Wysch

Překvapivě jsem dal Hvězdnejm válkám šanci (už třetí), a řekl jsem si, že prdím na to, že to bylo nějak natočený, že první si musím dát jedničku. Rozuměj Epizodu jedna. Kdybych si při sledování nemusel mnout uši od sluchátek, který byly absolutně přetížený Williamsovou hudbou, asi bych byl naprosto spokojenej. Malej Anakin se mi kupodivu líbil a když už jsem se konečně dostal k tomu slavnýmu kluzákovýmu závodu, film jsem dokoukal jedna radost. Jedinej problém tak mám trošku s tou hudbou a hlavně s tím jaksi Džar Džarem nebo tak něco. Jo, určitě má vyznění, protože tu jeho naivní dětinskost jsem pochopil (komentář píšu po zhlídnutí všech tří epizod), ale určitě bych ji vynechal zrovna ve chvíli, kdy se snaží utíkat před droidama. Hm. Ale jinak velká spokojenost, hlavně s výběrem herců (Neeson a McGregor jsou prostě třída). [BR]

Nejhorší je, když si vzpomenu, že jsem viděl nějakej film, ale kvůli nedostatku času / chuti jsem ho zapomněl ohodnotit. Nejlepší ale je, když už si vzpomenu, že jsem to viděl třeba s měsíční sekerou, hodnocení se píšou veskrze snáz než hned na místě. Vždycky si položím jednoduchou otázku: "Pamatuju si něco?" Když si umím odpovědět, je vystaráno. "A co si pamatuju?" Pamatuju si home video, pamatuju si, že hlavní borec byl idiot a že veskrze to nejlepší na tom všem bylo, že do chvíle, než se idiot pomátnul, to i drželo sympatickou lajnu. Jenže Kronika není Cloverfield, kterej - ačkoliv byl a je stejně úletovej i díky kameře - a scénář se najednou od půlky úplně obrací, až se skoro nebráním říct, že ulítává do hajzlu. První polovice je zkrátka super, včetně dobrých efektů, filozofování a tak, jenže potom se to někde zlomí a najednou máš pocit, že sleduješ úplně jinej film, kterej se nakonec stává zbytečným. Je to cool, je to fajn, má to i myšlenku, jenže i přes všechnu vůli bejt cool a mít myšlenku, se to díky scénáři nakonec vrhá po hlavě přímo do končin jménem WTF?! a vrcholí to naprosto pitomou scénou kdesi v Himalájích, kde si velkej bratr bůhvíproč dává kameru na trojnožku. Na jedno zkouknutí určitě dobrý, ve chvíli, kdy nad filmem začneš přemejšlet, dojde ti, že z nějakýho záhadnýho důvodu si tvůrci řekli, že teď už musíme nabrat ten moralistickej pohled a dohromady to vyvrcholí v patogenní bitku, v níž se všechno obrací proti divákovi. Včetně fyziky. Nebráním se filmům, u kterejch se přemejšlet nesmí, ale zrovna tady to cca od polovice bylo tak markantní, že jsem začal cejtit snahu udělat ze mě debila a opravdu nepřemejšlet. Řemeslně - super. První polovice - super. Potom...?

Co si budem říkat, tohle je těžkej náborovej canc, v němž hlavní roli nehrají patetický hlášky ještě patetičtějších hrdinů (kteří zkrátka neumějí hrát). Hlavní roli tu totiž přejímá ten patos samotnej, to hrdinství, ta udatnost mužů, kteří se zavázali sloužit vlasti a vůbec nad tím vším nepřemýšlejí. Jsou vymytí, jsou jednodušší, ale jsou kurevsky odvážní a dohromady jsou prostě hrdinsky odvážní, za což jim Američan musí poděkovat. Po řemeslný stránce určitě musej vyniknout akční scény, který jsou nejen nápaditý, ale hlavně přehledný, ačkoliv často jsou z pohledu první osoby. (První a půl. Kamera je trochu šejdrem, než by měla bejt.) Co je ale zaslouženíhodný, je fakt, že ani měsíc po projekci jsem nezapomněl nic z vyznění toho filmu. Nezapomněl jsem, že jsem ten film viděl, a nezapomněl jsem, jaký emoce ve mně vzbudila hrdinská eskapáda družstva, za který by se nemuseli stydět ani v Call of Duty.

