště u mistra Tanga a jeho sličné dcery a s pomocí podivného boha ze CNN a dívky s jedním prsem dosáhne úrovně mistra Paina (ehm, vlastně Betty)... Zní to šíleně? A to je to jen na papíře! Parodie, která rozhodně nebude sedět všem, ale jisté (uznávám, že minoritní) skupiny obyvatelstva se u ní nezřízeně pobaví (ozkoušeno ;), měla už jednou stanoveno datum české premiéry, ale posléze záhadně zmizela z výhledu (zřejmě kvůli tomu, že americká minority nedostatečně naplnila pokladny kin). Pokud film vyjde na videu, bude to katastrofa, protože většina vtipů je založena na dokonalém dabingu Steva Oedekerka. Pokud si myslíte, že by se vám to mohlo líbit, kupte si to na DVD. A... chraňte velryby ;). 70%

Čínský trikový kolotoč s mimořádně nabitým obsazením... Zaujalo vás to? Pak čtěte dál... Snad jedině Hongkongská kinematografie si může čas od času dovolit adaptovat tak svébytný žánr jakým je anime. Tohle je jeden z případů, kdy se konverze povedla (i když... není to tak dokonalé jak by to mohlo být)... Příběh je tak trochu jeden velký chaos a hlavně ze začátku nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Děj sleduje postavu mladého hrdiny jménem Hero (hohoho, hraje ho Ekin Cheng ;)... ten je vybrán svatým velmistrem jako jeho žák, načež jsou jeho rodiče zabiti, načež on je pomstí (zabili je proklatí amíci), načež odjede do Ameriky (za lepším životem), seznámí se s mnichem (Ken Lo, zřejmě jeho největší a nejukecanější role)... to se ovšem stane až poté co o šestnáct let později dorazí do New Yorku jeho syn (Nicolas Tse) a setká se s Yuenem Biaoem... a ten... už vám z toho hrabe? No tak popořádku ;) Jak jste si zřejmě všimli, vysvětlit dějové smyčky tohoto filmu je nemožné, musíte to prostě vidět... Po první půlhodině se naštěstí vše uklidní (tak, abyste příběh stihli do závěrečných titulků vstřebat ;) a i když film až do konce poskakuje mezi současností (1930) a minulostí (1914-1929). Tyhle dějové zvraty jsou to jediné co drží první půlku filmu nad vodou (jinak je to bezbřehá romantika ve fantasy reáliích jejíž klidnou hladinu rozčeří jen krátký fight Biao vs smečka kovbojů)... Ačkoliv je tato část poklidná a bez velkých bojů, příliv postav nebudete stíhat (Hero, Grinchoidní potvor co se hýbe rychleji než zvuk a kope jak blázen, Yuen Biao, který se ve filmu jen mihne, Hsu Chi, Ken Lo, který funguje napůl jako vypraveč a napůl jako důležitá postava... a další a další... každopádně - všechny do jedné PODIVNÉ postavy)... V padesáté minutě ale jako by někdo lusknul prstem, objeví se japonští ninjové a filmaři začnou utrácet peníze naspořené ve vlažné první půli... Nastává vizuální peklo, fireball střídá fireball, ninjové se rozpadají na kusy nebo alespoň létají po stěnách... Triky jsou sice slabší, ale dovedou podržet atmosféru a vy sledujete souboj titánů... moc hezká podívaná, dočkáme se i nějaké choreografie, ale vcelku slabota, hrdinové jen plácají vzduch kolem sebe... nicméně dojem z "prvního pořádného souboje" je víc než kladný. Další souboje nebudu popisovat, protože už jsou jen dva, ale jsou NEUVĚŘITELNÉ... Pokud někdo pamatuje trailer na Volcano High... Zapomeňte na něj ;)... pokusím se ripnout kus souboje, aby to mohl... "vidět" každý... Moc se rozepisuji? Ale o tom tenhle film je! ;) Do prvního hodiny "naflákali" autoři tolik věcí, že by si rozhodně zasloužili zápis do Guinessovy knihy rekordů. Takovou hustotu událostí na jeden metr celuloidu člověk jen tak nevidí (snad jen... v anime ;). Ale ukončeme to... Ačkoliv má film řadu chyb a chybiček (místy pomalé tempo, chaos v ději, postavách, prostoru a čase), nabízí i řadu světlých stránek, kterými se vyplatí listovat... V celku pak představuje epos proti kterému je Zu Warriors (2001) jen puzzlem pro nemluvňata... Je to rozhodně zajímavý film... ale ne pro každého. pozn. úroveň triků v závěrečném souboji je taková, že to vypadá jako Mortal Kombat kombinovaný s DragonBall Z ;) Ovšem Ekin Cheng je moje sázka na ideálního představitele Raydena (sice mu chybí pár centimetrů do těch dvou metrů, ale jinak... ;) 70%

