BoredSeal

Pitomost. Konečně chtivé pracky velkého studia získaly za prachy práva na Pinheada a hned nám naservírovaly pitomý párkrát přestříhaný krotký nesmysl, který ignoruje cokoliv, co funguje a se sérií absolutně vyjebal, sorry, ale je to tak. Pinhead ve vesmíru... Princezna pekla... ježiši kriste.

Snímek není jen o titulním hrdinovi objevujícím svojí orientaci a jeho vrstevnících, který slaví narozeniny, ale o pokřiveném světě věřících, ve kterém musí vyrůstat. Režisérovi se nepodařilo nějak budovat napětí, o to tu zas nejde. Pro ateistu a racionálně smýšlejícího člověka je tento film slušná deprese díky přehlídce vygumovaných mozků.

Artové občas-porno se může pochlubit atraktivní kamerou, která oživila kouzlo spojení neřesti s neónovým osvětlením a stylizovanými záběry (úmyslně) připomínajícími obrázky od Tom of Finland. Hlavní postava Sandro je stárnoucí chlápek z brazilského venkova, který žije spíš ve svých erotických fantaziích, ale v reálném životě to s vyjímkou dobrodružství s jedním kolegou moc nerozjíždí. Film nás ze začátku mámí hravými erotickými sekvencemi, až si skoro divák neuvědomí, že nosný příběh je skromný a k posunu dojde až v poslední třetině filmu, ale vůbec mi to první dvě třetiny nevadilo díky atmosféře. Herci jsou přesvědčiví, ale slabinou jsou herecké schopnosti představitele Sandra, který většinu filmu prozírá a promlčí bez nějaké větší proměnlivosti výrazu, která by se hodila v několika klíčových momentech děje, kdy je potřeba nějak chápat vnitřní stav hrdiny. Provedení samotného příběhu a několika vedlejších linií by na čtyři hvězdičky nestačilo (a nedialogové scény vytvářející napětí a dusno jen obrazem debutující režisér rozhodně zatím neovládá tak, jako třeba jeho kolega Marco Berger), ale hodnocení vytahuju výš kvůli kameře a záběrové stylizaci, a odvaze natočit vztahovku takhle porno-otevřeně.

Šíleně natočený béčkový námět s rozpočtem áčka,  do kterého se z nějakého důvodu podařilo natáhnout do menší významné role Seana Conneryho. Tenhle film ale v poslední třetině krade z rukou herecky nemožného Lamberta Clancy Brown s jeho spanilou nihilistickou jízdou v čele. Osmdesátky dokázaly být slušně dementní a tenhle film exceluje intenzitou orgasmického sténání vítězných šermířů nebo zbytečného vřeštění žen v blízkosti zla. Jednu hvězdičku za to zvrácené meta pobavení z bizáru.

(Blu-Ray verze Director´s Cut neboli Renegade) - je to neuvěřitelné, ale přestože jednička nevydělala dost peněz v kinech (až později na VHS, jak to zpravidla s kultovními filmy bývá), našli se šílenci, kteří natočili dvojku už ne za necelých 20 melounů USD, ale rovnou 35 a světě div se, zase to v kinech propadlo. Celá mytologie jedničky (přestože režisérská verze ledacos utlumila) je tady změněná z jediného důvodu a to, aby se vrátil Sean Connery a aby měl Lambert zase s kým bojovat. Šíleného Clancy Browna se snaží zastoupit specialista na zloduchy Michael Ironside, jehož škleby připomínají krajana z Kanady Jima Carreyho. Zápletka dvojky s štítem proti ultrafialovém záření je celkem v pohodě a na kulisách města jsou ty prachy z rozpočtu kurevsky vidět - a za prostředí a nihilisticky násilnou jízdu metrem přidávám hvězdu. Film tentokrát není dostatečně srandovně dementní, aby vás bavil (starý MacLeod je úlet, ale už se tu orgasmicky nesténá jako v jedničce) a už je jen blbý.

Okolnosti vzniku Psycha jsou určitě zajímavé, ale tady se překvapivě musí dělit o místo s (pravděpodobně) vymyšlenými scénkámi z Hitchcockova soukromí a trapným halucinacím s Edem Geinem. Naštěstí to má stejně jakési kouzlo díky hercům a falešné iluzi, že trochu nakukujeme na práci a život samotného mistra, dá se to snést.

Tento film byl zřejmě první, který se odvážil udělat životopisný film o Hitlerovi jako o osobě a na nějaké povrchní úrovni "seznámit diváka s cestou Hitlera k funkci kancléře" funguje. Když tedy tu historii zas tak moc neznáte a přistoupíte na hru tvůrců udělat z Hitlera fest psychozrůdu mlátící pejska ve válce, se kterou by asi moc lidí kamarádit a spolupracovat nechtělo. K tomu se řádící Robert Carlyle hodí perfektně (a respektuji, jak se snaží přetransformovat běsnící projevy v němčině do podobné energie a textu v jiném jazyce). Pokud jste ale fandové dějepisu, tak vás tenhle film svou fantazií na zvláštních místech nebo zkratkami dost potýrá a nezmizí ani ten pocit lehké nevolnosti z toho, že někdo točí film s Hitlerem jako hlavní postavou a považuje za alibi nebo vykoupení to, že z něho udělá něco jako levného komiksového záporáka.

Za hláškujícího kocoura mám skoro chuť dát o hvězdu víc, ale velmi svěží černohumorný film si to kvůli bohužel trapnýmu gumákovi Reynoldsovi nezaslouží.

Není to taková řachanda jako Schulhoffovy následující komedie, spíš bych to označil za úsměvný film, s (jak jinak) hvězdným obsazením, s hodně zajímavým nápadem a nepředvídatelným dějem. Zaujalo mě, že žádná z postav není vysloveně sympatická nebo "neomylná", postava Jany Brejchové je dokonce vysloveně na odstřel a divil jsem se, že Brodský se nevrhl na charismatickou sexy Rázlovou už jen za to, jak si poradí s lahváčem. Film zábavnou formou poukazuje na klasické problémy partnerských soužití a naivního snění o ideálních partnerech, aniž by kterékoliv pohlaví zesměšňoval nebo stavil na nižší úroveň, jak je typické pro porevoluční snímky na stejné téma.

Paráda, vyjímečně jsem se nenudil u českého filmu a jsem spokojen. Konečně někdo natočil napínavý drama o vrahovi, který nebije do očí českejma reáliema. Jiráček je výbornej záporák, paradoxně mi byl sympatičtější než zbytek nemocnice. Bravo! Jen nechápu, proč to v MF Dnes propagovali jako film podle kauzy heparinového vraha, tohle je prostě dobrá psychárna o vrahovi, kterej řádí v nemocnici.