rikitiki

rikitiki

Johana Jahůdková

okres Praha

44 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3 4 5
  • 29.6.2016 v 23:14

    Errol Flynn - úzký knírek sňatkového podvodníka

    Errol Flynn byl rozmarnou a nesnesitelnou hvězdou. Upil se k smrti. Zacházel se sebou i s lidmi kolem jako s kusem hadru. Zejména ženy bral jako čárky, které musí přeškrtnout. Tuhle svoji pověst ještě přiživoval. No a co? Z většiny jeho filmů stále vyzařuje magičnost. On byl a zůstává sexy přitažlivou hvězdou.

    Nosíval často bílé košile s nabranými rukávy a rozhalenkou. Slušely mu uniformy. Občas i řetízek s nějakým kamenem nebo medailonkem. Seděla mu historická dramata a to nejenom kostýmy (kolik chlapů může nosit brčálově zelené legíny a nevypadat v nich trapně?). Ve westernech nebyl první liga, ale podle mě nespravedlivě, jen v nich nebyl za jednoznačného hrdinu, což publikum asi mátlo. Válečné a noirové snímky. Nebyl komik, ale v mnohých filmech dokázal zahrát komediální pasáže. Hrával romantické milence s pořádnou dávkou sarkasmu, darebáky se sem tam dobrými vlastnostmi, patrioty i sobce. Vždycky byl ironický. Nádherně se doplňoval s Olivií de Havilland.

    Šermoval jako by baletil. Odsekával dialogy jako by střílel. Musel čelit osudovým rozhodnutím. Často končil tragicky. Mnohokrát se ve filmu setkal s chlapcem nebo mladým mužem, pro kterého to setkání bylo smrtící. Velmi často doplatil na lásku ke společensky i jinak nadřazené ženě. Býval proti nim v podřízené pozici. Nejenom chudší a méně urozený, ale dokonce vězeň a otrok. V mnohých filmech ho mučili, bičovali a svazovali - tygr, co ho krutě zkrotili. Jo, tehdy dokázali ocenit jeho zjevnou sexualitu a způsob, jak by se divačkám nejvíc líbila: pokořená!

  • 20.5.2016 v 17:30

    20. 5. 2016 Jací herci se mi líbí a jsem ochotná kvůli nim shlédnout i blbý film

    Harrison Ford , Glenn Ford , Robert Mitchum , John Wayne , James Stewart , Joel McCrea, Cary Grant , DJ Qualls , William Holden , Florian David Fitz , Steve Buscemi , Ryan Gosling , Errol Flynn , Ray Milland , Patrick J. Adams , Oliver Reed , Jesse Eisenberg Tom Hiddleston Blake Ritson´, Matthew MacFadyenClive Owen, Robert Carlyle, Stellan Skarsgård, Jonas Karlsson, Richard Armitage, Frédéric Diefenthal, Clark Gable, Andrej Mironov, James Spader, Aidan Turner, Max Minghella, Siddharth, Aamir Khan. Shahrukh Khan, Irrfan Khan,

     

     

     