Děj filmu se odehrává na počátku dvacátého století, konkrétně v roce 1920. Navzdory názvu hlavní hrdina není škorpióní král, ale mladík, který sní o tom, jak se stát hrdinou s velkým "H" a jak chránit utlačované i slabé, chudý brát a bohatým.. vlastně obráceně :-). Svoje sny tento mladý muž realizuje (zatím) pouze díky přirozenému talentu ke kreslení comicsových kreseb. Film má ze začátku dost slušný odpich, příběh se začne odvíjet od jednoho ze snů, kdy se ocitáme v pravém wuxia filmu, maličko připomínající Robina Hooda, tedy spíš Iron Monkey :-). Právě při této úvodní pasáži jsem se docela lekla, že mě zrak (a paměť) klamou, když se v ní objevil herec Chin Kar-lok a evidentně to byla hlavní postava. A já si říkala, ´To že je Scorpion King, kterého si pamatuji z traileru?´. Naštěstí ne :-). Sen končí u praktické ukázky výuky čínského učitelského sboru vykládajícího o Shakespearovi, čímž se dostáváme do příběhu samotného. Ten vypráví jednoduchý děj o "náhodné" záchraně jedné dívky před prostitucí, těžkém životu otců a lehkém a darebném životu jejich synů ;-), přerodu obyčejného prosťáčka v hrdinu a vlastně o tom, jak se sny plní. Vedle tohoto robinovského, pardon iron-monkeyovského ;-) základního proudu, tu do hry vstupuje ještě osud francouzského Číňana a jeho školy výuky svalů (kulturistiky nebo čeho), který musel být nadevší pochybnost odkojen samotnou Alcmene, protože po svém papá Diovi zdědil nejeden sval. Dojem pravého nefalšovaného čínského Herkulese navíc umocňuje skoro po celou dobu filmu (nebo po celou jeho roli) to, jak chodí ve filmu oblečen (když zrovna neukazuje svaly, což je stejnak asi 1% záběrů s ním) a (ne)nápadně rozmístěné sochy na řecké olympijské motivy. Jedno stehno tohoto chlapíka by obědvalo 10 lidi a ještě by se přecpali (jo, to už je morbidní, ne? ;-)). Druhým na první pohled "zapadlým" (nebo dobře schovaným ;-)) motivem je starý dobrý nenápadný postarší muž, který v pravou chvíli ukáže své skutečné já a to, že ač do té doby ve filmu ani prstem kung fu nezacvičil, tak ho ovládá zatraceně dobře a stane se tak učitelem našeho skoro hrdiny. Tuto roli si zde zahrál Lau Kar-leung a když už o tom mluvím, je to tak trochu kapitola sama pro sebe, protože jde (pro mě) o bezchybný výkon. Jak v časti dialogové/dějové, tak v časti fightové exceluje a podle mého názoru i o hodně přehrává hlavního kladného herce Chin Kar-loka. Dostavám se však konečně k podstatnému přínosu celého filmu a tím je poslední motivek hlavního zlouna. Korejský herec Won Jin, který se zhostil role škorpióna, na mě udělal skvělý dojem. První samozřejmě svou fyzickou zdatností, se kterou provádí ve filmu všechny ty nemožnosti, příjemně mě ale překvapil i hereckým výkonem - to, že je škorpiónů král mu skutečně s klidem věříte. Udělala jsem drobnou "chybu", že jsem se nejprve nedočkavě podívala na film :-) a až pak prohlédla přiložené "Features". Kdybych bývala viděla nejprve rozhovor s ním, nikdy bych "nevěřila", co taková sušinka dovede :-). Ten člověk je fakt magor :-). To, co dělá se svým tělem, je za hranicí mého (podotýkám, že mého) chápani, a to teď vážení nemluvím o filmu, který oplývá značným množstvím drátů, až z toho někdy jde hlava kolem, ale mluvím o jeho sampleru, který je na DVDčku přiložen. Popsat se to nedá, to se musí jedině vidět. Abych se vrátila k původnímu tématu - Won Jinův charakter má zastupovat špatné hochy. Ovšem zrovna jeho postava zas až tak