Velká premiéra

Klasická krobotovská suchá poetika, tentokrát aplikovaná na herecké prostředí. A to je asi základ neúspěchu tohoto filmu, protože řada vtipů a narážek je pro laika, jako jsem třeba já, nepochopitelná. U toho zbytku to funguje a párkrát jsem se od srdce zasmál. Pro pana Šimčíka mám slabost, i já ho svého času viděl v Rackovi (stejně jako jedna z postav filmu), a na zahryzlého herce se zastydlou pubertální myslí se celkem hodí. Za mě tedy ucházející, i když nevím, zda Velká premiéra nebyla zároveň i derniérou. (26.03.2023)

Všechny filmy Miroslava Krobota se mi nijak zvlášť nelíbily, ale vždycky je chci vidět. Záměr je evidentní - snímek o improvizaci, o tom, že i v těžkých okamžicích by se život měl brát s lehkostí, ale v mnoha stránkách je nedotažený, včetně nijakého konce. Srovnávání s Kameňákem je ale opravdu dost mimo. (04.12.2022)

[KVIFF 2022] Češi si moc nedají jiný humor a film. Zde je vše tak absurdní, že se prostě nedá nic než smát. A od toho to je. Příběh je lehce mimo, za každou cenu sranda v bizarním světle a přijde mi škoda, že to málokdo dokáže ocenit. Krobot zde natočil film, který je nás a naše kultury a je to jeden z nejsvěžejších větrů za poslední roky. Jede si své, na nic si nehraje a skoro v něm nenalézt chyby, protože jak ho chcete hledat v něčem, kde chyby nemohou být, protože v dada skoro nejdou najít. Hudba k tomu stejně tak směšná, otravná a hloupá jako ten film. Perfektní. (10.07.2022)

Je to zvláštní film, ale líbí se mi. Děj má něco do sebe a jeho protagonista mi přišel upřímně zajímavý, navíc měl hezkou dynamiku se svojí babičkou. Ostatní postavy už nebyly až tak zajímavé, ale i tak se na ně dalo dívat. Film má taky celkem dobrý smysl pro humor, je to takový ten suchý humor a ten já mám nejradši. Herecké výkony byly většinou dobré, v některých scénách mi ale přišly trochu slabé. Prezentace nebyla špatná, ale bylo tam hrozně moc nevhodných ručních záběrů. Hudba byla ale moc dobrá, náramně se hodila. 6/10 (22.07.2022)

Krobotův vesmír kašle na diváky, na konvence, na poučky o tom, jak má správně vypadat film. Krobot točí to, co cítí, že potřebuje natočit. Točí s nadhledem, patřičnou dávkou sebeironie i s lehkostí mága minimalismu. Krobot je pro mě vylepšená verze Chytilové, neopájí se svým egem, nevnucuje mi svoji dokonalost, naopak, nebojí se ukázat na své slabiny i své bolesti. Velkou premiéru doprovází svým zpěvem Jana Koubková a film je stejně tak nevázaný, jako její zpěv, jako jazz sám. Vytknula bych linku paní Šnajdrové, v celé té improvizační hříčce působí nepatřičně, je jasně nalajnovaná, zcela čitelná, i když plní funkci komické postavy, nebaví mě. Nepotřebuji řičet smíchem, abych se dobře pobavila, bohatě by mi stačil vystresovaný ředitel divadla toužící stát se politikem. Pane Krobote, příště bez Šnajdrové, děkuji. (17.12.2022)