  • 3.5.2016 v 22:53

    3. 5. 2016 edukativní film Otevřená tříštivá zlomenina holenní kosti

    Filmy na nás můžou mít různý vliv, který i při silném filmovém zážitku poměrně rychle vyprchá. Ale někdy pod jejich krátkodobým vlivem děláme rozhodnutí, jejichž účinek je dalekonosný. Byť, pravděpodobně, už v nás byla vepsána a jen jejich vizualizace nám usnadnila volbu. ____ Nedostala jsem se na střední školu, na kterou jsem chtěla (mimochodem, jak se později ukázalo, taky to nebyla správná volba), takže jsem šla na zdrávku, kam brali každou. A stala se třídní premiantkou. Protože z hrůzy nad propadlicemi v prváku zdrávky - jak jsem psala: brali každou - které nás vyděsily povídáním, jak strašně těžké je zdravotnické studium, jsem se poprvé v životě začala učit. A excelovala jsem. Zvládala jsem obecné i zdravotní předměty, naučila jsem se obvazy (Hipokratovu čepičku bych dokázala i dnes). Nevadilo mi ani, když mi doktorka dala do rukou pravé lidské obratle svázané provazem do jakéhosi růžence a řekla mi: "Najdi mi ty, které jsou v krční páteři." Trochu jsem se ošklíbala, když jsem musela na opět pravém lidském hrudním koši vysvětlovat něco o žebrech, ale to jenom proto, že byl skelet špatně očištěný a na kostech byly i mumifikované zbytky tkání. Dala jsem i fyziku. Jen jsem měla problém píchnout jehlu do spolužačky, když jsme dělaly rozbor krve. Jen jsem si neuměla představit, že budu čelit rychlým rozhodnutím v krizové situaci o lidském  životě. ____ A pak to přišlo. Naše doktorka na somatologii (tělověda) nám v zatuchlé učebně (učily jsme se v bývalém zámečku a tohle byl dříve hudební salon s perleťovými intarziemi ve stěnách - nádhera - ale pro třicet holek nedýchatelný kamrlík) pustila vzdělávací film Otevřená tříštivá zlomenina holenní kosti. Snímek byl z 60. možná maximálně raných 70. let. Černobílý, určený pro zdravotnický personál. Figurantkou v tom snímku byla holka s vyčesanými vlasy, černými linkami, minisukni a punčocháčích, skrz které jí lezly otevřené kosti. Po punčocháčích jí tekla oka a stékala z nich černá krev, zatímco bílé přelámané kosti trčely ven. ____ Chvilku jsem na největší horor svého života koukala, ale pak jsem pochopila, že víc už nesnesu a nebudu čekat na to, jak si s touhle hrůzou ten zdravotník ve filmu poradí. Cítila jsem, že omdlím. Vysmýkla jsem se z lavice pro pět - v bývalém hudebním salónku bylo málo místa - a šla ke dveřím. Ještě, než jsem k nim došla, tak jsem přestala vidět, ale stále jsem vnímala. Snažila jsem se nahmátnout kliku, ale v tu chvíli se mi zatměly nejenom oči, ale celé vědomí. ____ Probrala jsem se na chodbě, kde mě držela v náručí naše somatoložka a říkala: "Bylo mi jasné, že je ti špatně, takže jsem za tebou běžela a chytla tě  ještě dřív, než jsi šla do kolen." Řekla jsem jí: "Paní doktorko, ze mě nikdy nebude zdravotní sestra." A ona: "Ale jdi, to byl jen film." Byla to asi její nejchybnější diagnóza v životě a moje nejlepší, protože jediná, jakou jsem kdy udělala. Po prváku zdrávky, kterou jsem zakončila s vyznamenáním, jsem přestoupila na jinou školu. Stovky a tisíce potenciálních budoucích pacientů mi mohou být vděčné. ____ Film Otevřená tříštivá zlomenina holenní kosti už nikdy znovu neuvidím a nechci vědět, jak skončil. V mém případě odvedl edukativní záměr na výbornou.

  • 8.7.2015 v 19:48

    8. 7. 2015 Malý krůček pro světovou kinematografii, ale obrovský skok pro rikitiki