špatná není (jak tomu je asi u všech HK filmů), jeho dobrá stránka má spočívat v tom, že v podstatě jen chrání svého invalidního tatínka. Že se jedná o tatínka, který obchoduje s mladými dívkami a prodává je jako prostitutky, že pro handicap pouhých pěti prstů na každé ruce muselo být zlato v domě použito i na jeho zuby, že to zkrátka není žádný lidumil, to je vedlejší (yuk). Ono skutečné zlo reprezentuje tedy spíše on. Každopádně, ač je Scorpion King poloviční zápornou postavou nebo ne, u mě to vyhrál a já mu po celý film držela palce. (A pak ještě Lau Kar-leungovi, no :-)) Ostatně proti Králi stojí v přesile dobro (tahle věta má jako myšlenkově navazovat na tu před závorkou) schované za mladíkem v tréninku, Herkulovými svaly o síle 500set liber v úderu pěsti a v podobě postaršího, leč stále nesmírně zdatného kung fu mistra-kuchaře. A to už JE nefér, to musíte uznat ;-). V průběhu mého prvního sledováni, jsem se neubránila několika úsměvům, které vyvolalo pár scén. Kupříkladu onen čínský Herkules alias Arnie Schwarzeneger zastaví jedoucí auto (rok 1920, žádné moderní Porsche, ano?) tím způsobem, že se proti němu postaví a rukama ho nejprve tlačí zpátky, poté si s přední nápravou trochu zaposiluje ve vzduchu a nakonec si ještě s řidičem pohraje nad hlavou. Co mě trochu víc rozesmálo, byly scény, kdy si náš nehotový hero maluje bojové postoje a styly, aby si je lépe zapamatoval a naučil. Nic proti tomu, ale když to dělá i v okamžiku, kdy přisel vysvobodit svou dívku a rozbít těm zlým ústa, ke všemu v situaci, kdy se jeho mistr potí proti devítinásobné přesile (ne, že by je nezmáknul levou zadní), tak to už bylo na cenu :-). Nějaké další větší zápory jsem nenašla, snad jen to, že ve scénách, ve kterých zrovna není Won Jin nebo Lau Kar-leung, film trochu ztrácí na dynamičnosti a jen proloženi bojovými scénami udržuje vaši pozornost stále napjatou v přijatelných mezích. Bojové scény jsou docela dost létací, nicméně je v tom nádech značné originality (aspoň mně se to tak jeví) a všechny fighty mě nadchly. Závěrečný souboj je lahůdka, ten je vážně boží. (Won Jina na ty zdi museli snad lepit, jinak už potom nevím :-)). P.S. Jo a jinak jsou to naprostí šílenci. Minimálně po pěti stuntech by normální člověk už nikdy nevstal. Ten průlet/proskok proskleným oknem a dopad na schody... brrr, trnuly mi všechny zuby (tedy především jejich nekovové části ;-)). Já nechápu, jak to někdo mohl přežít. Pochopitelně je to efektně zpomaleno, abyste si to řádně vychutnali. A to nepočítám ty klasické pády přes židle, stoly, schody.., kterých si tu taky užijete dost a dost. 80%

Japonsko, rok 2001 - věznice se staly majetkem soukromých firem a stát již nad nimi nemá žádnou kontrolu. Jsou vybaveny nejmodernější technikou a za jejich zdmi se dějí šílené věci. Do jedné z takových zprivatizovaných "továren" přichází i hlavní hrdina příběhu - Ricky. Je odsouzen za vraždu (nebyla to sebeobrana, ale Ricky jednal "správně" ;) na patnáct let a brzy se seznamuje s pravidly vězeňského života. Celý komplex je rozdělen na čtyři oblasti, každé velí jeden správce, nad správcem je zástupce ředitele a nad ním samotný ředitel. Platí tu staré známé "ruka ruku myje", což Ricky zjistí ve chvíli, kdy ve sprchách pomůže utlačovanému spoluvězni. Brzy se dostává do křížku s celým systémem a likviduje nepřátele arkádovým způsobem (hezky jednu šarži za druhou). Všechno mu to žerete, protože při tom stříkají galony krve a vy se náramně bavíte. Jak by taky ne, když se jedná o jednu z nejstylovějších adaptací japonské mangy. Pokud jste už někdy nějaký japonský comics četli (nebo viděli nějakou anime), víte, že i nemožné je možné. Comicsový Ricky má nadlidskou sílu, nepřátele trhá na kusy, holou pěstí jim rozráží