BoredSeal

Uklidit Davida do terapeutického centra skutečně nebyl nejlepší nápad. Skvělý díl. :-)

Nesnesitelná nuda jak prase, nepochopitelné přitáhnutí dávno mrtvých postav zpátky (nevěřím, že to takhle plánovali už u sedmičky), až na Adama Drivera mizerní necharizmatičtí herci, co stejně nemají co hrát. Jako kdyby film vařil nějaký kolektiv expertů a stejně to jídlo pokazili i s receptem. Nejhorší Star Wars film všech dob - vzpomínám najednou s láskou na Epizodu 1.

Třetí série pokračuje ve výtečných kulisách meziválečného Berlína a historických reálií výmarské republiky. Po předchozích nabušených dvou sériích už není tak ohromující. Nový krimi případ nás zavede do berlínských filmových ateliérů, řeší se pár linek z dřívějška a zase pocítíme soukolí dějin. Netflix zasolil za čtyři díly navíc, ale přineslo to moc prostoru navíc, který není využitý podařeně - trojúhelník se dvěma bratry, trable Lottiny mladší sestry nebo (pro mě velmi otravná) všudyprostupující démonická osoba dr. Schmidta s podivným využitím hypnózy děj ředí nebo kvůli nim série nepůsobí semknutě. Tradičně mají prostor scény z kulturního života postav a to k seriálu o tolerantním Berlíně patří, třeba scéna představení v sex podniku pro úchylného generála nebo narozeninový gay večírek s hosty (který se rozvine asi v nejkouzelnější romantickou scénu, kterou jsem v poslední době viděl). Je vidět, jak moc mají tvůrci svůj seriál rádi, ale snad budou příště víc soustředěnější na případ.

Díky hypnotickému informačnímu pásu s koronavirem jsem si díl raději pustil později ze záznamu z ivysilani.cz. Občas blbě rozumím i českým dialogům, takže se hodily titulky :-) Dobrej díl, jen mě začíná krutě iritovat ta kytarová odrhovačka, co jede pořád dokola, začínám to nenávidět skoro jako titulní melodii Terapie.

Stručná cesta fascinující kariérou Davida Bowieho do narození jeho dcery, to chameleonství je opravdu zábava sledovat. Ideální, pokud toho o životě DB moc nevíte, pokud vás ale zajímají konkrétní období typu Berlín, hledal bych jinde. Do dokumentu si BBC pozvalo pár bizarních hostů typu módní návrhář nebo Eric Idle a většina jich opravdu nemá co říct, je to mučivé, chudáky spolupracovníky Iggyho Popa a Viscontiho osekali na minimum. Nejvíc mě pobavilo, jak Bowie plánoval svůj veřejný image - jednou se takticky prohlásil za homosexuála a pak v osmdesátých letech v éře AIDS, kdy konzervativnější společnost čekala na vyhynutí nakažené komunity ;), vlezl do vánočního pořadu zazpívat tradiční písně a pak se prohlásil za výhradního heterosexuála; konec dokumentu je v podstatě velký happy end napraveného umělce, kde nová manželka opěvuje jeho lásku a následují stylizované fotky šťastného otce u otevřeného okna směrem na Central Park :-)

Moderní pohled na neviditelnost v kontextu společenských témat a ne vůbec špatně. Hlavní hrdinka se vzpamatovává z traumat ze soužití s narcistním sociopatem, ale pro své blízké je divná a nikdo jí nevěří a možná je i příliš paranoidní. Whanell přináší další povedenou žánrovku se svěžími nápady a vlastně mě nenapadá, co bych tomu vytknul.

Seriál začíná velmi slibně a nejlepší epizody jsou vlastně na začátku, kdy do diváka prosakuje skrz vyblité barvy deprese amerických maloměst a příslib. Jenže pak následuje příliš mnoho pomalého tempa, postup v ději se ředí nezajímavými rozhovory a nakonec následuje neuspokojivé finále s potitulkovou scénou (typické kingovské klišé, očekávané skalními fanoušky už předem). Kdyby to mělo o pár dílů míň a nečekal bych na to povadlé finále tak dlouho, asi bych nezapomněl, jak se mi seriál ze začátku líbil.

Zklamání, úplně hloupá přestřelka a očekávatelná potitulková scéna s příšerným klišé.

O Spielbergovi by se jistě dal natočit hodně dlouhý dokument s podrobnějším rozborem všech (povedenějších) filmů. Tohle je spíš odškrtávání položek ze seznamu a fronta chválení, hodně věcí se vezme jen tak letmo. Čekal jsem, že Spielberg aspoň nějak víc okomentuje své snahy točit místo zábavních trháků ambicióznější filmy kvůli zlatým soškám. Víc z toho pověstného nadšeného dítě na režisérské stoličce, co redefinovalo zábavu a stvořilo blockbuster, uvidíme třeba v dokumentu o trilogii Indiana Jones. Tady sedí jen znuděný pán v outfitu afektovaného malíře, zvyklý celý život poslouchat komplimenty.

Lovecraftovy povídky mám velmi rád, protože pracují s představivostí čtenáře, ale pro filmové adaptace je dobré je přizpůsobit, jako to uměl Stuart Gordon. U Stanleyho adaptace je vidět, že rozpočet byl skromný (uchechtnete se, když v některých případech, kdy by se mohlo něco masitého stát, zasvítí fialově neony a když nedostatek financí na monstra ve fyzicky natáčených částech filmu režisér maskuje céčkovou vatou a střihem). Trvá docela dlouho, než dopadne meteorit a i potom se to celkem táhne kvůli delší stopáži, místy to má ale povedenou atmosféru a Cage do kontextu šílenství z kosmu dobře zapadnul. Alpaky a čarodějnictví bylo úplný bizár.