Metastazina

Troufám si říct, že se mi ještě nikdy v životě nestalo, aby po skončení filmu bylo v sále tak hrobové ticho (podotýkám, že nehrála ani hudba). A po rozsvícení světel, byl na obličeji všech přítomných diváků viditelný neskutečný, uspokojivý úsměv. V pokračující tichosti a s úsměvem na rtech vycházeli všichni ze sálu pryč. Tak silný vzbudil film dojem. Zdejší nízké hodnocení plně chápu. Na tenhle film spoustu lidí není připraveno. Možná někdo čekal jakýsi manuál, jak žít šťastný a spokojený život. Což víceméně film nabídl, jen si na to holt musí každý tak trochu přijít sám.  Asi nemám co víc říct, jen snad to, že to bylo opravdu silné, avšak opravdu ne pro každého. Pragmatici tento film budou shledávat naprosto nedostatečným a možná i malinko fanatickým.  Avšak dokáže-li si člověk sáhnout hluboko do svého svědomí a podvědomí, přijde na to, že ve filmu je pro každého nějaký kus, ve kterém se najde. Petr Vachler prostě jen našel koule na to, aby vehnal spoustu životních mouder do jednoho snímku. A to se povedlo.  Miluj, miluj, miluj……

*obsahuje stopové prvky spoilerů* Čečo, čeče, dobrý to bylo. Je tam spoustu alarmujících skutečností, z kterých bychom si měli brát ponaučení a tož: 1. Tesla vás může usvědčit z vraždy (anebo klidně aj naopak). 2. Ježdění na červenou se nevyplácí. Rudé fleky na prostěradle se špatně čistí.  3. Mokrá patnáctka = mrtvá patnáctka 4. Má-li někdo krámy, není to automaticky žena, pozor na to. 5. Aj čtyřiceti kilový kukuřičný klas vás může přeprat a zabít. 6. WhatsApp ukládá fotky automaticky do telefonu, jde to vypnout ty kkt. Začátek byl krásně zacílený na mladé diváky, samé moderní rapové pecky, který zná každý, kdo není boomer žijící v jeskyni. Stopáž je naprosto nádherná. Uteče to jako voda a sérii sfouknete celou jedním dechem, ale zároveň u toho klidně stihnete přežehlit bryndáky fakanovi. Samozřejmě k dokonalosti to má ještě nějaký kousek, ale já myslím, že je to povedený. Čtyři hvězdy stačí, drahoušku.

- “Můj otec se usmíval taky tak” - “Já se neusmívám” - “Přesně tak”.  Film o velké zahořklosti v podání Toma Hankse, který to sehrál bravurně. Vážně mu tu nerudnou roli žeru i s navijákem. V podstatě je to krásná ukázka toho, jak to člověka semele a změní, když se tou sračkou jménem Život nechá pohltit a spláchnout. Avšak tenhle příběh se vymyká tím, že Otto se z toho dokáže vyhrabat. Byť trochu po svém. Přeci jen je to muž s velkým srdcem. Je to depresivní a místy trochu utahané, k celé podstatě a jádru filmu se dostáváme opravdu pomálu. Nejvíc mi vysírá ta posedlost za každou cenu vecpat do filmu transgender, to už je ale bohužel úděl této prapodivné doby a asi nemá smysl to dávat za vinu filmu jako takovému.  Co mi ale baví, je ten cynismus. Rozhodně to není oddechový film, tohle je naopak přesně ten typ filmu, na který musíte mít zrovna náladu a buňky. I tak to jednou stačilo, vícekrát bych to vidět nepotřebovala.

Opět mě přemohla zvědavost či snad mé sklony k masochismu. Kdo ví, co z toho nade mnou vyhrálo a donutilo mě jít na tenhle paskvil do kina. Každopádně všichni víme, jak moc odpadní byly předešlé díly. Jde o to, že tohle je prakticky jen výškrab scén z minulých dílů. Nic nového se tam nekoná. Až tedy na změnu lokace, která tomu fakt nepomáhá. Hardin v kraťasech není nic zajímavého a už vůbec ne sexy. Jinak je to opět patlanina, kde neustále někdo brečí nebo se utápí na vlně těžké deprese. Co ale musím vypíchnout je herecký výkon slečny Josephine Langford, tedy Tessy. Nevím, zda to slečně již někdo řekl, ale hlavní role, kterou tady sehrála, bylo klasické dílo porno průmyslu. Za celý film se tam ta bloncka totiž vlastně vůbec neobjevila, byly jen lehké probliky. Jinak se tam slečinka objevila až na poslední scénu…..světě div se, byla to šukací scéna.  Ale nebuďme zlí. Chápeme, že život vycházejících hvězdiček musí být skutečně tvrdý. Ano, fakt tvrdý.  Takže respekt. Nicméně ano, je to furt stejná sračka jako předešlé díly. Nenastala žádná změna. A díky bože za to, ale vypadá to, že tohle byl opravdový konec. Alespoň v to doufám.

