Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Poslední recenze (9)

plakát

Dinosaurus (2000) 

Jeden z nejlepších filmů všech dob.

plakát

Gevarova země (2020) 

Osnovu Gevarovy země můžeme podél zrovna probíhající akce rozdělit do dvou částí: řešení uprchlických problémů a… pletí záhonů. Vzdory diváckým očekáváním ta první však nehraje prim a je naopak soustavně odsouvána někam do ztracena, nemilosrdně zakopávána pod zem. __ Jiný dokument by mohl asimilační problémy reprezentovat jako neodkladnou sociální bolístku, kterou je okamžitě potřeba zalepit. Zatímco by agitační mimo-obrazový vypravěč sázel logicky rozvíjené argumenty, proč bychom měli zbytek svého volného času věnovat studiím migrační politiky, na obrazovce by se mihotaly abstraktní tvary ztělesňující nemožnost zapadnout a stát se součástí celku. Barhamji však volí nenápadnější formu. __Otázky uprchlictví jsou totiž řešeny jen náznakově, v rámci výplňových epizod mezi zasazováním semínek a kultivací rajčat. Divák si může nuznou situaci sociálních aktérů pouze domýšlet, snažit se poskládat si neúplný obrázek z dialogových výměn (historka o policajtovi), nebo monologových frustrací (snaha rozluštit email), nikdy ji však nezažije na vlastní kůži. Propast mezi trpícími aktéry a pohodlně usazeným divákem prohlubuje i zvolený mód (observační), který film využívá k utvrzení neschopnosti natáhnout pomocnou ruku: divák je postaven do role pasivních pozorovatelů nemajících možnost bezprostředně zasáhnout a samotný filmař na pozici božího hlasu (prvek výkladového módu), který by diváka povolal do zbraně reportážními vsuvkami a aktivizačním komentářem, rezignuje. Rodina se se svými problémy musí vypořádat sama. Uprchlická realita je realita, které se mohou snažit porozumět a přizpůsobit, nikdy ji však přímo neovlivní… Co ale naopak ovlivnit mohou, je jejich zahrádka. __ Ta se v průběhu filmu stává jakousi synekdochou sociálních problémů, kterým „náplava“ musí čelit. V jednom momentu rodinu navštíví místní zahrádkářský profík, který se neostýchá plivat rady z manuálu pro kutily (reprezentuje nárok původních obyvatel na určování osudů přistěhovalců), v jiném se zase Gevar s jeho manželkou hádá o tom, kdo a jak zahrádku zmrvil (reprezentuje zvažování, jestli byl útěk vhodným řešením). Řešit záhony tedy znamená oklikou řešit své přistěhovalecké trýzně. Tím, že film problémy nekonfrontuje přímo, ale znázorňuje je alegoricky, neutváří řádový argument „člověk vs. přistěhovalecká krize“, ale portrét konkrétního jedince, který se společenskou asimilací aktivně soupeří. Gevarovy botanické schopnosti nejsou zrovna tiptop, i přesto se však dvorek vlivem jeho péče a píle neustále proměňuje: rostliny zelenají, semínka klíčí, plody hynou. Proměnlivý je i modus nahlížení, který se stává mnohem více participační: Gevar promlouvá ke kameře; ruční kamera, která jej svými pohyby sleduje; odlidštěné celky nahrazují detaily práce a radostné výrazy tváře; dynamizování střihovými postupy, aj. Zatímco reprezentace kultivace tedy prochází zřetelným vývojovým obloukem, uprchlické problémy a jejich řešení zůstávají akčně i stylisticky stát - i tak nosnou informaci, jako je zajištění zaměstnání, se dozvídáme pouze prostřednictvím dialogu ve statickém celku. Nejsme tedy očitými svědky postupného přerodu z jednoho stavu do druhého, ale jen postranními pozorovateli náhlé změny statusu (nezaměstnaný – zaměstnaný). Jde o chytrou techniku, která implikuje, že jsou aktéři vydání na milost „vyšším silám“. Není potřeba nic ukazovat, Gevarův osud mají v rukou zaměstnavatelé a úředníci, sám jej nijak neovlivní. __ Gevarova země odvrací svůj hledáček od obecného ke konkrétnímu. Nezajímá ji, čemu všemu musí rodina čelit, jako spíš to, jak se se svými útrapy vypořádá ze dne na den. Ukazuje, že před statusem utečence nelze… utéct, a jeho trable se promítají i do zdánlivě nesouvisejících činností. Výsledkem je dokument, který portrétuje uprchlictví nikoliv jako neodkladný problém, ale jako sociální fakt, se kterým každý zápasí trochu jinak - jedni hází molotovy, druzí kopou záhony.

