D.Moore

Přivírám oči nad tím, jak vyfešákovaní, slušní a usmívající se jsou tady snad všichni rudoarmějci, protože o nich Maratón není. Prim stále hraje úžasná dvojice Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová, dva mladí lidé, kteří se protloukají pražskými ulicemi plnými povstalců, táhnou se s těžkým kufrem a revoluci vnímají každý jinak. Moc pěkně se na ně dívá, jsou odhodlaní, vtipní i vyděšení, všechno jsem jim věřil. Druhá část filmu, ta válečná s kolonami tanků, výbuchy, demolicemi a přestřelkami se mi ovšem líbila také - výprava je velkorysá, bitvy jsou slušně natočené a mají tu potřebnou atmosféru a tu a tam se v nich objeví známá tvář, která někdy dostane jen větu (Svatopluk Beneš), jindy dvě věty (Bohuš Záhorský) a jindy plnohodnotnou roli se vším všudy (fantastický Karel Höger a samozřejmě Vladimír Menšík). Rozhodně bych Maratón nezatracoval.

Bohužel spíše nuda, která je nejprve zajímavá díky úvodním atmosférickým arktickým minutám a pak už vlastně jen díky fantastickým trikům Raye Harryhausena. Útok ještěra na město očividně inspiroval Emmerichovu Godzillu a je tou nejlepší scénou z celého filmu, oproti tomu závěr v zábavním parku je tak vážně míněný a tak nenápaditě natočený, až je směšný. Pobavila mě rolička Lee Van Cleefa, který obří filmové monstrum dorazil radioaktivním granátem o dva roky dříve, než jeho budoucí spaghetti westernový kolega Clint Eastwood poslal v tryskáči do pekel obří tarantuli.

Neodolatelně suchá byrokratická absurdita s kouzelnou poetikou Ypsilonky, která mi silně připomněla Gilliamův Brazil. No vážně, kdyby se Brazil odehrával v Rakousku-Uhersku, určitě by to v něm vypadalo nějak takhle. Skvělá dvojice Jiří Císler a Bronislav Poloczek hraje úřednickou přesilovku proti bezmocnému Ladislavu Frejovi, neustále jim do toho lezou vrazi Jiří Wimmer a Petr Popelka a spolu s nimi Jana Synková, jejíž muž odešel pro noviny a už se nevrátil.

Líbilo se mi snad vše - od skvěle vybraných a také hrajících dětských herců přes naprosto šíleného Pennywise, ze kterého opravdu šla nevýslovná hrůza (Tim Curry promine, ale jeho variace na Freddyho Kruegera to tady zkrátka prohrává), po scénář, jenž sice oproti předloze leccos změnil, ale změnil to mazaně a je jí stále věrný. Podobným způsobem si zatím se Stephenem Kingem poradil snad jen Stanley Kubrick. To je mnohem více než náplast za Temnou věž, To je prostě skvělý staromódní horor a já se nemůžu dočkat jeho druhé kapitoly.

Nový (nebo relativně nový) film, při jehož sledování by mě od začátku do konce napadalo, jak bezvýhradně skvělý herec je Al Pacino a jaká je radost ho sledovat, tady dlouho nebyl. Naposledy snad v roce 2010, kdy vznikl Doktor Smrt. Možná je to náhoda, že oba filmy vyrobila HBO, možná ne. Každopádně platí, že i ve Philu Spectorovi se Pacino našel, předvádí něco neskutečného a opět má k ruce perfektní spoluhráče s Helen Mirren v čele. Scénář pomocí důmyslně napsaných monologů i dialogů nechává diváka celou dobu balancovat na pochybách stejně jako Spectorovu obhájkyni, aby mu v závěru nic nevysvětlil a nechal ho, ať se rozhodne sám, jestli má důvodné podezření, nebo ne, a čemu vlastně věří (nebo věřit chce).