    Nesnáším Clinta Eastwooda. Tváří se jako chřestýš, mimiku má stejně tvárnou jako chřestýš a celý jeho herecký um spočívá právě v tom: vypadat jako chřestýš, co se chytil citlivými partiemi za bodláčí. V rolích, kdy on je absolutně neotřesitelný a celý svět mu padá k zaprášeným botám, ztělesňuje macho typy, kteří se na nic a nikoho neohlížejí. Arogantní panchart. Vždycky jednoznačný vítěz, tvrďák, chlapák, king bez špetky sebeironie nebo náznaku legrace. Podezřívám ho, že nemá smyslu pro humor ani jako ten chřestýš. Působí na mě až jako karikatura. Navíc k ženám se chová opravdu hnusně: pokud je zrovna nemlátí nebo neznásilňuje, tak se nad ně nadřazeně povyšuje a milostivě je sem tam osouloží, aniž by se přitom na ně nějak ohlížel - samozřejmě. _____Takže kdybych věděla, že ten film natočil Clint Eastwood, možná bych se na něj vůbec nepodívala, přestože spadá do kolekce filmů s Billem Holdenem, které zrovna teď sjíždím. Snímek je zapadlý a skoro ho nikdo neviděl. Přesto mi Breezy naprosto učaroval - romanticky, nepříliš sentimentální se zajímavým podáním lásky věkově nerovného páru. Po zhlédnutí a ohodnocení čtyřmi hvězdičkami kouknu na režiséra. Clint Eastwood! Cože? Clint romantický? Je to teprve jeho třetí režijní počin, ale i tak! Film citlivý a někdy i něžný z roku, kdy natočil Tuláka z širých plání, kterého bude znát nespočetně víc lidí, a který je určitě pro Eastwoodův naturel typičtější. Projela jsem si Clintův profil a zjistila, že to byl už jeho třetí film, kterému jsem dala čtyři hvězdy. Předtím se mi takhle líbil Dokonalý svět a Výměna. Nejsou to zrovna filmy, které by zapadaly do Eastwoodovy filmografie, ale natočil je. Režisér, kterého mám v profilu jako toho, komu se zdaleka vyhýbám. Režisér, jemuž jsem už dala třikrát čtyři hvězdy..... Zdá se, že je čas pohnout se dál a trochu se divácky vyvíjet. Takže, Clinte, zbožňovat tě nikdy nebudu, ale přišla chvíle, ve které tě v mém profilu mažu z neoblíbených režisérů. Sem tam si tě připomenu u těch čtyřhvězdičkových, kdy si řeknu: nejsi tak zatvrzelý, někde tam je i citlivá struna. A vůbec už si nejsem jistá, že tě nesnáším.

  • 3.5.2015 v 00:02

    2. 5. 2015 Modrooký kovboj

    Ten chlapík vyrostl a celý život žil s tím, s čím si většina mužů hraje jako děti a chtěli by si hrát i jako dospělí, ale nemají na to odvahu. Pořád používal ty samé dětské hračky: vlaky, letadla, pistole, lodě, ženy. Vždycky byl tím správným hochem. Vždy v povolání, které vyžaduje a taky vyzařuje maximální mužnost: kovboj, voják, hasič, námořník. Nosíval nápadné prsteny a občas i náramek. Nebál se růžové. Jeho typickým znakem byl úzký šátek kolem krku a dvouřadá košile. Skvěle jezdil na koni. Dostával rány přes hlavu a pak padl s přehnaným pádem s legračně zkříženýma očima. Často hrával v exotických krajinách - Tichomoří, Japonsko, Mongolsko. Dvakrát jsem ho ve filmu viděla potkat se s obří chobotnicí a vždy to pro něj bylo osudové ____Mluvil takovou zvláštně línou angličtinou a i jeho pohyby byly klátivé s až skoro parodicky ženským zhoupnutím se v bocích. Neumím si ho představit jako tanečníka. Milostné scény byly chabé - jen sem tam polibek, dost často byla iniciátorem žena, on žádnou neuháněl, nechal se uhnat. Obvykle šlo o ženy pochybné pověsti. Nezřídka na ně vztáhl ruku, ale - i když dnes už je to nepřípustné - v jeho podání to spíš byla spankingová předehra. Na druhou stranu, nosíval ženy v náručí, aby demonstroval svoji nadřazenost nad nimi. Jeho rodinné poměry ve filmu byly často problematické, manželství nefungovala. Nemíval moc dcery, spíš syny, se kterými si nerozuměl. Držel se hodnot, které už zastaraly, ale držel se jich hrdě a fest.  Nikdy o sobě nepochyboval a téměř vždy stál na správné straně. Neuměl nic moc extra hrát, ale nevadilo to, protože John Wayne byl typ, který kam se postaví, tam vyčnívá. A to i když už doba byla jinde, on dokázal zvrátit čas a přivolat zpět momenty, kdy muži byli pravými muži.

