Benigni

Myslím, že kdyby byl film o hodinu kratší, nic by se nestalo. Rozhodně je to zajímavé, a myslím, že je to především opus magnum Vladimíra Smutného. Atmosféru dělá i zvuk, střih zvuku, mix zvuku. Nejslabší stránku zastupuje scenáristická práce, byť práce s hercem je vskutku výborná. Umělecky atraktivní, divácky trochu nudné - přiznávám se. Marhoul by měl možná získat cenu za producentský počin.

Naprostá bomba. Vedle Vlastníků za mě nejlepší film ČR 2019.

Postrádám v dokumentu Sekorovo soukromí. Umělcova osobnost není exponována komplexně, nedozvěděli jsme se téměř nic o jeho ženě. Přesto se jedná o jeden z nejprofesionálnějších dokumentů roku 2019.

S Adamem Plachetkou je vše zalité sluníčkem, až člověka začne dokument nudit. Chybí mu totiž něco zcela podstatného a to dramatický oblouk - v dokumentárním žánru tedy alespoň nějaký dramatický vývoj - příběh. Sledujeme totiž jen řádku "reportáží" z Plachetkova uměleckého života - tu v Chicagu, tu v Salzburgu, tu ve Vídni, tu v Praze. A všude je to krásné, a Adam hezky zpívá, a je toho moc. Do toho občas promluví jeho krásná žena, která je též uznávaná pěvkyně, ale nic více nám o Adamovi vlastně neřekne. Povahou mi tedy přijde Plechetka až flegmatický, diplomatický, nekonfliktní. Takový ale nemůže být hodinový dokumentární portrét ČT, který je rozstříhaný jako publicistika a natočený jako nižší reportáž ČT24. Místy zcela neestetická a nerozmyšlená ruční kamera je asi tím nejslabším faktorem. O to více potom trčí úvodní a závěrečné "jen ve zpěvu" připlácnuté dronové záběry. V půlce dokumentu milovník klasické hudby a Plachetky zvažuje, jestli dokument nevypnout, protože se nedozvídá nic nového. Začnou mu vadit i Plachetkovy milé, i když už nic neříkající "stand-upy", (teď jsme tu, a teď dělám tohle a zítra jed zpívat tam a tam a budu jezdit do Litomyšle), ale přesto dokument shlédne z úcty do konce. Po narození druhého děvčátka už se pak divák dozví jen to, že Adam má rád rajskou. Shrnula bych dokument jednou větou "promarněná šance" a absence režie.

Ano, je to sice hloupoučké, ale o tři třídy lepší, než Kouzelník Žito. Velkou míru kvality drží především scénář, než Janákova nepřítomná režie. Práce s hercem tu nebyla moc vidět (byla li vůbec nějaká) - přesto před kamerou v dramatické roli ne příliš zkušený Marek Eben obstál. Profesionální přístup měla i Josefíková a Ruml. Je zřejmé, že když hraje Prachař sám sebe, před kamerou to funguje i v konotaci s dějem a postavami / jeho "herectví" se v tomto případě dalo kupodivu celkem přijmout. Freimanová si drží svou laťku obstojně. Castingové propojení se Stardance (Ruml, Eben, Tomicová, Malý) mi přišlo jako největší zoufalost ČT udržet si diváka na kanálu - podle toho také obsazení (ne)fungovalo. Kvalitní, spíše po instrumentální stránce, byla Březinova hudba. Škoda jen, že nebyl v pohádce nějaký chytlavý inteligentní leitmotiv, křehká melodie, která by vše držela pohromadě, od Březiny to bylo víceméně jen řemeslo. Od Hapkovy smrti český národ postrádá skladatele hudby k pohádkám. Scénku s Goldflamem bych vystřihla, byla zbytečná a retardovala děj / i Goldflama. Trapné bylo stálé zneužívání pseudohradu Bouzova, který už je v nejen českých pohádkách tak okoukaný, že působí záběry zcela fádně. O to víc potom vynikla osobitá novogotická architektura Hradce nad Moravicí.

Herecky zajímavé, funkční i příběhy vedlejších postav (Jackuliak apod.), režijně a scenáristicky ovšem celkem slabé. Přesto hodnotím film jako průměrný i díky krásné a originální hrdince Špetlíkové, která ovšem nedosahuje herecké osobitosti. Bez Novotného by film hodně strádal.

Eroticky místy zajímavé, dramaticky zcela nefunkční a opravdu PŘÍLIŠ DLOUHÉ. Čtvt hodiny filmu bych vystříhala, vyprávěla příběh rychleji, stručněji, napínavěji. Vždyť ten potenciál tam byl. Velmi je z toho cítit papír, tendenčnost novelistického psaní - to ve filmu není možné. Výrazně horší, než Fotograf.

KONEČNĚ. KONEČNĚ FILM, KTERÝ JE OPRAVDU VTIPNÝ A FUNGUJE. ANO, DALO BY SE TOMU VYTKNOUT MNOHÉ, ALE JÁ JSEM RÁDA, ŽE JSEM SE V KINĚ NESTYDĚLA A STRÁVILA 90 MINUT S FAJN HERCI, INTELIGENTNÍM SCÉNÁŘEM A NAPADITÉM SEDĚLENÍ PRAVDY.

Velmi hezká, vtipná i dojemná pohádka, lepší, než českotelevizní vánoční standard. Ocenění na Festivalu Oty Hofmana mi přijde velmi oprávněné a po divácké stránce musím uznat, že se jedná po dlouhé době o moc příjemnou televizní pohádku, která svým tématem i stylem patří do vánočního programu. Oba hlavní představitelé, slepý Martin i princezna jsou velmi sympatičtí, i skřítek a ježibaba fungují skvěle - lokace jsou poutavé, dokonce i triky a kamera nevypadají vůbec špatně. Jemné, žádné řachání a užvaní čerti Zdeňka Trošky. První dějství je režijně sice zcela neuchopené, ale od doby, kdy se princezna vydá na svou velikou výpravu, mne pohádka zaujala a místy rozechvěla až k slzám. Martin je velmi pokorný a lidský.

Cena za režii na karlovarském festivalu je pro mne zcela nepochopitelná a ukazuje mi svět akademiků a festivalů zcela podezřele. Bebjak má mnohem lepší a žáživnější projekty, byť třeba jen v televizi, přesto lepší průměr.