SAXCZ

Výrazně lepší, než aktuálních 57%. Výborná myšlenka, natočená s minimálním rozpočtem. Klobouk dolů!

Já říkám "ne". Kdybych se nestyděl, tak dám ty hvězdy jen dvě (berme ru třetí jako poděkování Margort Robbie, za to že je tak krásná, jak je). Chápu, že jde o Quentinovu srdcovku. Ale já nevyrůstal v Hollywoodu 50. a 60. let a spolu se mnou ani 99% všech diváků. Herecký a filmařský kumšt sice ceká z každého záběru, ale jsa ochuzen a ty údajné stovky a stovky narážek pro znalce a fajnšmekry, zbývá mi už k obdivu jen ten děj. A ten jsem si neužil, protože jediné, co jsem o filmu věděl byl jeho spojení s osudem Sharon Tate, a díky tomu se pro mě celý film smrskl v nervozní očekávání toho, jak se s touto okolností QUENTIN vypořádá. Kdo z vás viděl, ví, jak. Neříkám, že špatně. Je to jeho věc. Jeho film. Ale možná, pokud se jedná o tak osobní vzpomínku, jak tvrdí, mohl si ji Quentin natočit a promítat s kamarády - seriálovými nerdy, u sebe doma. Zas o tolik bychom nepřišli.

Právě jsem se vrátil z hradu! Teda z kina. A film všechna má očekávání splnil! Takže jestli jste alespoň maličký fanda Queen, a při rytmu DUP-DUP-TLESK, DUP-DUP-TLESK se vám zježí alespoň jeden chloupek na ruce, běžte do kina a užijte si tu radost z toho být zase chvilku s Frediem a Queen. Stálo to za to! Už jen proto, abych si vynahradil to, že jsem v roce 1985 ostudně zcela minul Live Aid koncert (vinou mých rodičů a komunistické diktatury), kdežto dnes večer jsem tam byl. Téměř. Díky. PS. Rami Malek to dal. Neskutečně.

Udělal jsem chybu - šel jsem do kina na film o největším kosmickém dobrodružství všech dob, ale stačilo se zamyslet nad názvem a došlo by mi, že jdu na něco úplně jiného. Do vesmíru se sice trochu létá, ale mnohem víc se díváme na to, kdo do něj vlastně létá. Je to sonda do duše Neila Armstringa a nikoli do amerického vesmírného programu. Mě by sedělo více technologie a inženýrství na úkor socioligoe a psychologie. No, pustím si Apollo 13 a deficit doženu. Ale i tak klobouk dolů před všemi co se odvážili do toho sednout a nechali se vytřelit do vesmíru. O to víc před těmi, kteří to zaplatili životem. RIP

Slušná plošinovka, kterou 3 minuty s Rihannou vytáhly ze dvou na tři hvězdy.

Film, který toho v sobě nese mnoho zajímavého, ale i problematického. Některé zajímavé a nikoli ploché charaktery, které občas konají zcela nepochopitelně, jindy zase krásně nehrdinsky a o to uvěřitelněněji a o několik okamžiků poté v rámci nejklasičtějších klišé, jaká existují. Vesmír i kosmické lodě vypadají sexy a že jsou porušovány základy planetární mechaniky či zanedbány prakticky všechny newtonovy zákony neubírá filmu nic na jeho zajímavosti. JENŽE! Stejně se to všechno nakonec smrskne na jednu jedinou otázku: Kde se tam ten maník ku..a vzal????? To už se asi nikdy nedozvíme. No nic, sluníčko svítí, jedeme dál....

Víte, on už tady ten film jednou byl. A sice větou (fundamentalisti mi prominou nepřesnou citaci): "....podařilo se nám získat plány Hvězdy smrti". No a ted´je to tu znova, jen na stopáži 133minut. Ufff. A další typka v rámci genderové korektnosti v hlavní roli. No, OK - v SW si už stejně neškrtne (sry za spoiler), což je škoda protože vůdce: "Tam dole jsou plány Hvězdy smrti a my je najdem, prostě je nějak najdem" se hned tak nevidí. Kdo si chce ušetřit hodinu a půl života, nechť započne se sledováním filmu právě zde (1:27:00) - o žádný dějový zvrat nepřijde, protože v celém filmu žádný není, případně pak lze možno do děje naskočit až na začátku štafetového běhu "Všichni proti Usainu Boltovi" omlouvám se "Všichni proti astmatikovi v černém" (2:03:00), kdy jedinkrát na diváka vykouknou staré dobré SW a užijete si mravenčení a vzrušení tak, jak to George uměl naposledy v roce 1977. Jen škoda, že trvá rovných 58 sekund. No věk si vybírá daň na každém z nás...

Zajímavé téma snese desítky zpracování a neokouká se. The Circle to zkusil a selhal. Neukázal nic co by už jinde nebylo a použil k tomu prostředky, které už jsme také stokrát viděli. Bohužel ani v herecké rovině neopustil šeď průměru a James Ponsoldt nevymáčkl z Toma Hankse nic zajímavého a o Ammě Watson je škoda ztrácet řeč. Jediný moment, kdy u mě fungovalo to, oč se autoři snažili, byla motivační návštěva dvou vyšinutých magorů z Human Resources, která mi připoměla pár skutečných lidí, které jsem bohužel v životě potkal. (Za tuto zcénu je jedna ze dvou přiznaných hvězdiček). Spoiler: Kdyby v poslední zcéně jeden z těch dronů vybouchnul Ammičce do xichtu, přidal bych ještě jednu, pro uvěřitelný konec. No nic, jdu si pustit Truman Show!

Zklamání. Rozvinuto více, pak: Hluboké zklamání. Na druhou stranu tak očekávatelné, že až nezasloužené. Když se snažíte vyškrtat děj osmi knih do jednoho celovečerního filmu, nezůstane vám v ruce nic, než cáry. Nedokázal jsem se při sledování filmu oprostit od hledání paralel s knihami. Jsou tam, ne že ne. Každá scéna má svůj předobraz v některé z knih, ale zda dávaly nezasvěcenému divákovi nějaký smysl odhadnout nedokážu. Již dávno (možná nikdy) jsem neodcházel z kina tak zklamaný. A co na to Stephen King?