kinej

Nebýt předimenzované romantické zápletky, jíž je bohužel věnováno ve filmu přespříliš prostoru, mohl být film Krajina střelců téměř perfektním westernem. Protože to co na těchto filmech vyhledávám natočil Costner parádně. Závěrečnou přestřelku, bych klidně zařadil mezi nejlepší, jaké je možno v tomto žánru vidět. Je zde kladen veliký důraz na realitu a i přestože hlavní hrdinové sami pořeší nemalou skupinu šmejdů, působí vše věrohodně, neboť se nejedná o žádné týpky s téměř nadliskými schopnostmi, ale o slušné střelce, jimž úspěch přinese halvně chladná logika, duchapřítomnost a racionální úvaha. Než ale k této parádě dojde, divák si pěkně počká, protože k tomu musí proběhnout spousta nadbytečných dialogů se zbytečnými postavami. Klidně bych z filmu vystříhal 30 minut a nebylo by tu ke škodě, protože například posledních cca 10 minut je ve filmu úplně zbytečně.

Nádherná pocta psům z doby, kdy bylo Disney studio zaslouženě na vrcholu. Disneyovky moc nemusím pro jejich přílišnou uzpívanost a roztomilost, ale v 50. a 60. letech tohle vše mělo svůj půvab a smysl. Animace psů je naprosto dokonalá a ani nelze vidět žádné rezervy ke zlepšení. Příběh je příjemně původní a hořkosladce dojemný a v rámci žánru se určitě jedná o klenot.

Na Scorseseho filmech bylo vždy zřejmé, že svojí práci miluje, že si s ní hraje a laškuje. A v Hugovi svou vášeň k filmu dovádí ještě dál, tím že vzdává hold průkopníkům a prvním mistrům svého řemesla. Něco podobného již učinil v dokumentární sérii o dějinách amerického filmu. Nyní vlastně stvořil něco podobného, jen ne tak doslovného, spíše poetického.Tím, že prolnul první záběry bratří Lumiérů a jiných pionýrů se 3D (bohužel jsem viděl jen ve 2D) vytvořil jakousi zacyklenou esej o filmu jako fenoménu, byť ne zcela zručně navlečenou na dětský příběh. Sice jsem vlastně nepochopil, v čem přesně spočívala velikost onoho objevu a v hlavní dějové linii spatřuji určité rezervy, ale kdyby toto měla být Scorseseho labutí píseň (doufám, že ne), tak jde o velice krásné a důstojné dílo.

Ani nevím proč, ale Psanec Josey Wales mi tak nějak sednul. Mám rád realističtější a špinavější pojetí westernů a tento film je toho perfektním příkladem. Postavy ve filmu nejsou žádní nažehlení kovbojové ala Old Shatterhand, ale polozvířata pro které jsou koupel, praní nebo holení sprostá slova. Umím si představit, že takhle nějak to skutečně vypadalo. Navíc příběh je vlastně takový road movie, v němž jsou naskládány epizodní příběhy, což slibuje nemalé množství té správné eastwoodovské akce. Clint sám je zde po herecké stránce o něco blíže skutečným lidským bytostem, než tomu bylo v jeho starších filmech. Na začátku mu ukápne i nějaká ta slza, ale pak už z něj kapou jen olovo, tabákové plivance a hlášky. Film má dobré reálné kostýmy i výpravu a i když se díky rozvolněné koncepci nemůže jednat o majstrštyk, přesto mi dal všechno co od kvalitního westernu očekávám.

Na filmech studia Ghibli jsem vždy obdivoval téměř nekonečnou fantazii, která se projevovala ať v nádherném vykreselní nereálně krásné krajiny, či v různých fantastických postavách. U tohoto snímku fantazie ubylo a až na to, že hlavními postavami jsou maličcí lidé, se vlastně tvůrci drží zcela při zemi. A vzhledem k tomu, že nijak zvlášť neohromí ani příběh jsem byl mírně zklamán- Zůstává ale naprosto dokonalé technické zpracování, ať již u aimace, či kresby pozadí. Jen film už prostě nemá takovou sílu, jakou měly ty Miyazakiho.

Příběhově mi tato verze pohádky o Ariel moc sice nesedí, na můj vkus je to příliš veselé a tedy popření originálu od Andersona. Nechápu trend zlehčování smutných pohádej, chápu to jako znevažování původního díla. Ale po technické stránce je to nádherná podívaná. Zejména momenty ztroskotání lodě, či závěrečný souboj s chobotnicí, jsou prostě vizuální pecka.

Zásluhou této verze Conana je, že jsem si uvědomil jak skvělý je Barbar Conan Johna Miliuse. Je také dokladem že ani speciální efekty, které dokáží zobrazit téměř cokoliv, co si režisér umane, neudělají film dobrým. Tím asi tak výčet kvalit končí.

Podle mého je John Favreau coby režisér velmi přeceňován. Na to k jakým produkcím inklinuje mi přijde, že je sice precizní řemeslník, ale jeho filmy nemají šťávu a tempo. Což je špatné, obzvlášť když těžištěm filmu by měly být akční pasáže, či bombastické efekty. Kovbojové a vetřeci je prostě nuda, navíc nuda stojící na mizerném scénáři. Tam kde dříve režiséra zachraňovali herci svými výkony, jsou nyní jen unylé konverzační pasáže o ničem. Žádná z postav nemá, žádnou hloubku ani charisma a protagonisté ani nemají co by na postavách herecky vymýšlely. Tenhle film si Ford, Creig a ostaní prostě jen odkecali. A některé dialogy jsou tak kýčovité až to bolí. Jediné co je příjemné sledovat, je výprava filmu, jinak je to úplně ale úplně o ničem.

Obecně považuji tyto historické seriály za přínosné a to i přes určitou bulvarizaci historie. Pořád zde však existuje vyšší infromační dějinná hodnota a oheldně oné skandalizace, ono to zase nemusí být od pravdy až tak daleko. Asi tím nejdůležitěšjím je samozřejmě scénář a právě ten považuji za nejsilněšjí stránku seriálu. První série je poměrně nadupadná událostmi a je zde hodně málo druhořadé vaty. Téměř všechny pasáže nějak rozvíjejí děj a i přes některé nadbytečbé scény má celá série tah. Dalším kladem je určitá „erudovanost“ dialogů, které tak nějak souznějí s duchem doby, ve které se děj oderhává. Až si myslím, že to může být někdy k nevoli některých diváků. No a samozřejmě film zdobí to, že se nešetřilo. Tj. na seriály slušná výprava, hudba a kostýmy jsou snad na nejvyšší možné úrovni.

Nejsilnější stránkou tohoto filmu je příběh. Vůbec jsem před shlédnutím netušil o co půjde a tak mě děj poměrně překvapil. Statečný samuraj a císařova služebná se seznámí při odvážném únikovém manévru císařovi rodiny. Oba se stávají hrdinové a když se opět po nějaké době setkají. Samuraj se okamžitě zamiluje, ale netuší, že Kesu je již zadaná. A neopětovaný cit z něj učiní posedlého maniaka, někoho koho dnes nazýváme stalker. Ten v manželství, ani v neopětování citu nevidí překážku a chce získat svou vyvolenou i přes mrtvoly. Filmu nechybí gradace a v závěru ani napětí. I přes to, že se jedná o jeden z prvních (podivně) barevných filmů, nenabízí záběry nic mimořádného. Herecké výkony jsou na slušné úrovni a i díky nim nepůsobí film tak statře, jak ve skutečnosti je.