Přidávám se do skupiny lidí, kteří považují prvního (Raimiho) Spideyho za lepší snímek, a to nejen komiksovej. Rozhodně mi vadilo pár věcí, které ale do celkovýho hodnocení nezařazuju - ať už to byla prachsprostá kopie prvního dílu, co se seznamování Petera se svými schopnostmi týká; stejné šablony... a hlavně a úplně nejvíc zabitá postava strýčka Bena. Co si budeme povídat, snad se mnou bude někdo souhlasit, Cliff Robertson působil jako mentorský milující a milovaný strejda mnohem líp, což nesouvisí ani tak s Sheenovým výkonem, jako spíš celkově s dramaturgií. Pro připomenutí asi jen zmíním, že mentorská role mu mnohem víc sedla u postavy poctivýho policejního náčelníka v Departed. Ten charakter role je totiž úplně jiný a Robertson, budiž mu Země lehká, v tomhle ohledu měl jasně navrch. Protože jemu jsem tu jeho lásku a mentorství opravdu upřímně věřil. Těžko říct, jestli za nevyznění Sheenova výkonu nemůže scénář a celková doba, kterou Ben na plátně stráví, nemůžu se ale ubránit dojmu, že oba Benové měli stejně času na diváka zapůsobit, avšak u Sheena se to nepovedlo až tak. Další věcí, která mě tak trochu upřímně štvala, byla naprostá šablonovitost scénáře, což se u prvního Raimiho Spideyho s trochou dobré vůle říct nedalo - nevyskytovala se tam totiž žádná postava, která by měla od prvního okamžiku na scéně předem předpokládaný konec (pokud nepočítáme záporáky, že jo). Zde ale policejní kapitán zdechl už ve chvíli, kdy se objevil u rodinný večeře. Moje vedlesedící A. během filmu často poukázala na řadu nelogickejch věcí, které mě začaly štvát až u závěrečných titulků. Nadnesenost, patos a klišé, to budiž, ale co ty jeřáby? To je už víc než patos. Zatímco v Raimiho dvojce civilisté Spideyho nesli ve vlaku na ramenou, aniž by to působilo fakt pateticky, tady se najednou objeví kvadrilion jeřábů, které zaprvé nemají v těch místech co dělat (za celou dobu se ani jednou neobjevily na scéně, ani v pozadí) a zadruhé se zjevují náhle. No budiž. Abych nekřivdil, výborné jsou first person akce, proskoky a prolítávání všude možně, to každopádně. Garfield sice nepůsobí správně Parkerovsky, spíš je to polo-autista než tichý uzavřený génius, a jeho psychologický vývoj je bez nějakýho závažnějšího důvodu naprosto nepadnoucí (všechno se děje strašně rychle), ale ve výsledku je to sympatický výkon, v němž se dají hledat chyby, ale srovnávat s Tobeym asi nebude správný. Problém je v tom, že divák tak podvědomě asi konat bude, protože si prvního Spideyho vybavuje ještě celkem zřetelně. Vtip - dobrej. Opakovanej vtip - už ne tak dobrej. Když počtvrté vidím, jak něco Parker svojí silou omylem rozbije, už to není tak vtipný jako napoprvý. Takže ve výsledku jsem tak nějak rozpolcenej, po řemeslný stránce výborná podívaná, stopáž je podivná (všechno je hrr a přesto zadek bolí), herecký výkony budiž (Ifans!), Emma je kočka, ale tAS je kopií jedničky s novými technologickými fidlátky a tak, opakováním téhož a nabízí se otázka, jestli Webb nenatočil spíš průměrný remake než nadprůměrný reboot. Neubránil jsem se srovnání s Nolanovým Batmanem. [ČSFD projekce] se přesto i tak nějak podařila a hodnocení je spíš ryze subjektivní než pokus o nějakou objektivní snahu něco zhodnotit. [65%] P.S. Nic jsem od novýho Spideyho nečekal.

Jéžiš, kdyby nebylo toho divnýho prologu, v němž se divně honily nějaký divný vozítka, s hodnocením bych neváhal. Ale jako i když si hraju na přitažený za vlasy, je třeba to brát s gustem. A tady to prostě k dokonalýmu filmovýmu dojmu nebralo. Tak nějak.

