BoredSeal

Kino pro seniory, které se sem zatoulalo z jiné doby. Trvá skoro půl hodiny, než všichni poblahopřejou Lawrencovi k vnoučeti, scény ze života záporáka deroucího se k moci už známe z jiných filmů a v tomhle tisíciletí je legrační sledovat třicetiletého fitkaře, jak se vzteká, že mu vynadala máma nebo slzí dojetím u fotek svého mrtvého fotra drug lorda. Jediná zábava jsou hlášky a komediální pasáže dvou ústředních hrdinů, ale nějak mi to ke stálé zábavě po celé dvě hodiny nestačilo.

Oproti zajímavější jedničce je Far from Home kvůli turistickému aspektu "projedeme se všemi městy, jejichž země přispěla pobídkami" dutá. Velmi hezky popsal můj pocit z Hollanda v tomto filmu v komentáři Verbal a kromě velmi zajímavě podaného poselství "bacha na fake news, mladí lidé" tento film víc nenabízí. Chudák Gyllenhaal (za kterého dávám hvězdičku navíc, že mě bavil) a Zendaya už oba hráli v mnohem lepších věcech mnohem lepší role, ale ten šek jim přeju, aby mohli zase hrát ve svých divných filmech bez existenčního dilema.

Temný cynický, ale přitom často strašlivě lidský seriál. Obsazením Jima Carreyho do hlavní role (a snad i napsáním té role pro něj) se autorům podařil skvělý efekt, protože Carrey skvěle umí nakombinovat pomalu se hroutící nešťastnou postavu s velmi černým humorem. Je radost vidět, že dostal po delší době příležitost si zahrát v něčem lepším, ovšem pochvalu si zaslouží všichni herci, ať už je to sympaťák anesteziolog nebo Picklesova sestra. Seriál má pečlivou výpravu, všechny prvky pořadu Maňásků jsou vybroušeny k dokonalosti. Od přítomnosti Gondryho na režijním postu jsem čekal minimálně nápaditou kameru a nápadivost a jsem příjemně zaskočen jejich množstvím. Některé nápady, scény nebo rovnou celé díly jsou kouzelné, ať se jedná o romantické bruslení, komunikace přes maňásky nebo působivě nasnímané líbačky a milostné scény obou párů. Ještě do osmého dílu jsem si říkal, že si takový provokativní seriál si zaslouží plné hodnocení, ale pak se s blížícím se závěrem série objevila vata v podobě otravného flashbackového dílu a scénáristická bezradnost. Z pana Picklese, celou dobu sympatické postavy, se ke konci kvůli klasické otevřené závěrečné epizodě stává otravný svatoušek a psychopat.

Druhá série není úplně špatná, ale není zdaleka autorsky vypiplaná a celistvá jako ta první. Škodí jí větší počet dílů, než dokáže naplnit a z hluchých dílů se dá poznat, jak vlastně dnes fungují pokračování seriálů na zakázku, kdy vznikne zcela pitomý díl mimo koncepci - nejhorší díl je bezesporu vzpoura mezinárodních moderátorských "klonů" Picklese, který nemá nic společného s cynickým humorem, ani poctivou porcí deprese z tragiky lidského života a vycpávkový dětský díl o jistém podpisu. Prostředek seriálu je nepodstatný a teprve s posledními díly se vrací kvalita. Samozřejmě to opět stojí celé na Careym, který tady skvěle hraje tragikomickou postavu a drží seriál nahoře. Radši bych, kdyby už seriál nepokračoval.

Zdá se, že v druhé sérii se trochu zapomnělo na to, o čem byla první série, rozhodně nám ale štáb připomíná, že ho baví připravovat dětské vysílání. Mě to ale moc nebavilo sledovat obzvlášť jako celou epizodu.

Uklidit Davida do terapeutického centra skutečně nebyl nejlepší nápad. Skvělý díl. :-)

Nesnesitelná nuda jak prase, nepochopitelné přitáhnutí dávno mrtvých postav zpátky (nevěřím, že to takhle plánovali už u sedmičky), až na Adama Drivera mizerní necharizmatičtí herci, co stejně nemají co hrát. Jako kdyby film vařil nějaký kolektiv expertů a stejně to jídlo pokazili i s receptem. Nejhorší Star Wars film všech dob - vzpomínám najednou s láskou na Epizodu 1.

Třetí série pokračuje ve výtečných kulisách meziválečného Berlína a historických reálií výmarské republiky. Po předchozích nabušených dvou sériích už není tak ohromující. Nový krimi případ nás zavede do berlínských filmových ateliérů, řeší se pár linek z dřívějška a zase pocítíme soukolí dějin. Netflix zasolil za čtyři díly navíc, ale přineslo to moc prostoru navíc, který není využitý podařeně - trojúhelník se dvěma bratry, trable Lottiny mladší sestry nebo (pro mě velmi otravná) všudyprostupující démonická osoba dr. Schmidta s podivným využitím hypnózy děj ředí nebo kvůli nim série nepůsobí semknutě. Tradičně mají prostor scény z kulturního života postav a to k seriálu o tolerantním Berlíně patří, třeba scéna představení v sex podniku pro úchylného generála nebo narozeninový gay večírek s hosty (který se rozvine asi v nejkouzelnější romantickou scénu, kterou jsem v poslední době viděl). Je vidět, jak moc mají tvůrci svůj seriál rádi, ale snad budou příště víc soustředěnější na případ.

Díky hypnotickému informačnímu pásu s koronavirem jsem si díl raději pustil později ze záznamu z ivysilani.cz. Občas blbě rozumím i českým dialogům, takže se hodily titulky :-) Dobrej díl, jen mě začíná krutě iritovat ta kytarová odrhovačka, co jede pořád dokola, začínám to nenávidět skoro jako titulní melodii Terapie.

Stručná cesta fascinující kariérou Davida Bowieho do narození jeho dcery, to chameleonství je opravdu zábava sledovat. Ideální, pokud toho o životě DB moc nevíte, pokud vás ale zajímají konkrétní období typu Berlín, hledal bych jinde. Do dokumentu si BBC pozvalo pár bizarních hostů typu módní návrhář nebo Eric Idle a většina jich opravdu nemá co říct, je to mučivé, chudáky spolupracovníky Iggyho Popa a Viscontiho osekali na minimum. Nejvíc mě pobavilo, jak Bowie plánoval svůj veřejný image - jednou se takticky prohlásil za homosexuála a pak v osmdesátých letech v éře AIDS, kdy konzervativnější společnost čekala na vyhynutí nakažené komunity ;), vlezl do vánočního pořadu zazpívat tradiční písně a pak se prohlásil za výhradního heterosexuála; konec dokumentu je v podstatě velký happy end napraveného umělce, kde nová manželka opěvuje jeho lásku a následují stylizované fotky šťastného otce u otevřeného okna směrem na Central Park :-)