Není to většinou takový průšvih, jak by se dalo čekat, obzvlášť scény s vhodně obsazenými dětmi se povedly, ale čím více se film zabývá dospělými a čím blíže je uspěchaný závěr, tím je lacinější a nudnější. Z Pennywise, který hlavní hrdiny vždycky akorát postraší a pak je nechá být, navíc nemám ten správný hororový pocit, a na rozdíl od knihy velkou roli nehraje ani samotné Derry, což je podobně velké minus. V rámci možností a například v porovnání s tragickým televizním Osvícením jde ovšem o vcelku věrnou adaptaci Kingova eposu.

Temný sci-fi příběh s revolučními triky, které jsou stejně jako prakticky všudypřítomné napětí stále působivé. Vzpomínám si, jak dlouho a jak moc mě kdysi strašil úplně poslední záběr filmu, a vlastně se tomu vůbec nedivím.

Velmi sympatický film od začátku do konce, hlavnímu hrdinovi se dá fandit, ačkoliv to není úplný klaďas, je to napínavé i vtipné a má to příjemný retro vzhled a zvuk. Častokrát jsem si vzpomněl na Zlato s Mathewem McConaugheym, které ovšem mělo přece jenom něco navíc a líbilo se mi ještě více, naopak málokdy jsem si vzpomněl na mnohem horšího Vlka z Wall Street. Tom Cruise názorně ukazuje, proč pořád patří k těm nejsympatičtějším a nejlepším hercům.

Ani extra paráda, ani extra průšvih, spíše průměr, který jen velmi teoreticky mohl být lepší. Nečekal jsem totiž, že by se Temnou věž mohlo podařit zfilmovat lépe než průměrně. Neznalci předlohy (nebo v tomto případě spíše "předlohy") budou asi smířlivější, znalcům se může líbit úvod s Jakem a pak různé narážky na Středosvět (mluvící mývalové v reklamě, Walterovy skleněné koule, 19-19...) a na ostatní Kingova díla (Osvícení, To, Christina, Shawshank, 1408, Prokletí Salemu...), o moc víc jim však film asi nenabídne. Snad akorát překvapení, že scenáristé bůhvíproč změnili funkci Věže, respektive Paprsků. Idris Elba není jako Roland skoro vůbec zajímavý a nemá skoro žádnou motivaci, představitel Jakea také neoslní, no a Matthew McConaughey sice hraje Waltera jako Al Pacino v Ďáblovu advokátovi, jenže režie ani scénář mu příliš nepomáhá, jiskřička atmosféry zasvítí jen tu a tam a strach z něj zkrátka nejde. Závěrečný souboj pak chce být efektní, ale je spíše trapný. Nejsem uražen, ale kdyby film nevznikl, nic by se nestalo.

Těžko se mi hodnotí... Knihu i audioknihu mám moc rád, dýchá z ní krásná atmosféra vzpomínek na dětství, je hřejivá a pohled malého kluka na velké věci v ní je až magický. Zdeněk Svěrák - spisovatel to dovedl napsat, Zdeněk Svěrák - herec to dovede i jaksepatří vyprávět... Ale zatímco Jan Svěrák - režisér to dovedl natočit, Jan Svěrák - scenárista to bohužel tak dobře jako otec odvyprávět nedovedl. Težko říct, jestli to vůbec šlo... Ale některé scény zkrátka měly být delší nebo tam neměly být vůbec, některé situace zase rozhodně měly být divákovi ukázány, aby se je spolu s Edou nedozvídal jen z druhé ruky (minimálně "babičku, která šla naproti" nebo "Péťu, který uletěl" jsme vidět měli) a bylo by to příjemnější, ucelenější. A smysl jedné změny oproti knize, kde se maminka s Edou u rybníka potkají s někým úplně jiným, jsem snad ani nepochopil. Abych ale jen nerýpal, musím pochválit herce (Ondřej Vetchý je obzvlášť přesný, Tereza Voříšková až na pár výjimek působí velmi přirozeně, Oldřich Kaiser je jistota a Jan Tříska zrovna tak) a hudbu Michala Novinskiho, uvěřitelnou dobovou atmosféru, hezky zachycený venkov a děj oživující scény Edových představ. Tři a půl.