AnnaClark

Dnes, kdy je Forrest považován za jeden z nejlepších filmů všech dob, se zdá být téměř neuvěřitelné to, co stálo u jeho zrodu - kdy mladá producentka Wendy Finerman po přečtení knihy měla jasno, že přesně tohle je film, který chce dělat a který bude skvělý a několik let obcházela filmová studia, která její názor rozhodně nesdílela. Nejprve se všichni obávali, že film nebude mít úspěch a po úspěchu Rain Mana zase, že film bude jen jeho ubohá napodobenina. Naštěstí ale Finerman byl ředitelem Columbia TriStar a Zemeckis s Hanksem byli u Finermanů častými hosty. No a zbytek už znáte... Každopádně Forrest vždy zůstane v bezpečí v hloubi mého srdce a vždy budu děkovat Wendy a všem, kteří stáli u zrodu filmu za úsilí, které věnovaly už jen tomu, aby se projekt rozjel, natož samotnému natáčení, za to, že děj zjednodušili a vynechali další události obsažené v knize (díky čemuž se z Forresta nestala slátanina), za to že se nenatáčel až o několik let později (díky čemuž nám producenti nenaservílovali Forresta 2 a 3 aneb blázen se zase přimotal k zásadním událostem novodobých dějin) a hlavně za ten pocit i po mnohaonásobném shlédnutí filmu, jehož hloubka, osobitost a kouzlo z nás nikdy nevymizí a díky němuž se možná i staneme lepšími.

Znáte ty ospalá rána, kdy si člověk dopřál pár hodin spánku po tom, co konečně dokončil práci, po několika probdělých nocích, rána, kdy je člověk unavený, pomačkaný, žíznivý a vyhladovělý a kdy jediné po čem touží je v klidu si vychutnat pořádnou výživnou snídani, ale z nějakého důvodu si ji nedáte nebo nemůžete dát hned a tak se na ni sakra dlouho těšíte a když si na tu snídani konečně uděláte čas, očekáváte, že bude naprosto úžasná, ale ona taková není, nakonec si ji vůbec nevychutnáte a ta snídaně vás obvykle strašně zklame a neuspokojí (je sice dobrá, ale když se na ni tak dlouho těšíte, musela by být naprosto dokonalá, abyste byli spokojeni), takže jdete a zhltnete rovnou oběd? Tak tohle se vám stane u hodně filmů, ale rozhodně ne u občana Kanea, tahle "snídaně" nejen že vás nezklame - naopak - té se nevyrovnají všechny "obědy" světa dohromady.

Naděje neumírá poslední, naděje neumírá.

Ráda bych napravila všechny chyby, které jsem ve svém hříšném životě napáchala, ale to prostě nedokážu. Zázraky umí jen Aronofsky.

Znáte to, člověk si občas rád poleží v cizí posteli a někdy je to dokonce k nezaplacení. Když jsem se děsila a zároveň se nemohla odtrhnout od Nicholsonových zběsilých očí a když ve mě rostla panika a úzkost přesně tak, jak to Kubrick chtěl, byla jsem opravdu ráda, že neležím sama ve své postýlce - to bych se strachy asi počurala... Pak ale můj tehdejší milenec udělal životní chybu - na chvilku odběhl. (Snad pro pití nebo co - nechápu!) Každopádně já se do jeho postele už nikdy nebudu moct vrátit...

Někdy prostě člověk musí obětovat vše, co má, snad už jen pro naději, že by mohl získat vše, co kdy chtěl chtěl... A někdy se stane zázrak a on to opravdu získá... Pak se ale prodere na povrch neodbytná otázka, zda je to opravdu to, co chtěl ze všeho nejvíc... Na to jediné už nám ale Tornatore neodpovídá, na to si musíme každý odpovědět sám...

Zdá se nemístnou ironií, aby se film o nacistické Itálii, koncentračních táborech a nenávisti jmenoval Život je krásný, ale pro Benigniho to ironie není - a dá nám nejen naději, dokonce nás ujistí, že i po největších hrůzách v historii, jde život dál a že zlo neplodí vždy jen zlo, ale naopak - když narazí na čistou lásku, může se stát zázrak a dostaneme darem to nejúžasnější, co máme - život. Ano, život je krásný.