Mnoho povyku pro nic. V souboji Oppenheimer vs Barbie máme jasného vítěze a jasného poraženého. Oppenheimer sází Barbie do řitního otvoru (který mimochodem nemá) atomovou bombu. Tak teď vážně. Tahle feministická sračka už dostala i strejdu Googla, který po vepsání slova Barbie začne cákat po obrazovce jednorožčí ejakulát. Jakmile je něco tak extrémně propagovaného, je jasné, že to bude průser. Napovídalo mi už to, že se po Olympii producírovaly zástupy růžově oděných fanoušků. Přičemž na některých bylo vidět, že mají ve svých růžových tangách podivně těsno. Zda-li to bylo při pomyšlení na Kena či na Barbie, to už je ve hvězdách. Ta přepíčenost dosáhla i do bodu, že se můj dealer rozhodl mi matroš barvit na růžovo. Takže teď vypadám, že šňupu cukrovou vatu. Fakt to haló kolem filmu nechápu. Nemá to ani smysl pro humor a ani hezké herce. Z Ryana udělali vyperoxidovaného Leoše Mareše a z Margot nánu s telecím výrazem. Příběh je naivní a co do nápadu je to asi jako když vezmete osmiletou holku, posadíte ji před domeček s panenkama a řeknete “pojď, budeme si hrát s Barbie a Kenem a uděláme z nich depresivní uzlíčky nervů, kteří hledají sami sebe”. I když asi jsem moc kritická, je totiž fakt, že i osmileté děvče by slátalo lepší příběh. A dokonce by v něm bylo nějaké fyzično. Tady totiž nula mrdů dáno. Kenough is Kenough.

“Hledal bys mě, kdybych zmizela?” Za mě teda rozhodně ne! Kdo by takovou zrzavou čubku vůbec postrádal. To, že na natáčení vyberete naprosto famózní lokaci vám dobrý film nezaručí. A tohle je zářný příklad. Ještě když tam pochoduje mrzutý Langmajer, který trpí samomluvou a sem tam něco zabrblá té dětinské rudovlasé antiherečce. 78 minut zasraný věčnosti.

Pozor, může obsahovat stopové prvky spoilerů. Tohle mi vysloveně udělalo dobře na bubáka! Říká se, že první díl je vždy nejlepší a už ho lze horko těžko překonat, co se kvality týče. U Strážců si troufám říct, že se povedlo držet kvalitu ve stejné rovině, né-li o pubický chlup lepší. Jedinci, kteří mají srdce (ne jako já - sval, který po těle rozhání černý sliz), určitě nějakou tu slzičku pustí. Myslím si, že tady se zabrnkalo na správnou notu v podobě citové ždímačky, která je ale tak dobře proložená akcí a vtipem, že možná i jedno oko zůstane suché. Avšak stejně si myslím, že tam někdo umřít mohl. Nemusel to být nutně Peter, když se vracel pro MP3 přehrávač, ale sakra, někdo tam za mě rozhodně umřít měl. To že pobijí pár nevydřených experimentů mi prostě nestačí. Z čeho mi ale stály bradavky, byl jako vždy úžasný soundtrack a samozřejmě totálně vymazlené fight scény ❤️. Nemám výhrady.

Poslední dobou koukám na neskutečné paskvily. A světe div se, ty paskvily tady mají kolikrát divně vysoké hodnocení, které absolutně neodpovídá kvalitě snímku. Proto jsem na “Proč ženy zabijí” koukala s naprosto nulovým očekáváním. A ejhle. Ono to šlape. A šlape to lépe než ulička lásky v Amsterdamu. První díl byl samozřejmě oťukávačka a zvykačka na ten mrdákov, který se tam děje v podobě prolínání tří příběhů v různých časových osách. Pak už mě to pohltilo a na mrdákov jsem si zvykla. Dialogy jsou fenomenální a mrda vtipný. A Lucy Liu tady rozhodně není andílek. Co se tedy první série týče, tak ta má bez debat plný počet. Malinké škobrtnutí pro mě byla finální fight scéna, která byla v podobě totálně nepřehledné mrdanice, takže člověk neměl úplně možnost si vychutnat jednotlivé kousky pořádně. Nicméně na kvalitě to neubralo. Druhé série se zatím bojím, nechci tuhle dokonalou chuť jen tak spláchnout.

Byla to parodie, že jo? Něco takového přeci tvůrci nemohli myslet vážně. Bylo to debilní přesně jako Děsnej doják. Což ale parodie byla. Takže?! Ale vážně. Občas jsem se histericky zasmála tomu, jak moc špatné to bylo. Jako jasně, After byla sračka. Nicméně tohle ani není sračka, to by byla totiž urážka pro sračku. Tohle je sračka, kterou sračka vysrala. Reálně bych si to nepustila ani kdyby nefungovala žádná pornostránka.

Je to dobrý film? Ne. Je to špatný film? Ne. Je to jebnutý? Zcela určitě. První polovina filmu vás samozřejmě musí dostat do obrazu. Založeno na hodně pomalých a zvláštních rozhovorech. Což zapříčiní to, že to po první hodině máte chuť vypnout a hodit na celý film šavli. Jenže….pak film začne házet šavli na vás. Bizár. Sračky se tam na vás valí ze všech stran. Vypnutí filmu se nekonalo. Druhá polovina je ještě vetší bizár. Nemůžu říct nic špatného, snad jen že je to 149 minutová okecávačka, trojúhelník smutku jsem měla po celou dobu uvolněný….ale ten trojúhelník zmatení?! A odnáším si výbornou finálovou skladbu, která mi pak hrála v uších celou noc.