hlavy, popř. je v nestřeženém momentě narve do megamlýnku na maso. Ani ostatní postavy nejsou žádná ořezávátka, ale prozrazovat další metody likvidace by bylo vůči budoucím divákům značně nefér, protože právě originalita mortalit je spolu s dokonalou atmosférou jednou z hlavních předností filmu. Málokdy se najde někdo tak šílený, aby adaptoval mangu v celé její zrůdnosti. Hongkongský režisér Simon Nam se o to pokusil a dokázal do necelých devadesáti minut našlapat ducha předlohy, aniž by se snížil ke klasickým filmovým ústupkům. Jeho dílko velmi rychle zkultovnělo a díky své brutalitě si vysloužilo i řadu alternativních (více či méně ořezaných) verzí... I na nejdelší (88 minut) stopáži je však vidět až příliš překotné tempo, které se snaží postihnout většinu situací z comicsu. Film se tak stává jakýmsi záznamem dlouhé bitvy s jednotlivými "bossáky" věznice, který je jen sporadicky přerušen vtipnou scénkou (i když japonský humor, zahrnující mentolky uschované ve skleněném oku jedné z postav, je hodně svérázný). Comicsová minulost vyhřezne na povrch i v mírně absurdních situacích (dřevěný vláček), ale to jen dokazuje klíšťoidní následování předlohy, které filmu ve výsledku určitě prospělo. Co však přehlédnout nelze jsou slabší triky. Film měl maličký rozpočet a i když v roce 1991 triky zřejmě vypadaly působivě, o dvanáct let později se, až na drobné výjimky, jedná o důvod k pousmání (což je velká škoda, protože některé originální scény sráží k zemi právě okaté použití figurín)... I to se však může obrátit v plus. Ptáte se jak? Ricky je celý šílený a pokud ho začnete brát v celé jeho zvrhlé poetice, možná zjistíte, že některé slabší triky a pseudokung-fu (Yukari Oshima jako jeden z bossů věznice a Fan Siu-Wong jako Ricky, by určitě zvládli víc) prostě "patří k věci" a doplňují výsledný koktejl absurdity, zbytečného násilí a přehnaných situací... Pokud nejste důchodce, těhotná žena nebo ředitel Společnosti pro pořádání čajových dýchánků, určitě Rickyho zkuste... a mějte po ruce něco ostřejšího k pití. Třeba to budete potřebovat. A možná by bodnul i steak... Pořádně krvavý ;). 80%

Vítejte zas jednou do světa megabojovníků, tajemných svitků a triků s téměř nevyslovitelným jménem. Každá legenda má svůj začátek a i trilogie Swordsman se jednou narodila. Bylo to v roce 1990 a krom Tsuie Harka (natočil pokračování) a Ching Siu-Tunga (natočil druhé pokračování) u toho byl i King Hu, tchajwanský režisér, který stojí hned za několika klasickými žánrovými snímky (např. Touch of Zen). Swordsman se hrdě drží jeho starší tvorby a tak se s ním vydáte do pochmurného světa vládních pletek, sektářských mocipánů a proklatě talentovaných bojovníků... Ti všichni mají zájem o slunečnicový svitek, který ukrývá tajemství telekineze a teleportace. O to je mezi mistry bojových umění poměrně velký zájem a tak se na scéně brzy sejde ambiciózní vládní úředník, šéfové sekty Slunce a Měsíce, velitel Pětihoří a nebude chybět ani sekta z hory Hua (kdo se chce cítit jako v Dallasu, může si přihodit pár rodin s tradicí bojových umění - např. rodinu Lam, která svitek ukradla z vládní knihovny (kde o něm nikdo neměl ani tušení)). Přehršle postav vám naštěstí nezamotá hlavu, protože je tu jen coby dříví na podpal, které rychle mizí ve výhni akčních scén. Ching Siu-Tung už tehdá věděl, že sekání hlav, trhání domů na kusy a letecké závody cestou necestou, mu jednou zajistí nesmrtelnou slávu, a tak se snaží ostošest a hrdiny vybavuje ultimátními triky při kterých dostávají kulisy pořádně zabrat. I tak ale platí, že film spolehá především na hereckou stránku zúčastněných, krom několika opravdových bojovníků (Yuen Wah, Lam Ching-Ying) se tu totiž hemží herci bez průpravy v bojových umění, v jejichž čele stojí