Niktorius

Niktorius

Mirek Libicher

okres Olomouc
Destruktivní humanitní pseudointelektuál

homepage
ICQ: 233-871-816

109 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Apokalypsa (1979)

    Hodnotím Redux verzi. Je opravdu zdlouhavá a některé scény jsou tam jaksi nastrčeny navíc (Francouzi), přičemž závěr filmu je rovněž velmi diskutabilní a je výsledkem spíše Coppolovy bezradnopsti, než geniality. Ale Apocalypse Now je geniální snad i ve svých chybách. Obrazová stránka je neskutečně krásná a působivá, zvuk špičkový, herecké výkony na jedničku a obsah hypnotický a tíživý. Brilantní UMĚLECKË dílo kombinující perfektní filmařinu s myšlenkově hlubokým, filozofickým obsahem.

  • poster

    2001: Vesmírná odysea (1968)

    Cival to vystihnul: Opravdu filová báseň. Vesmírná odyssea není zrovna jednoduchý film, na který byste se chtěli dívat pořád dokola, ale patří k tomu nejkrásnějšímu a nejhlubšímu, co bylo kdy natočeno. Kubrick zde své poselství prezentuje především alegorickými obrazy beze slov - Vesmírná oddysea nepotřebuje výklad, protože každý si v ní dovede najít své. Nestane se tak možná při prvním shlédnutí, ale jakmile se v obsahové stránce začnete takříkajíc chytat, film si zamilujete. Oddysea je o intlektuálním prožitku, říká nám, že lidstvo vyvíjí a vylepšuje pouze své nástroje a nikoliv své vědomí a svou duši...Pro prožitek emotivní je ve však snímku také místa dost, neb právě emoce, které cítíme u některých scén nám mnohdy slouží jako klíč k jejich pochopení. 2001: A Space Odyssey je fámožně natočený klenot, do kterého musíte jako díváci sami investovat určité myšlenkové úsilí a pozornost - vše vám ale bude vráceno měro vrchovatou a to v podobě jedinečného filmového zážitku.

  • poster

    Kmotr (1972)

    Kmotra snad ani nemá cenu komentovat. mohl bych totiž postupně vyjmenovat veškeré filmové stavební kameny a přidat k nim zvýrazněný a dvakrát podtržený přívlastek FAMÓZNÍ. Režie, scénář, herci, hudba, kamera atd. jsou maximálně vypiplané a těžko na nich najdete nějakou chybu. The Godfather patří mezi největší klenoty veškeré světové kinematografie a po umělecké stránce zcela překonává původní román Maria Puza, který bohužel poznamenala autorova snaha zalíbit se co nejširší čtenářské mase. - 100%

  • poster

    Zachraňte vojína Ryana (1998)

    Válečné filmy dělím na 3 základní kategorie: V první kategorii je válka brána jako kulisa k rozvinutí hlubší filozofie, ve druhé je válečná událost stvárněna takřka dukemtárně a ve třetí kategorii jsou na diváka přeneseny válečné zážitky emoce. V prní kategorii kraluje Apokalypsa, ve druhé Bitva o Británii a v té třetí má své neochvějné místo na piedestalu geniality právě Zachraňte vojína Ryana. Ve 170ti minutách nám Spielberg předsavuje naprosté režijní nebe, ve kterém jsme jako diváci do filmu naprosto vtáhnuti a po návratu do reality ještě dlouho nemůžeme nabrat dech. Zdaleka nesouhlasím, že film dělá jen vylodění na Omaze a zbytek je o ničem - to tvrdí jen diváci lačnící po maximálně třeskuté akci. stejně tak se směju výčitkám poukazujícím na "přehnaný" patetismus - je ho na válečný film opravdu velmi málo a nikdy není nadbytečný ani nemístný. Spileberg cítí hrdost a úctu k američanům, kteří před lety pomohli Evropě znovu nabít svobody. A to přeci není nic špatného, pokud tedy nejste anti-amerikanista z módy. - 100%

