MishKonn

Neuvěřitelně stylový, úžasnou hudbou podkreslený, bleskurychle odsípající snímek - nikdy jsem nečekal, že nějaký film nasadí větší tempo, než nový Star Trek. K pozitivům bych ještě přidal opravdu se mně zamlouvající výtvarný styl (chtěl bych takto vidět zfilmovaný Warcraft / God Of War / jiné epické fantasy), mé osobě velmi se zamlouvající výběr herců (Sam zatím perfektně jede, Gemma po Quantum Of Solace překvapuje krásou, Mads ze své drsnosti v Casino Royale nic neztratil, Liam je proste hustej Qui-Gon v nejlepším armoru jako vystřiženým z Lineage II a Ralph je hrozivým ztělesněním ďábla) a ona brutální epičnost, která se nese napříč celým filmem. K záporům - bohužel striktnější, jednodušší děj; jak už jsem vzpomínal - žádná z postav (budu se opakovat, ale třeba úžasní, neuvěřitelně styloví Gini) nedostane výraznější prostor a hlavně - neuvěřitelná zběsilost "shaky" záběrů jakékoli akční scény, jenž úspěšně ničí každou výraznější dobrou scénu. Abych to shrnul, pro mě klady převažují nad zápory, nicméně musím podotknout, že originál si, ač jsem ho kdysi dávno viděl, téměř nepamatuji; tudíž jsem osvobozen od břemena většiny zdejších hodnotících, a to je srovnávání s originálem. Podle mého názoru je to dobře, protože tím pádem nemám na snímek zkreslený názor. Tak či tak, originál si musím co nejdřív zopakovat:)

Vcelku originální dokumentík snímající občas až zvrhlou výchovu zkumavkové příšerky, která se za pomoci fanatičnosti svojí "matky" stává až moc lidskou. Celkově vcelku o ničem. Jedna * za Adriena Brodyho, druhá * za Davida Hewletta (once a geek, always a geek!), třetí * za Adriena Brodyho poslouchajícího metal.

V podstatě nedokážu objektivně říct, co mi na tom filmu vadilo. Nemůžu najít důvod proč, ale vlastně jsem se u něj hrozně nudil (na rozdíl od minulého dílu). Opět výborní herci, skvěle navazující na své "historické" předchůdce, super zápletka, parádně mrazivý záporák, velkolepé efekty a hudba. Možná až moc velké upjetí k modelu jedničky (hraní na city fanouškům, uctívání starých filmů) ale z filmu dělají v podstatě předvídatelnou, nudnou a místy velmi hloupou (gravitace na Enterprise a další hlody) podívanou. Rutina je slovo, které by jej asi vystihlo nejlépe.

Já osobně jsem byl vždycky tak nějak víc Star Wars fan. Důvodem pro zkouknutí tohohle filmu (a vlastně všech dalších s tématikou ST) bylo nepochopení velkýho boomu okolo novýho Star Treku (2009), kterej mě po prvním zkouknutí vlastně moc nezaujal. Po shlédnutí tohohle filmu jsem ale o 180° otočil. Tak dokonale vystupňovaná atmosféra nevědomosti, strachu z neznáma (a přitom se nejedná o žádnej horor) a pocit maličkosti vůči neznámýmu nepřiteli je dokonalá. A to geniální finále...nemůžu dát míň než *****.

Sakra, tenhle film bych měl nenávidět, umře tady moje nejoblíbenější postava SW univerza. Jenže - jak mám nenávidět film, u kterého jsem při půlnoční premiéře valil bulvy a zatajoval dech prakticky celou stopáž? Na tohle všichni čekali snad od čtvrté epizody. Jak se mohl stát z mírumilovného Anakina podlý a zkažený Vader, se tady konečně dozvídáme. A způsob, jakým to Lucas podal, je bezkonkurenční - konečně se ukazuje geniální výběr všech herců (obzvláště Ian McDiarmid (Palpatine) se až nečekaně vybarví), Lucas předvádí, že se na režisérské židli nechat zastupovat nemusí, celá stopáž je využita k pečlivému budování atmosféry, osud každé z důležitějších postav má své místo, a (pokud zrovna nefandíte temné straně ;) film také hraje ostře na city - tragické scény spolu s geniálním Williamsem váš emocionální zážitek dozajista prohloubí. Chtít jásat a plakat zároveň, to se vám hned tak u nějakého filmu nestane, a pro mě osobně je to tady ještě umocněno tím, že je to přeci jen má nejoblíbenější sága.

Po pohádkové jedničce konečně párkrát okusíme náznak toho přitvrzení, jenž přijde s Anakinem v epizodě III. Postavy buď dospívají, nebo se vybarvují, atmosféra přituhuje a skoro každý záběr je setsakra cool. Od úvodního přistání, přes jízdu na speeder-biku napříč Tatooineskou pouští při nejlepším hudebním motivu z jedničky, až po velké finále v aréně na Geonosis. Pořád to ale neni taková jízda, jakou nám ukázalo Empire Strikes Back, nebo třeba Revenge Of The Sith.

Jasně, Jar Jar je trapnej. Jenže je tu prostě všechno, co tady má bejt. Kulervoucí scény (třeba závod kluzáků nebo závěrečná bitva jsou na dobový možnosti zpracovaný přímo perfektně, sakra, i na dnešní možnosti to vypadá hustě), Síla (finální boj nám poprvý v historii ukázal, jak bojovali praví Jediové, ne poslední zbytky z původní trilogie) a příběh mi přijde taky správně epickej. A navíc, takhle přece "začala" moje nejoblíbenější sága. Pod **** prostě jít nemůžu.

Je třeba něco psát a ospravedlňovat plné hodnocení? I kdyby to nebyl první film, který jsem vložil do prvního videopřehrávače a shlédl na stařičké televizi svých rodičů, určitě to byl ten nejlepší. A i kdyby ne nejlepší - ze všech se mi líbil ještě s dalšími epizodami vždy prakticky nejvíc - původní trilogii prostě zbožňuju a po jejím stém shlédnutí už jsem přestal počítat - a že to bylo ještě mnohokrát. Můj zážitek umocnilo také v pozdějším věku to, že jsem si ji konečně (a také už mnohokrát) mohl užít v originálním znění.

Pětka je prostě jiná. Lepší. Propracovanější. Tajemnější. Temnější. A proto je taky nejlepší. The best sequel ever.

Už dlouho tak nějak přemýšlím, co k šestce napsat. Řekněme, že to je dokonalé finále příběhu, jenž mi je a bude ze všech příběhů vždy nejbližší a nikdy mě nepřestane fascinovat. Budu citovat hlavní postavu ze seriálu Pushing Daisies, Piemakera Eda: "I've always wanted to be a Jedi." :)