Cukr-blog

Bohužel další důkaz, že dobré téma ke kvalitnímu dokumentu nestačí. Paní Culková se rozhodla, že bude režisérka podobným způsobem, jako se prodavačka z Opočna rozhodne, že půjde do Superstar a stane se popovou hvězdou - prostě veliké ambice, průměrná inteligence, chabá exekuce. Důkazy jsou velmi slabě podloženy, "experti" jsou sice prý doktoři, ale nevíme o nich nic, tak proč jim máme věřit? Protože jim věří hodná a svědomitá mamča - paní Culková, unášená vlastními ambicemi být český Michael Moore? V dokumentu se ocitne spousta podivných a velmi nedůvěryhodných existencí, které splachují jakoukoli kredibilitu problému cukru do záchoda (vede šaman s šiškou a růžová striptérka - bojovnice, která fetovala s Hendrixem a neumí zestárnout). Celek pak působí tak směšně, že jsem to málem nedokoukala, jak mi bylo za autorku trapně. Emotivní vsuvky typu "naše láska je sladká i po 16ti letech" - do prčic, koho to zajímá! Cukru se sama vyhýbám, ale musím přiznat, že kdybych byla běžný konzument, tak by mě toto blbě vyargumentované a filmařsky nejapné dílko nepřesvědčilo vůbec o ničem. Naopak, napáchá víc škody než užitku. Důležitá témata se musí zpracovávat svědomitě, jinak to jen utvrzuje většinu, že ti, kdo proti cukrovarnické lobby bojují jsou jen nějací emocemi zmítaní a sebestřední BIO lidé. Je potřeba inteligentně argumentovat, bez emocí, šamanů a demonstrací batikovaných žen s chlupy v podpaží. Ve výsledku to spíše působí dojmem, že paní si chtěla natočit dokument o sobě a k tomu chtěla ještě udělat nejaký dobrý skutek pro dobro společnosti. Vůbec se nedivím, že to (bohužel) nevyšlo. Takhle se prostě dobré dokumenty netočí! To, že takhle špatně natočený dokument vůbec vyvolá nějakou pozornost jen potvrzuje, že čeké dokumentaristické řemeslo je v totálním kopru. (13.11.2015)

Úmysel bol dobrý, ale záber príliš široký a efekt viacmenej nepresvedčivý. Všetko, čo bolo v dokumente prezentované boli väčšinou len domnienky a sugestívne teórie kadejakých ľudí z rôznych odborov a kútov sveta. Ale len máločo bolo podložené aj nejakým dôkazom. Režisérka sa snaží navodiť investigatívnu atmosféru a putovaním za odkrytím tajomstva "bieleho jedu". Áno, niektoré fázy dokumentu boli naozaj výborné, najmä z pohľadu, že sa táto téma režisérky výsostne osobne týka, ale v mnohom to bolo až príliš prehnané a nedôsledné. Kto by mal záujem rozšíriť obzory o cukrovom lobby a reálnych efektoch cukru na ľudský organizmus, odporúčam radšej austrálsky dokument v podaní Damona Gameaua - That Sugar Film. (17.03.2016)

Žádný Svobodný zednáři, ale Svobodný cukráři za vším stojí! Po formální stránce pěkně natočenej,ale po obsahový tak nechutně fanaticky zaujatej dokument,až se mi z toho zvedla hladina cukru v krvi. V podstatě to vypadá,že kdyby Hitler nesladil,nebylo by ani 2.světový války. A kdyby paní Culková namísto diabetu onemocněla herpesem,nehodnotili bychom dokument o cukru, nýbrž o prostituci,škodlivosti polygamie a nedostatku kondomů v zemích třetího světa. Pár světlejších momentů tam bylo, ale nic objevnýho. Sebestřednej artovej dokument pro pár alternativních jedinců,kteří nad ním podebatují nad šálkem ajurvédský kávy za vzájemnýho vískání svých hipísáckých hřív (protože láska), ale ne pro širší veřejnost, který by měl být určen, když už ta osvěta. (05.11.2015)

Snaha o zníženie spotreby cukru by bola chvályhodná, ale ten fanatizmus, s akým nám to autorka servíruje je na škodu veci. Ona to má vyriešené, domácnosť bez cukru je zabezpečená, v kuchyni niečo varí, ale neprezradí nám to. Jedine ovsenú kašu s cukrom a lentilkami ako satiru na jedlo v krabiciach zo supermarketu. A to zaťahovanie svojich detí do protestov, ktorým nemohli rozumieť, bolo celkom neprirodzené. Zopár informácií dokument prináša, ale sú tak extrémne jednostranné, že to nemôžem oceniť. (04.11.2015)

Osobne angažovaný i všeobecne prospešný dokument. Spústa dobrých a podnetných informácií, predovšetkým o stravovacej propagande riadenej spoločnými silami potravinových a farmaceutických gigantov zameraných na nerušený masový odbyt cukru a inzulínu. Ide totiž o doplňujúce sa komodity. Zvolená forma potešila no na absolutórium to celkom nie je. V stručnosti pár hlavných výhrad: nechápem, prečo rodina zdôrazňuje (2x), že pri snahe obmedziť cukor sa vyhla mäsu. Je predsa známe, že mäso, podobne ako tuky, oleje či syry má nulový glykemický index a neobsahuje žiaden cukor. Ako jediný argument proti mäsu sa vo filme uvádza, že presolené a pečené núti organizmus zajesť si ho niečim sladkým. Taká blbosť! Akoby sa nedalo pripravovať inak ako pečené a presolené. Spomína sa tu súdny spor s firmou Alfred Ritter GmbH & Co. KG, ktorá vyrába čokolády Ritter Sport. Spočíva v tom, že spotrebiteľ nevie presné materiálové zloženie čokolády a nie v tom, že koľko má daná čokoláda cukru. Otravná bola posadnutosť matky dozvedieť sa pravdu o cukre. Nie doma, ale výhradne v Holandsku a USA. To je tak buržujské. Koľko ľudí si také môže dovoliť? Tam sa stráca hravá zvedavosť, nastupuje fanatická posadnutosť. Plus v kontexte trápne vyznievajúce proticukrové akcie s účasťou všetkých členov rodiny. Deti predškolského veku lepia a nesú transparenty o škodlivom cukre. Nemajú šancu im porozumieť. To je niečo podobné, ako keď deti Prolife aktivistov nesú transparenty proti abortom v Pochodoch pre život. (04.11.2015)