  • 21.8.2014 v 16:24

    21. 8. 14. Zelenooký sympaťák

    Stala jsem se patrně jedním z největších odborníků ČSFD na Glenna Forda, aspoň co se týče počtu zhlédnutých filmů s ním. Takže, co bych vám o něm mohla říct?  ______ Měl zelené oči. Sympatický úsměv. Sbíral fajfky. Čtyřikrát se rozvedl a o bývalých ženách většinou nemluvil hezky. ____Uměl jezdit na koni. Uměl hrát. I v komediích. Nebál se brát hodně záporné role. Ve filmu byl detektivem i vrahem, kazatelem s kolty i ostrostřelcem, který se bojí vystřelit na člověka, byl válečným hrdinou, dezertérem s nálepkou zbabělce i zabijáckým šílencem, adoptoval Supermana, utekl z vězení, aby se ho v jiném filmu zase úporně snažili do krimu dostat, byl šéfem newyorského podsvětí, byl prostým farmářem, který hledá svoji unesenou rodinu, pronikal do tajů Orientu a na divokém Západě vydával noviny, chytla ho zlatá horečka, naučil Jacka Lemmona, jak se stát kovbojem. ____Slušely mu uniformy a často je nosil, ať už z občanské války (tam v barvách obou stran) nebo z druhé světové (tam jenom za Amíky). Ve středním věku nosil skoro v každém filmu žluté jelenicové sako - to si snad prosadil ve smlouvě.  Docela často ve filmu odhazoval zbraň na důkaz, že už nechce nikdy střílet. Občas se jí pak zase chopil. ____ V mládí se proslavil ve filmech noir, ve středním věku ve westernech a válečných filmech, ve stáří klidně zabrousil do sci-fi a hororů - takže opsal průřez kinematografií od 40. do 70. let. ___ Dokázal vrazit facku Ritě Hayworth, ale uměl ji taky od ní přijmout. Působil jako sebejistý sympaťák. ___ A to by tak asi bylo všechno , co vím o Glennu Fordovi.

  • 16.8.2014 v 01:00

    15. 8. 14 Do první i poslední kapky krve

    Kdo by čekal v průměrném westernu opravdového hrdinu? Kdo by čekal, že takový kdy skutečně žil? Kdo by čekal, při pohledu na ten usměvavý obličej vzorného skautíka, že byl nejvražednější lidskou zbraní, jakou kdy US army měla? .----- Pevně doufám, že  si uvědomoval, co vykonal. Že přes ten mnohaletý post traumatický stres věděl, že i když zabíjel jak na běžícím páse, tak že stál na správné straně. Pevně doufám, že měl i chvíle klidu. Protože nemohl přestat bojovat do konce. Ani léta po válce to pro něj nebylo skončené. Po tom, co prožil, se to ani jinak nedá. Ale pevně doufám, že aspoň občas si nějakou tu mírovou chvilku užil. Jak ho muselo štvát to stále omílané "nejvyznamenávanější voják americké armády", když on znal ty ostatní, kteří měli taky odvahu, ale ne takové štěstí. Jak se mu muselo zajídat to tupé škatulkování, které z něj dělalo mramorový pomník a ne živého člověka s pochybnostmi a chybami, jakým ve skutečnosti logicky byl. ___ Pevně doufám, že jste teď - Audie Murphy - se svými nejlepšími přáteli ve Valhalle, pokud je právě to místo, kde byste chtěl být. ___ Ať už chcete být kdekoliv, ať už o tom rozhoduje cokoliv, doufám, že tam jste. __ Dostal jste mě sedmdesát let po válce. Jak jste asi dostal ty, se kterými jste bojoval? Když i smrt si vybrala, že Vás zkosí ze vzduchu, jako by si uvědomovala, že proti pěšákovi jako Vy by to měla sakra těžký. ____ Pevně doufám, že první slova, která jste na druhém břehu uslyšel, byla: "Vojíne Murphy, pohov!"

  • 15.5.2014 v 01:40

    14. 5. 14. Lov za úplňku

    V úplňkové noci se může stát cokoli. Dáma v úplňku dohoní laň. A kdo si troufne odhadnout, která z nich se stala lovcem, a která kořistí?

