Sašenka165

To se nedá popisovat :-). Takhle dobře jsem se nepobavila hodně dlouho. K zábavě dopomůže i znalost Burtonova Eda Wooda...

Takhle zvláštní film jsem už dlouho neviděla. Emile Hirsch celý film bez větších obtíží utáhnul skoro sám. Příběh je to silný, promyšlený a jednotlivé části na sebe dobře navazují a jsou celkem vyrovnané, přesto jsem si občas nebyla jistá, ve které časové linii se právě nacházíme (pokud to tam ovšem tvůrci velkoryse nenapsali :D). Film má navíc skvělou atmosféru, kterou podkresluje perfektně vybraná hudba. Ne, že by Útěk do divočiny nepotřeboval trošku zkrátit, ale ty myšlenky, které v něm jsou, si pět hvězdiček prostě zaslouží... Tenhle film je z těch, co doslova vyžadují opakované zhlédnutí.

Opravdu podařený komiksový film... Jeho hlavní předností je, že má netypického hlavního hrdinu. Tony Stark v podání Roberta Downeyho Jr. si v podstatě celou dobu vystačí sám a tímto jeho představiteli skládám poklonu za skvělý herecký výkon. Gwyneth Paltrow také předvedla to nejlepší, co má v sobě. Ani Jeff Bridges a Faran Tahir nebyli špatní. Příběh je celkem klasický a předvídatelný (ničím vás nepřekvapí), ale zase je poctivě zpracovaný a chytlavý, takže se asi jen tak neodtrhnete. Hodně bych pochválila krásné vizuální efekty a všechny ty technické vychytávky. Film je navíc místy velmi vtipný. Hudba - ta je velmi netradiční. Ramin Djawadi do toho šel s elektrickými kytarami a složil hudbu, která se k filmu perfektně hodí. Závěr se mi zdál až přetechnizovaný a rvačka "dvou maníků v obleku" mě fakt neuchvátila. Ale úplný závěr (který mimochodem "zcela náhodou" nechává otevřená vrátka pro nástup do dalšího dílu) se vydařil. Na pokračování se těším, protože tenhle film patří (v rámci těch komiksových) mezi naprostou špičku.

Perfektní Tarantinovka se skvělým příběhem, postavami a zajímavou zápletkou. Některé dialogy jsou jednoduše geniální (hádka o krycí jména :D). Jako vždy je zde i dobře vybraná hudba. Nejlepší jsou ale na tomlhe filmu jednoznačně herci - obzvlášť pak Tim Roth podal úžasný výkon. Závěr také skvělý... Pro mnoho lidí je tenhle film lepší než Pulp Fiction - je sice pravda, že v Tarantinově tvorbě se dají Gauneři srovnávat opravdu jen s Pulp Fiction (a to je co říct), ale s tímhle názorem se neztotožňuju...

Zatím hodně příjemné překvapení, uvidíme dál... ----- Po mnoha a mnoha zhlédnutých dílech Comebacku, mohu říct jen to, že něco tak dobrého v české televizi už hodně dlouhou dobu nevzniklo. Sitcom téměř "západního" ražení nezačal nudit a pro mě je ideálním dílem pro odpočinek a zábavu, kterou poskytuje i při o pakovaném zhlédnutí...

Ten film je geniální! Mým pocitům po prvním zhlédnutí se zatím žádný jiný nevyrovnal. ----- Když někdo hodnotí TDK nižším počtem hvězdiček z přesvědčení, že mu tam něco chybí (či přebývá), beru to - je to osobní názor. Pokud ale někdo nedá těch pět hvězd "jen, protože nechce, aby ten film byl v TOP 10 filmech na CSFD", přijde mi to jako ubohost - to se na mne nezlobte! Nevidím totiž jediný důvod, proč by tam nemohl být, když je na prvním místě Shawshank Redemption (čímž nechci říct, že by snad ten byl špatný - právě naopak - jen to nevidím na post nejlepšího filmu všech dob). Rytíř si to umístění zaslouží, jelikož je opravdu geniální a v některý směrech naprosto nedostižný (a tím neříkám, že je dokonalý nebo bezchybný - popravdě si ale řekněme, který film je skutečně bez jediné chyby?). Mě zkrátka uchvátil. Myslím, že vychvalovat příběh, atmosféru, režiséra, herce, postavy, hudbu, hlášky a nevím co všechno ještě, je zbytečné, protože to tu už za mě udělalo nadmíru ostatních. To jak mě dokázal přikovat do sedačky a vtáhnout do děje, byl pro mě nezapomenutelný zážitek. U žádného jiného filmu jsem nezapomínala dýchat. Nic mě nikdy nedokázalo podobným způsobem naplnit děsem, obavami a nejistotou, nikdy jsem tak nefandila "kladným" hrdinům a nikdy mi z žádného záporáka (kromě Jokera) neběhal mráz po zádech... To by tak asi vystihovalo můj postoj a objasňovalo můj názor. Závěrem jen toto: Děkuji, děkuji vám všem, kdo jste pomohli vytvořit takový film! P.S.: U Ledgera to na toho Oscara fakt vidím, škoda jen, že si ho už moc neužije... ----- Ani na počtvrté mě Rytíř nenudil a stále v něm objevuji nové věci.

Nemůžu si pomoct, ale mě se Říše hraček opravdu líbila. Celá ta filmová metafora o životě, smrti, důvěře a sebedůvěře je natolik dospělé téma, že jsem v některých chvílích přemýšlela, je-li tento film vůbec pro děti. Ano, je... ale těžko si z něj odnesou něco víc, než krásné obrázky a vtípky. Hoffman a Portmanová byli, jako ostatně vždy, skvělí a hodně mě překvapil malý Zach Mills a také Jason Bateman. Slušná byla i hudba a několikrát jsem se ze srdce nahlas zasmála. Není to úplně dokonalý film, ale když mám váhat mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, přikloním se k vyššímu hodnocení.

Nač dlouhých řečí: tenhle film je jednoduše DOKONALÝ.

Hodně zajímavý film. Hrůzy, které se v Africe dějí (a v té době děly), tu sice téměř nejsou ukázány, ale mně úplně stačilo, když byly lehce naznačeny slovy. Forest Whitaker podal skutečně skvělý herecký výkon a byl v roli Amina opravdu stoprocentně uvěřitelný. Neumím si v té roli představit nikoho jiného. Oscara získal zaslouženě. James McAvoy si zahrál další ze svých zajímavých rolí - tentokrát chlápka, který jede za dobrodružstvím a myslí si jaké to nebude skvělé... a jakmile "dobrodružství" zažívá, přestává se mu to líbit (ta postava je úžasná :D). Nevadilo mi, že se z dramatu postupně stává thriller. Hudba byla slušná, příběh solidní, celý film mě zkrátka bavil a byl napínavý. Nelituji času stráveného u Posledního skotského krále - ten snímek v sobě prostě něco má.

Tohle dílo mě naprosto uchvátilo a v tom množství povídek jsem nepochopila jen jednu jedinou - Porte de Choisy Christophera Doyla. Ta mi přišla úděsná. Všechny povídky spojovala nádherná hudba a většinou opravdu záživný příběh. Hodně se mi líbilo i uspořádání povídek za sebou. ----- První povídka Montmartre Bruna Podalydèse byla přinejmenším zajímavá. Quais de Seine Gurinder Chadha zase poutavě vyprávěla o spojení dvou kultur. Třetí v Le Marais Gus Van Santa byla také hodně vypovídající o lidské duši. Tuileries bratří Coenových nemělo naprosto žádnou chybu a řadí se jistě mezi ty nejlepší v celém filmu. Steve Buscemi v roli nebohého turisty byl prostě dokonalý. Loin du 16ème mě opravdu dostala - matka zpívající stejnou písničku svému dítěti i dítěti, o něž se celý den stará... Jak už jsem řekla: význam Porte de Choisy jsem nepobrala. Bastille Isabel Coixet bylo dokonalé - tak smutné i vtipné zároveň! Place des Victoires Nobuhiry Suwa byla nejemotivnější ze všech povídek a musím přiznat, že mě upřímně rozplakala. Juliette Binoche zkrátka neumí hrát špatně... Tour Eiffel Sylvaina Chometa o příběhu dvou mimů byla zase nejvtipnější. Parc Monceau Alfonsa Cuaróna měla absolutně nejpřekvapivější pointu. Quartier des Enfants Rouges Oliviera Assayase byla také zajímavá. Place des Fêtes Olivera Schmitze byla svým způsobem také velice smutná. Pigalle Richarda LaGravenese byla takovým příběhem "ze života". Pak přišla naprosto nezapadající Quartier de la Madeleine Vincenza Nataliho, která mi svým lehce parodickým nádechem přinesla živou vodu. Příběh o upírce a turistovi mi přišel úžasný a vzhledem k příhodnému umístění zhruba v polovině celý film oživil. Povídka Père-Lachaise Wese Cravena s okouzlujícím Rufusem Sewellem, jehož William "potkal" Oscara Wildea, neměla chybu. Faubourg Saint-Denis Toma Tykwera o začínající herečce Natalii Portman a slepci mne skutečně zaskočila (v dobrém slova smyslu). Quartier Latin Gérarda Depardieu o rozvádějícím se postarším páru mě nadchla. 14ème Arrondissement Alexandera Paynea o Carol, která přijela do Paříže a uvědomila si jednu důležitou věc, byla tím nejlepším zakončením, jaké si mohli tvůrci přát. ----- Po tomhle filmu miluji Paříž ještě víc než předtím, a to jsem tam ještě nikdy nebyla...