tahit

Přestože režisér Jerzy Hoffman se proslavil spíše epicko-historickými příběhy, ve kterých uměl vždy dobře navodit výrazně historickou filmovou řeč. O to více se dá říci, že mě mile tímto filmem překvapil. Poeticky naladěné duše to spíše ocení. Film dovede vtáhnout živostí, smutkem, lyrikou a nezaměnitelným příběhem podobenství obrazu lásky a spravedlnosti, v němž čas rychle běží a je jak stvořen pro potěchu duše. Co víc dodat? Stojí jistě za úvahu, čím že tak cukrkandlová romance osloví a zanechá cosi, co nelze do detailu popsat. Kdo ví, možná krásnou souhrou skvělých polských herců nebo pečlivě vybranou tvorbou exteriérů či dobovými reáliemi. Nejspíše to ale bude přímočarou poetikou prodchnutou obsahem krásně lidských věcí.

Mám rád skutečné příběhy o psech, což je asi dáno tím, že vždycky jsem měl psa. Z tohoto důvodu se nechávám rád unášet filmy o poslání čtyřnohých hafanů. Každopádně, i když má vyprávění téměř dvouhodinovou stopáž, ani chvilku jsem se nenudil. Navíc žádná vyfabulovaná pohádka, ale dojemný příklad toho, co se týče psů, že může být dobrým přítelem i posluchačem.

Pojetí lidského domova v mnoha jejích podobách. Je v tom samozřejmě dosti životních pravd. Tedy jakých se odehrává denně hodně. Dějová linie se nijak nepodbízí lacinou líbivostí. V každém případě se jedná o film, které psal život. Způsob, jakým je Bába z ledu natočená, jak už výše bylo řečeno, je přinejmenším podle mě to lepší ze současné české tvorby.

Šroubovanost zápletky a jednání postav, je proti logice děje. Kolotoč absurdností, podivný sled scén je spíše v neprospěch filmu. S jistou dávkou zjednodušení lze říci, že jde jakýsi všeobjímající psychologický experiment o tom, že pomstychtivý šéf věznice nadělá víc škody než psychicky nemocný člověk.

Dokument unikátním způsobem předkládá dějinné události. Navíc se film omezuje pouze na jasná, ověřitelná, pokud možno do sebe zapadající skutečnosti. Možná jeden z nejpůsobivějších dokumentů o první světové válce, jaký byl kdy natočen.

Psát něco o Emilu Holubovi, to je jako kdybych psal, že cestovní kancelář nabízí zájezdy. Nic proti filmu, ale na první pohled je nepřehlédnutelné, že se v mnohém podřizuje celkovým potřebám ideové stylizace socrealismu. Tentokráte nešlo o nic víc než o přijatelnou podívanou.

Ačkoliv je příběh ve svém jádru velice strojený, rozhodně nebyl úplně proti mysli. Nebudu zastírat, že pro Elvise mám slabost od první chvíle, když jsem si koupil jeho vinyl. Třešničkou na dortu byla i krásná Judy Tyler.

Na tohle jsem byl zvědav, díky upozornění několika svých přátel. Je znát, že jsou to lidé z jednoho těsta, přičemž jejich dokumentární road movie je naprosto ohromující. Pokud jde o formu, je to zajímavé, inspirující a zábavné. Nutká to vyrazit s kamarády někam na safari.

Ponurý a na svou dobu až neočekávaně kvalitní. Všechno zde běží tak jak má. Napětí je promyšleně stupňováno až k závěrečnému odhalení. Ostatně Schulhoff patřil k těm režisérům, jejichž filmy mě osobně skoro pokaždé zaujmou. A to navzdory i tomu, že je to detektivka zrozená v éře socialismu. Najít dnes kvalitní českou krimi se stává stále větší vzácností.

Opět jeden seriál, který patří určitě k těm lepším a nelze mu také upřít vyrovnanou úroveň všech částí. Příběh vyprávějící o drsném a nelítostném zápasu věčných tuláků, pionýrů a zbohatlého zlatokopa s dobrodružným osudem má všechny atributy, které dovedou upoutat od prvních chvil. Volání dálek zlatého severu mi zase otevřelo brány dobrodružství mých tuláckých představ, a je jasné, že nešlo tu filmovou atmosféru nevnímat. Jack London, který na vlastní kůži poznal opojný lesk slávy dobrodružství a zároveň útrapy, dokázal hezky literárně ztvárnit tento příběh o Elamu Ohniváku plný četných dobrodružství, o kterých možná jen slyšel. Dále mě obzvlášť zaujal téměř neznámý estonský herec Bruno O'Ya. Nakonec i dík panu režiséru Františku Chmielovi, že měl tu uměleckou schopnost zmocnit se látky a vtisknout jí ducha filmové poesie romantiky zlatého severu. Snad jen dodám. Již uplynula řada času od chvíle, kdy jsem dostal od kamarádů trampů dopis z Kanady. Nebyl nijak zvlášť dlouhý ani výjimečný, přesto jsem si vzpomněl na část obsahu, o způsobu myšlení většiny tamějších obyvatel. Kde stále žijí lidé, kteří si v odloučenosti od civilizace a v drsném prostředí zachovali tu přirozenost, co činí člověka šťastnějším a možná i bohatším. Jejich nezištná pohostinnost, kde se nikdo neptá na původ ani smýšlení je skutečně nehraná. Přesto malé městečko Dawson City v kanadském teritoriu Yukon stále nabízí svoje vzpomínkové pohledy zlatokopecké slávy na nádhernou divočinu od drsné minulosti až po současnost. Je zde také pochován český dobrodruh, cestovatel, lovec a též zlatokop Jan Eskymo Welzl.