Tak určitě stojí za to poznamenat, že spíš než thriller je tohle krásný psychologický drama a spíš než krimi je tohle syrovej akční cucák, kterej vycucává z diváka emoce spíš chladným přístupem (ne)hlavní postavy Seana Beana, která by klidně mohla bejt bezejmenná. Na nějaký rozpitvávání minulosti Ewana (SB) tu není moc času ani důrazu a není to špatně, jeho chladný nepřemejšlení, co s teroristama udělám, je o to zajímavější. Syrový je hlavně zabíjení a především mučení a "vyslýchání", v němž si Ewan nezadá s Jackem Bauerem. (Hned první vyslýchací scéna s [...] mi vzala dech. A co teprv ta druhá, kde hlavní roli hraje [...]!) Pravdou ale budiž to, že Sean nehraje zas tak hlavní postavu, páč to nejdůležitější se točí okolo mladýho anglo-arabáše, kterej má určitý pohnutky, nad nimiž začne pomalu přemejšlet. Tempo je solidní, ale nebránil bych se možná o patnáct minut kratší stopáži, protože finále přichází docela dost pozdě a hlavně po něm přichází ještě dalších deset minut epilogu, kterej mi taky vzal dech. A to - bohužel - spíš negativně. V celým tom finále totiž naprosto mizí vyznění předcházejících cca devadesáti minut a film se stočí do podivný politický frašky, v níž sestupuje zpoza opony deus ex machina, aby divákovi vpálil do ksichtu naprosto zbytečně klišoidní rozuzlení, který ale bohužel nefunguje. Co fungovalo, byly předcházející pasáže (i s rozviklanou chronologií) a hlavně psychologický podtexty chování obou hlavních postav. Nakonec snad jen dodám, že Sean Bean je řízek a pokud někoho bude zajímat, jestli i v tomhle filmu umře, můžu mu říct, že nakonec přeci jen [...]. Solidních 75% a je škoda, že česká distribuce znovu zklamala.

Opravdu průměrnej film, kterej potěší pár věcma (skvělej vizuál, Dakota v krátký sukni, sympatickej Evans), ale zazdí to vícero věcma (hodně bídnej scénář ve smyslu inovace, nevyvážený tempo - první půlka je dobrá, druhá je jak výcuc dvanácti dílů třináctidílnýho seriálu - a hlavně zoufale blbě napsaný a šablonovitý postavy). [DVD]

Nejhoršejší na tom všem je, že to vlastně ani moc romantický není. Pravdou taky budiž to, že Eisenberg je v každý roli řádnej geek a už mě tahle jeho poloha přestává bavit. Ale Kristen s Ryanem to vynahrazujou. Adventureland je příjemnej závan svěžího vzduchu v žánru dramedický romanťárny, má cit a vkus, ale zkrátka na plnou palbu filmu chybí pár věcí, mezi nimiž jasně vyčnívá slabší pointa a profláklej příběh nevyváženej žádným nadhledem nebo tak. Zkrátka se film na můj vkus - a podle mě - bere až moc vážně na to, abych si ho dokázal užít na plnou dardu hvězdiček. [DVD]

Musím přiznat, že některý scény (hlavně teda ty závěrečný včetně souboje družic a jiný vesmírný havěti) mě fakticky bavily a dostaly a i ta poslední scéna mě řádně dostala, ale ta přehnaná snaha bejt za každou cenu šílenej a supr cool film mě minula. Iron Sky je ale v každým případě hodně zajímavej film, kterej ovšem kromě tý prvoplánový šílenosti zazdívá i celá řada nelogičností, který buď měly bejt braný s nadhledem, nebo logicky vysvětlený.

Oproti "Souboji" jsem sundal jednu hvězdu, ačkoliv jsem se bavil úplně stejně. Jenže tady u toho "Hněvu" jsem tak nějak během sledování necejtil, že by se film nebral tak vážně, takže výslednej dojem byl takovej, že Wrath of the Titans je vlastně převedením Souboje do jinší šablonky, která už nemá za úkol bezduše bavit. Možná to bude tím, že jsem Wrath neviděl v 3D, což mi možná sundalo kus z dojmu, ale Clash mám doma na BR a nemám problém si Clash pouštět dvakrát do roka. Liebesman se mi ukázal tedy spíš znovu jako rutinér a chyběla mi trocha toho nadhledu, což ani sovička nedokázala zaplácnout. Kdežto v Clashi to dokázala...