plakát

Interregnum (2020) 

Interregnum se zpočátku jeví docela sympaticky, vládní omezení má sloužit jako tvůrčí výzva: jak vzdory vzájemné odloučenosti SPOLEČNĚ natočit film, který by reflektoval tvar a starosti dnešní doby? Příjemná premisa, podél níž je však film vykonstruován pouze zdánlivě. __ V centru filmu stojí myšlenka, že současná doba je zkrátka příliš pokřivená na to, aby ji šlo reprezentovat konvenčními způsoby. Nejde ji věrně vyobrazit pouhým zaznamenáním, a je potřeba nalézt takové výrazové prostředky, které by ji divákovi zprostředkovaly jako určitou zkušenost. Nepřekvapí tedy zapojování avantgardních postupů (vlastnost poetického módu); spíše než logicky na sebe záběry navazují rytmicky, graficky, motivicky a tonálně... Doteď klasika – unikátnost Mezivládí však tkví v tom, že nenabízí jednu, ale hned dvě možnosti výkladu všední reality, dva způsoby interpretace její pokřivenosti. __ César reprezentuje metodu, kterou bychom mohli označit za impresionistickou. Snímaná realita se od té běžné zprvu nijak zásadně neliší. Jistě, ulice jsou sice prázdnější než jindy, divák však nemá problém rozeznat, co kamera zrovna sleduje. Tyto záběry ovšem plní funkci pouhých záchytných bodů; referentů, které César dále transformuje. Tak například jedna z prvních scén začíná záběrem na městský blok. V polodetailu vidíme semafor doprovázený známým přeblikávajícím zvukem. Následuje návazný střih na vodovodní kohoutek, z nějž kape voda v rytmu opisující zvuk semaforu. Doprovodný text naříká: „Doufám, že přijde opravář, protože to zvonění ne a ne přestat.“ César zde vedle sebe staví dva obyčejné záběry naprosto obyčejných objektů a jejich vzájemným střetem jim vpisuje novou kvalitu, významově je zatěžuje. Technikou intelektuální montáže se snaží zprostředkovat zkušenost, která je (podle něj) pro tuto dobu typická: nuda a ztráta městských stimulů nás nutí si všímat i těch všedností, které obvykle přehlížíme (semafor a kohoutek coby praktické objekty), a které na oplátku neustále upomínají na strnulost dnešní doby (jejich estetizace: tvoří rytmus tikajících hodin). Podle Césara se tedy bezprostřední realita maskuje a vydává za obyčejnou. Abychom odhalili její skutečnou podobu, musíme svět vidět "jeho očima". To je důvod, proč je realita transformována až v post-produkci za pomocí prostředků montáže, více-expozic, filtrů a změn snímkovací frekvence. Konstruuje tak argument, že skutečnost se nijak zásadně nezměnila, změnil se však způsob, jakým je na ni potřeba nahlížet. __ Čteny z této pozice, valná většina jeho exotických výjevů dává smysl: (a) černobílý záznam venčení psa s dodatkem „… teď již možná obraz venčeného psa k reprezentaci reality nestačí.“; (b) zpomalené záběry na město (město ztratilo svoji dynamiku); (c) fraškování dámy zametající střechu (svět samotný je potřeba dynamizovat); (d) tvář ve stěně (v abstraktních vrstvách reality se skrývá něco konkrétního); atd. __ Naproti Césarovi pak stojí Fernando a jeho pojetí světa. Ten zastává názor – a implicitně jej vysvětluje v montáži moderních staveb –, že realitu není potřeba nijak překrucovat, stačí jen správně nastavit kameru, a sama se nám vyjeví v její absurdnosti. Jeho výklad světa je tedy složen ze základních surrealistických myšlenek. Proto jej manipulace s filmovým materiálem skoro vůbec nezajímá. Na rozdíl od Césara se nemusí skrývat za postupy kamery a „vyprávět“ z první osoby; stačí mu jen vhodné rámování, správný objekt, hudební doprovod či podivný detail, a skutečná podoba reality vystrčí své růžky. Přestože se však ve svých interpretativních metodách vzájemně liší, je příznačné, že oba poukazují vesměs na jedno a to samé: (a) že došlo ke změně, kterou je potřeba ukázat; (b) že došlo ke strnutí času (zmražená kamera X zmražená mizanscéna: zasekaná televize, statické záběry na vyprázdněnou ulici, usínající kočka); (c) že je potřeba hledat nové způsoby dynamizování světa (s pomocí manipulace se snímkovací frekvencí a filtry X s pomocí statických objektů, které „se hýbou“ – káča, tancující stuha); a (d) že každodennost skrývá jiné vrstvy reality (nalézání konkrétního v abstraktním X nalézání abstraktního v konkrétním - vzorce skrývající se v kočičí srsti, stavbách, aj.) __ Dvě perspektivy, dva dopisující, jedna realita, jeden film. Interregnum má vlastně náběh na docela zajímavý zážitek. Škoda jen, že se tvůrci namísto stanovení pevného konceptu rozhodli zprava střílet Žižkem, zleva Nietzschem, a ze spodu – od filmového pásu rovnou k divákovi – pubertálním rozjímáním o podstatě všeho. Oba staří mládenci zjevně měli pocit, že světu mají co sdělit. Výsledkem je film, který sice reprezentuje dva odlišné pohledy na svět, ale to jen proto, že se oba tvůrci intuitivně přimykají k těm způsobům vyjádření, která jsou jim nejblíže. Jde o nezamýšlenou kvalitu, kterou Interregnum žádným způsobem netematizuje, a kterou si divák z onoho katalogu „hlubokých“ myšlenek musí osobně vyšťourat. Komentář nabízím jako návod, jak si tento jinak docela debilní generátor úvah alespoň trochu užít. Řádky výše bych bral spíše jako interpretační klíč, než jako nezpochybnitelnou pravdu; jako způsob, jak užití některých formálních prostředků odůvodnit a nebrat je jako pouhou manýru.

