Renfield

V opravdu krásných interiérech se odehrává celé velké a přitom rodinné pátrání. Dalo by se říci, že jsou "jako ze starých detektivek" a ony také svým způsobem jsou, vždyť právě k těm se Na nože řadí. Celý příběh je chytře napsán, má navíc nádhernou kameru a samozřejmě spoustu hvězdných jmen, z nichž vyniká Daniel Craig, řízná angličtina přispívá. Ale postavy jsou zase jiná a snad ještě lépe napsaná část, lze v nich nalézt současnost, vše zásadní z "problémů světa" a lidských vlastností vůbec. Je to opravdu zajímavá přehlídka charakterů, kterou si herci skutečně užívají. Vrcholem všeho budiž scéna čtení závěti, ta nejlepší, nejvtipnější vůbec a také co se výše zmíněného týče nejsilnější... všichni se v ní projeví v plně kráse. Z tohoto důvodu je lehkým zklamáním "hlavní hrdinka", která je oproti ostatním poněkud nijaká, což svým způsobem smysl dává, přesto bych nějaké její "okořenění" uvítal. Celkově ovšem za posledních mnoho let to nejlepší v žánru. 80%

Asi tak tři poznatky... Luc Besson se zbláznil. Je vtipné sledovat Scarlett Johansson jak se snaží i v těch "nejvtipnějších" scénách. A rozhodně není vtipné sledovat Morgana Freemana jak říká co říká. Ale když to vezmu z velkého nadhledu, Bessonovi jsem to sežral a svým způsobem se jeho komedií bavil. Nápad je to přeci jen originální, žánrově je Lucy sci-fi, čímž se meze nekladou, každého věc kam si je posune. Navíc v první ještě usedlejší polovině (dobře čtvrtině), děj nepostrádá ani napětí. Takže kdyby Besson zůstal při zemi, mohlo to dopadnout podstatně lépe. To se nestalo, chyba to ale není, vzniklo originální sci-fi béčko, které má spád a velmi povedenou automobilovou honičku... jako ze staré školy. 55%

Netradiční snad pouze onou S/M stránkou, jinak příběhově zcela tradiční romantická komedie, jakých je spousty. Každopádně především díky tomuto zásadnímu přídavku do příběhu a snad i dvěma hlavním hercům, se na Sekretářku nezapomíná. Z nich více zaujala Maggie Gyllenhaal, přeci jen měla těch "osobních povahových převratů" více, ale vývoj postav byl trefný a vtipný u obou. Ale že bych k nim měl nějaké velké sympatie, to tedy ani náhodou, v tomto ohledu je poráží i vedlejší Peter. Ten to také s humorem řečeno nakonec celé vyhrál, pokud si tedy našel nějakou sobě rovnou, čili řekněme "normální". Film je až nenápadně podbarven velmi pěknou hudbou Angela Badalamentiho a za zmínku stojí i zajímavý interiér kanceláře. 65%

Kvůli době, hercům a snad i jménu režiséra jsem se na Rozum a cit nakonec podíval a nedostal prakticky nic překvapivého. Interiéry a kostýmy jsou nádherné, herecké výkony velmi slušné (především Alan Rickman) a Ang Lee jistý. Příběhově lehce pohádka, ale to se dalo očekávat a navíc, možná to takto tenkrát opravdu chodilo. Avšak některé z žen nesnesitelné, konkrétně dvě opravdu nesnesitelné slepice. 60%

Osmdesátá léta jsou dávno pryč, takže i z tohoto důvodu je svátkem vidět podvodní (případně vesmírný) horor v kině! Minimálně tedy pro fanoušky žánru, mezi které rozhodně patřím. Pod vodou ho reprezentuje velmi slušně, má až nečekaně propracované kulisy podmořských laboratoří, z jejichž chodeb je opravdu cítit tíseň a to vůbec když se začnou dít "věci". K tomu velmi znepokojivou hudbu a samozřejmě pěknou kameru... atmosféra jak má být. Tvůrci si skutečně dali práci i s detaily, například na takové skafandry se kouká opravdu hezky. Na vysoké úrovni jsou také podvodní monstra, s jejichž účastí se naštěstí šetří. Navíc, ono jedno zásadní alespoň mně připomnělo práci mistra H.P. Lovecrafta, což samozřejmě velmi potěší. Co už potěšilo méně, je přístupnost, tady bych řekl, že se dalo jít výše a ve filmu ještě přitvrdit, přeci jen si to téma tak trochu žádá. Herecky překvapil a potěšil Vincent Cassel, samozřejmě ne zrovna výkonem, ale spíše účastí. Příběhově je Pod vodou nepřetržitou akcí, na rozhovory a monology postav příliš nezbývá čas. Nutno dodat, že je to tak lepší, ono totiž když ten čas je, mluvit by se raději nemělo, tady má film velké rezervy. Slušně provedené akční scény sice zachrání mnohé, ale cestu k postavám jsem přes ně nenašel. Tady to hold několik dramatických konverzací chtělo. O nikom se nic neví pouze útržky, jejich rozvedení by filmu velmi pomohlo. Nestalo se, i tak lehký nadprůměr, už jen za ty kulisy, monstra a atmosféru. 65%

Tak především, "píseň delfínů" je naprosto geniální! Film je nabitý hláškami a moudry jako vesmír hvězdami, má sympatické postavy a zcela jedinečného prezidenta! I když, jedinečného no... Dokonale šílené jsou i veškeré kulisy a samozřejmě Vogoni! Byrokracie a morálka, ale také romantická duše a geniální poezie! Knihu jsem četl a jsem spokojen. 80%

