hous.enka

Klasicky bondovský styl (včetně dostatečného množství alkoholu a sexu), atraktivní prostředí a skvělí herci. Tohle zkrátka nemohlo dopadnout špatně. I když musím říct, že Daniel mi začíná připadat přestárlý - alespoň na Bonda. Zato Christoph Waltz je nepřekonatelný. A to křeslo s vrtačkou jako u zubaře, z toho budu mít husí kůžu ještě dlouho.

Je mi líto, ale ploché figurky z odstřižků látek už netáhnou a i děj tohohle krátkometrážního animáku mě nebavil. A co mě nejvíc naštvalo, jak začala ta mrcha, co se musela vykoupat a kočárek nechala pod vrbičkou, obviňovat chudáka psa...

Pohádka Příběh moře, která vypráví o tulení víle, je hlavně nádherně nakreslená. Tenhle styl animace mě oslovuje a tak už z podstaty je jasné, že tímhle filmem budu nadšená. Kresba totiž zcela předznamenává náladu animovaného filmu (a to není jen případ Příběhu moře), takže už předem se dalo tušit, že půjde o něco milého, neagresivního a totálně neamerického. A ono to vyšlo, protože Příběh moře takový opravdu je. Práce s mýtem byla nenápadná a do filmu sedla, tulení víla byla étericky krásná. Jen ty sovy a čarodějnice Macho mě nějak ve filmu rušily, což neumím moc vysvětlit.

Dokument o paní, co z toho, že má těhotenskou cukrovku, rozjede kampaň proti cukru. Po porodu dokonce zajede do Ameriky a skámoší se s bývalou gogo tanečnicí, co se snaží dětem vysvětlit, že cukr zabíjí. Forma mi přijde zajímavá a svým způsobem v pořádku (tím myslím snaha paní Culkové šokovat), obsah je sporný, ale co je naprosto nechutné, když si rodiče berou za oběti vlastní děti. Doteď nedokážu uvěřit, že své děti vzala do Haribo továrny, dala jim transparenty "Sugar kills" a všem tvrdila, že bonbony jsou svinstvo, ať jedí jablka. Nebo jak prezentuje dorty, které zabíjejí oslavence a vůbec všechny zúčastněné na oslavách narozenin a svátků... Nesnáším fanatiky.

Parádní retrofilm, který musel být natočený někdy okolo roku 2000, protože jak jinak si vysvětlit, že Nicole telefonuje Nokií 3310? A ne, to že je to švédský film to nevysvětluje. Protože kdyby to byl film natočený mezi lety 2000 a 2003, byla by to pecka. Skvělý thriller s typickým momentem překvapení, kdy zůstanu zírat s otevřenou pusou (takovýhle filmy měla Sandra Bulock v té době), ale to samé o deset let později je... Trochu rozpačitý průměr. Nelíbí se mi, jak je to ve výsledku všechno prostý jak facka a jak si ona prostě po x letech vzpomene na jizvu, na medvídka Pú, na Claire. Já jsem to Nicole prostě nevěřila.

Tales of Halloween jsou tím nejlepším halloweenským filmem, jaký jsem doteď viděla. Jednotlivé povídky na sebe nenavazují a každá je svým způsobem úplně jiná. Některé jsou strašidelné (mlsná příšera z té hned první, Jeníček s čarodějnicí toužící po miminu, mejdan dospělých s překvapením) a připomínají spíše Bojíte se tmy, jiné jsou absurdně komické (emzácká variace na Friday the 31st, vraždící dýně) a u jedný jsem málem umřela strachy (Lin Shaye a její vyprávění o duchách a duších mě vždycky dostane). Je to zábavné, krvavé, dýňové, dětipojídající... Z tohohle filmu hodlám udělat svou halloweenskou tradici.

Middleton j poměrně nezáživná komedie s romantickými prvky o prohlídce middletonské univerzity s Verou Farmigou a Andym Garcíou v hlavních rolí. Vše je předvídatelné zhruba tak od chvíle, kdy Andy podivně zaparkuje. Od toho okamžiku se to celé odehrává v pevně daných žánrových kolejích - ona a on se procházejí po škole, baví se, blbnou a zjišťují, že k tomu druhému je něco neodvratně přitahuje. Jde o průměrnou romanci, kterou z průměrnosti nevytáhlo ani tak skvělé herecké obsazení, kdyby... kdyby tam nebyla ta správná ukázka z filmu Les parapluies des Cherbourg a kdyby tam nebyla ta věta o tom, že francouzské filmy vlastně málokdy končí šťastně. Takže jedna hvězda nekriticky navíc za Catherine Deneuve a jejího Guya a proto, že Paraplíčka jsou zkrátka klasa.

Pozor, útočí na vás pixely z vesmíru... Pixely jsou typická Sandlerovina od začátku ("Paní, co děláte v tom šatníku?" odpověď: "Brečím a piju víno z bumbátka") až do konce, což se při jeho obsazení v komedii dá očekávat. Kdo mě ale naprosto vytáčel, byl ten skrček a jeho přístup ke hře, k Sereně a Marthě Stuartový. Brrr. A taky prezidentova scéna s dortíkem, parodie na britskou předsedkyni vlády... Asi už zkrátka nejsem ta správná cílovka těchto rádoby vtipných komedií.

Hodně syrové drama o smutné lásce v ukrajinském pasťáku má silný potenciál. Ten je jistě podržen i tím, že ve filmu hrají hluchoněmí a nikdo v něm tedy nepromluví ani slovo. Což je výborný nápad, ale hned v úvodu konstatovat, že film nebude s titulky, neb je srozumitelný i beze slov (což je fakt), mě poněkud dostalo. Ne, asi bych nebyla filmovou fanynkou v éře němého filmu.

Nápad s (anonymním?) vyřazováním lidí nebyl špatný, ale provedení mě nebavilo. To opravdu čekali, že podobný typ filmu utáhne pár puntíků na podlaze? Navíc nejde o horor (za mě zklamání) a neobjeví se ani emzáci (protože myšlenka na sci-fi mě záhy velmi bavila). No a kdyby závěrečná scéna přišla o půl hodiny až o hodinu dřív, vůbec bych se nezlobila, protože to rozlousknutí stálo zato. Je to takové na půl cesty a těším se na remake, který určitě časem přijde.