rmar

Když už jsem si myslel, jak ČT dělá kvalitní cestopisy (Cestománie, Na cestě, Trabanti), tak přijde tohle. Fascinuje mě, jak dokáže hlavní protagonista udělat dráma z každé maličkosti, jen aby měl díl zápletku. Nejhorší na tom je, že on s něčím podobným objíždí i školy. Tedy ne přímo on, mluví tam za něj tým lidí, co ae našprtal text, a tak jejich projev vypadá skutečně přirozeně. ČT přispívá na skutečně jedinečné projekty – tolik ufňukanosti a úpadku české dokumentaristiky jen tak někde nenajdete.

Po zhlédnutí skvělého Requiemu za sen jsem se rozhodl, že se kouknu i na předchozí dílo, které Aronofsky režíroval, a chybu jsem neudělal. Skvělý střih, kamera i režie, vynikající práce s psychologií hlavní postavy (surrealistické sny). Neméně k tomu příspělo i černobílé zpracování, i když původně šlo asi jen o cenu filmové suroviny. Jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl.

Druhý film od Marvel Studios, který jsem viděl. První, tedy Infinity War, pro mě nasadil laťku tak nízko, že Iron Man mě mohl jen příjemně překvapit. A to se vcelku povedlo. První polovina filmu byla skvělá, nechyběla akce i trocha humoru. Únik ze zajetí byl úžasný. Pak to trochu začalo klesat. V závěru jsem začínal mít pocit, že koukám na jiný film, že jsem omylem přepnul z akčního filmu pro starší diváky na jakýsi dětský film o robotech. Zásadní problém ale je, že závěr má být asi tím, co dělá tento žánr tímto žánrem. Při sledování jsem se neubránil srovnávání s Infinity War, jakožto srovnání mezi jedním z nejstarších filmů Marvel Studios a jejich doposud nejnovějším filmem. Zpočátku jsem si proto říkal, jak se z vynikajícího filmu mohla stát taková megakravina, ale závěr mi to naznačil. Asi se mi nelíbí celkový koncept nadpřirozených superhrdinů, ale přijde mi, že zkazil slibný námět magnáta zbrojního průmyslu ve zlomu života a kariéry. Skvělý začátek a první polovina, ve zbytku filmu jsem našel jen drobné plus za na tehdejší dobu výborné vizuální efekty.

Svěrák s Uhlířem kdysi složili pohádkové operky, od kterých si slibovali, že si je děti budou přehrávat na vánočních besídkách a různých školních vystoupeních. Bohužel, syn textaře těchto operek, Jan Svěrák, se coby filmový režisér rozhodl, že z těchto operek udělá celovečerní pohádkový muzikál. A proto to také působí jako neskutečná splácanina. Výběr lokací je skvělý, orchestrální úprava původně spíše komorní hudby se také povedla. Co ale selhalo na plné čáře nebyl ani tak způsob splácání tří operek dohromady (koncept tří bratrů je celkem dobrý nápad), jako spíše to, že se ve filmu poněkud zvláštně kombinují zpívané scény z pohádek Šípková Růženka, Červená Karkulka a Dvanáct měsíčků s hranými scénami ústředního příběhu tří bratří, a to vše ještě s ateliérovými monology vypravěče Zdeňka Svěráka. Naprostý gól je pak ztvárnění vlka loutkou. Podle Jana Svěráka sice neměl štáb peníze na počítačový model, velký pes byl málo děsivý a s loutkami má praxi díky Kuky se vrací, avšak tento loutkový vlk vzbuzuje spíše otázku: „Co to sakra je?“ Shrnuto, podtrženo: Operky měly zůstat operkami pro děti na školních akademiích a Svěrák ml. se měl raději věnovat úspěšným pokračovatelům filmů Kolja či Tmavomodrý svět. Na to, jaké měl tento film ambice, je to katastrofa.

Svěrák se asi trochu přepočítal s rozpočtem, neboť jistá zahraniční produkce mu se svým filmem na podobném základě sebrala spoustu diváků, zejména za velkou louží. Avšak to je velká škoda, protože Tmavomodrý svět by si je zasloužil. Skvělá kombinace melancholické hudby a textů tria Ježek, Voskovec a Werich výborně doplňuje pocit z rizika smrti ve válce. Film má také za cíl zkritizovat, jak s českými letci v Británii bylo naloženo po jejich návratu do komunistické domoviny, což je úctyhodný čin v oblasti historické informovanosti voličů stran podporujících tuto totalitní ideologii. Avšak tato kritika nebyla vnucováním názoru, což také velmi oceňuji. Vytknout by se naopak dalo to, že film není tak akční jako zahraniční válečné filmy (ale zase co bychom chtěli od české produkce s omezeným rozpočtem), což je zde nepříliš dobře vynahrazeno až přílišným citovým ždímákem milostné linky. To na mě nepůsobilo nejlépe, a proto jsem váhal, zda dát v hodnocení tohoto snímku plný počet. Je ale jen málo filmů, které by si plný počet zasloužily, a Tmavomodrý svět podle mě mezi ně patří.