  • 5.2.2014 v 17:28

    5. 2. 14. Můj souboj s Coriolanem

    Prostě jsem měla chuť vyzkoušet kinodivadlo a koupila si lístek na první dostupné představení National Theatre Live. No, koupila.... rezervovala. Na Coriolana od Shakespeara. Protože jsem o téhle hře nic nevěděla a moje angličtina není nejlepší, natož angličtina renesanční, začala jsem pátrat, jestli někdo nemá Coriolana jako knihu. Protože jsem si nebyla jistá, jestli dávají u přímého přenosu titullky.  Nejenže knihu nikdo neměl, ale dokonce o téhle hře ani neslyšeli. Takže jsem si objednala knihu na internetu. Oceňujete důslednost mé přípravy?

     

    Kniha dorazila včas a já se do ní začetla a zamilovala. Tenhle méně známý kus je podle mě jednou z nejlepších Shakespearových her, kdy zároveň chápu, proč není tak často hraná. Hrdina je rozporuplný, má hodně dobré, ale i velmi temné stránky a většina ostatních postav je na tom podobně. Divák se nemůže přidat na žádnou stranu a fandit některému z aktérů, aniž by zároveň nemusel přijmout i jeho negativní vlastnosti. A když říkám negativní, tak myslím hodně, opravdu hodně zlé.

     

    Nadšena knihou šla jsem si do Bio Oko vyzvednout rezervovaný lístek za tři stovky. Už zdaleka, když jsem ke kinu stoupala strmou ulicí, bylo jasné, že se něco děje. Před kinem postávaly mraky lidí, uvnitř jich bylo ještě víc a fronta se vlnila a táhla celým prostorem foyer až na schody. Náhodně se mi podařilo skvělé načasování: přišla jsem akorát na premiéru druhého dílu Nymfomanky. Než bych se probíjela davem k podkladně, zapíchla jsem to a šla domů.

     

    Po pár dnech jsem pokus opakovala. Tentorkát jsem ale ke kinu přišla dřív, abych zas netrefila akorát čas nějaké projekce. To se mi povedlo přesně. V okolí kina ani uvnitř nebyla skoro ani noha. Jenomže ta nebyla ani na kase, protože jsem tentokrát přišla až moc brzy a pokladna byla ještě zavřená. Několik hlubokých nádechů mě tak uklidnilo, že jsem vyšla z kina, aniž bych měla příliš velkou chuť prokopnout dveře nebo se vrhnout na Milady Horákové pod první projíždějící auto. Řekla jsem si: do třetice všeho dobrého.

     

    Jenomže pak jsem se zeptala kolegyně v práci, která měla takto objednané lístky na přenos baletu, jaké to bylo. A ona na to: ani se neptej, zvorala jsem to, představ si, lístky na tyhle přenosy se musí vyzvednout 14 dní předem, jinak ti rezervaci zruší. Načež jsem se podívala do počítače a hádejte, co? Moje rezervace byla zrušená. Moje chyba - měla jsem si všimnout upozornění.

     

    Takže s přípravou, kterou jsem ještě nikdy žádnému představení nevěnovala, jsem zůstala na startovní čáře bez možnosti zúčastnit se. Mohla jsem si Coriolana zahrát sama pro sebe leda tak jako bramborové divadýlko. Tentokrát jsem to ale nechtěla vzdát bez boje a znovu prohledala možnosti. A měla kliku! V kině Světozor ho dávali o pár dní později. Sice to bylo ze záznamu a nikoliv live, ale to samé představení a ještě jsem ušetřila, protože lístek byl o 50 korun levnější. Asi jako odškodné, že nebudu ve stejnou chvíli vidět to, co diváci v Londýně. Což mi nevadilo. Běžela jsem koupit rezervovaný lístek ještě ten samý den, odhodlaná výstat sebedelší frontu anebo počkat u kasy, než ji otevřou. U pokladny nikdo nestál, měli otevřeno a můj rezervovaný lístek jsem si bez jakýchkoli potíží zaplatila a velmi opatrně vložila do peněženky.

