Enšpígl

Příběh disponuje Owenem, jednou z nejpohodovějších postav v dějinách filmu. Především díky němu filmu naláduju tři hvězdovitý. Všechny scény ve kterých se Owen vyskytuje jsou neskutečně příjemný, pozitivní a zábavný. Owen je fakt velefrajer, mýho typu. Jak se Duncana ujme a tichýmu klukovi, kterej si nechá i od holek líbit prakticky cokoli postupně dolejvá do obličeje úsměv a do života radost je parádní. Ostře to kontrastuje s Duncanovým značně dementím okolím, vyjma Aničky, která má o něj zájem a hraje snad jedinou normální ženskou v celým filmu. Film se žánrově nedá zařadit při nekterých scénách mimo aquapark ti bude Duncana líto, ale jak přijde do Owenova vodního králoství valí se pohoda na všechny strany. Po včerejší (25..6) opakované projekci zvedám s nadšením na 5* )

Film mě zpočátku absolutně nesednul. Měl šíleně rychlý tempo a až křlklavě kýčovitej obraz. Naštěstí od chvíle, kdy se ve filmu objeví Leonardo začíná příběh měnit nálady, od snobskýho prázdna k romantice a konečně nabere nějaký směr. Leo je herecky opět výbornej a jeho scény dělaj z filmu přijatelně koukatelnou záležitost. Všechno vyvrcholí skvělou dialogovou scénou v závěru filmu při který jsem ani nedutal a která sama o sobě by se svou kvalitou neztratila ani na Broadway nebo West Endu.

První část je ukázková práce s divákovou zvědovostí. Nepříjmný pocity z nadcházejícího na sebe nenechali dlouho čekat, tady musím pochválit Jirku Černýho z jeho postavy jsem fakt neměl dobrej pocit: V okamžiku, kdy už se nedá nic dělat a příběh musí vyložit karty na stůl, napětí trošku polevuje a jednání postav se pro mě stává méňě reálným, než po většinu filmu, kdy opravdu každá postava fungovala na výbornou. Herecky není co vyčíst, Jirku jsem už zmínil, ještě bych pochválil Aničku, která si udržela nadstandart do poslední minuty téhle kvalitní komorní psychologický záležitosti.

Zatímco příběh z první části jsem hlavním hrdinům vysloveně záviděl a přišel mně velkolepě romantický, z tohoto příběhu pro mně zmizelo kouzlo prvního setkání a stala se z něj realistická slovní show. Jistě romantiku v sobě příběh má pořád, ale už ne tu pohádkovou. Dialogy byly dobrý, mně osobně neseděli obsahově, ale z hlediska vnějšku je beru. Víc se mně líbila některá gesta a pohledy než samotná pointa ke který jsem tentokrát značně skeptický, ale z opačného konce než u prvního dílu, který brnká líbivou melodii všem romantickým snílkům, tady už je to jen melodie pro romantiky, snílkům odzvonilo.

Jako ano, film seasi dá vnímat i tak, jak ho popsal můj oblíbený kolega claudel a pak vám gratuluju, že jste vyvolený, protože já podobný pocity rozhodně nesdílel. Nejdřív mě tvůrci oblažili asi hodinovým dialogem dvou teploušů, kterej byl ještě nudnější než když se sejde banda šestnáctiletejch pipin a začnou řešit pipinský problémy. Tvůrci si zřejmě mysleli, že mě musej srazit až na zem a tak přidali ještě jednu homošukačku, která byla naprosto zbytečná, záběr na nahý prdele stačil, každýmu z nich bylo jasný, že pánové se nedostali do společné postele protože tam vedla turistická značka. Pak se ve filmu objevily i ženský. Nejdřív jedna, která se hned slíkla a spustila nejdřív s jedním a pak i s druhým teploušem takovej gejzír slovních hoven, že by je nepobral ani hovnocus, natož já, kterej už dostal záhul v první hodině filmu. Pak přišla ještě jedna ženská nebo podle řečí snad transvestita nebo co, ale v každým případě to byla herečka a ne herec, to bylo totiž to jediný co jsem ještě byl po tom tvůrčím teroru schopnej zachytit. Ještě že film už končil, protože trvat tohle o trošku dýl, tak spáchám sebevraždu.

Doslova příkladně budované emoce, sázající na divákovu zvědavost. Člověk čuje nějaký to tajemství od samého začátku a čím víc jsem do toho nořil, tím víc jsem se snažil všechno odtajnit dřív než to za mě udělá scénarista. Je to nenápadný film, ale má v sobě neskutečnou sílu. Uživatelé, co fetujou filmovou Francii ví, že Melanie je krásná a mimořádně talentovaná herečka, ale co předvádí tady, to je hotový herecký mistrovství. Pro vnímavého a empatického diváka je fakt síla sledovat tenhle film a to i díky nádherné hudbě (kytarová skladba neměla chybu).

Je to takový civilní sci-fi, které je odproštěno od velkolepých efektů sázící spíše na divákovu mozkovnu. Faktem zůstává, že podobná pointa příběhu už nám několikrát navštivila naše kina. Na druhou stranu snímek rozhodně nenudí a hraje si s tématy. Za nejzajímavější shledávám ty části filmu, ve kterých se ukazuje, že to zlé v nás je propojeno i s tím dobrým a co může způsobit takový reset osobnosti. Pokud tě nepřesvědčí můj komentář, tak možná herecký hvězdy z první ligy Jeff s Meryl. Jeden z nich by možná v návalu slabé chvilky podepsal účast ve srágoře, ale oba ? Mimochodem na tomhle filmu je krásně vidět o kolik štaflí je Jeff s Meryl po herecký stránce jinde než zbytek osazenstva, při vši úctě k sexovostii slečinky Odeyanky. Film má kvalitní začátek, výborný střed a slabší, ale přijatelný konec.

Příjemně plynoucí film, zaměřující se na životy a vztahy lidí s kurzu plavání. Film nenabízí náhled do života všech účastníků kurzu plavání a nezatíží vzájemnejma vztaham všechny účastníky plovacího kurzu, ale vyzobne si dva, tři učástníčky včetně instruktora a na nich se pak pase. Asi ne náhodou jsou zvýrazněni, ti plováčci, co tak trošku plavou i ve svým osobním životě.

Chtěl bych poděkovat filmu za to, že díky jeho sledování už vím jak se cítí teroristi při mučení na Guantánamu.

Kamera je mistrovská a spolu s hudbou vytváří krásnou poetickou atmosféru, ale chvílema jsem měl pocit, že tvůrci se až příliš soustředí na divákovu oko a zapomínají na divákův mozek. Zejména některé jednání hlavních hrdinů bylo jak kdyby se natáčel další díl Pata a Mata. Některé věci mě přišli nedotažené a zkratkovité, mám pochopení pro pointu příběhu, ale víc jak tři hvězdy nad filmem ode mě nezasvítí.