hous.enka

Nadprůměrně strašidelný horor ve výborně zvoleném prostředí bažin, rozlehlého domu, maličké vísky a přilehlého lesíka. Co mi trochu kazí dojem z filmu, je jeho závěr. Myslím, že nebyl šťastně zvolený. A taky jsem postrádala trochu víc "pátrací akce" do historie a hlavně mezi jednotlvé obyvatele. Zkrátka Daniel byl takový... no nepříliš přesvědčivý. Ale protože jde o jeden z lepších hororů, co jsem v poslední době viděla, s klidným svědomím dávám čtyři hvězdičky a pokusím se sehnat i původni verzi.

Jsou filmy dojemné, které beru, a pak jsou filmy dojemné, které jsou svou dojemností až směšné. Hluboce procítěné koňské pohledy do kamery? Záběry koně, jak běží v zapadajícím slunci? Detaily obličejů plakajících a smějících se lidí? Procítěná hudba v každé druhé scéně? Chybí tomu nadhled a lehkost. Něco je asi špatně, když nejsilnější scéna je ta, kde kůň chybí (zákopová válka) - tam jsem opravdu měla pocit, že koukám na film Pana Režiséra. Ale zbytek je jako sladká karamela, co se dvě a půl hodiny převaluje v puse a je pořád sladší a sladší. Vrať se k mimozemšťanům, Stevne.

Byl by to docela obyčejnej horor, ale ta atmosféra v čele s taťkou a mamkou dala filmu něxco, co nesplňuje každej snímek podobného zaměření. Nejsou tu lekačky, ale spíš tu čeká smrt na každém rohu. Pardon, v každém pokoji. Skvělý nápad byla občas prolétavající letadla. Nechápu Lenu, že vzala od tý pipky telefon. A ještě zmíním pro mě vrcholnou scénu (samozřejmě kromě vánoční výzdoby), a tou byla scéna se zuby.

The brain has enough oxygen to support full awareness for 10 to 15 seconds after the heart is destroyed. Go for the head. A lifetime full of pain, who needs 10 to 15 seconds more? Hodně pomalý rozjezd, ale o to lepší je finále. Závěrečný proslov opravdu stojí zato. Ty věty o prvním a posledním krůčku, které vymezují naše životy... Určitě tenhle film stojí za minimálně dvojí zkouknutí.

Celou tu dobu to bylo dost dobrý (až na nepovedený monstra - děsivější bývá to, co se divákům neukáže), ale ten podivnej konec... Za scénu "za dveřma" hvězda dolů. A poučení: po půlnoci nepouštějte do bytu ani svýho nejlepšího kámoše. Plus ta teorie o věšteckých snech :D

Tenhle film ví, že má malý rozpočet, takže tolik neinvestoval do litrů krve, ale spáíš do obsazení (doktor, poskok, oběť), čímž umocnil mrazivou atmosféru. Mladej hezoun je přepadený na parkovišti za oblíbeným klubem. Únosci ho odvezou do domu, kde se má podrobit hroznému fyzickému i psychickému mučení. Závěr mě překvapil. Fakt jsem to, co přišlo za posledními dvěřmi, nečekala.

Come and dream with me. Už knížkou jsem byla před čtyřmi lety nadšená a film moje pocity jen umocnil. Skvělá pocta G. Méliesovi s (ok, prvoplánově) úchvatnou atmosférou meziválečného pařížského nádraží. Příběh Huga hraje na city (ať už čtenáře nebo diváka), ale jakmile se na plátně objeví Měsíc s raketou v pravém oku, dochází mi slova. Podle mého názoru povedená pocta firmařině.

Tentokrát Kung Fu Panda hledá svůj vnitřní klid. Pomáhou mu v tom vzpomínky, nebo spíš myšlenky na budoucnost? Dvojka je o poznání akčnější, více rodinná (ve smyslu přemýšlení o rodině), sentimentální a humor je tu trochu civilnější. Líbilo se mi to víc jak jednička. Ale - nominace na Oscara??

Přemýšlela jsem nad tím, jak se na tenhle film koukat. No nakonec jsem zvolila variantu "film má být zábava" a to očividně fungovalo. Je to zábavné, neokoukané (puding) béčko se vším všudy. Nakonec i prsa divák vidí :-) Mám béčka ráda, takže za zábavné čtyři hvězdičky a díky Jitce za to, že se mnou na podobné filmy kouká. Bez ní by to bylo za tři.

Trnkovy loutky se mi moc líbí. Ale asi mi od dětství nesedí postava Kocoura, který je takový, jaký je. Chová se ke klukům hnusně, a to se mi nelíbí. Celá tahle epizoda je jakoby bez příběhu, bez šmrncu. Trpaslík vyprávějící o velrybě, která ráda čte, je supr.