Slepejsek

Když dva dělají totéž, není to totéž. Tady se nabízí srovnání s předloňským UBAL A ZMIZ. Zatímco tam je lehký tón citelný (i čitelný) hned od začátku, tady se jede natvrdo. Jasně, koks není tráva... Na začátku je velký raperský sen jednoho dealera "pizzy", co si myslí, že v tom umí chodit. Na všechny by nach..., ale utáhnete ho na první dobrou: "Titul má dneska každej." "A ty ho máš?" Na vlně to drží vizuál a "exotika" prostředí. Kdo chce být in, musí jet a nemá čas na rozhlížení vpravo vlevo. Sem tam to opepří hláška klauna Mimoně, zatímco ten skutečný mimoň si brnká na vlastní ego "konečně budou všichni znát mý jméno a můj ksift"... V čem se vlastně liší od "zmrdů", kterým prodá svůj fejkfet? V tom, že on si cestu mezi ně musí "odmakat"? Takže vo co tady gou? JAK ALEŠ K ROZUMU PŘIŠEL? Nakonec z toho uštrykujem moralitu? "Není toho chcaní trochu moc?" Radši bych zůstal u trávy. Tož, aspoň moudro starý indiánský babičky: "Nejpřeceňovanější komoditou v tomhle světě je kunda." BANGER, more!

Takový rodinný (ve smyslu o rodině) komiks vystavěný ze samých profláklých ingrediencí (podpantofláci, homosexualita, manželská krize). Nic originálního, jedno klišé vedle druhého, od začátku víte, co jak skončí, celou dobu jenom čekáte, až schématické figurky odříkají svoje hlášky a prokoušou se ke smiřovacímu finále, kde si všichni padnou kolem krku. Happy End a můžeme jít domů se slzou v oku a oroseným srdcem.

Poněkud krkolomná mozaika hodně-přehodně vzdorující uvěření, že tohle všechno se stihlo v jediný - a ještě k tomu Štědrý - den. Občas to zavání křečí (kterou nezaplaší ani herecké hvězdy - Bohdalová, Roden), občas podivuhodnou ohebností postav a jejich příběhů (linie s Čermákem a Plodkovou, doktorem Polívkou či Pleslem ala knězem...). Vánoce jsou na to všechno naroubovány tak trochu jako pěst na oko i s ďáblem pokušitelem v podání Oldřicha Kaisera...

"historický velkofilm zavede diváka do slunné Itálie, kde Mysliveček žil, tvořil, stal se legendou, ale také zemřel v zapomnění" Bohužel ze sálu jsem odcházel s dojmem, že film mi nic z toho neukázal." Historický velkofilm" skončil u kostýmů a interiérů - nutno podotknout, že volba dobového osvícení svíčkami sice správně uvrhla interiéry do tmy, ale zároveň také zakryla polovinu snahy o historickou věrnost či okázalost. "Slunná Itálie" se neobjevila - drtivá většina filmu se odehrává v interiérech a ty lze prodat stejně dobře jako mlhavý Londýn či chladné Bavory. Zůstává trocha "žil a tvořil", ale blíže nepolíbený divák si může připadat jako na dovolené u moře, kterou tráví u hotelového bazénu - dění okolo mu přijde pořád stejné a film se strašně "vleče". "stal se legendou"? V tom salónním koketování každého s každým se to tu tak nějak ztrácí - rozhodně nemám pocit, že by tu o samotného skladatele byla nějaká velká bitva (na pódiu ani v posteli). Spíš z toho vychází jako chudák, který se snaží každému posloužit. A "smrt v zapomnění"? Tu si představuji rozhodně jinak než dirigováním v divadle (byť se znetvořeným obličejem skrytým pod maskou)... A ještě dvě poznámky: 1. Absolutně nejhorším zážitkem z filmu byl český dabing malého Mozarta 2. Odmítám jakékoli srovnávání s Formanovým AMADEEM. Ty filmy jsou úplně jiné zázemím, pojetím i cílem.

Klady: 1) neřekl bych, že je to tak velký průšvih, jak to líčí většina recenzí 2) jen standardní LOVE STORY ve středověkých kulisách Zápory: 1) český film, kde abys českého herce pohledal (škrtněte Rodena, Budaře a Vašuta - a dál? za každou další hlavu 500) 2) ani nestálo za to je nadabovat, takže sledujete český film v anglickém znění 3) středověk = brutalita - tady ovšem poněkud účelová tam, kde se to hodí usekané údy či napíchlí na kůl), tam, kde se to nehodí, je film najednou sladce romantický 4) přepiklekujováno 5) naprostý historický blud - nechat zrodit husity v r.1402 mi přijde těžce mimo mísu (stejně jako všechny další odkazy na Žižkovu husitskou budoucnost)

Ten film působí jako pohodička, dokonce jsem se párkrát od srdce zasmál. Jenže... Od začátku do konce je tady něco schovaného... Něco falešného... Nějaký háček... Jo, prostě od začátku do konce víte, že je to JENOM film, který s reálnou realitou nemá nic moc společného a kde jednotlivé postavy dělají jen to, co od nich zrovna autoři potřebují... PS: jako bonus se dá brát teze, že rodina podle původního vzorce (rodina = 1 muž + 1 žena + x jejich dětí) je přežitek. Tady je nabízena aktuálnější verze, kde jedničky mužů a žen jsou nahrazeny stejně libovolnými čísly (y/z) jako "x" u dětí - platí pouze jediné, a to že x/y/z jsou libovolná kladná celá čísla...

Typická krobotovština. Málo slov, hodně mlčení (případně mlžení). V podstatě banální dějová linka nahlížená přes deformující zrcadlo (něco jako bludiště s různě vypouklými zrcadly?) Co nám chtěl autor říci? Bojím se, že to všechno je jen okouzlená hra, kde samy prostředky jsou cílem a jen se čeká, co všechno z toho vyzírá divák...

Přesto, že to chvíli vypadá, že jádro pudla je v domácích pracích, brzo se ukáže, že je to sex, jenom Sex a zase jenom SEX... Stačí jenom dodat NÁVOD k použití a MUŽE, který se ho bude držet... Servírováno s milým hladivým úsměvem jako pohádka pro starší a pokročilé...

Pokud nejste nároční a stačí vám napětí pro napětí (trochu krimi a trochu nadpřirozena) můžete si promnout svá nažhavená očka. Pokud chcete víc a jste zvyklí přemýšlet nad tím, co je vám předloženo, kupte si pop-corn a sedněte si na lavičku před kinem...

Asi 2/3 filmu mi trvalo než jsem se s humorem "tygrů" sžil. Pak už se to dalo kousat. Žádná díra do světa. Občas trochu bezradné, občas naivní, schématické či křečovité (postavy jako dřevěné loutky). Občas i blbé (přízemní Kozub). Ale občas i osvěžující (ztřeštěností) a neokoukané (alespoň co se tváří týče).