vecnevysmata

První polovina druhé série je pro fanoušky Skotska bohužel zklamáním. Přesunem děje mezi francouzskou smetánku se značná část kouzla vytratila, hrdinové do daného prostředí nepasují a humor na téma používání dilda či vyholování si přirození je poněkud laciný. Směšná figurka Bonnie Prince Charlieho je pouhou karikaturou. Francouzská část je tak zejména kostýmová a konverzační, a místo soubojů sledujeme, jak Sam Heughan pořád hází ten samý sexy pohled, který je ale už poněkud ohraný. Praha, která "hraje" Paříž, je navíc pro českého diváka rušivá. Naštěstí se posléze děj přesouvá zpět do Skotska, kde už je to mnohem lepší, byť o kvalitě jako v první sérii už nemůže být řeč. Závěr sice není tak násilný jako v první sérii, ale utopíte ho v slzách o to víc.

Od chvíle, kdy jsem se poprvé doslechla o Cizince, mi trvalo celý rok, než jsem se rozhodla jí konečně dát šanci. Zápletka mi jednoduše připadala příliš absurdní a bála jsem se, že to celé bude hlavně o sexu. O to příjemnějším překvapením pak shlédnutí bylo. Seriál staví na současném trendu, kdy malé národy či etnické skupiny po letech útlaku dostávají své slovo a emancipují se. S tím se snoubí krásná krajina, nádherné kostýmy a herci, kteří se pro svoje role snad narodili. Mezi hlavní dvojici funguje neskutečná chemie a britský humor je všudypřítomný. Dokonce, přestože nejsem zrovna fanynkou manželství, epizoda nazvaná Svatba je snad nejlepší ze všech. Příběh možná zase tak originální není, čarodějnický proces a velitelova sexuální úchylka mi už přišly poněkud vyhrocené, ale jako fanynka skotské historie, krajiny, přízvuku a galštiny dávám hvězdičku navíc, a to i za neskutečně sexy Sama Heughana. Varování: poslední epizoda 1. série je pouze pro silné povahy. Oblíbená postava: Jenny.

Nesnesitelně dlouhých pět epizod trvá našim hrdličkám, než se po 20 letech opět shledají. Mezitím sledujeme jejich osudy odděleně, což je místy celkem zajímavé, a i nějaká ta slza skane. Bohužel, od shledání začínají tvůrci vršit na sebe sérii zcela absurdních událostí a náhod, až příběh nakonec připomíná variaci na Piráty z Karibiku. Což bohužel není kompliment. Ani sebeexotičtější prostředí totiž nezakryje absenci nápadu. O postavách, které vizuálně rozhodně nezestárly o čtvrtstoletí, ani nemluvě. Původní kouzlo se vytratilo... Chápu, že to autorka knižní předlohy takto napsala, jenže to nenapsala dobře.

To, jak Hanks dokázal napodobit východoevropský přízvuk, intonaci, body language... je skutečně úchvatný výkon! Jen love story mi tam nesedí, navíc mi vadí stereotyp, že letušky jsou nějaké blbky, za to dávám o hvězdu méně.

Po dvou překomplikovaných a natažených dílech se Piráti vrátili více ke svým počátkům. Méně akce, více dialogů, a hlavně hodně Jacka a jeho fórků - ostatně na to koukáme hlavně kvůli němu! I děj je podobný jako v "jedničce" - několik týmů se předhání, kdo se dřív dostane k "pokladu". Absence Blooma a Knightley je naopak jen k dobru.

Sladkobolný sentimentální cajdák s neoriginální zápletkou (inspirace obracečem času z Harryho Pottera?), žádný kloudný děj, tuctové postavy. Uzavírat manželství a plodit potomky je zřejmě jediným smyslem života, jak nám hrdinové předvádějí, přičemž nikdo z nich nestárne a všichni vypadají pořád stejně, přestože v průběhu děje muselo uplynout minimálně 10 let. Jedině soundtrack se poslouchal příjemně.

Z Pirátů z Karibiku se stal takový James Bond - převažují akční scény a atraktivní exotické lokace, ale celé to je nesmyslně natažené, překombinované, děj ztrácí smysl a člověk na to kouká už jen nějak ze zvyku a kvůli populárním hercům. Humor se rovněž začíná opakovat, takže ten to už nezachrání. Jenom scéna svatby byla skvělá, a to mě svatby vůbec neberou!

Tohle zdánlivě obyčejné nahlédnutí do obyčejného života obyčejné americké rodiny mě chytlo za srdce víc, než jsem čekala. Všechno působí naprosto přirozeně, stereotypů je málo, a ze všeho čiší rodinná láska a pospolitost, jaká se dnes už úplně nevidí. Rodiče a děti drží při sobě, matka odchází od svých násilnických a manipulativních manželů, namísto aby se nechala týrat... Takové harmonické dětství vlastně sama neznám, snad i proto mě to tak dojalo. Vše podkreslené dobovou hudbou a reáliemi (Harry Potter, Lady Gaga...).

Hvězdně obsazený film, kterému se nedopatřením dostalo označení "komedie", přestože nic k smíchu v něm skutečně není. Normálně bych se rozčilovala nad absencí děje a nad stereotypním vyobrazením vesničanů pražskýma očima, jenže když se ohlédnu za svými 20 lety prožitými na vesnici, musím prostě uznat, že Miroslav Krobot má jistý pozorovatelský talent. Vesnice má své svérázné postavy, podivíny, bezdomovce, problémy zakopávané pod koberec... Vesnice je drsná, a když jedna postava vinou domácího násilí přijde o život, nedojde k žádné katarzi, ale odbude se to strohým "vona to taky neměla lehký", a jede se dál. Severomoravská mluva mě trochu tahala za uši, intonace myslím měla být trochu jinde, přišlo mi to příliš recitované.

Kdyby tvůrci Bílého lotosu natočili celovečerní film, vypadal by asi nějak takto. Podobné postavy, tempo a hudba, a děj rozvíjející se od celkem realistické zápletky až po naprosté fantaskno. Na luxusní výletní lodi se setkávají nabubřelí boháči s vykořisťovanou posádkou, aby však náhle osud zamíchal kartami a role se trochu prohodily... Otevřený konec mi moc neseděl.