Samuel Hui, který skutečně líp zpívá než bojuje (což vám názorně předvede hned několikrát). Brzy pochopíte, že ve scénáři nejde o nějaký svitek, ale především o jeho postavu, která si během svého dobrodružství musí uvědomit, že sektářské bojůvky o moc a otravná vládní politika, to všechno jsou jen pošetilé stezky vedoucí do pekel... V závěru filmu tak Ling dospěje ke kýženému cíli, nechá se duchovně osvítit a nějaký svitek už nikoho (především samotného režiséra ;) nezajímá. Otázkou je, zda k osvícení dospějí i fandové hongkongských filmů, kteří vyrostli na Jet Lim nebo Jackie Chanovi. Ačkoliv Swordsman vznikl v roce 1990, King Hu do Harkova scénáře otisknul svůj legendární styl a tak film v mnohém připomíná jeho klasickou wuxia tvorbu z pozdních let šedesátých. Postavy zběsile šermují a v žiletkovém stříhu se předhánějí v tom, kdo udělá víc vrutů ve vzduchu (tahle taktika už Ching Siu-Tungovi zůstala ;), ale bojů není příliš a příběh místy tíhne k přehnanému patosu a poetice. Záleží na míře vaší tolerance, protože tahle nečekaná sonda do minulosti se nemusí zalíbit každému. Zatímco Tsui Hark se v roce 1992 vrátil ke kořenům (a vzdal tak poctu tradiční wuxia éře) filmem New Dragon Gate Inn, King Hu jakoby kořeny vůbec neopustil a jeho lpění na starých postupech je místy spíš na škodu. Rozdíly vyniknou zvláště při sledování Swordsman trilogie jako celku. Druhý díl (režírovaný Harkem) je daleko dravější, má zajímavější kameru a i když postrádá hloubku svého předchůdce, stíhá kontrovat humornými vložkami (což je pole na kterém první díl selhává (naštěstí se o humor nepokouší často ;)). Swordsman by rozhodně neměl ujít vašim zrakům, protože navzdory uvedeným výtkám se jedná o jednu z těch příjemnějších cest, jak se seznámit s wuxia žánrem (existuje nespočet nudnějších filmů s mnohem horší choreografií a bez okouzlující hudby, která je jedním z velkých plusů Swordsmana). Jen neberte na lehkou váhu mé varování o tom, že "není všechno zlato, co se třpytí" a pokud budete i po této recenzi od Swordsmana očekávat rychlou a třeskutou akci, která číhá za každým rohem, mohli byste být velice zklamaní. 80%

Vítejte v temném světě lásky, pomsty, hříchu a useknutých končetin - Tsui Hark vám v osobitém remaku One-Armed Swordsmana předvede odvrácenou stranu svých režisérských schopností. Příběh z prostředí výrobny mečů je totiž drsný a syrový jako právě vytepaná čepel... V těsném kolektivu pracuje rivalita na plné obrátky a nemůže za to jen nadcházející výběr "budoucího vlastníka výrobny", ale i pohledná dcera Mistra... Hlavním hrdinou filmu se stává Ding On, sirotek, jehož otce zabil démonický bojovník. Mistr vychovává Ding Ona jako vlastního syna a dokonce se rozhodne mu předat "grunt", ale Ding On má jiné plány. Chce najít vraha svého otce a pomstít se... Brzy se však věci trochu zvrtnou, Mistrova dcera je unesena a Ding On při pokusu o její záchranu přichází o ruku. Při zběsilém útěku ho zachrání neznámá dívka u které najde dočasný azyl. Dál už nastupují obvyklé příběhové koleje - hrdina najde vnitřní klid, vypracuje vlastní "jednoruký" styl a vrací se do rodné vesnice ve které se objevuje i bandita Fei-Lung, vrah jeho otce. Vše nevyhnutelně směřuje k mimořádně drastickému vyvrcholení... Zní vám to obyčejně? Inu počkejte až to uvidíte. Tsui Hark příběh oblékl do vizuálního stylu ze kterého budete mít sucho v hrdle. Obraz, zvuk, hudba i herecké výkony - to všechno jako by se nořilo do bezejmenné temnoty a beznaděje... Chiu Man-Cheuk jako jednoruký hrdina předvadí během vnitřního boje své postavy, výborný herecký výkon a jeho úhlavní protivník v podání Xin Xin Xionga je tak přesvědčivý, že bych se ho bál i po odlíčení. Akčních scén je pomálu, ale jsou originální a velkou úlohu v nich hrají originální zbraně, které se zvlášť v závěru roztančí do pekelného čardáše... Blade je příliš temný a syrový než aby asi našel široké publikum, ale kdo mu přijde na chuť, nebude litovat dvou hodinek strávených v přesvědčivém filmovém pekle plném emocí, akce a napětí do poslední vteřinky. 80%