Tento snímek sice už podle popisu „završuje cestu filmovým světem studia Marvel“, avšak já jsem byl marvelovskými fanoušky přemluven, abych na něj šel do kina, ačkoliv to měl být můj první film této franšízy. Prý to bude snadno pochopitelné i pro neznalé, neboť nejde o pokračování. Možná je to právě mou neznalostí konceptu, ale přišlo mi to s prominutím (fanoušci, neukamenujte mě prosím) jako neskutečná blbost. Motivaci postav k určitému jednání jsem nepochopil – to však nehodnotím, vyplývá to z mé nezkušenosti s tímto žánrem. Co si však již mohu dovolit hodnotit byl humor. Neskutečné dušení již tak málo vtipného infantilního vtipu po dobu asi dvaceti vteřin z diváků buď dělá debily, nebo je za debily už rovnou považuje. Zasmál jsem se za celý film asi tak jednou, zatímco celé kino řvalo smíchy i při podle mě naprosto dementních scénách. Jediné, co oceňuji, jsou vizuální efekty, které jsou na skutečně vynikající úrovni. Zbytek – celkový koncept, podivnost scénáře (některé scény a hlášky pasují tento snímek mezi filmy pro starší obecenstvo, rádoby vtipné scény a vůbec celkový děj je spíš jak z filmu pro děti školního věku), podivné dialogy a prazvláštní kombinace vesmírného prostředí s dějem v interiérech kosmických lodí a na Zemi – to vše mě vede k tomu hodnotit jako odpad. Mnozí by mohli namítat, že je to mou nezkušeností s tímto žánrem, avšak, jak už jsem říkal, to, co jsem nepochopil kvůli své neznalosti, nehodnotím. Hodnotím jen to, co jsem viděl v tomto filmu, ne to, co se týká rozvoje charakteristiky postav, to nehodnotím kvůli absenci informací z předchozích filmů. Ano, chápu, že jsem pro začátek s Marvel asi nezvolil nejvhodnější film, ale jiný už také nikdy nezvolím, mají-li všechny podobný princip. Prvních dvacet minut jsem totiž s nadšením očekával, kdy mě to začne bavit, další hodinu začínal klesat na mysli, dalších dvacet minut se přemáhal, abych neusnul, a poslední půlhodinu přemýšlel, co na tomto filmu a konceptu všechny baví. Omlouvám se všem fanouškům, podle mě je to prostě odpad.

(Pozor, trochu spoiler): Nemám příliš v lásce filmy, kde je hrdina záporný. V Zakladateli se ale jeho (z mého pohledu) záporné vlastnosti začnou projevovat až v druhé polovině filmu. Děsně mě iritovala jeho arogantnost vůči autorům původního konceptu McDonaldu. Ano, chápu, tento scénář byl podle skutečnosti, ale jak už jsem říkal, nelíbí se mi filmy se záporákem (ano, z mého pohledu šlo o záporáka) v hlavní roli. Když se pokusím opomenout (s velkým sebezapřením) tento fakt a zaměřím se čistě na filmové provedení příběhu, pak jde o velmi dobrý nadprůměr. Režisér i scénárista si dobře poradili s časovými posuny a předěly mezi jednotlivými etapami profesního života hlavních postav. Avšak měl jsem trochu pocit, že v jejich osobním životě byly dost nepřirozeně velké skoky. Jistě, všem došlo, co se stalo mezi dvěma fázemi jeho milostného života, ale tento skok mi přišel nepříjemně do očí bijící. Na příběhu mi ještě vadila nedokončená drobná linka s neposlušnými franšízanty (opět si lze domyslet, co se s nimi stalo, ale čekal jsem alespoň náznak). Toto mi na filmu trochu vadilo. Sice nepotřebuji vše naservírované a jasně řečené, ba naopak mi vyhovují jen filmové náznaky, ale musí být zachována určitá míra, což se zde podle mého úplně nepovedlo. Nicméně to je jen kapka negativního na jinak poměrně dobrém filmu. Jediné, co mi dělalo skutečně problém, bylo překonat osobní antipatii vůči hlavní postavě. Ačkoliv nejsem jediný, komu se jeho jednání nezamlouvalo, podle ostatních názorů, co jsem slyšel, převládá spíše obdiv k hrdinově vytrvalosti. Z toho tedy vyplývá, že film nevede k jednotnému názoru, a to je dobře. Budu-li se snažit hodnotit film, tedy nikoliv příběh, je to poměrně dobrý životopisný film, ačkoliv by šel zpracovat i o trochu lépe.