     

    Pro ty, kdo mají rádi dobré konce: představení jsem stihla, konalo se, bylo s českými titulky a na mé židli neseděl žádný jiný divák, který by se se mnou hádal o místo. A víte co? Stálo to za to. Když jsem seděla v kině Světozor, tak jsem si sice nepřipadala, jako bych byla přímo v divadle, ale i tak to bylo dechberoucí představení s Tomy Hiddlestonem , který podle mě z Coriolana udělal mnohem sympatičtějšího chlapíka, než jak ho napsal Shakespeare. Což s Hiddlestonovým hereckým projevem (neuvěřitelně silný a omamující) a jeho vizáží (kus chlapa) stejně byla jediná možnost. Pevně doufám, že mu začnou u filmu nabízet zajímavější role než Lokiho. Jo, taky mám Lokiho ráda, ale to je jako dát Michelangelovi k malování voskovky a staré noviny.

     

    Celá tahle pouť mi pomohla najít tři lásky: Tomyho Hiddlestona, Coriolana a National Theatre Live. Protože chci rozhodně  zkusit i další představení!

     

     

  • 18.5.2013 v 18:20

    18. 5. 13. Krasohled

    Svět, který nás obklopuje je přenádherné i děsuplné místo. Záleží na okolnostech i momentálním rozpoložení diváka. Ať už tak či onak, asi se shodneme, že je na co se dívat. JENOMŽE. Jenomže nám to nikdy tak nějak nestačilo. Je v nás zakotvená touha, aby ostatní viděli svět našima očima, chceme sdílení, toužíme po pevném uchopení světa. Možná proto, že je příliš velký, možná proto, že je příliš matoucí. Chceme jasnou interpretaci a ta je možná jenom tehdy, když ostatní souhlasí s úhlem pohledu, který máme my sami. ____ Jak toho dosáhnout? Jednoduše: zkratkou a výkladem, které umožňuje umění. Vidíme přece denně stovky tváří, ale Mona Lisa je jen jedna - je to pohled na jednu ženu a vysvětlení její povahy a momentální nálady. Vidíme tisíce květin a neskutečné množství kombinací jídel, ale holandská zátiší růží a ústřic si tiše visí ve svých nevhodných rámech a plní nás obdivem. To není jídlo, to je esence jídla. ____ Svět nám dává tolik možností, že vítáme cestu, která nekonečnou bezbřehou volnost zužuje. Umění je zjednodušující zkratka. Osekaná příležitost. Až příliš jednoduchý výklad. ___ Už od těch v kůži oděných, kolem kterých se proháněl vážně smrtelně nebezpečný svět a oni ho přesto dokázali zmírnit a uhladit několika tahy ohořelého klacku na stěnách jeskyně a stvořit při tom symbolickou laň, která dodnes dojímá svou křehkou krásou. Nesmrdí, není ochlupená těžko proniknutelnou kůží a neutíká tak zběsile, že se skoro nedá dostihnout, a když už, tak jen za cenu nebezpečí smrtelného zranění a vyčerpání. Ta nakreslená laň není jídlo - ona je čirá krása. Tudíž v reálu neexistující svět, po kterém ale toužili už i ti v kůžích odění, kteří se v nepřestávajícím boji dožívali nanejvýš třiceti let. ____ Toužíme po bezbolestné kráse, která nikdy neexistovala, ale my jsme ji vždycky chtěli. Snad tuhle touhu nediktovala jen povinnost, ale možná i náhled do něčeho většího a lépe uspořádanějšího než je náš svět. Netroufám si to zodpovědět. Každopádně, málo věcí je krásných samo o sobě, aniž bychom chtěli nějaký další jejich účel.  Prostě jednoduchá krása, která prostě je. A jednou z mála takových věcí je krasohled. Už to slovo samo o sobě - trochu klopotné, jakoby vypadlé ze slovníku obrozenců - ale přesto půvabné. Jenom se díváš a vidíš. Čistě abstraktní krásu, která není spojená s chtíčem v žádné z jeho podob. Je to prostě jen dětská hračka, která tě jedním podíváním dokáže vzít do světa, kde je jednoduchá krása absolutním pravidlem.

<< předchozí 1 2 3 4 5
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace