TheRaven

Osmé pivo, velké plátno, natupírované účesy, kožené bundy, velké kozy poletující na plátně, vynikající soundtrack, prostě osmdesátky jak je mam rád. Herci i samotné postavy pekelné a za tohle už se na ně jistě někde vaří voda. Pan Žiletka je neposkvrněným zlem a s jeho drsností a pronikavým pohledem by mohl snad soupeřit jen hlavní "hrdina" Silent Night, Deadly Night 2. Příběhově docela schematický Rape & Revenge, ale díky stylizaci a prostředí jeden z nejlepších, jaké jsem doposud viděl. Objektivně by hodnocení nebylo tak vysoké, ale důvody č. 1 a č. 2 přidávají minimálně tu jednu, jednu a půl hvězdu k dobru. (FOD, 2011)

Zvrácené, uchvatné, atmosférické, dokonalé! Vše, co jsem si přáíl ve filmu vidět, jsem viděl zde. Někdo může vytýkat předvídatelnost, lehkou naivitu a občas snad i nějakou nelogičnost, ale k tomuto filmu to vše sedne jak ta sekera na krk. Žádné zbytečně scény, vše do sebe tak perfektně zapadne, že za necelou hodinu a půl je odvyprávěn příběh, který by jiným zabral dvojnásobek času. Šel jsem do toho s čistou hlavou, bez jakéhokoliv očekávání a jsem spokojen, jako už dlouho ne. Nečtěte obsah ani komenty (např. slasher - wtf?) a vrhněte se do toho také po hlavě. Od teď se mění top 10 hororů. Tohle si teď budu pouštět na Štědrý den místo Ukradenejch Vánoc.

Žádné zbytečné okrasy a komornější atmosféra jsou právě jedněmi z těch prvků, které z filmu dělají opravdu brutální a syrovou podívanou. To, že se film řídil životem Henry Lee Lucase jen volně vůbec nevadí. Věřte, že oproti reálným postavám, které byly předlohou, tedy Henry Lee Lucasovi a Otisi Tooleovi, byl tohle jen opravdu nevinný špás (tedy pokud si fakt všechno nevymyslel).

Myšlenkově hluboký film s dokonalým vizuálem. Na Black Death jsem čekal dva a půl roku a rozhodně nelituji, opravdu obrovské překvapení - příjemné. J*A*S*M tentokrát uplně mimo. Jediné co mu vzkážu, "nedívej se na to jako na horor, jak jsi zvyklej". A ještě dodatek, první polovina byla sice velmi dobrá, ale osobně považuji za tu nejpřínosnější pro celý film druhou polovičku, kdy se teprve vyloupne pravá podstata filmu a vyjde najevo jeho dokonalost. edit: JASM: To už zní lépe a beru to.

Nesmírně těžko hodnotitelný film, který si hodnocení možná ani nezaslouží, protože po pouhém jednom zhlédnutí mám pocit, že z celkové jeho hloubky jsem uzřel jen samotnou hladinu, kterou jsem nedokázal proniknout. Jsem si jist, že pod jejím odrazem se otvírá další svět, další pohled, který vrhne na celý film nové světlo a umožní mi pochopit množství Hussainových náznaků a kritik, které jsem tentokrát nedokázal vstřebat. Celá projekce byla výletem do naprosto jiného světa, drsného, depresivního, přesto pravdivého a zvláštně fascinujícího. Snad se brzy odhodlám k další projekci a pokusím se proniknout pod povrch, snad jen trochu, protože dno, je-li tu vůbec, bude v tak temné hlubině, že snad ani využitím všech smyslů nebude dosažitelné. A i kdych se neodhodlal, jedno je jisté. Subconscious Cruelty, který zaujme už jen samotnou fantastickou vizuální stránkou, dokreslenou skvěle padnoucím hudebním doprovodem, z paměti už nikdy nevymažu.

Až do stropu našláplá záležitost, která skvěle baví od začátku až do konce. Dokonalá parodie na Terminátora ..."komentář ještě dodělat"... (Festival otrlého diváka 2010)

Černobílá Tsukamotovi děsně sluší a i ona se zasloužila o to, že Bullet Ballet mi přinesl vskutku neobyčejný zážitek. Zběsilé tempo, roztřesená kamera, naprosto nepředvídatelné odvíjení příběhu, násilí, hněv, msta a vynikající kyberpunková hudba Chu Ishikawy chytnou diváka a ukážou mu drsnou, temnou a chladnou stranu Tokia a snad i člověka, tak jak by si nikdy sám nedokázal představit. Rozhodně nestačí jedna projekce, ale to není u Tsukamotových filmů novinkou.

Opravdu šílená jízda. Dva muži, žena, láska, odplata, box, bolest, pot, krev, krev a stříkající krev a znovu bolest. Stylem mi Tokyo-ken trochu přípomínal Tetsua II, oranžové nebe, krev a záliba ukazování mužského těla (jen kdyby ti Japonci nebyli taková tintítka, ale na druhou stranu, tohle není Rocky). Roztřesené záběry, zmatené prostřihy a vše co bychom od Mistra čekali tu najdeme v poměrně hojné míře. Dějově klasicky Tsukamotovsky zmatené a jedna projekce je rozhodně málo na pochopení všech vztahů, detailů, odkazů a východisek. Na celkovém vyznění snímku se opět velkou měrou podílí hudební doprovod Chu Ishikawy, který je natolik uchvacující, že zajišťuje pátou hvězdu.

Argento nezklamal a dopřál mi naprosto nepřekonatelný audiovizuální orgasmus a upevnil své místo mezi mými top. I když je Phenomena dějově průměrným dílem, navíc s velkou účastí fauny, což příliš nemusím, vypořádala se s tím naprosto bravurně. Jakákoliv fakta mi byla lhostejná a nechal jsem se únášet jedním z nejpodmanivějších filmů, jaké jsem za poslední dobu viděl. Jako přikován v židli jsem sledoval vyvražďovací pasáže, prokládáné skoro až hudebně klipovými scénami s vynikající hudbou nejen Goblinů, Motörhead a Iron Maiden. Kamera taktéž naprosto úžasná a vizuál, jak už to u Argenta bývá, nepřekonatelný. Navíc je to první film, kde jsem si výrazněji všímal Jennifer Connelly a obávám se, že mám novou platonickou lásku. Co na tom, že jí při nátačení bylo sotva patnáct let. Jedním slovem: Fantastické!

Po velmi slabých krátkometrážních filmech představil Jorg Buttgereit "filmové dílo" jehož kultovnost teď už naprosto chápu. Mnoho vynikajících scének plných krve, nechutností a erotična, na druhou stranu romantické scény plné klišé, jen obohacené o trochu netradiční prostředky (postelová scéna, sen). Závěrečná scéna však dodala korunu a smíchy jsem málem neudržel oběd, který jsem během během filmu s chutí pozřel. Vynikající!