  • poster

    Hvězdná pěchota (1997)

    Verhoeven je blázen a nechápu jak přesvědčil producenty aby mu dali peníze na film, který, pokud by jste jej brali smrtelně vážně. Je blbý až to bučí. Děravý příběh, béčkoví herci, spousta naivity. Starship Troopers ovšem nejsou vážně míněným thrillerem, nýbrž verhoevenovsky svéraznou parodií na vše možné. Parodií plnou brutality, skvělých triků a hlavně úžašně sugestivních scén. P.S.: Heinleinovu knihu mám moc rád, je to opravdu diametrálně odlišná od filmu a neměla by s ním být spojována, ale že se jí nechal Verhoeven inspirovat mi vůbec nevadí.

  • poster

    Lagaan - tenkrát v Indii (2001)

    Lagaan patří k filmům které mi změnily život. Sice ne nijak zasádně, ale když jde o život, tak se počítá všechno. A o jaké změny že jde? Nu, přesvědčil jsem se, že i takřka čtyřhodinový film mi může subjektivně připadat krátký, překousnul jsem dřívější nesympatie k Aamiru Khanovi, konečně trochu pochopil, o co jde v kriketu a propadl se do silné závislosti na písni / tanci Radha Kaise Na Jale. Po Jodhaa Akbar a Lagaanu směle prohlašuji, že Ashutosh Gowariker je skvělý režisér i scénárista, mající schopnost i přes neodmyslitelnou bollywoodskou schematičnost zaujmout každou sekundou vyprávění, a už se nemůžu dočkat, až od něj uvidím další film.

  • poster

    V Bruggách (2008)

    Excelentní. Strhující nadžánrový film plný protikladů, kteréžto se vzájmeně netřou, nýbrž útvařejí kompatkní, osobitý celek. Tragika vyprávěného příběhu kráčí ruku v ruce s (černým) humorem, postavy nájemných zabijáků disponují obdivuhodným smyslem pro čest a vulgární mluva vysmívající se politické korektnosti se nenásilně line pohádkovým prostředím Brugg.... Precizně vystavěný scénář, padnoucí režie, nezapomenutelný zážitek.....That little boy...

  • poster

    Tenkrát v Anatolii (2011)

    1.) Ceylanova novinka je v porovnání s jeho staršími díly přístupnější, což ovšem v žádném případě neznamená, že by se turecký auteur zpronevěřil vlastnímu rukopisu a natočil něco banálního nebo explikativního - Tenkrát v Anatolii lze naopak považovat za jeho nejpropracovanější a nejpůsobivější film. _______________ 2.) Značná část divácké potěchy, které Tenkrát v Anatolii nabízí nemalé množství, plyne právě z postupného seznamování se s postavami a odhalování jejich pohnutek i životních příběhů. Základním vodítkem jsou v tomto spíše jejich reakce na určité situace a drobné mimické signály, nežli explicitní promluvy a činy. Ceylan se drží daleko od doslovnosti a žádá po divákovi soustředěnou pozornost. _______________ 3.) S přibývající stopáží lze ocenit také promyšlenou koncepci snímku, účinně slaďující všechny jeho stavební prvky. Ceylanova cesta Anatolií vede od mlhavého ke konkrétnímu, od polocelků k detailům, z noci do dne, z nedozírných plání do stísněných prostor pitevny a od snícího prokurátora k chladně analytickému doktorovi. A nezůstává jen u hlavní dějové linky a jejích protagonistů – před divákem se rozprostírá příběh celé Anatolie a jejich společenských reálií. _______________ 4.) Jde o dílo, které není mistrovské tím, že by bylo nějak složitě natočeno či přinášelo významné inovace; jeho síla spočívá v dovednosti všední příběh důkladně protkat podnětnými motivy a symboly, jejichž množství a komplexnost vyloženě vyzývá k několikanásobnému zhlédnutí. Jsem si jistý, že i po mnoha opakovaných cestách do hloubi Anatolie a její duše bude stále co objevovat.