Pohádky bývaly českou (a ještě spíše československou) doménou. Poslední dobou ale nic moc. Řachanda, což je podle mě už sám o sobě lehce nepohádkový název, měla ambice stát se vtipným rodinným filmem. Ve skutečnosti se však štábu povedlo splácat snímek, jehož vtipnost má asi spočívat v narážení postav do stromů a přeříkávání se, a v němž vystupují bytosti vykradené snad ze tří různých filmů (včetně Avatara). Scénárista a režisérka se ještě ve filmu o filmu chlubí, že jsou to bytosti inspirované severskou mytologií. Česko s celkem dlouhou pohádkovou tradicí vodníků, čertů, čarodějnic, babek kořenářek, skřítků, ježibab a víl se musí inspirovat ve Skandinávii – asi máme málo pohádkových bytostí, tak se inspirujeme jinými fantasy a sci-fi filmy a severskou mytologií – no není to geniální? Podle toho pak také pohádka vypadá. Zloději jsou v podstatě kladnými postavami (což je u pohádky problém, když hlavní definice pohádky je výrazný konflikt dobra se zlem), skutečně vtipné situace by se daly sčítat prsty jedné ruky a nesmyslností se ve scénáři také najde dost. U Řachandy jsem se tedy moc smíchy neřachal. Špatný scénář, špatná režie, špatné herecké výkony hlavních postav (dobře zahrané vtipné scény s Čtvrtníčkem z úvodu filmu tvoří jen malou epizodu v příběhu filmu). Špatně se mi hledalo vůbec něco pozitivního, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mě nezaujal dobrý výběr lokací (například koně cválající krásnou krajinou) a právě zmíněné vtipné scény ze začátku. Celkem zoufalých 40 %, a to je dost možná ještě hodně.

Neuvěřitelný životní příběh, zajímavé psychologické proměny postav, zoufale nudné zpracování. Angelina Jolie by se asi raději měla držet hereckého kopyta. Pasáže, které si snad přímo říkaly o akčnější nebo jinak zajímavé ztvárnění, které by vzbudilo soucit s postavami, se jí povedlo zrežírovat tak nudně, že jsem se modlil, ať už ta část filmu skončí. Například více než měsíční plavba na člunu snad byla natáčena v reálném čase. Pokud se délkou scény snažila režisérka naznačit, jak dlouho tam hrdinové trpěli, tak se jí to příliš nepovedlo, protože v kině při této scéně trpěli spíše diváci (ale ne ze soucitu s postavami, nýbrž ze strachu, že jde o nekonečnou scénu). Více než dvouhodinnová stopáž asi mluví za vše. Film jako celek (kromě zmíněných nedostatků) dobrý, příběh poutavý, hrdiny vám bude na konci i líto, ale líto vám bude také ztracené půlhodinky, o kterou mohl být snímek klidně kratší. Tento film bohužel hodně dolů táhne režie a částečně asi i dlouhý scénář, prostě vše, co ovlivnilo „nataženost“ filmu. Kvůli tomu nemůžu dát více než 60 %, ačkoliv by si to tento silný lidský příběh zasloužil.

Každý filmař by si měl dobře rozmyslet, jestli se pustit do dvojky. Většinou totiž pokračování vezoucí se na úspěšném jméně selhává. Existuje ale několik výjimek – Harry Potter, Star Wars a nyní i Anděl páně 2. Asi bych ani nepřeháněl, kdybych jej nazval nejlepší porevoluční pohádkou. Jiří Strach překonal sám sebe a jedničku strčil hluboko do kapsy. Pohádkově sladěné motivy městečka ozářeného lucernami, zasněžené střechy a pouliční prodavači horkých párků společně vykreslují nádhernou atmosféru, která tvoří podklad pro vzájemné popichování Uriáše a Petronela, u něhož se pobaví především děti. Avšak i dospělí si přijdou na své, neboť vtipné narážky na křesťanství, které se ale drží v mezích slušnosti a nepřekračují hranici urážky, pobaví asi spíše starší. I přes drobné výtky (touha nacpat celebrity do nebeských cameo rolí mi přišla lehce přehnaná) se Anděl páně 2 může směle zařadit po bok Pyšné princezny, Tří oříšků pro Popelku nebo legendy S čerty nejsou žerty na seznam nejlepších českých pohádek. Za nacpání všech slavných celebrit do nebe a touhu ukázat je tam aspoň na vteřinu (obzvláště mi to vadilo v závěrečné zpívané scéně) však musím něco málo strhnout.