Anife

Uznávám, že okolnosti nástupu na trůn jsou podobné, ale v jiných situacích už tvůrci dost vaří z vody. Zejména mezi Marií Skotskou a Lady Dianou moc podobností nevidim. O obou Alžbětách existují daleko lepší dokumenty.

Tehle film má přesně o 43 % víc, než by mít měl. Nejzaslouženější odpad v celé historii udělených odpadů. Až se skoro stydím za to, že jsem to viděla a vůbec to hodnotím. Bohužel, tenhle skvost hrál v dálkovém autobuse a nedalo se mu vyhnout, ani když jsem se hodně snažila jej nevnímat. Scénář naprostý zločin proti lidskosti. To, že je něco 'romantická komedie', ještě neznamená, že to musí být mdlé kvality. Romantická komedie může být i nějaká fajn oddechovka. Tohle ale není fajn oddechovka, tohle je odpad všech odpadů. Ivanu Chýlkovou mám moc ráda, o to víc mě mrzí, že se objevila v něčem takovým. O mé milované paní Janžurové nemluvím. Ženský, tohle přece nemáte za potřebí. Všechno špatně - děj, scénář, herecké výkony...člověku se doopravdy dělá fyzicky nevolno. Třešnička na dortu je stereotypní zobrazení homosexuála jak z devadesátek. Jestli se někdy stanu diktátorkou z neomezenou mocí, tak jako první tenhle film pošlu do trezoru.

To bylo co? Zlatej nudnej první díl. Teda ta Anička je dobrá, to jo. Ale ta kamera v mlze? Scénář? Je to všechno takové ploché, nudné, zvláštní. Je vám u sledování vlastně hrozně nepříjemně. Člověk to má chuť vypnout hned v prvních pěti minutách. Ani nemám motivaci se podívat na poslední díl. Napadá mě milion lepších způsobů, jak strávit hodinu svého života a sledování Ivety mezi ně nepatří. PS: Sepéši mě s dovolením sere už od prvního záběru. Nevím, jak moc se tady scénář drží pravdy, ale jestli se vážně choval k Ivetě takhle, tak se bohužel nedivím, že skončila jak skončila.

Když jsem poprvé slyšela, že Nova chystá seriál o Ivetě Bartošové, tak jsem si zaťukala na čelo. Po tom, co jsem ale viděla velice povedený trailer, tak jsem se začala i těšit. Život Ivety mě sice nějak extra nezajímá, ale pro Annu Fialovou mám slabost. První díl teda ale zatím nuda. Nejnapínavější scéna je ta s řízkem, podivná kamera dost ruší a celou epizodu táhne výborný Miroslav Hanuš v roli Ivetina otce. Ten se povedl. I když jsem se teda nudila, tak konec je udělaný tak, že chcete vidět i další epizodu.

Viděla jsem norskou verzi Utoya, 22. července, takže jsem byla k této verzi lehce skeptická. Vadilo mi, že na rozdíl od Norů pracují s reálnými postavami a zobrazují Breivika. Po tom, co jsem ale přečetla výbornou knihu od Åsne Sierstad, ze které film vychází, jsem se nakonec odhodlala. Koneckonců předpokládám, že tvůrci vše konstatovali s Viljarem i Larou a měli jejich svolení. Nakonec jsem s provedením spokojená. S norskou verzí nelze moc srovnávat, protože každý film se zaměřuje na jinou část příběhu. Greengrass řeší spíše situaci po, zahrnuje pohled rodin, přeživších, pozůstalých, ale i samotného Breivika. Film mě bavil, ač jsem si ho musela rozpulit, na jeden zátah bych to nedala. K provedení nemám výtek, herecké výkony jsou výborné.

,,Tady nejsme v Americe, tady jsme v pos*aným Brně." Dávám čtyři, ale dost teda nadsazuju. Česká televize mě tímto formátem opravdu mile překvapila, takový český mini SKAM. Udělat seriál pro mladé lidi a nepůsobit u toho jako boomeři je v našich končinách stále docela vzácnost. Jsem opravdu mile překvapena, proto odpouštím ten místy opravdu děravý scénář a celkem zpackaný závěr.  Co už ale neodpustím, je to zpochybňování bisexuality. To mě opravdu naštvalo a myslím si, že v seriálu pro gen Z nemá úplně místo. Kdo si ale zaslouží pochvalu jsou nové a neokoukané tváře. Speciálně jména Jiří Hába (Pavel), Martina Czyžová (Mája) a Filip Srbecký (Tonda) si poznačuju, protože o nich určitě ještě uslyšíme.