  • poster

    Cesta (1982)

    Nejoceňovanější film Yılmaze Güneye (i kdy de facto režírovaný jeho dlouholetým přítelem a asistentem Şerifem Görenem) je mistrovským dílem tureckého sociálně-kritického proudu, které vyniká svou silnou sugestivností a tíživostí. Snímek přitom na povrchu vyznívá spíše chladně a odtažitě; emoce a konflikty z něj nečpí, nýbrž hrozivě bublají pod povrchem. Yol je plný (do různé míry nápadné) symboliky a jakoby skicovitého podání postav i jednotlivých příběhů, na které se divák musí soustředěně napojit a domýšlet si k nim to, co není vyřčeno explicitně. Hlavní motiv je ovšem zřejmý - Güney nám říká, že jeho hrdinové nejsou ani ve světě mimo věznici svobodní, neboť na každém kroku naráží na bariéry přežitých feudálních tradic, náboženských příkazů a polofašistického režimu nastoleného vojenskou juntou (vzpomeňte si na ten zkroušený výraz, se kterým jeden z hrdinů pohledné na zeď, kde vedle sebe visí plakáty zakladatele Turecka Mustafy Kemala Atatürka a tyrana Kenana Evrena). (Následují lehké spolilery:) Ze všech těchto stan na postavy padá útlak, který jde proti jejich přirozenosti - Mehmet a jeho žena nemohou ukojit své touhy na toaletě ve vlaku, protože se na ně okamžitě vrhne dav rozlícených spolucestujících, Ömerova rodina nemůže truchlit nad smrtí jejího člena, neboť se obává msty žandárů a Mevlütovy pokusy o romantické rande s mladičkou snoubenkou jsou sabotovány slídivými ženami od hlavy až patě zabalenými do čaršafů (tohle zřejmě ten úplně nejprostší symbolický obraz z celého filmu). Nechybí samozřejmě i poukazování na hrozivé podmínky, v nichž jsou nuceni žít Kurdové - ať už jde o záběry ze slumů v Diyarbakiru či zaostalé kurdské vesnice u syrských hranic, nebo pohnuté osudy některých postav. Zejména do postavy Seyita ovšem scénárista a "dálkový režisér" zároveň skryl určité známky naděje. I Seyit podléhá okolnímu společenskému tlaku, ale je navýsost zřejmé, že tak nečíní rád. A i když jeho vzepření přichází pozdě, není vyloučené, že jím předal cenný příklad svému synovi...

  • poster

    Valčík s Bašírem (2008)

    Tam, kde by jiné filmy s podobným tématem sázely na otevřené násilí a drásavou syrovost, pracuje Valčík s Bašírem s obrazotvorností a velkou část své sdělnosti ponechává v implicitní rovině. ___Válečné momentky a snové scény jsou naprosto úžasné a fascinující, animovaná forma přitom jejich působivost zesiluje na maximum. Obrazová estetika Folmanova filmu upomínající na určité techniky komiksové kresby je pohlcující a úžasně expresivní, funkčnost jejího použití pak vyloženě neuvěřitelná (viz. Tetsuo). Pravděpodobně nikdy už nezapomenu na vzteklé psy běžící ulicemi, kolonu tanků Merkava jedoucí k Bejrútu za zvuků veselé písně o Libanonu, nebo na absurdní honičku na červený Mercedes. Pradoxně ve chvíli, kdy se snímek začal věnovat jedné z nejhrůznějších události celé libanonské války, vyvraždění uprchlických táborů Šabra a Šatíla, se pro mne jeho emoční apel poněkud snížil a závěrečné autentické záběry mě minuly úplně. Ale věřím, že izraelské publikum bude na tohle jitření ran citlivější. 90% ___PS: Po druhém zlédnutí, tentokrát v kině, už zafungovala i ta závěrečná třetina, respektive její animovaná část - dokumentární apendix Valčíku s Bašírem prostě nesedí, to mi nikdo nevymluví.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace