rikitiki

Milý nápad a výborní Auteuil i Ardantová ve vyhořelém manželství, kde se však dá pořád ještě vykřesat nějaká ta jiskra. Fajn je doprovodný příběh druhého páru, který je mladší a hádky mezi nimi tak četnější, protože jim přece jen chybí nadhled zkušeností. Je to romantické po francouzsku, takže nevěra je vcelku běžná věc. SHRNUTÍ: Kterak znovu vzkřísit staré city za pomoci starých propriet.

Konečně seriál, který neukazuje normalizaci jako cukrkandlové mámení, kde se normálním lidem žilo dobře a jen trochu to znepříjemňovali komunisti. Standa Pekárek je zlý hajzl, který dokáže lidem kolem sebe zavařit. Až na to, že je tupý jak podštok a často to ani nedělá záměrně. Je to chlápek s nulovou empatií, inteligencí trabantu a rozhledem jednooké žížaly. Nemá téměř žádné vlastnosti kromě toho, že se chce mít co nejlíp, jezdit autem se slavnými lidmi, souložit se vším, co se hne a sem tam zajít na fotbal. Jeho tupost je tak ohromující, že on nejenže nechápe, ale ani nevnímá svět kolem sebe. Nejde mu o žádné vznešené, ale ani o zavrženíhodné cíle, on prostě chce žít v poklidu s co možná nejvíce výdobytky, které se nabízejí (lhostejno zda legální či nelegální cestou). ____  Nedochází mu do důsledků, co to znamená donášet Stb (i když ji sem tam využije pro svou osobní ubohou pomstychtivost). Často ale někoho práskne nevědomky, protože nechápe, o co jde. Takový člověk by podobně přežíval v každém režimu a zjevně by mu bylo úplně jedno, jaký ten režim zrovna je, jen když by mohl mít své výhodičky. Výmluvná je v tomhle směru závěrečná scéna se zvoněním klíči v listopadu 89, kdy se Standa tak nějak přidá a opět mu nedochází, co se děje a jak ironické je, že zrovna on stojí pod balkonem Melantrichu a cinká klíči.  _____  Seriál je na české poměry neobvyklý počin, nebojí se ukázat, co je nepříjemné a mnohým proti srsti, protože tuhle dobu pamatují a možná nechtějí vzpomínat, jak se tehdy sami chovali. Připomíná dobu normalizační marnosti i šedou atmosféru, kde se dalo unikat povětšinou jen v soukromí (chlast, divoké večírky, sex, koníčky), ale jinak, pokud se člověk nechtěl nebo nedokázal zcela vzepřít (disidenti), musel sklopit hlavu a krok (šílené schůze ROH o ničem). Mizérie společnosti, která pronikla i do jejích zdánlivě nedůležitých členů. …. Perfektně se vyvedlo využití archivních záběrů a jejich efektní zapojení do děje. Skvělou práci odvedli rekvizitáři, kdy sehnal naprosto odpovídající dobové oblečení, nábytek, zařízení, plakáty. … prostě všechno. _______LEHKÉ SPOILERY: Kryštof Hádek jako řidič Standa je ukázkově tupý a často i slizký, ze začátku trochu klukovský, ale pak už jen odporný namustrovaný tupoun a misogyn. Takový hloupý Honza v reálu. Ostatní herci předvádějí sice jednoduché charakteristiky svých postav (ostatně, tak už byly napsané –  zkratka vzhledem k množství postav), ale vystihnou je na malé ploše bravúrně (vrcholem je štěk Evy Holubové coby otrávené šičky). Skvělá byla i chytrá, ale odměřená a někdy nepříjemná režisérka Geislerové, jemný režisér Bohumila Klepla, který se nejdřív snaží trochu vzepřít, ale pak už jen poslouchá, rázná až agresivní servírka Kláry Melíškové, kterou věk a nemoc postupně zklidňuje, nebo – vlastně nenápadně hlavní postava seriálu – produkční Tomáše Jeřábka, což je zjevně slušný člověk, který není bez chyby, chápe svoji situaci zbabělce, nemá odvahu (z jednoznačně pochopitelných důvodů) vystoupit veřejně proti, tak dělá jen sem tam malé disidentské činy a vykupuje je malými ústupky – aby mu tahle dvoukolejná strategie v závěru dvojím způsobem podrazila nohy. Zatímco Standa Pekárek se rychle přizpůsobí a zůstává v ČT, v instituci, jejíž sílu a význam nikdy nepochopil, jako její strážce. Drsně ironický konec. SHRNUTÍ: Už jsme dospělí, tak teď mi popravdě vyprávěj, jaké to tenkrát bylo.

Převládlo ve mně nadšení a úžas, včetně toho, jak jsem mohla úplně přehlédnout, že vznikl tak fantastický film. Je okouzlující, dětský – ale ne dětinský, vtipný, chytrý, nápaditý a chvilkama i docela temný. Putování malé myšky má různě zabarvené emoční zastávky a já se na nich vezla jak na zvonkové dráze. A i to povinné ponaučení, které ve vyprávěních pro děti bývá, bylo pravdivé a podáno naprosto jedle. SHRNUTÍ: Jak tě obyčejná myška může provést nebem.

O, ne. Tohle je komedie jen popiskem a několika velmi nemohoucími pokusy. Putování dvou přátel postrádá jiskru i rozhled, je spíš úmorné. A ani to zadumání, ke kterému námět filmu přímo vybízí, není nic než pustá povrchnost.

I když stopáž filmu je docela dlouhá, vyprávění je zkratkovité. Hup – (téměř) bratr odchází, hup – jsem na galejích, hup – je ze mě závodník, hup – (to už bych spoilerovala). K žádné postav si není možné vytvořit sebemenší vazbu, nevyvolávají jedinou sympatii. Počítačové efekty přímo křičí umělostí a vozatajský závod, který má být vrcholem filmu, byl tak nerealistický, že jsem se jím prosmála. Koně, vozy i vozkové porušovali veškeré fyzikální závody. Vše bylo v takovém trysku, že by se motala hlava i závodníkovi F1, prostě naspeedovaní koně. Navíc, podle výsledků závodů to vypadá, že po každé takové jízdě museli majitelé jednotlivých stájí vždy znovu a od začátku shánět nové koně, nové závodníky a nejspíš i novou zdravotní službu na stadionu. ___ Závěrečný hrdinův přerod byl opět maximální zkratka. Pár letmých setkání s Ježíšem neodůvodnilo takovou změnu. Zvlášť, když to vždy vypadalo, že si hrdina Ježíše ani nevšiml. Takže opět: scény, které měly působit dojímavě a hluboce, byly jen mechanickou přehlídkou s citovým zásahem na bodu mrazu. SHRNUTÍ: Smích na vozatajských závodech nejspíš není ta reakce, kterou by si autoři přáli. Jenže neudělali nic proto, aby vyvolali cokoliv jiného.

Poněkud rozvleklé a nepřekvapivé. Málomluvné, takže občas nudné. Má to hezkou výpravu a někdy zmatené chování hrdinky.

Zpracování dospívání dívky, která řeší svůj vztah ke světu i matce a najednou se ocitá ve zlomové situaci, je nápadité výtvarně. Odehrává se ve snu. Na můj vkus to však bylo příliš depresivní, výtvarná stránka mě nijak neoslovila, celé to byla jedna velká haluz a pod tím vším temně okrovým obrazovým balastem to byl dost fádní příběh, který byl mnohem lépe popsán v Alence za zrcadlem (a to ještě střeleněji) i zobrazen ve Faunůvě labyrintu (s mnohem větší logikou a vypravěčskou odvahou nevyjít vstříc divákovi). SHRNUTÍ: Depresivní Alenka v temné díře.

Na to, že fotbal není moje hobby, jsem si film docela užila. Postava velkohubého natřásajícího se trenéra dostala v podání M. Sheena i nenápadné odstíny skrývané nejistoty (jen výrazy obličeje, ne však vtělené do slov). Líbilo se mi i střihové pojetí a zejména zkratkovitě natočené zápasy (často je ukázané skóre). Což bohatě a víc než dost stačilo a kolikrát to mělo i větší sílu, než kdyby se tam upachtěně snažili markýrovat dávno odehrané hry. Protože, i když šlo hlavně o fotbal, film byl především o sebestředné umanutosti jednoho asi dost nepříjemného chlapíka, který ale evidentně fotbalu rozuměl. SHRNUTÍ: Nechali by ho tahle autoritativně a individualisticky trénovat i dnes? Myslím, že ne. Těch prachů ve fotbale je ještě víc a řekla bych, že sport dost svazují, příliš se z toho dělá penězovod a méně zábava a dřina.

Výtvarné pojetí postav sice bylo průměrné, ale zobrazený „objevený“ svět byl krásně fantazijní. Líbilo se mi i poselství a to včetně toho, že ve filmu není žádný záporák. Což v nějaké recenzi hodnotili jako nedostatek. Pro mě naopak tohle bylo velké plus, protože i když skutečně žádný padouch se zde nevyskytuje, tak i hodní nebo normální lidé se chovají tak, že to může padoušsky působit. A to ne nutně z nenávisti či jiného záměru, ale třeba z nevědomosti či špatně nasměrovaných dobrých úmyslů. Což asi potkáme v životě pravděpodobněji než nějakého mezivězdného vrahouna s kápí.____ Líbí se mi i to, že hlavní hrdina je mladičký gay a především to, že to nikdo neřeší, nikdo to nepovažuje za problém, je to samozřejmost. Řeší se maximálně, že se stydí svoji lásku oslovit, vyjádřit se. Nikoliv to, do koho se zamiloval. Což je velmi důležité. Protože už jsem viděla x filmů o comingoutu, o vyrovnávání se s homosexualitou, o přijetí rodinou nebo přáteli. Fajn. Ale už by to mohlo pomalu skončit s ukázat právě jako v tomhle filmu: není to žádný problém, nemusíš se s ničím vyrovnávat, je to normální a proto se kvůli tomu nemusíme nějak speciálně chovat. ______  Pointa příběhu je sice očekávatelná a docela patrná už dávno před koncem filmu, ale nevadí to, protože je hezká a pravdivá i pro náš „divnosvět.“ SHRNUTÍ: Jednoduché poselství filmu. Lidi mají obyvkle rádi jednoduchá poselství. Ale ne tohle. Protože to znamená, že oni sami by se museli začít chovat složitě.

Takový ten britský roztomilý snímek jako porcelánový pejsek s fajfkou a v houpacím křesle. Milé na krb, na chvilku udělá dobrou náladu a pocit domova, ale zapomenutelné. Na můj vkus udělali z hlavního hrdiny a jeho rodiny příliš uhlazené postavy. Partičku roztomilých bytůstek, místních potrhlíků, vlídných blázínků, kteří jsou jako děti. Svoji čistotou vrhají světlo na náš pokřivený a tvrdý svět. Je to klišé, je to banální a myslím, že předobraz hlavního hrdiny by s takovým zpodobněním sebe jako obecního jurodivce nesouhlasil. Doufám v to. Doufám, že by se pral i před soudem, aby ho neukazovali jako nepraktického popletu, kterému kývneme na to, že může mít v něčem pravdu, ale jinak máme plné právo se na něj dívat z patra. SHRNUTÍ: Kterak bojovat proti systému, když si nikdo ani nevšímá, že bojuješ.