Slepejsek

Ten film má jednu vadu - ovšem zcela zásadní: má zpoždění 30 let. Tenkrát to mohla být diskusní rozbuška. Dneska jenom takové kopání do mrtvol... Na rozdíl od podobných "vizionářských" děl o totalitách se nedá přenést nikam jinam, drží specifika jednoho jediného času, jediného prostoru, jediné mysli. A v tom cítím problém. Ono to totiž až tak úplně za komárů nefungovalo. A nefunguje to ani na plátně. (Nebo si vážně myslíte, že přijatelnější než cokoli jiného je prostě zinscenovat výslech na gestapu?) Pokud nepřistoupíte na jednu jedinou pravdu (pravdu autorů) nemáte šanci. Jakoby to byli oni, kdo nejlépe ví, jak to tenkrát bylo, jak se myslelo, jak se cítilo, čím a pro co se žilo. Tak nějak z toho mám pocit, že mi tu někdo chce všechny mýty postkomančských generací prodat jako jedinou a neochvějnou pravdu. A kdyby se to nepovedlo, tak to prodáme jako fór. Jako, že jsme si z toho všeho chtěli jenom vystřelit. Asi jako z repliky se zatavenou hlavní... Bohužel stejně účelové jsou herecké výkony (přehrávající Pechlát či Neškudla) i nevýkony (naprosto marná Formanová). Filmu hodně pomáhá hudba - i když mi k době a prostředí moc nesedí - kdybych to myslel vážně vážně, asi bych použil nějaké plytké dobové hity... Podtrženo-sečteno: víc než mrazení v zádech cítím rozpaky...

Rozhodně nevěřte anoncím, které tvrdí, že hlavnímu hrdinovi narostou zaječí uši. Jestli na hlavě něco má, tak pořádnou horu másla, která se začne roztékat právě ve chvíli, kdy si to nejméně přeje... Josef je spisovatel, který celý život na všechny kašlal. Žil jen sám pro sebe a svoji kariéru, ze života si bral to, co chtěl, a zbytek nechával druhým a ještě si tu a tam přisolil nějakým tím fórkem. Jenže karma je zdarma a tak jednoho dne dožene i Josefa. Právě ve chvíli, kdy se chce konečně postavit životu čelem a chovat se zodpovědně, mu všichni a všechno začnou vracet... Zatímco muž se zaječíma ušima (v jeho povídce?) odchází do hor, žije sám a někde uvnitř miluje lidi i s jejich slabostmi, Josef chce zůstat mezi lidmi, žít s nimi, milovat je a být milován, ale zůstává viset ve vzduchoprázdnu jakoby nemohl tam ani zpět... Muž se zaječíma ušima zůstává optimistickou vizí. Reálný život ale růžové brýle (ani zaječí uši) nenosí. V něm padá víc ran než by muselo. A i ty malé působí víc škody než se ukazuje ve filmech. A ne z každé se trefený vzpamatuje, ne každá se alespoň zajizví...

Hezká pohádka pro psy, děti i dospělé... Škoda (?), že život tak sladce jednostranný nebývá. Postavy hodně černobílé, o nějakých hereckých výkonech se moc mluvit nedá - je to spíš o tom, jak je divákovi která postava sympatická či nesympatická. Jediný, kdo má trochu víc prostoru, je Polívka - svého ošuntělého dobráka zvládá, ale mám pocit, že to u něho už je taková naučená póza. Hodně se tu tlačí na citovou pilu - to by sakra bylo, aby jedno oko zůstalo suché. A k tomu ten happyend, kdy se rovnoběžky protnou už v konečnu... ...ale což, je to přece pohádka a pohádky takové jsou: černobílé, s vítězstvím dobra a morálním poselstvím, kterému se nedá (aspoň v duchu) odolat.

V podstatě by stačila 3 slova: film pro ženy. Lehký, snadno stravitelný, s pochopením pro ženský úděl. Trochu komedie, trochu drama, trochu tragedie (a hodně, hodně stereotypu). To jsme prostě my, holky. (Jedno veliké klišé.) A nakonec si padneme do náruče a všechno dobře dopadne. Ach jo...

Zapomeňte na všechny ty kecy z recenzí (zvláště ze CINEMy 4/2021). Film rozhodně není bez chyb (rozpadá se v některých detailech a souvislostech, některé scény jsou jako z jiného vesmíru), ale přesto nenudí. Ač je plný banalit, jako celek banální není. Boduje svou uvěřitelnou obyčejností. Žádná velká výpověď, jenom malý trip dospíváním.

Mělo to být cosi jako česká filmová událost roku... (aspoň média se málem předháněla ve vytváření dojmu, že něco tak úžasného Češi ještě nenatočili...). Co na to realita? Filmařsky je to celkem solidní kousek. Na rozdíl od autorů bych si dokázal minimálně některé scény představit v barvě (třeba příchod německé armády by mohl vypadat jako kašírovaný dobový plakát), ale budiž. Bolí jen některá klišé - znásilňování, pohřeb telete, orba a tak. Pád do podprůměru začíná v okamžiku, kdy do dojmů začne mluvit scénář. Chybí mi v něm kontinuita ve vývoji nosných postav. Zjednodušeně by se dalo říci, že celá část filmu do konce války je zbytečná (v poválečném finále nejsou tyhle scény nijak zúročeny a vyznívají jenom jako opakování učebnicových frází, které se od dob socialismu nezměnily) - kdyby tam nebyla, na vyznění klíčových scén to nic nezmění. Myslím, že film je až příliš zaměřen na to, aby vykreslil divokou popravu nevinných Němců. Je možná historicky věrný (otázka odkud pokud), ale nedokáže dát historickým faktům rozměr v konkrétních lidských postavách a osudech.