Troufám si říct, že můj nejpříjemnější kino zážitek roku a to je teprve leden. Na film jsem se neskutečně moc těšila, až jsem se trochu bála, že mám vysoká očekávání a budu zklamaná. A ono ne, byla jsem ještě víc nadšená, než jsem si myslela. Líbí se mi, že film nemá ambice obsáhnout celý život, což často bývá kámen úrazu životopisných filmů - viz Havel, ale jen pár let, které ale byly pro život Tove Jansson nejvíce formující. Film příjemně plyne, chvilkama si divák přijde skoro jako voyaeur, což není výtka. Dechberoucí Alma Pöysti BYLA Tove, své role se zhostila na jedničku, koneckonců, i ona je finská Švédka. Milá třešnička na dortu je závěrečná scéna, takovou chuť se usmívat jsem neměla dlouho. Roztomilá švédština krásně lahodila mých uším. Takový příjemný pocit při cestě z kina jsem měla naposled před šesti lety na Dánské dívce. Děkuju pořadatelům Scandi, že tenhle skvost zpřístupnili českým divákům.

Nejsem fanoušek reality shows, ale jestli má vzniknout formát tohoto žánru pro generaci Z, tak by měl vypadat přesně takhle. První řada byla odpad, jejíž jediný cíl bylo vyvolat kontroverzi, ale dvojka dost překvapila. Chválím výběr zajímavějších účastníků, snad až na Hanychovou, která má za potřebí urážet kvůli vzhledu a vyvolávat drama se slečnou, která jí nic neudělala a mohla by být její dcerou. Naopak taková Terka mě vážně hodně zaujala a dokázala ukázat i starší generaci, že influencer není sprostý slovo. Chválím otevírání zajímavých témat jako přijetí odlišností, sebeláska, rasismus, ale i vhled do toho, jak se žilo za totáče. Za mě super.

Jasných pět, výborná adaptace. Aby ne, když výborná Greta Gerwig sehnala tak parádní obsazení. Vedle legend jako je Meryl Streep a Laura Dern filmu vévodí mládí, troufám si říct nejlepší herci nové generace. Vyzdvihnout musím hlavně Gerwigové dvorní dvojici Saoirse Ronan a Timothého Chalameta, kteří se pro svoje role vyloženě narodili - mrzí mě, že ani jeden si neodnesl zlatou sošku. Minimálně Saoirse by si to už konečně zasloužila. Zdatně jim sekunduje pro mě příjemný objev Florence Pugh, Emma Watson je v porovnání s ostatními trochu slabší, ale i tak si tam nedokážu představit nikoho lepšího. Krásu celého snímku podtrhuje příjemná atmosféra a kamera, jako by točili během zlaté hodinky. Střídání dvou linek není matoucí, Gerwig si chytře vyhrála i s alternativním koncem, aby byli všichni spokojeni. Tvůrci si vyhráli s každým detailem, nemůžu být spokojenější.

Asi je to tím extrémně nízkým očekáváním, co jsem měla, ale jsem ve finále mile překvapena. Knížka je trochu guilty pleasure, četla jsem ji kdysi, protože jsem potřebovala odreagování od Absyntovek a jiných náročných žánrů, co běžně čtu. A světe div se, celkem mě bavila, přestože Třeštíkové styl psaní je mi protivný jako ona samotná. Za mě jedna z nejpřeceňovanějších českých autorek, která by bez známostí skončila v Levných knihách za páďo. Osobně mě mrzí i to, že se do filmu nedostali třeba Johana nebo Květoslav a říkám si, jestli by Bábovky nebyly lepší jako seriál. A teď k samotnému filmu. Mile mě překvapily hlavně neokoukané tváře - Kristýna Podzimková, Brigita Cmuntová a Oskar Hes film tahli a dávám jim za jejich výkon jedničku. Pak ještě stálice Jana Plodková a Lenka Vlasáková se svých úloh zhostili na výbornou. No, a to jsem vyčerpala všechnu kladnou kritiku, co mám. Film měl prazvláštní atmosféru, na to, že se mělo jednat o oddechovku jsem se necítila vůbec příjemně. Na vině je zřejmě i zvláštní kamera. Ondřeji Vetchému jsem nevěřila ani nos mezi očima, až se divim, že vyhrál volby. :)) Postavy Taclíka, Pauhofové i Báry Polákové působí spíš jako karikatury, o postavě Martina ani nemluvím. Scénář místy děravý, kdybych nečetla knihu, tak se v tom nevyznám a mrzí mě, že byly vynechány docela podstatné věci, třeba, že Karolína chce dceru pojmenovat Rebeka, což je i Martinova milenka - zde celý film bez jména. Podtrženo sečteno, na jeden večer dobrý, ale už nikdy více. Brigitu Cmudovou doufám uvidím brzy v něčem lepším.