sskrblik

Damien Chazelle, pro mě zcela neznámý pán do této doby, napsal a zrežíroval precizně své hudebně-psychologické dílo. Prakticky není snad co vytknout. Z relativně běžné zápletky se podařilo získat co šlo. Vyprávění naštěstí nezbředává příliš do vedlejší dějové linie, ta by jen narušovala intentizivní požitek. Dává se tu prostor pouze na vydechnutí, nicméně jedná se o kratší pasáže. Celé dráma se na konci perfektně uzavírá a já tak mohu jen obdivovat tento pro mě jasný oskarový favorit. Whiplash je důkazem toho, že i celosvětově nepříliš známí herci dokáží zahrát velké role.

Něco jsem se dozvěděl, něco jsem si utvrdil a hodně jsem si odnesl. Velmi pěkné zpracování, které se tímto zařazuje na první příčku pseu-do-dokumentu. Škoda těch čtyři a čtyřiceti minut, mohlo to být ještě delší.

Birdman je dost náročný kvůli tomu jakou formou je natočen. Zhruba 2/3 filmu jsem si říkal, co je to za blbost a až závěrem mě to Iñárritu náležitě vysvětlil. Zapeklitý spletenec jakoby bezúčelných scének utváří ojedinělou filmovou mozaiku, u které je potřeba být ostražitý. Dialogy jsou často příliš rychlé a vstřebávání souvislostí dá nepozornému pozorovateli pořádně zabrat. Střih je vyšperkován k dokonalosti a po vizuální stránce jsme neustále v centru dění. Každé dveře, každá stěna je příležitostí pro kameru, jenž promptně přechází z jedné scény do druhé. Za pozoruhodným vzezřením se skrývá promyšlený časový a dějový posun. Po stránce herectví vynikají Keaton a Norton, to je bez debat. Zvláštní film u kterého možná docením všechny kvality až s druhou projekcí.

Mým úkolem je teď vysvětlit v čem jsem spatřil půvab tohoto filmu. Pokud to vezmu stručně, lze říci - je to o mě. Respektive to o mě není, ale neustále mě napadalo, že jsem něco takového někdy zažil, že jsem některé podobné lidi potkal. Tím jak se toto unikátní zpracování postupně prokousává dvanácti lety, jsem narazil rovněž na určité momenty, které mě vnutkávaly myšlenky, co já jsem v těch letech dělával, v čem u mě to bylo jiné. A přesně toto považuji za nejsilnější stránku filmu. Pravda je, že ve Spojených státech amerických mají děti jiný život než my Evropané, čili se nedá napřímo srovnávat. Nicméně přesto je zajímavá zkušenost poznat proměny člověka, tam na druhé straně naší planety. Domnívám se, že autor ve svém záměru neměl mít nějaké poselství či vznešenou pointu, ostatně podle mě zde ani není. Myslím však, že mnohem víc než u jiných filmů se zde snaží vyvolat pocity z dívakovi minulosti. Změny v dospívání jsou zásadním momentem v životě každého jednotlivce a utváření charakteru hlavního hrdiny mě bavilo sledovat. Pro všechny ostatní, kteří chtějí jen vypnout a sledovat systematický děj, to není zcela vhodný film.

Mám rád filmy z doby Americké prohibice. Dopomohla tomu česká hra Mafia, abych této tématice přišel na chuť. Očekávání tedy bylo veliké, bohužel nenaplněné. Pokud to vezmu pro změnu od herců, tak ze silné trojky Costner, De Niro, Connery vynikl svým výkonem pouze nejstarší pán z nich. De Niro jako Al Capone nedostal příliš prostoru a pro těch pár minut ho rozhodně nevidím jako takovou hrozbu, jakou byl ve filmu prezentován. Costner odvedl celkem rutinní práci, dle mého. Film, který nemůže stavět na oslňujících hereckých výkonech, pak rovněž zaniká spolu s některými hloupými momenty, které se do kvalitního filmu nehodí. Nebudu vyjmenovávat, ale určitě si toho nelze nevšimnout. Překvapila mě lehce westernová část, avšak jako celek je to průměrný film v mých očích.

Herzlich gratulieren! Sousedům se tento dokument opravdu povedl, pro mě zcela nové informace o životě tohoto hmyzu.

Skvělý trip! Jen tak se unášet americkou krajinou na mašinách za zvuku oldies hudby. Události plynou v jednoduché posloupnosti z bodu A do bodu B. Nelze očekávat sotisfikovaný příběh, myslím že o to se film ani nesnaží. Důležité je vnímání svobody, což splňuje na jedničku s hvězdičkou. Účast ďábelského Nicholsona potěšila, kdyby tak byl s oběma pány už od začátku výpravy posune to ještě o kus dál...

Béčková kovbojka na dvou kolech, lépe řečeno na čtyřech, započítám-li oba pány na svých strojích. Rourke v roli Harley Davidsona byl bezvadný, to se nedá říct o zbytku hereckého osazenstva.

Reklama v televizi vzala za své a má zvědavost byla natolik veliká, že jsem si na Dvořáka udělal čas ve svém dnešním filmově nabitém harmonogramu (čtyři filmy za den jsem naposledy viděl ve Varech). Točit film o hudebním skladeteli není určitě nic jednoduchého. O to víc je pak těžší vyjádřit rozpolcenou lidskou duši. Myslím, že tohle se podařilo a Hynek zvládl svou roli skvěle. Největší mezery vidím ve scénáři. Ani mě nepřekvapuje, že celkový dojem může působit na většinu lidí poněkud fádně. Neustále se děj motá kolem vztahů a tím se vytrácí kouzlo osobnosti. Pokud by pan Brabec zabrouzdal více do análů, jistě by důrazněji znázornil umělcovi múzy, na které se dle mého skromného názoru měl film zaměřit. Nicméně chápu že milostná zápletka je nejednodušší možnost, jak si usnadnit zpracování filmu, na který by bylo zapotřebí ještě o mnoho více peněz.

Téměř před padesáti lety dokázali amíci natočit fantastickou formulovou ódu na radost, která se jednoznačně dá zařadit do zlatého fondu kinematografie. Veškeré záběry závodů, a že jich nebylo málo, byly parádně nasnímané a pohled z cockpitu na průjezd tratí je nezapomenutelný, zvlášť pokud si uvědomím onu již zmíněnou nadčasovost. Musím vyjádřit obrovskou úctu a respekt, že se něco takového dokázalo tehdy natočit. Rovněž mě to nutilo k zamyšlení zda se dokážu povznést nad plytkými vztahy, které jsou ve filmu vyobrazené jako vedlejší dějová linka. Odpověď jsem nehledal dlouho, dokážu - herci hráli přirozeně a líbila se mi jejich zvučná angličtina ze staré školy. Grand Prix je jako gramofonová deska - ty drobné škrábance ji prostě odpustíte.