Slepejsek

Rozvleklá filmařská onanie odnikud nikam, bez paty a bez hlavičky, o nějakém vzrušení - natožpak vyvrcholení - ani nemluvě. Střepy samoúčelných scén, které sice tu a tam blýsknou prasátkem, ale dohromady nedokáží vytvořit žádný smysluplný celek.

Film si na krajíc namazal příliš mnoho témat. Jakoby se bál, že holka, kluk a koně na dospívání nestačí. Jakoby se bál, že nemá co vyprávět. Po celou dobu pak jenom skáče od jednoho k druhému, do všeho dloubne, roznimrá, ale nic nikam neposune a nedotáhne. Jen klouže po povrchu od jednoho klišé k druhému (zemřelá matka, otec samorost, ztráta práce, sousedka utěšovatelka, postižená sestra, existenční starosti, koně, hugo bitkár či sok-nesok s motorkou), které se zjevují a zase mizí, tak jak je zrovna Ivanovi vhod. Výsledkem jsou poněkud přeplácané neživotné romantické rozpaky...

Nuda k ukousání - být léto, tak jsem si ohryzal i nehty na nohou. Bez nápadu, bez šťávy, bez chuti a zápachu, bezkrevní herci.

Samotný průchod únikovými místnostmi je poněkud překotný, víc zmatečný než promyšlený; jednotlivé místnosti hodně nevyrovnané vizuálně, ale i dějově (místy je třeba zahodit i logiku, aby to zuby rozkousaly). No, budiž - nechce to po vás přece mozek (a luštění hádanek s hrdiny), účelem je naopak vypnout a jenom se nechat bavit. Taková kukačka na počítačovou hru. Hm, to umím hodinu a půl strávit fakt zábavněji. Hlavní problém je ale v tom, že to nedává smysl ve vyšším levelu. Místo překvapivé pointy přichází jen bezradné přešlapování, které nemá za účel nic jiného než připravit půdu pro další pokračování.

Základní osa filmu by nemusela být špatná. Ale nesměl by ji rozvádět dětsky naivní scénář na hony vzdálený reálnosti s plochými postavami, které dělají právě a jen to, co od nich scénář potřebuje (včetně stejně plochých hereckých výkonů)(příběh 4 kamarádů, z nichž dva jsou přesvědčení komanči a dva otevření antikomanči ?!? vážně by mohli fungovat jako kamarádi? jak jejich kamarádství ukazuje film - jakože se spolu nebaví, jen ožralí nekomanči si stěžují komančům na komančství a ti komanči je nejdou nabonzovat jenom mlčí a dokonce dědečkovi otevřou vrata k útěku na západ, ale přesto se jim nedá věřit?!?), zato v současném ideologickém hávu (měl jsem pocit, že sleduju naruby otočenou komančskou agitku z 50.let)... Uf! Čest práci, antisoudruhu svazáku!

Naprosto bezzubé finále ("toto není zúčtování"). Rozvleklé, zoufale bezradné, ubohé vytloukání kapitálu ze starých čísel, těžce pošroubované, aby se to nerozsypalo a nerozprsklo. Unavený a místy nelogický pokus o vyvrcholení - jenže kde nic není ani tráva neroste.

Tak na jednu stranu musím přiznat, že po všech těch slzavých peripetiích filmu jsem ze sálu odcházel pozitivně nabit, takže by se mohlo zdát, že film míří mezi ty lepší. Jenže opak je pravdou. Může za to děsivě vykonstruovaný scénář a ústřední teze: rodiče, kteří nezvládají své životní vztahy, na první pohled fungují negativně a egoisticky, divně až nesvéprávně, jakoby byli schopní volit vždy jen ta nejhorší rozhodnutí, vše komplikovat a ztěžovat versus jejich děti čisté a správné - bohužel (dominantně) reprezentované šestnáctiletým párem, který uteče před svými rodiči z domova, protože v té pakárně se nedá žít, kamsi do jakési techno-hippie kolonie mimo oficiální společnost (= tedy nejen z domova, ale i ze školy a od vší případné životní zodpovědnosti), kde se jenom tančí, chlastá, kouří a šuká, aby se v okamžiku, kdy zjistí, že jejich nevázaný život došel (nevyhnutelných) důsledků, stali zodpovědnými dospělými (na základě čeho je asi paní soudkyně zplnoletnila? posudku ze zmiňované komunity?) a vrátili se zase k těm nesnesitelným rodičům a jejich pomoci...

Jsem vážně rád, že jsem se nedokopal k tomu, abych zvedl svoje pozadí z gauče u bedny a dovlekl ho na své sedadýlko v sále. Řídká tv-epizodka bez překvapení a se záhadou, kterou rozluští každý, kdo se zeptá. Sorry jako, ani kočka ani pes, beskyde, beskyde, kdo to na tě vlez...

pokus o psychologickou sondu? Možná podle všech anoncí a recenzí. V reálu ta tvrzení, že jde o dívku, "která se snaží všem vyhovět" zas až tolik pravdivá není. Nebo aspoň film o něčem takovém nehovoří. Jednotlivé scény se téměř výhradně soustřeďují na rodinu a jsou natolik vytržené z kontextu, že se z nich jednoznačný závěr dělat nedá. Filmu zoufale chybí druhá strana mince. Pohled, který objektivizuje to, co je ve filmu vidět. V téhle podobě mi to přijde spíš jako bezradné chození v kruhu než jako nějaká výpověď. (Vrcholem bezradnosti je scéna u psycholožky, která nedokáže nic zjistit ani posunout - takový odborník je na dvě věci - a film taky). Podtrženo-sečteno: sledujete příběh antihrdinky, která neví, co s životem a se sebou samou, a se kterou se lze jen velmi těžko identifikovat, protože vlastně není schopna ukázat jakýkoli názor či vůli.

1. Film se strašně vleče. 2. Nemastní neslaní herci. 3. Dějová osa silně kulhá (odhalení-neodhalení komplotu?) 4. "Podivíni" jsou příliš papíroví. 5. Slibované úchylnosti nepřichází. 6. Vtip a trapno mají často stejnou podobu. 7. Bezradný konec (bez pointy? Ale co byste chtěli od filmu bez zápletky...)