Wysch

Takže asi bych začal tím nejdůležitějším. Na [ČSFD projekci] létaly štětky, bohužel žádná nepřistála u mě. Film začal moc pozdě, takže jsme samozřejmě nestihli vyhlédnutou tramvaj. POMO spal, sám jsem ho viděl. Daniel Craig je pro mě překvapivě nejbondovatější Bond, takhle nějak jsem si ho dycky představoval, jen ty blonďatý vlasy jsou trochu nebondovský. Ale charisma, který je naprosto odlišný od Conneryho nebo Brosnanova, má ohromný a ať zabíjí, nebo brousí nějakou bondgirl, pije heineken nebo sází kufřík peněz na červenou, je skálopevnej a přesvědčivej. Aspoň v mých očích. Povedl se i hlavní záporák, na kterýho se nejspíš bude dlouho vzpomínat, a to nejenom kvůli scéně na židli. Povedlo se i křoví, totiž Q a Mallory, byť zrovna Voldemort mohl dostat trochu víc energie do vínku, ale chápu, že je jen křoví. Povedla se M, nepovedla se moc podle mě Monneypenny, logicky tam musí bejt nějaká herečka tmavší pleti, jak káže etika dnešních dní. Ale Naomie Harris zkrátka není Monneypenny. Bondgirl taky není zrovna můj vkus, ale co se dá dělat. Co se povedlo trochu méně, je však to nejdůležitější, podle mýho. Totiž nevyrovnanost. Třiadvacátý Bond je novým Bondem, opravdu novým Bondem, bourá zažitá klišé (a to dokonce i víc než Casino Royale), ničí představy o záporných i kladných postavách, Bondovu zevnějšku stejně jako jeho minulosti. Jop. Výborný tah, podle mě. Žádné vyfikundace, výbušná pera a neprůstřelná auta. Že jo. Přesto je to klasický Bond, neboť od druhé poloviny Bond nekrvácí, netrpí, je přesný, emočně nezaujatý (až na finále že jo), nemá bolesti, neváhá a nechybuje. Má i pěkný auto, nakonec. Ve výsledku tak jsou dvě poloviny, první a výborná, nebondovská a jak už tu padlo, kdyby nebyl Nolanův Temný rytíř, dokonce i originální a neskutečně zábavná. A pak je tu ta druhá, bondovská polovina, která je naprostým opakem té první a je "pouze" zábavná. Jako by padesát let výročí bylo jakýmsi důvodem se ohlédnout zpět a připomenout všechno, co tu bylo před Casinem, a zároveň naznačit, jak by to mohlo fungovat v obojím smyslu, moderní detektivky s komorní atmosférou a klasickým přístupem k trikům, a zároveň klasické kašovité omáčky okolo Bondova charizmatu. Pokud sám sobě dobře rozumím, chci tím jen říct, že Sam Mendes předvedl výbornou práci, a možná i jednu z nejlepších v Bondově historii, ale co se originality a hlavně emocí, Casino Royale považuju stále za nejlepší Bondovku vůbec. Což je škoda, neboť vlastně kdyby scénář na Casino Royale měl Sam Mendes v rukou, asi bych s hodnocením neváhal. Závěrem tedy: Jedná se o skvělý snímek, který kombinuje bondovskou klasiku v druhé půlce a moderní nolanovskou detektivku / thriller v půlce první. Je tak smůla, že právě první polovina baví hodně a dojmy z ní během druhé půlky vyprchávají. O to větší zklamání je tak vlastně ze samotného finále, které je výborné, ale trošku... podle mě... odfláklé. O to větší zklamání pak přichází, když si cestou domů uvědomíš tolik věcí, které tě jen donutí přemejšlet, zda je Skyfall odvážným krokem vpřed, nebo jen odvážným krokem do strany. Mezi tím je velkej rozdíl a teprve budoucnost ukáže, jak to vlastně s Mendesem bude. P.S. Logické lapsy jsou bohužel časté a trochu matou...