Poslední hodnocení (1 700)

Čas (2021)

23.07.2021

Black Widow (2021)

17.07.2021

Neporazitelný (2021) (TV seriál)

07.07.2021

Croodsovi: Nový věk (2020)

07.07.2021

V zajetí démonů 3: Na Ďáblův příkaz (2021)

07.07.2021

Tiché místo: Část II (2020)

07.07.2021

Rick a Morty - A Rickconvenient Mort (2021) (epizoda) (S05E03)

07.07.2021

Rick a Morty - Mortyplicity (2021) (epizoda) (S05E02)

07.07.2021

Rick a Morty - Mort Dinner Rick Andre (2021) (epizoda) (S05E01)

07.07.2021

Reklama

Poslední deníček (3)

Bordwellovo nevinné rýpnutí do Bucklanda

"Die Hard seems to be the ultimate whammo movie, yet no fireworks start for 17 minutes, and thereafter combats come at intervals of 2 to 10 minutes. In all, the film provides about 53 minutes of physical action [...], 18 minutes of that occurring in the Climax. That leaves [...] 73 minutes for suspense, male bonding, inventive insult, fumbling cops, fatally arrogant FBI agents, meddling TV reporters, puzzles about the gang's aims, parallels between business and crime, the fate of a Rolex, the redemption of a patrolman, the healing of a marriage, and making fists with your toes."

 

The Way Hollywood Tells It

Reklama

Reklama