hous.enka

Pomerančový film o jedinečnosti okamžiku, o síle opravdové lásky a o tom, že minulost by nám neměla být na obtíž a tížit nás jako koule u nohy, ale spíš bychom se z ní měli poučit, přijmout ji za svou a žít přítomností. Celá ta linka kolem veverky se mi moc líbila. I to zdůvodnění. Příběh Georga už mě tak neoslovil. Ale i tak je to výjimečný film. Měla bych si přečíst předlohu. Miluju knížky Josteina Gaardera, které jsou sice primárně psané pro děti, ale je v nich tolik opravdovosti, že je můžou číst i dospělí.

Takový milý animák, kde se na konci střílí z tanků, plazmových zbraní a podobných věcí. No není to moc pacifistické. Ale příběh je roztomilý, klučina má malý nosík a správce sběrných surovin je děsněj fešák, ale jako celek mě to nijak nenadchlo.

Atmosférou (uzavřeností divadelního světa) mi Mrs. Henderson presents připomínal Truffautovo Le dernier métro. Až na to, že tady je to celé víc vyhrocené a odvážné (nejde jen o nahotu, ale o nápady, jak je nahota prezentována). V popředí ale stojí (zcela jinak orientovaná) dvojice výnorných britských herců. Mrs. Henderson presents je show, která diváka strhne, Le dernier métro je komorní drama o lásce. Líbily se mi hlavně prvky britského humoru (!myslela sem, že si koupíš náramek, a ne divadlo", scéna s naháčema - "teď vidím, že jste doopravdy Žid" aj.) a válečná atmosféra, kdy show must go on...

Válečné filmy jdou tak trochu kolem mě. A tohle je ten samý případ. Ztrácím se v tom, kdo bojuje proti komu. Kdo nakonec vyhrál? Což mi připomíná hlášku ze Šíleně smutné princezny "Vyhráli snad jen ti koně" (tam kozy).

Bezesporu jde o skvělý historický pramen... o životě vojáků, kteří se myjí ve škopku. Chybí tomu nějaká idea, umělecká snaha. Asi byl pan T. A. Edison zkrátka fascinovaný kamerou, a tak točil všechno a všechny. Což platí i o některých současných režisérech.

Poněkud rozporuplné drama (proboha, kde sebrali škatulku "komedie"??) o návratech do starých míst, rodných hnízd a ke starým láskám. Nechápu, proč Buddy poslal fotku, ani proč byla Mavis tak zapšklá. Vlastně role Mavis je nepříjemná, zneklidňující a pořád mě vytáčela svým chováním. Young adult mě nijak nechytil a nebýt toho rozhovoru u ranního kafe a Coopera, ve kterym Mavis jezdila, dala bych jen dvě hvězdičky.

Průměrná romantická vánoční komedie o tom, že pravá láska přichází nečekaně. Průhledné a očekávatelné, ale tak nějak milé. Asi začínám být sentimentální nebo co :-) Melissa Joan Hart je k podobným rolím obličejově předurčena. Zato ten její Nick mi přišel takovej... jak vosková figurína. Její brácha byl mnohem zajímavější. Ale s ním se nemohla dát dohromady ze dvou důvodů. Zaprvé protože je to její brácha a zadruhé viz rodinná věčeře.

byl by to docela obyčejný britský film o významné britské premiérce... kdyby ve filmu nezářila Meryl Streep. Ať už jde o gesta, hlasový projev nebo výborný make up (Oscar je zasloužený) - vše perfektně sedí. Trochu mi chybí pohled do rodinného prostředí a souvislosti vůbec (proč se vydala touhle cestou apod.). Ale je to asi tím, že má jít o film balancující nad dosavadním životem, kdy stará žena sedí v pokoji svého domu a ohlíží se zpět ke svým odvážným začátkům i tvrdým pádům. Film (a následný Oscar) pro Meryl Streep.

Klasický rozjezd v podobě klipu, kde se objevují nominované filmy a hlavně moderátor večera. Hm, nebylo to tady už? Ano, loňští moderátoři Hugh Jackman a Anne Hathaway to měli stejně. Jinak mi ale tahle civilní forma s Billy Crystalem docela vyhovuje. Atmosféra amerických Oscarů a Českých lvů se prostě nedá srovnávat. Nejen kvůli krásným šatům, ale zejména celá show je koncipována úplně jinak. Z Oscarů je cítit láska k řemeslu. Snad proto je tento pořad každoročně tak bedlivě sledován. Koukala jsem na streamu (s francouzkým komentářem, takže jsem si u toho procvičila jak anglinu, tak fráninu. Ženiální zážitek) a musím říct, že český překlad jsem nepostrádala. Co mi chybělo, byla atmosféra světozoráckého kina. Jenže vzhledem k množství reklam a proklatě dlouhých hbo bloků, se příští rok asi opět uchýlím ke streamu.

Skvělé obsazení, hodně dobrá hudba a hlavně všudypřítomný černý humor srší z tohohle filmu plnou měrou. Spousta výborných scén s dostatečně hlubokou myšlenkou. Například to holení se mi hodně líbilo. Ale ono vlastně cokoli, kde byli Francois Cluzet a Omar Sy spolu. Francouzská kinematografie o sobě dává vědět a to je hodně dobře. Intouchables se prostě musí vidět. Na závěr: nerozumím tomu, jak je možný, že tuhle super záležitost neuvedl FFF 2011. Hodně velká škoda.