Velice mě těší, že si Ice Age drží pořád solidní úroveň a co se dojmů tejče, čtyřka se mi v tomhle ohledu líbí víc než dvojka a řadil bych ji tak na třetí místo hned za trojku. Hlasový obsazení starejch rolí je samozřejmě bezchybný, nové role se povedly taky na výbornou (hlavně Dinklage je výbornej) a po stránce scénáristický se jedná o stejně zábavnou jízdu, jakou byla trojka :)

Oproti jedničce mám takovej nejasnej dojem, že jsem už přeci jen trochu zestárnul, anebo naopak omládnul. Tam, kde Expendables hýřili nápady (spíš režisérsky a obsazením), tam Expendables 2 nemají co nabídnout. A tak nabízejí jen vtip postavený na parodizaci představitelů, což je jako supr, ale film bych na tom asi nepostavil. Příliš WTF momentů a příliš logických děr ve scénáři tak vyčnívají o to víc, o co míň se Expendables 1 brali vážně. Já nevím. [kino] Možná opětovná projekce odhalí, proč se mi dvojka líbí o stupeň míň než jednička. Byť je dvojka narvaná hláškama, až to bolí.

Když dobrá šablona dobře kope, je netřeba ji předělávat (viz Lethal Weapon, Die Hard nebo Mission: Impossible). Jenže když se dobrá šablona špatně zkopíruje, je film řádově o dva levely níž, a to to ještě dopadne dobře vlastně. Liam Neeson je pořád stejně dobrej, ale tempo a změna režiséra už tak moc dobře nekope. Čím to je přesně, to nějak po první projekci nedovedu posoudit, ale pokud by se měla z Taken stát nová série, je zapotřebí ty šablony kopírovat dobře. A svižně. A pořád stejně kulervouce. Taken 2 tak spíš působí ve srovnání s jedničkou jako nepovedený pokus něco zkopírovat, což nakonec vede k samoúpadku.

Tak jsem v televizi zachytil tohle a protože mě moc bolely nohy na přesun jinam a protože ovladač ovládal můj otec, už jsem to i dokoukal. Scénáristicky sračkoidní film s prapodivnou pointou, kterou zkrátka nelze nečekat od romantický ženský, že jo. Naomi Watts super, David Carradine překvapivě celkem civilní, ale výběr ostatních rolí, včetně té hlavní mužské, a výběr scénáře a vlastně veskrze všeho zrcadlí průměrovost televizního filmu. Ale jako za tu pointu by si fakt scénárista zasloužil dát do držky. 50-55%

Řeknu to jedním souvětím: Vizuálně, řemeslně nádherný snímek, který překvapivě sází hodně na jednotlivé scény než na celek, ale pod tím vším vizuálním pozlátkem se skrývá zoufale slabý a emočně nezajímavý příběh, jehož tempo by si zasloužilo trochu soli.

Smutný vlastně je, že ani jednou jsem si neLOLnul, respektive že jsem celej film jako komedii nechápal a vtip jsem v něm neviděl. Dobrý ale je, že pokud budu chápat film jako nějakou mezigenerační studii, dá se tam najít řada zajímavejch momentů. Jako pozitivum, který vlastně tahá moje hodnocení do čtyř hvězd, ovšem chápu citlivej výběr hlavních představitelek (rozuměj dcery a její matky), které nejenže jsou hezké, ale jsou i chytré :) Negativum je však výběr metrosexuálních frajerů, kteří jsou jakože nějakými idoly francouzské mládeže současný doby. Dobrej byl zase ale výběr obou dospěláckých hlavnějších charakterů, totiž táty a policajta, žj.

Jedno z pozitiv tohohle filmu je vědomí, že Noomi Rapace se mi fakticky nelíbí.

Nejhravější českej film poslední dekády. Jen je škoda, že na jeho hodnocení jsem zapomněl. Na druhou stranu je aspoň nějakým vyjádřením jeho kvalit fakt, že příběh - byť stupidně jednoduchej - jsem dodnes nezapomněl a že řada postav byla ztvárněna tak hravě a originálně, že s nimi dodnes soucítím. A hlasový osazenstvo, když vynecháme Ondru Svěráka, je naprosto bez chyby.

Bože, to je mrdkovina. Už od úvodní scény se mi chtělo blejt, jak ten kvér držej jak prase kost. Pak byla podivná scéna s pokerem a já už věděl, že tohle nedokoukám. Jestli to někdy dokoukám, přidám i hodnocení, takhle ale zatím je vybleju, že je to mrdkovina jak vyšitá.