Samotné téma (byť neskutečně polopatisticky naservírované v "žurnalistické" startovní pasáži) a příběh ok. Trochu to připomene starší VOLNÝ PÁD s Michaelem Douglasem - i tady je hrdina, který prostě neunese tíhu současného světa, rupne to v něm a bez ohledu na svůj další osud se mu rozhodne postavit. Douglas ve jménu setkání se synem, tady Crowe ve jménu slušnosti. Je to tak vlastně vždycky pozitivní záměr a správná = KLADNÁ - myšlenka nesená ovšem nesprávným = ZÁPORNÝM - hrdinou... Účel nesvětí prostředky... Podobně je to i se zpracováním myšlenky ve filmu. Nadbytečná je vlastně hned úvodní "paličská" scéna, která je už jen důsledkem "vyšinutí" a to, co následuje dál s ní vlastně vůbec nesouvisí. Stejné platí i o řadě dalších scén, kde nadměrně bují násilí a krev. Filmu by prospělo těmito okázalými lacinými efekty pošetřit a u hrdinů víc zapracovat na kombinaci znamének dobra a zla.

Tři pozitivní momenty: 1) "divadelně" pojaté scény; 2) Martin Hofmann jako Lanďák; 3) závěrečný stisk ruky na balkóně nad davy. Podstatně víc negativních momentů: standardní klišé státní moci a jejích pák, časová zmatenost (citelná zvláště po titulku 1976 - i s finálním vyšuměním vězení kamsi do neurčita), podobný zmatek i v lidech, na životopis příliš odchylek a nesrovnalostí, chybějící roky (min.69-76), naprostá absence tvůrčí stránky osobnosti (u výslechu opakovaně zaznívá "já chci jenom psát", ale jinak ve filmu v podstatě není o psaní zmínka), nic, co by nějak objasňovalo vztah s Olgou, nešťastná volba některých herců (za všechny Bartoška), underground jak z úvodníku Tvorby, o řadě věcí se víc mluví v komentářích, než aby se ukázaly na plátně (běhání za holkami, užívání si života)... Celé to na mne působí dojmem jako by autoři vybrali ty nejprofláklejší vtipné historky a pod štítem "na každém šprochu pravdy trochu" z nich poskládali polidštěný pravdivý obraz ikony. Divák se sice tu a tam usměje (podle svého gusta), ale v podstatě se nic nedozví, protože film jenom plytce klouže po povrchu. A možná právě o to autorům šlo -udržet diváka na povrchu a žádnou novou informací nijak nenarušit fixovaný obraz... Podtrženo-sečteno: je to taková milá pohádka o svatém Václavovi pro ty, co pořád ještě věří pohádce o sametové revoluci.

Hlavním problémem téhle komedie je, že do ní autoři zapomněli dát něco vtipného. Zápletka je jednoduchá - ale stačila by; horší je to s vedlejšími tématy (děti, policajti), která působí dojmem písmenkové polívky bez písmenek. Místy jsem měl pocit, že se hraje víc na city než na bránici (těhotná Ramba či otcovská linie starého Mikulici). Podtrženo-sečteno: neurazí, nepotěší, asi jako reklama na víno pro pražáky...

Nečekejte nic hlubokomyslného, ale ani žádnou extra zábavu. Dokud se film drží samotného "Bouráka" je to celkem v pohodě, pokud ale přejde na kteroukoli vedlejší postavu okamžitě je "z plavu si ani nevím jak" brutální "tonoucí se stébla chytá". Nemohou za to herci, ale scénář. Tak hloupě napsané postavy (zejména ženské - jakous takous výjimkou potvrzující smutnou pravdu je postava milenky) jsem už dlouho neviděl. Ono spousta věcí, co ve slovním podání vypadá vtipně, se na plátně rozplizne v rozpačité až trapné pokrčení ramen - nejvíc to postihuje mafiánskou linii (trapně obehraná klišé), postavu dcery a dění kolem ní (od naprosto nezvládnutého prostředí herny přes její roli v rodině až po odezdikezdismus jejího sexuálního vztahu završený "dozráním" partnera) a Šlukdorf (nechápu proč je příběh zasazen do šluknovského výběžku - stejně dobře se mohl odehrávat v Horní Dolní u Táborníka a nikdo by nemohl namítnout ani popel). Trochu-hodně to zavání pečením dortu podle pejska a kočičky. Abych napsal taky něco pozitivního: film drží Ivan Trojan, dobrá muzika a vizuál scén evokujících padesátky (kaďák, ale i česká verze se slepenou "malou českou amerikou" - až na tu kunu, ale zase s božími náhradními kabely ala "obvykle s sebou tak tři až čtyři nosívám" - , milenka jak z reklamy na podprdu a rock and roll). (Naopak ze stejného soudku je i nejděsivější scéna filmu - Elvisovo zjevení - v českém podání utahané a únavné - asi tak 500 kaďáckých délek za Hollywoodem - jak to dělaj, že v jejich podání vyzní i to nejstupidnější moralizování jako přijatelné ponaučení?) Kdo nemá rád r'n'r, americký bouráky a malovaný reklamy z padesátek, ať si hodnocení sníží na polovinu... PS: "...vezmu tě na výlet do Děčína...nebo třeba až do Ústí!"