Enšpígl

Naléhavé sdělení o hodnotě lidského života obyvatel Afriky u mě převládá nad vším ostatním co běžně u filmu hodnotím .

Až na dvacetiminutovku někde uprostřed filmu ve který se nám dává jasně najevo, že jediný komunisti měli charakter a přečte se nám dopis od dělníčka Klementíčka to nebylo po propagandistické stránce až tak zlé. Navíc si myslím, že kluci, kteří byli v roce 1939 na našich hranicích s Německem si zaslouží film a ne jeden. Z toho co vím od tehdy žijících lidí, byla naše armáda připravena k obraně země a i když válka nemohla být vyhrána, bitva o vlastní čest ano, leč muž po kterým se zde dnes pojmenovávají ulice a náměstí jim tuto možnost vzal. Nechci působit jako nějaký "virtual hero fighter", který z bezpečí svýho domova vede od pc hrdinská kecy o cti, ale bylo to prostě ve mě celý film a muselo to ven. Z toho je patrné, že film na mě působil emotivně i když si myslím, že s ohledem na téma mohl daleko víc. Třeba s emocemi, které jsem měl u filmu Uloupená hranice se to nedá ani porovnávat. Akčnější část filmu s ohledem na ročník filmu není vůbec špatná a co se hererckých výkonů týče, tak ty sice ustupují před obsahem do pozadí, ale i tak výrazně vynikal Ladislav Chudík. Jsem rád, že podobný film vůbec existuje a já ho mohl díky CS filmu vidět.

Humor založený na komolení slov na kterým byla postavena celá první čtvrthodina filmu, nepovažuju za nic vtipnýho. Takový humor s přehledem přebije Karel Schwarzenberg, který na tiskovce a v politických diskuzích vypadá jako když mluví ze spaní. Naštěstí s příchodem Jacques Villereta na scénu se dostaví ten jedinečný typicky francouzský humor, který mě dokáže dodat tak příjemnou náladu, že bych neměl problém ani s líbáním slimáků. Nepostradatelný pomocník je bohužel posledním filmem Jacquese Villereta, který krátce po natáčení tragicky zemřel a tím tak odešel jeden z mála chlapů, který dokázal dodávat úsměv na tvář mnoha lidem po celým světě a za to má tenhle malý sympatický tlouštík mě věčné sympatie.

Ach kdepak se nám toulala francouzská drsnost a přmočarost. Jo osudový to bylo, jenže čekat ža na závarečný fotografie v příběhu který se vleče jak tasemnice do závodní jídelny, to mě neba alespoň, že herecky to bylo alles gute.

Nádhera, přenádhera. Exceletní filmařina a příběh, který má v sobě duši. To je stejný jako mít v držce belgickou pralinku a rozplývat se nad chutí, která se pomalu rozplývá. Žádný zbytečný záběr, krásná kombinace jak vyprávět příběh a propisovat charaktery jednolivých postav. Dialogy se zde neplýtvá, za to pohledy hlavníc hrdinů co řeknou víc jak tisíce slov se nešetří. Oslavě herectví vévodí Christian Bale, ten zde zahrál bezdebat životní roli , ale ani Rosamund nezaostává a předvádí nejlepší výkon své kariéry a že oba herci už nejednou předvedli hodně dobrou hereckou show, ale tady jedou bomby. Film se ve mně usadil na hodně dlouhou dobu a suvereně vkročil do mé westernové topky. Hostiles jsou dar z filmových nebes.

Líbilo se mně, že příběh neměl žádný kličky, seznámení se s věcí, nějaký to blablabla a už se to řeže, to oceňuju. Myslím si, že tenhle film zůstal někde v půli cesty mezi evropským akčňákem a hollywoodem, bylo vidět že budget je menší než úmysl.

Nevím proč, ale po celou dobu co jsem film sledoval jsem musel myslet na naše prvoligové fotbalisty. Na ty všechny přeplacené hráče na který chodí fans jednotivých klubů, aby viděli vítězství toho svého, aby viděli tu nádhéru, které dělá z fotbalu jednu z nejkrásnějších kolektivních her na světě. Fanoušci jsou ochotni zaplatit nemalou částku za vstupné i když kolikrát vydělávají sotva 10% toho co hráči v "jejich" klubu. A co pak vidí ?? Nezájem, neochotu diváka pobavit, nechuť po vítězství a lenost. Pak taky vidí drahý auta před stadionem, alkoholový románky a hraní si na hvězdy. Nemám nic proti tomu aby fotbalista dostal třeba miliardu a ferrari k tomu, ale ať umí svou prací své fanoušky pobavit, ať jim umí dát emoce, ať jim umí dát zážitek, pokud to neumí, ať se nesere do profi fotbalu. Myslím si, že tenhle příběh je svou myšlenkou zajímavý a kdyby trenér AC SPARTY PRAHA, ale i dalších našich týmů vyhlásil tréninkový kemp pro pravý sportovce z řad fanoušků, mnohým fotbalovým primadonám by se asi strachy sevřela prdel, že přijdou místo. Ne každej je totiž skutečný fotbalista. Ne každý je totiž John Terry, Pavel Nedvěd, Petr Čech, Ronaldinho nebo Fernando Torres.

Claire Foy jsem objevil před x lety v jednom bijáku s Niky Cagem a od tý doby jí mám v hlavě, jako skvělou a velmi charismatickou herečku a tady v tom filmečku to opetě potvrdila. Čert vem, že to má docela hodně děr, pokud jde o logiku, protože film mě bavil a uměl překvapovat.

Hodně se mě líbilo závěrečné finále v podobě takového toho čistokrévného chlapáctví a současně antiválečné vyznění. Jinak obecně mám rád střet dvou chtyrých chlapů jako v totmo případě. Kapitán německé ponorky mě přišel divácky zajímavější a usmíval jsem se nad jeho pohrdáním Hitlerem, které bylo sice jen okrajové, ale o to víc se mě líbilo. Na snímku je sice vidět staří, někdy bylo až okatě jasné že se jedná o modýlek někde v akvárku, ale z hlediska poutavosti vyprávění, co bychom za tuhle poctivku dneska dali.

Když jsem dal našemu Signálu odpad za šílenej střih, tak tady dávám odpad dvojitej, protože třaslavá kamera zase řádila naplno a já se s tím už srát nebudu. Je škoda že skupina retardů napříč celým světem ničí jeden film za druhým. Pokud maj potřebu neustále něčím třást, tak ať si třesou se svým pindourem a ne kamerou. Pevně doufám, že roztřesený retardy se jednou podaří pochytat, zavřít do obří houpačky a už nikdy nepustit. Třaslavá kamera je zlo a já mu budu čelit s odpadem v ruce. Bylo by fajn kdyby distributoři dávali na plakáty nějakou značku, která by označovala třaslavou kameru, třeba jojo. Dál nebudu nic psát, protože film je postaven na akci, přestřelkách a soubojích a to se všechno třese, takže komu nevadí jízda po českých silnicích, nebude mu vadit ani tenhle film.