Jen zřídka narazím na film, jehož hodnocení v zasvěcených kruzích osciluje mezi "příšerný" a "dokonalý". Navíc v případě The Touch vás zarazí už samotný "chorobopis" titulu - feminizovaný klon Indiana Jonese s asijskými předky. To už zní dostatečně zajímavě na to, abychom se snímku mrkli na podvozek... Pohledná cirkusačka Yin Fei (Michelle Yeoh) pochází z rodiny zavilých věřících a má v malíčku každou druhou legendu (ovšem nedá se říct, že by těm báchorkám věřila). Její rozhodnutí vydat se na velkou cestu a splatit tak dávný dluh svému otci, který "věřil", podnítí až návštěva starého přítele Erika (Ben Chaplin), který se do rodiny "přižral" (oops to zní divně, ale naprosto výstižně) a dal by se charakterizovat třemi slovy "po čertech sympatický floutek"... no dobře to jsou čtyři, ale nic to nemění na faktu, že Yin Fei se do něj zamiluje, i když nepatří mezi svatoušky. Eric ale přitáhne na rodinnou oslavu veledůležitý artefakt (který předtím ukradl pro svého šéfa Karla, aby mu ho posléze ukradl... už se ztrácíte? to nic, pamatujte si že Karl je ten "zlej chlápek") a to si žádá (po troše nezbytné akce a několika flashbacích) velkolepou výpravu za dobrodružstvím, při které naši hrdinové procestují nejednu exotickou lokaci. Kdo cítí onu IndianaJonesovinu, právě trefil do černého. V tomhle ohledu je totiž The Touch jedno velké klišé - příběhy o honbách za legendami, fanatičtí záporáci, láska rodicí se na velké cestě a velký nepřehlédnutelný happyend na jejím konci. Ale světe div se, ono to funguje. The Touch v důležitých chvílích dokáže onu horu klišé udržet na uzdě a naklonit si jejím prostřednictvím diváka na svou stranu. Když Eric líbá Yin Fei, čerstvě vytaženou z hromady písku, funguje to, když se Michelle Yeoh na chvilku propadne do "Lara Croft" image, funguje to... když hlavní hrdinou slepě drmolí prastará moudra z rozpadajících se svitkou, funguje to. Bohužel to není díky kvalitnímu scenáři (který již tak slabý příběh nabourává zpomalovacími flashbacky), tentokrát vyhrála forma nad obsahem a to paradoxně film zachraňuje před vašimi klížícími se víčky. Režisér Peter Pau nezapře svůj kameramanský původ a z fantastických lokací ždímá maximum. Prostřednictvím čoček a barevných filtrů jako by na plátno kreslil výtvarné dílo, které nemilosrdně přebíjí kulhající formu. Všechno pak vrcholí ve finále, kterému by sice slušelo méně digitálních triků (nebo více dražších :), ale které vás smete ze židle svým vizuálním nábojem. A koneckonců i kinetickým... Ve filmu jsou prakticky jen tři akční scény, ve kterých je Michelle Yeoh aktérem číslo jedna (hlavní záporák si vystačí s drahým oblečením a ultradrsnými hláškami) a které nezapřou školu Jackieho Chana. Většina bojových triků pak neskrývaně dokazuje, že dráty byly na pořadu dne, ale akční scény subjektivně působí lépe než ve většině nových hongkongských filmů. Jen škoda, že je jich tu tak málo. The Touch pro mě byl překvapením a promarněnou šancí zároveň. S lepším scenářem to mohl být film na který se nezapomíná, takhle zbude jen pár okamžiků utlučených vizuální nádherou a samoúčelnou akcí. Nicméně i takové utlučení za něco stojí a i když The Touch nevyhraje žádnou filmovou cenu, za dvě hodinky mi stihl ukázat, že budoucnost hongkongské kinematografie může být docela růžová. Zkuste se ho dotknout a třeba vám to ukáže taky... 70%

