hous.enka

Nebýt Judit Bárdos a ve vedlejších rolích Romana Zacha a Taťjany Medvecké, byl by to jen další sportovní retro film z 80. let, který jasně ukazuje, kdo je dobrý a kdo zlý. Ta šablonovitost a předvídatelnost z Fair play stříká tak moc, až jsem si chvílemi musela setřít brýle, uf. Zápletka je jasná jak facka, následky se brzo dostaví. Nebýt toho skvělého hereckého obsazení, byl by to úplně průměrný film, který bych do druhého dne zapomněla. Andrea Sedláčková zřejmě svůj stín nepřekročí.

Creed mě dostal na kolena. Nebyl to úplnej knock-out (asi jsem předpojatá, ale sportovní filmy jsou pořád jen sportovní filmy), ale do sedačky mě to bořilo. Bez mučení se přiznám, že celá ta Rocky série mě roky úspěšně míjí a kromě hudebního klipu z filmu Persepolis, kdy Chiara Mastroianni přijímá výzvu porvat se se životem, jsem Slye v trenkách nikdy neviděla. Creed mi ukázal, že jsem pěkně pitomá, předpojatá a podivná (ehm, snad mě časem napadne něco lepšího), když jsem Rockyho přehlížela. A mou letošní výzvou bude zhlédnout celou sérii Rockyho. Včetně Rocky Horror picture show.

Nemám ráda Marthu Issovou, bojím se minulého zpracování Sedmera krkavců (ta pohádka s Ivanou Chýlkovou, Mirkem Táborským a spol.) a filmy Alice Nellis pro mě většinou nejsou zárukou kvalitního diváckého zážitku. Ale Sedmero krkavců Alice Nellis s Marthou Issovou v hlavní roli mě překvapilo. Svou výpravností, slovenskou přírodou, jemnou pohádkovostí, genderovou korektností a zejména překvapivě dobře hrající Marthou Issovou. A v čem se tahle pohádka liší od své předchůdkyně? Hlavně tou malebností, nenásilím, tajemnem a příjemnou čarodějkou, co to umí s hřebenama. A Marthou Issovou, samozřejmě.

Uplynuly dva roky a po Gravitaci je tu Marťan. Je to skoro stejně tak dobré. Americké vlastenectví a odvaha z tohohle filmu stříká v každém druhém záběru a v závěru, ač nehraje americká hymna, cítíte... No co byste čekali? :) Když jsem zmínila Gravitaci, musím říct, že ta se mi zkrátka líbila víc. V Marťanovi je to hodně o pěstování brambor a výjezdech do pustiny, zato Gravitace je taková komornější, znepokojivější a přece jen mám pocit, že psychologicky to bylo tak nějak obnaženější. O Markovi víme jen to, že má mámu a tátu a konec. A to mě nebaví. Chtěla jsem s ním víc soucítit, vžít se do jeho kůže... Sandřina Gravitace u mě vede.

Jo, kdyby se takhle Leo vzmužil, když se potopil Titanic, mohlo být všechno jinak. A teď vážně: REVENANT je totálně úmorný film. Sto šedesát minut - to opravdu myslí vážně? Připouštím (a proto hodnotím třemi hvězdičkami), že to téma je atraktivní a koukatelné: pomsta mrtvého muže. Ale roztahat to na dvě a půl hodiny, přidat digi medvídky, duchy, smrtelná zranění (fakt zjistí, že krvácí, až když se napije?) a jako sladký bonus je tu skok na strom a pak to následné nocování... Finále se mi moc líbilo, slibný byl i začátek, ale prostřední dvě hodiny putování zasněženou krajinou byly totálně nezáživné a já si přála, aby přišel další medvěd a dodělal, co medvědice začala.

Vypadalo to na akční pohádku o šikovné děvečce, která si získá srdce samotného prince... No, po 85 minutách téhle pohádky musím říct, že slovenská pohádka je mrtvá. A Johančino tajemství prostě jen zatlouklo další hřebík do její rakve. Nepřehledná, ponuře temná, nesrozumitelný děj (synek prohrávající pozemky v kostkách, ti dva lidé, co vychovávali Johanku...) a k tomu moje oblíbená Emília Vášaryová v tak strašné roli a ještě předabovaná. Všechno je tu prostě špatně a nezachrání to ani jakože feministicky orientovaná ústřední hrdinka. Kladně hodnotím jen to, že se to natáčelo na Bojnickém zámku a pro ten já mám velkou slabost.

Je známý fakt, že Jiří Strach to s českými pohádkami umí. Jen... se mu v poslední době pohádky nedaří. Možná by to měl nechat uzrát a dát si pár let od tohohle žánru pauzu, protože natočit za jakoukoli cenu film s princeznou, kuchtíkem/plavcem, Moranou, Živěnou... a promíchat to s Ivanem Trojanem už nefunguje. Čekala jsem inteligentní pohádku pro odrostlejší děti, ale to, co ze Svatojánského věnečku vzniklo, je téhle myšlence daleko. Chtělo by to možná víc dejvického divadelnictví, míň ušišlaného Pavla Lišky a hlavně (a to teda fakt hlavně) míň tlačit na pilu. Jinak to za rok bude další variace řachtandy, která zmizí v propadlišti dějin.

Dopisy od Karla Čapka pracují se základní otázkou, zda Karel Čapek vůbec v Anglii byl, když psal své Anglické listy. Ondřej Kepka (který stále vypadá jak Honzík z Arabely) putuje po stopách Čapka tak, jak Čapek své Anglické listy psal, takže od jihu Anglie po severní Skotsko a zase zpátky. Je to poměrně zajímavý cestopis z Británie s drobným přesahem ke Karlu Čapkovi, což není úplně špatný nápad.

Jsou lidé, kteří označují Karla Janáka jako novodobého Antikrista. Já s ním problém ale nemám. Neříkám, že se mu daří vše, na co jeho režisérská ruka sáhne, ale Korunní princ se mu podařil. Skvělé je především herecké obsazení: oba královské páry, princ Jan (co na tom, že moc nehraje, mně se jako princ líbí), princ Karel (konečně vidím Kryštofa Hádka v záporné roli a jde mu to skvěle), Gandalf Josefa Abrháma nebo princezna (jak se vlastně jmenovala?) Evy Josefíkové, která je sázka na jistotu. Jo, trochu se tam šišlalo (pana Mrkvičku jsem jen tušila), hodně se tam zdravilo ("Dobrý den"), malinko se kouzlilo a kazily to snad jen ty roztleskávačky a tribuna z Příběhu rytíře. Ale vlastně proč ne. Já tohle od českých televizních pohádek, které se vysílají (nejen) o Vánocích, chci: aby se hlavně nebraly vážně. A to Korunní princ splňuje.

Lady a Tramp je krásná disneyovka, ať už jde o příběh nebo animaci, ale já prostě tyhle příběhy o psech nemusím (ne že bych příběhy o kočkách hodnotila lépe). Objektivně je Lady a Tramp velmi povedený film, ale subjektivně mi trvalo snad dva dny, než jsem to celé dokoukala. Mám zřejmě problém s tím, jak se manželé oslovují, jak pozvou tu příšernou starou tetu a zejména s tím, jak jim jsou celou tu dobu vidět jen nohy (ano, vím, je to film o psech, ale ne pro psy, proboha).