RomanT

Docela amatérsky natočené, zejména bojůvky s domorodci. Na podobné téma doporučuji spíše Misi nebo Dschungelkind.

Souvislost: detailněji zachycuje události, které se odehrávají v posledních 15 minutách filmu Baader Meinhof Komplex. Na TV film překvapivě kvalitní.

Po shlédnutí tohoto filmu je opravdu těžké vrátit se do práce a řešit tam nesmysly.

Příběh o nepochopené, nesmělé, neuznané šedé myši, která chce všem nakopnout prdel - další komedie pro náctileté? Podle scénáře to tak vypadá, jen s tím rozdílem, že hlavním hrdinou je muž středního věku, který zatím nedospěl. Zdálo by se, že celý film je o tom, jak utéct od každodenní rutiny, ale ve skutečnosti má Mitty jen dva problémy: 1. Jak sbalit ženskou 2. Jak ukázat vztyčený prostředníček svému šéfovi. Krátkodobé dobrodružství je jen prostředek, jak se stát zajímavějším v očích vysněné ženy a hledání ztraceného negativu je jen důvodem, jak dostát své vrozené zodpovědnosti udělat svou práci dobře. Až to skončí, tak zase zapadne do stejného stereotypu, jen s partnerkou. Přes všechny ty krásné exteriéry v druhé části filmu si mě film nijak nepřitáhl, asi za to může má neschopnost strávit komiksový daydreaming a pokaždé, když se na scéně objevil Mittyho šéf (Adam Scott), tak mi z té divadelnosti bylo dokonce na zvracení.

Proč? Napětí, emoce:0, nápady:0, poučení:0.

Vizuálně nádherné, ale dost nevyrovnané, např. sněhulák Olaf, kterého zde mnozí vyzdvíhují, byl pro mě naopak důvodem pro snížení počtu hvězd. Do zbytku filmu vůbec nezapadá, stylisticky, (ne)realističností ani svým projevem. Připadá mi, jakoby jej násilně dosadil zásah produkce: "Je tam málo humoru, přidejte tam nějakou legrační postavičku."

Evropské nedrama, vypnuto zhruba po hodině.

Shodou okolností jsem den předem viděl Solaris (2002), který se nese v podobně melancholickém duchu. Zatímco to, co zaznělo v Solarisu, jsem vnímal jen jako plané filozofování, věci, o kterých vás film nutil přemýšlet, jsou dost samoúčelné (týkají se většinou filmu samotného), Her nabízí takovou porci materiálu k úvahám o docela blízké budoucnosti lidstva, že z toho budu žít půl roku. Navíc způsob, jakým autoři tyto představy zhmotnili, je naprosto výjimečný, a proto jej považuji za milník v žánru, možná zakladatele subžánru, který bych stručně nazval reálná dystopie. Zařazuji do top filmů roku 2013. Skvělý, nápaditý komentář:J*A*S*M

Film nastiňuje dvě vize budoucnosti, ke kterým jednou určitě dojde: budoucnost filmu s využitím naskenovaných herců a budoucnost člověka jako takového, který se raději uchýli k použití neškodných drog, aby unikl před nesnesitelnou realitou. Škoda, že obě vize jsou zcela izolované a jsou propojeny jen přes Robin Wright a rovněž druhá, animovaná část činí film jako celek hůře stravitelným. Dnes už jsou prostředky, kdy by se tato virtuální realita dala zvládnout "necartoonovským" způsobem. Chtělo by to ale trochu velkorysejší rozpočet.

Jednoznačně povedenější než Tarkovského předchůdce, ale stále nic, čím by mě toto melancholické sci-fi drama nějak nadchlo. Soustřeďuje se především na vztah Kelvina a Rhey a tak se naskýtá otázka, proč se to vlastně celé odehrávalo poblíž planety Solaris.