Volání Cthulhu donutí přemýšlet, jestli je vůbec možné dnešní technikou vystihnout atmosféru povídek H.P. Lovecrafta, jako prakticky dobový němý film, totiž působí dokonale. Já tedy věřím, že by to šlo a výsledek by mě zajímal, ale nikdo se k tomu stále nemá, spíš existují jen lehké inspirace, škoda. Naštěstí je tu Andrew Leman a H.P. Lovecraft Historical Society s jejich ohromným nadšením díky němuž natočili v dnešní době zcela jedinečný film. Ten navíc působí jako pocta hororům let dvacátých, stačí se podívat například na dokonale dobové kulisy, efekty, obzvlášť v té nejsilnější scéně. Ale zdaleka nejen to, i interiérové kamerové kompozice, nebo naopak detailní záběry tváří herců v těch nejdramatičtějších scénách. Ti povětšinou hrají zase velmi dobově, prakticky divadelně, díky čemuž působí scény jako ta v bažinách opravdu hororově. Ale vrchol filmu je samozřejmě jinde, při setkání, při cestě za ním, ze které skutečně mrazí a co teprve když se objeví! Posledních deset minut je splněným snem fanoušků H.P. Lovecrafta. 80%

Pojetí filmu je naprosto fantastické! Jak mám rád širokoúhlé formáty, tady bych neměnil ani za nic! Nádherný čtvercový formát pojme vše, venkovní záběry jsou úchvatné a jinak tomu není ani v interiérech, čemuž samozřejmě dopomáhá dokonalé využití světla a nádherné "dobové" efekty. Z tohoto pohledu je Maják i poctou filmu celkově, divák se ocitne v první polovině dvacátého století, tedy samozřejmě s přítomností zvuku. Ten je podobně jako kamera maximálně využit, především zvukové efekty jsou výborné, zvuk skutečně obklopí, zavře... a siréna houká. Například "snové" scény nabízí dokonalé prolnutí výše zmíněného a jsou také jedny z nejsilnějších ve filmu, mořská panna obzvlášť. Z dalších nemohu opomenout trefně sestříhanou alkoholickou scénu, kdy se do deprese přidá občasný vtip a povedené námořnické písně. A dál už jen temnota, horor... racci, pohřbívání za živa, poslední záběr na Thomase Howarda a zase racci, nebo až shakespearovská (co se herectví týče) kletba Thomase Wakea! Willem Dafoe svým výkonem opravdu občas působí jako ze hry Williama Shakespeara, oproti řekněme "více šílenému" projevu Roberta Pattinsona je to znát. Každopádně oba dávají postavám to potřebné, oba jsou výborní! Navíc tento můj pocit je jistě hodně ovlivněn i použitou řečí... "námořní" angličtina je dokonalá, líbivá a zase do atmosféry filmu nádherně zapadá. Co se jeho příběhu týče, už bych se opakoval, nepřetržitá temnota a deprese, čím blíže závěru, tím drásavěji. Ale jednu krátkou poznámku si neodpustím, výborná mi přišla i první "méně šílená" polovina filmu, ve které byl do detailu představen náročný život na majáku, včetně práce, nebo spíše převážně práce. A že celkové vyznění nedává smysl? Hm, když někteří myslí... 95%

Vizuálně velmi zajímavé, především snad věčně odtažitý pohled kamery, do chladných interiérů, ale i exteriérů. To i přesto, že je dům a vlastně celá zástavba umístěna do příjemného lesního prostředí. Kamera uvnitř domu je často statická, stejně jako divák pozoruje místnost, dění v ní. To je vyprávěno pomalejším tempem, scény působí velmi krátce, chvíli jsme tam, o něco později jinde... krátkou dobu jsem si na tento styl vyprávění zvykal. Celý příběh dostává děsivou pointu až před titulky, takže divák má možnost sám hledat důvody toho všeho, což je z mého pohledu dobře. Snad jediná a velmi důležitá věc mi v něm chyběla (Sebastian/Daniel se dá ještě domyslet), změna názoru a vlastně naprostá rezignace Michaely. Náznaky jsou, ale myslím si, že takhle zásadní změna chtěla trochu víc. Tiché doteky se každopádně nevěnují jen tomu hlavnímu tématu, je z nich cítit víc, například takový střet takzvaného východu se západem, což zase zaujme, vůbec když je to dobře podáno. Na Yorgose Lanthimose jsem též myslel, možná inspirace a možná taky ne, Michala Hogenauera se ale rozhodně vyplatí sledovat. 75%

Název lehce svádí ke komedii, ale žádná přemíra vtipu se naštěstí nekoná. Je to pocta lidem, kterým nebylo zlo lhostejné, je to příběh pomsty, který se téměř mohl odehrát. A nakonec je to i povedený mix žánrů, protože cesta za pomstou, je ve stáří nelehká a některé z jeho "útrap" film zobrazuje. Například taková cesta Vlastimila po domově důchodců, velmi silná z mého pohledu až depresivní. Nebo ta v bytě Antonína a první překážky... to je pak člověk rád, za "jak Vlastimil ke zbrani přišel" a trochu odlehčení v ní. Celým filmem provází mám pocit až nenápadná kamera, mnohé je z odstupu detaily prakticky žádné. Do toho matné barvy, spíše šedá, což filmu neskutečně sedí. Stejně tak nenápadná téměř žádná je i hudba, za to důraz na zvuk velmi patrný, což zase k příběhu sedne. Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička dle očekávání naprosto výborní. A závěr? Řekl bych že dokonalý, i když alternativní... ze čtení jmen skutečně mrazí ještě dlouho po projekci. 75%