vecnevysmata

Třetí série Sex Education je laskavější a empatičtější než kdy dříve. Ne že by snad tyto hodnoty v přechozích sériích chyběly, právě naopak, ale tentokrát to dosahuje utopických rozměrů. Všechny postavy jsou křehké, váhající, chybující, ale zároveň jsou si všichni oporou, vzájemně se respektují a neustále si pomáhají. Když se někdo náhodou chová jako kretén, ostatní jej na to upozorní a dotyčný jako zázrakem své chování změní. Může se to zdát přehnané, ale možná nakonec laskavost, porozumění a pochopení jsou v dnešním světě to, co všichni nejvíce potřebujeme. Sex Education nikdy neukazovala svět, jaký je, ale takový, jaký bychom si ho přáli mít - a já jsem dojatá a dávám čtyři hvězdy.

Překvapivě příjemná oddechovka a skvělí herci v hlavních rolích. Björn Mosten doslova k zulíbání! Vedlejší postavy schematické, což byl evidentně záměr. Příjemná parodie na korporátní prostředí a dnešní pracovní trh vůbec. Vytkla bych to, že po prvních čtyřech odlehčených dílech, kdy divák očekává pokračování v podobném duchu, začne děj najednou brnkat na vážnou strunu, hrdinové začnou řešit rodinná dramata či traumata z dětství a celá odlehčenost se vytratí. Obě poloviny tedy působí, jako by ani nepatřily k sobě, a celek je tedy jakýsi nevyvážený. I tak pro Švédy palec nahoru. V českém prostředí mi podobné uvěřitelné příběhy ze současnosti chybí.

Velké těšení a velké zklamání. Hype, který seriál vyvolal, popravdě nechápu. Seriál je předvídatelný, natažený do nesmyslné délky, a řada věcí je řečena příliš explicitně, přestože by bylo působivější, kdyby je divák jen vycítil z kontextu (Boženin otec v prvním dílu: "Musíš se k mužům chovat s úctou, nic jiného ti nepřísluší!" - toho bychom si asi bez této věty sami nevšimli). Třetí a čtvrtý díl byly o něco snesitelnější, Božena v podání Anny Kameníkové mi však přišla absolutně iritující - pokud to tedy od autorek nebyl záměr. Vadila mi též současná čeština, kterou herci používali - silně pochybuji, že se v té době takto mluvilo.

Návrat královny časosběrného dokumentu Třeštíkové. I tentokrát měla štěstí na protagonistku, přestože události v dokumentu nejsou tolik vyhrocené jako u Katky či Reného. Karolínina schopnost hledět na všechno vždy z té lepší stránky je neuvěřitelná až nakažlivá, přesto se jaksi těžko věří, že je její život takto růžový neustále. Chybělo mi zachycení nějakých protichůdných momentů, pochybností, konfliktů s partnerem apod. Rovněž většina natočeného materiálu pochází z nedávných let, čímž snímek působí nevyváženě. Těžko říci, zda z ranějších let režisérka neměla více materiálu, nebo byl opravdu tak nezajímavý, případně s jeho zveřejněním nesouhlasila sama protagonistka.

Reklama na socialistické zdravotnictví a tehdy jediný oficiálně možný výklad kolektivizace českého venkova v 50. letech. Vesničané jsou nevzdělaní a omezení burani, kterým soudruzi z města přivážejí výdobytky civilizace v podobě léků či sanitky a učí je, jak se starat o novorozence či co to je bezpečnost na pracovišti. Bylo by snadné snímek odsoudit jako dobovou agitku, ale zároveň zřejmě celkem vystihuje ducha doby. Vývoj vztahu mezi hlavními protagonistkami v podání Mihulové a Jiráskové je celkem sympatický, a dokonce vidíme jakýsi posun vnímání zdravotní sestry od milého děvčete, které je dobré poplácat po zadku, po kvalifikovanou osobu se zkušenostmi, kterou ostatní pro její znalosti respektují. Za mě více, než jsem od toho čekala.

Film diváka zavádí do chudinských čtvrtí současného Libanonu. Ve světě chudiny, negramotných, uprchlíků a ilegálních ekonomických migrantů nezbývá příliš místa pro lásku, soucit či zacházení v rukavičkách. S výjimkou bizarní bílé hippie partičky, která přichází do vězení "rozveselit" netečné osazenstvo hudbou a zpěvem, a pracovníků neziskovky, kteří jsou evidentně taky dost mimo, se mezi postavami neobjeví nikdo vzdělaný či z vyšší společenské vrstvy. Dětští neherci přitom podávají neuvěřitelně autentické výkony, za které by zasloužili minimálně 5 hvězd, a to včetně hlavního hrdiny, který rozhodně vypadá výrazně mladší, než jak jej film prezentuje, a chvílemi připomene postavičky z knih Charlese Dickense. Přesto nemohu dát více než tři hvězdy. Celý film jako by záměrně udržoval při životě všechny zažité stereotypy západního světa ohledně obyvatel blízkovýchodních zemí. Představuje je jako nevzdělanou přemnoženou hordu, která se vyžívá v násilí, bere drogy, odpírá dětem vzdělání a souloží s malými holčičkami. Na protagonisty pohlíží paternalistickým způsobem jako na lidi, kteří si neumějí poradit se svými životy, přičemž podrobnější analýze příčin tohoto stavu se ale vyhýbá. Dějová linie soudu, u kterého se hrdina rozhodne žalovat svoje rodiče, je víceméně navíc a celému příběhu ubírá na uvěřitelnosti.

Závěrečné rozuzlení je opravdu nečekané, nicméně jak se nás v průběhu seriálu tvůrci snaží zmást a uvést na falešnou stopu, seriál se stává až překomplikovaným. Minimálně o dvě epizody bych jej zkrátila a scénář řádně proškrtala. Postavy mi také přijdou poměrně schematické a ničím překvapivé. Osamělá padesátnice, která se stará o všechny kromě sebe, exceluje v pracovním životě a ten soukromý se jí rozpadá, kolikrát už jsme to jen viděli? Na dva večery seriál zabaví, ale postrádám jakýkoli důvod jej vidět znovu.

Čtyři hvězdičky za shlédnutí v kině na velkém plátně, tři, pokud člověk kouká doma. Nejste-li fanoušky Queen, tak v obou případech ještě jednu hvězdu uberte. Rami Malek je každopádně neuvěřitelný. On prostě JE Freddie, stejně jako Gwilym Lee je Brian May. Vyrazilo mi to dech.

Čekala jsem druhou Bohemian Rhapsody, což se bohužel nenaplnilo - nějak to celé postrádalo svižnost, ale i napětí a drama. Ale aspoň jsem zjistila, kolik Eltonových songů znám, aniž jsem předtím věděla, že jsou od něj.

Neúnosně natažená klasická detektivka, která není ničím objevná ani originální a slušely by jí maximálně dvě filmové hodiny. Řada momentů je silně předvídatelná. Herci ve mně nějak nedokázali vyvolat žádné emoce, bylo mi celou dobu úplně jedno, co se s nimi děje i kdo je vrah. Upřímně nevím, proč jsem to vůbec dokoukala.