TheRaven

Zcela klasický rape&revenge. Remake původního ISoYG mě příliš nenadchnul, tohle je z nějakého důvodu trochu lepší - asi to bude tou změnou tématu a divák už nemá takovou potřebu srovnávat s originálem, či dalšími klasikami žánru. Celkově: "Rape" spíše slabý průměr, "Revenge" trochu lepší a zase mě překvapilo, kam až se dá zajít (svěrák). Celé to jinak pěkně vypsal Flipnic. A Bulhaři jsou zlí. PS:stejně tenhle žánr musely vymyslet feministky - chlapi jsou čuňata a ať si daj na ženský pozor, protože jinak dostanou pěkně za vyučenou.

Po prvních čtrnácti dílech spíš průměr. Zatim jen několik trochu výraznějšch epizod. Ale oproti prvním spíše špatným povídkám je vidět určitý pokrok.

Po předchozích pokračováních překvapivě důstojné (zábavné) zakončení série.

Bylo by jednodušší napsat, co tehle film nevykradl, než vyjmenovat, kde všude se inspiroval. Sbírka duchařin z posledních čtyřiceti let. Na druhou stranu je tohle dobrá reakce na honbu za originalitou - zdaleka se jí vyhnout. Jinak, příběhu by prospělo komornější pojetí a neplácat páté přes deváté. (P.S. na výrobu těchhle filmů snad musí existovat nějaký standardizovaný manuál)

A v základu se toho Verna nakonec docela drží, tvůrci pouze přidali pár dalších detailů pro větší dramatičnost. Oproti předloze film trochu mění tón, je mnohem veselejší a okázalejší, což ale nakonec ani tak nevadí – nehodnotíme zpracování předlohy, ale film jako takový. No, byla to pěkně humorná pytlíkovina, se spoustou zajímavých efektů, trhlých postav a jednou hezkou kachničkou (mimochodem, fór s kachničkou a jejím milencem byl geniální).

Kdo očekává klasiku (jako jsem čekal já, a proto jsem byl tak překvapený, když se začal rozvíjet hlavní příběh), tedy jak jednoho chytrého zverbovala na povrchní kecy banda holohlavých idiotů, tak se dočká jen zpola. Jako ideologická sonda Bratrstvo sloužit nemůže, ale funguje jako zajímavý příklad toho, „jak se vlastně zachovat, když si příroda dělá, co chce a sere na to, co hlásám“. Lysohlávkám se u tohohle musí svírat zadky, zvlášť když si uvědomí, že celá ta jejich parta stojí na prepubertální psychice a silném homosexuálním pnutí.

Ještě deset minut před koncem to vypadá na děsivou sračku, závěr kapku vylepší, ale ne zas tak moc. Škoda, že byli tvůrci tak připosraní. Hodně slabé tři.

Standartní povídkový film. Pět povídek, žádná opravdu kulervoucí, ale ani žádná vyloženě špatná. Nejlepší je asi hned ta první, velmi pěkná je i čtvrtá (Lee), příjemně laškovní pak ta poslední. Musím ocenit pestrost témat i průvodní příběh se zábavnou pointou. Jako mnoho podobných antologií to je spíš průměr, i když tentokrát trochu lepší. 70%.

Už na plakátu a v úvodních titulcích tvůrci přiznávají, že základní dějová linka se drží známých fakt (a doopravdy drží), ale průběh jednotlivých vražd a všelijaké detaily byly „trochu“ upraveny. V tomto směru jim tedy nemůžeme nic vyčítat. Z Dahmera se stal sebevědomý a dobře stavěný drsňák, který sice ze začátku nechce vraždit, ale postupně si to užívá do největší sytosti. V zásadě je to volovina, ale na filmu, který si napsal a hlavní roli zahrál Carl Crew, je zajímavé to, že vznikl ještě za Dahmerova života, a to jen dva roky po jeho dopadení. Sice je na začátku zdůrazněné, že Jeffrey je zavrženíhodná lidská bestie, ale přesto je zahraný a ztvárněný docela jako sympaťák (což by mohlo být ale v jistém směru dobře – divák to nemá tak jednoduché, jen je tady zahraný do jiné sympatické stránky, než jak tomu bylo ve skutečnosti). Ještě by se toho dalo napsat dost o nezdravé „fascinaci“ sériovými vrahy, jejichž popularita stoupá s jejich zvráceností. V případě Dahmera o tom svědčí i počet filmů i dokumentů věnujících se jeho životu. Ale o tom podrobněji zase jindy. Celkově k filmu – jak jsem napsal výše, chcete-li realistické a fakticky přesné filmy o Dahmerově příběhu (a především jeho postavě včetně vystupování a motivací), poohlídněte se raději jinde. Pokud chcete vidět jen nízkorozpočtový krvák inspirovaný Jeffereyho životem, je tohle ta pravá volba. No, a pokud chcete vidět opravdu dobrý nízkorozpočtový kousek o známých zrůdách, doporučuji Van Bebberova Mansona. P.S. Jako bonus se v roli Dahmera v jedné scéně objeví učitelka tělocviku ze Scary Movie X.

Je to Refn, takový jak ho známe, a přesto tentokrát poněkud jiný. Vizuál je skvělý, ale to není a ani nemá být všechno. No ale co dál? Je to prázdné nebo ne? (neřekl bych). Refn si Drivem nadělal možná trochu nechtěnou popularitu (u části publika, o které nestál?) a ta je na diváckém přijetí jeho nejnovějšího snímku jasně patrná. A právě Only God Forgives je jeho osobitou odpovědí na tuhle situaci (včetně všeho kolem, i připosraného Goslinga, jak říká H34D). Nový háv, ale návrat ke kořenům (některé motivy mi připomínají Dealerovskou trilogii, v něčem pak může evokovat i Bronsona). Opět si k Refnově filmu po první projekci hledám cestu jen zatraceně těžko, takže i hodnocení je spíše provizorní (ale postupně dostávám chuť přidat). A jen dodatek: poukazovat na explicitní násilí v Refnově filmu (v dobrém, nebo špatném smyslu), to je jak psát, že „ti negři to zase posrali“. Výsledek?: Prostě zatím nevím, jak se k tomu filmu postavit a pokud jste dočetli až sem, tak potvrzuju, že jste četli zbytečně.