Kdyby se někdy pořádalo klání o titul "nejpřekombinovanější film století", určitě by se našlo pár tisíc hlasů právě pro Tokyo Raiders. Scénář uhání tempem splašeného Ferrari a místy to skutečně přestává být roztomilé - lovestory se mísí se světem tajných agentů, mikročipů a bytovým návrhářstvím, hongkongské popové hvězdičky soupeří na plátně o místo se svými japonskými rivaly a to všechno je většinu času dokonale zpomalené... Režisér Jingle Ma (bývalý dvorní kameraman Jackieho Chana) svůj film pojal snad až příliš velkoryse, snad s nástřelem na západní trhy. Postavy jsou až příliš cool (asijský James Bond v podání Tonyho Leunga, snad až příliš bojovný návrhář bytových interiérů Ekin Cheng, oba obklopeni tunou setsakrapohledných koček z Hong Kongu a Japonska) a akční scény jen potvrzují, že tenhle film někdo přitáhl za vlasy příliš silně... Jingle Ma měl bezesporu dobré úmysly - kamera je výborná (pan režisér svou původní profesi nezapře), choreografie akčních scén je nezvykle dynamická (s přihlédnutím k tomu, že Tony Leung a Ekin Cheng toho ve svých filmech moc nepředvádějí), i když řada lidí zakoulí očima nad výběrem hudby (španělské rytmy vskutku nejsou tradiční kulisou hongkongských akčních scén) a přemírou zpomalovaček (kdyby se celý film pustil normální rychlostí, byl by odhadem tak o polovinu kratší). Ale budiž, technické stránce nelze moc věcí vytknout a v rámci akčních scén je nutno ocenit řadu svěžích nápadů. Bohužel, někde na cestě za komplexním příběhem přehodil Jingle Ma výhybku a zamířil přímo do pekla... Nevím zda měl film oslnit vrstevnatým příběhem nebo ho tvůrci pojali "sportovně" jako parodii na bondovky, ale nutno říct, že ani v jedné rovině scénář nefunguje. Postav je příliš a ve střídmá stopáž žene tempo do vražedných hodnot. Mnohé dialogy jsou tu jen proto, aby ty "ultracool" honičky dostaly smysl a herecké výkony se brzy zredukují na pár gest a hlášek. Milostné trojúhelníky, tajuplné mikročipy a dvojité identity některých postav - to všechno je jen narychlo splácaná fasáda, která nemá začátek ani konec. Nikomu by to nevadilo, kdyby se film držel svých akčních předků, ale Jingle Ma se občas zkouší přenést výš a boří rozjařenou atmosféru dlouhými dialogy a konspirativními motivy. V tu chvíli už nepomůže ani nadprůměrně pohledná herecká sestava (mluvím o herečkách ;), ani exotické japonské lokace a divák začne blaženě klimbat... Filmový tempomat však v těchto místech spolehlivě zasahuje a vždy vyvrhne nějakou akční scénu, takže ve výsledku patří Tokyo Raiders k tomu lepšímu z "nové hongkongské vlny". Není jednoduché se naladit na jeho vlnu, ale stojí za to se o to pokusit... 70%

Frank je profík - bývalý voják, příležitostný kurýr, který má své zásady a doveze cokoli kamkoli. Nerozhodí ho kolona policejních vozů v patách, poradí si s malou armádou a naštve se jen ve chvíli, kdy jeho zásilka překračuje povolenou hmotnost. Pravidla jsou ale od toho, aby se porušovala a tak Frank jednoho dne otevře balík. Balík, který se podezřele hýbe a ze kterého se vyklube pohledná čínská dívčina... A problémy začínají - ochomýtající se inspektor francouzské policie, místní mafie zabývající se pašováním lidí a Frank, který neví kam dřív skočit. Ale jak už bylo řečeno, Frank je profík a nic ho nerozhodí. Transporter (Kurýr) je jednou z prvních vlaštovek úspěšné spolupráce Východu se Západem... Už loni jsme mohli vidět divočárny v akční komedii 51st State (ten film u nás vyjde až letos, ale je starší než Kurýr) z Anglie, kterou režíroval asiat Ronny Yu, ale až tahle Bessonovka dovádí kouzelnou fúzi do pověstné dokonalosti. Už v úvodu francouzského filmu v hlavní roli s anglickou hvězdou (Jason Statham) je víc než pádně naznačeno, že mixovat různé styly se vyplatí... Automobilové honičky střižené s pověstnou francouzskou důkladností vám připomenou Taxi, akční scény (hlavně ty bojové) zas vženou slzu do tváře každého fandy. Proč jen tohle nedělá Corey Yuen s Jet Lim v Americe? Z Jasona Stathama se během filmu vyklube ideální akční hrdina, schopný odříkat hlášky s lehkostí Jamese Bonda a překvapivě i ochotný k vynikajícím bojovým výkonům (v některých momentech vůbec není doublovaný, i když bych to čekal). Corey Yuen v roli režiséra akčních scén zkrátka dostal totálně volnou ruku a neodolatelně vypálil cejch HK akčního stylu na francouzskou filmovou zadnici. Ostatně až uvidíte souboj v autobuse (po němž následuje benzínový souboj, což je něco nevídaného (minimálně od dob OUTC 3 ;), úvodní likvidaci domu ve třech krocích nebo okouzlující finále, pochopíte co chci tímhle neobratným přirovnáním říct... Tenhle film zkrátka jede obrovskou rychlostí a neohlíží se na nikoho. Nebýt pár přestávek (většinou na povinnou příběhovou vatu - výslech na policii, vysvětlovačky, sex... ;) ani bychom si nevšimli, že překrásná Hsu Chi má stále s angličtinou problémy... V tomhle filmu se totiž nekecá, tady se jedná a to tím způsobem, že budete neustále balancovat na kraji křesla kam vás ďábelské tempo vyžene. Aniž bych chtěl nějak přechválit, tohle je HK dáreček na který jsme čekali. Bohužel nám ho nenese Jet Li, ale ani Statham není k zahození. 80%

Vysoko nad naším světem leží bájná říše Zu, kde... počkat, neslyšeli jsme to už někde? Ano, existují totiž dvě verze Fantasy eposu Zu: Warriors of Magic Mountain. Původní verze z roku 1983 a remake natočený loni. Tentokrát se budeme věnovat originálu... Klíčem k Zu je stejnojmenná hora po které si to každou chvíli štrádají vojska. Zelení, modří, žlutí, červení a další. Někde se sejdou a začne boj (tahle část je poměrně humorná, v původní verzi je vůbec daleko víc humoru než v remaku) - není divu, že v tomhle barevném chaosu se mohou dva nepřátelští vojáci (Yuen Biao a Sammo Hung) sbratřit. Ale ještě než stihnou oslavit čerstvé přátelství, je Biao v žáru další bitvy (to byli tuším zelení, ale hlavu do ohně za to nedám) shozen do tajemné jeskyně. Před jistou smrtí z rukou bahnomonster ukrytých ve velkých sudech, je zachráněn hrdinou a velmistrem bojového umění Tingem. Ting umí létat, používat firebally a své dva meče, je to prostě frajer (to vše za pomoci triků, které trochu zavánějí českými pohádkami - stop-motion postupy, několik dekorací, primitivní počítačové triky - kupodivu to nevadí, protože tenkrát to muselo být něco a vy jen žasnete co Hark dokázal). Brzy se začnou dít věci - objeví se další "superhrdinové", kteří jsou nuceni bojovat proti koncentrovanému zlu, které se usadí ve velké jeskyni. Není mnoho času a tak se všichni (spolu se smrtelníkem Biaoem) vydávají na misi, jejíž výsledek rozhodne o bytí a nebytí lidstva (a těch tam nahoře). I když se postavy rojí jak ve včelím hnízdě, divák se neztrácí v záplavě faktů (jako v remaku), ale naopak se dobře baví, zejména díky skvělým výkonům všech hlavních postav - příběh je svižně napsaný a chytře odlehčený nezbytným humorem. Navíc, je tu dost akce, ve které si bojové umění podává ruku se speciálními efekty a to místy tak působivě, že se nemůžeme divit tomu proč způsobil tenhle film v osmdesátých letech v Hongkongu takový poprask. Takže ve zkratce řečeno: Pokud jste někdy chtěli vidět pohádku v čínském stylu, s rozmáchlými scénami a pořádnou akcí, tohle je film, který na vás už téměř dvacet let čeká. Nenechte ho čekat déle... P.S. Na DVD je umístěna ještě třicetiminutová vystřižená scéna (!!!), která se odehrává v současnosti a dělá tak ze samotného filmu pouhý sen hlavní postavy (Yuen Biao). Silná káva ;) P.P.S. Tsui Hark si ve filmu střihnul malé roztomilé cameo - v závěru snímku hraje vojáka, který bojuje se Sammo Hungem. 80%