kinej

Teprve někdy v půlce filmu jsem si uvědomil, že je Lovec trolů vlastně ze všeho nejvíc komedie. Její humor je takový hodně nenápadný, takže divák moc neví na čem je, ale já mám takovouto, nejednozančnost rád. Třeba typologie nebo životní cyklus trolů v podání lovce opravdu pobaví, ale také zaujme tím, jak to mají tvůrci do hloubky promyšlené. Daří se jim totiž ukázkově navodit dojem oné ve filmu zmiňované špičky ledovce, kdy kromě událostí zachycených kamerou tušíme rozsáhlé pozadí vládních spiknutí atp. Zajímavá je i hlavní role, kdy Otto Jespersen skvěle vytvořil samotářského nespolečenského podivína, žijícího na okraji společnosti a hlavně vykonávajícího odpudivou práci za mizerné peníze. Když k tomu přidám nádhernou krajinu, která má takový potenciál, že diváka dostává, byť jen z roztěkaných dokumentárních záběrů a solidní efekty, dám filmu nadprůměrné hodnocení. Čím více na film vzpomínám, tím lepší se mi zdá.

Tenhle filmeček působí jako kdyby někdo vzal sprosté malůvky ze sešitu středoškoláka a pokusil se je poslepovat dohromady ve film. O nějaké velké zábavě být řeč ale nemůže, protože El Superbeasto je spíš vulgární než vtipný. Tenhle přístup, kdy se tvůrce snaží šokovat nechutnostmi a sprsoťárnami nevadí když je film vtipný jako třeba South Park. El Supebeasto ale spíš připomíná Family Guye, který se zmůže tak na vtipy s prděním a násilím bez nějakého hlubšího smyslu.

Co vytknout filmu, který je prostě po všech stránkách dobrý? Scénář je sice chudší na dialogy, ale to je vlastně jedině ku prospěchu, protože ač se může někomu zdát námět banální, díky režisérovi Refnovi toho film „mezi řádky“ sděluje víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Například ve scéně bitky ve výtahu, kdy se řidič nechá strhout k brutalitě, nejde pouze o provplánovité násilí, ale vzhledem k jeho absolutnímu vzteku si může divák domýšlet co ho asi v minulosti muselo potkat. Celkovému dojmu výrazně napomáhá i Ryan Gosling, který ač toho moc nenamluví, dodává postavě řidiče hloubku, v níž lze tušit neveselou minulost. Poklidným stylem vyprávění nechává film vzpomenout na Ghost Doga, nebo Zběsilost v srdci, zároveň je však Drive originální netuctový autorský snímek a pokud vyznáváte Rychle a zběsile, tak se mu snad raději úplně vyhněte.

Tenhle film má své mouchy. Scénář místy působí dost nedotaženě, některé dialogy mají zcestnou konstrukci. Casting se také zrovna nevyvedl, protože takový Stephen Boyd coby Messala je tragický a postava Ester…škoda slov. Když k tomu přidám úmornou stopáž a to že jsem zarytý ateista, bylo by toho dost, proč film shodit. Jenomže to neudělám, protože i přes všechny výtky musím uznat, že film nese auru mistrovského filmařského díla starých časů. Ty pasáže, které dělají Ben Hura tím čím je jsou zvládnuty tak, že nechají zapomenout na všechny ty slabá místa. Už jen skvěle sestříhaná námořní bitva, nebo scény s Ježíšem patří mezi velké filmové momenty, ale vysoko nad nimi se tyčí monumentální scéna závodů v cirku. To co při technických limitech té doby tvůrci dokázali vytvořit si zaslouží obrvoský respekt, protože tahle scéna nepůsobí staře ani dnes a ve vysokém rozlišení se jedná opravdu o jedinečný zážitek. Takže zkrátka nemohu než dát plné hodnocení, protože film který má v sobě tyto úchvatné pasáže si nižší nezaslouží.

Lars von Trier je jedním z nejoriginálnějších žijích režisérů. Téměř každý film dokáže pojmout zcela odlišně a přesto zůstat svůj. Medea je, pro Triera netypicky, film výrazný zejména epickou kamerou a prací se zvukem. A s ohledem na to, že se jedná o klasický televizní formát, tedy obraz 4:3, je obdivuhodné co dokázal kameraman při těchto omezeních z obrazu vyždímat. Záběry pusté severské krajiny, či moře velice vkusně pomáhají dotvářet ponurou atmosféru filmu. Při scénách dialogů naopak Trier prokazuje smysl pro kompozici, tím jak rafinovaně a snímá obličeje herců připomíná i nejlepší díla mistra Ingmara Bergmana. Pozoruhodná je i práce se zvukem, kdy je momentální rozpoložení postav demonstrováno zvukem jejich dechu. Až by se dalo říci, že v Medee převládá forma nad obsahem, což je u Triera opravdu unikát. Bohužel se dá říci, že je tento film vysloveně o režisérovi, protože herci jsou zde téměř na úrovni statistů, jelikož jejich herectví zde se povětšinou „smrsklo“ na strnulé výrazy a chladné pronášení replik, což je trochu škoda. Každopádně fanoušci režiséra rozhodně zklamáni nebudou.

Priest má zajímavý námět, dobré obsazení, áčkový rozpočet, a také bohužel režiséra s béčkovým mindsetem, kterému se nepodařilo z potenciálu vydestilovat ani kapku zábavy. A udělat z potencionálně slušné záležitosti nudné béčko je větší prohřešek než béčko rovnou točit. A takové vychytávky jako odrážení se od do vzduchu nahozených kamenů snad ani neměly spatřit světlo světa.

Ve filmech Luise Buňuela nic není takové jak by se mohlo na první pohled zdát. Deník komorné není pouhým příběhem služky na venkovském sídle. Do filmu je zakódována atmosféra a nálada ve společnosti, která většinou předchází neblahým společenským proměnám. V mnohém by se také dala vztáhnout na situaci dnešní světové hospodářské krize. Ve filmu je jedinou kladnou postavu dítě, které je však brutálně zavražděno. Ostatní postavy jsou jen přehlídkou špatných charakterových vlastností, kdy si divák říká, že to až hraničí s pohrdáním lidmi. Chudina, alespoň ta část, která není úplně odevzdaná a tupá, je nasáklá nenávistnými a násilnickými tendecemi a téměř se blíží k pojmu lůza a naopak šlechta je v Buňuelově podání velice lakotná, slabá na pokrají morálního a kulturního úpadku. Z tohoto rozkolu nemůže vzejít nic jiného než konflikt. Spousta událostí je zde pouze naznačena, některé jsou podány prostřenictvím nejdnoznačných jinotajů. což činí z filmu příjemnou podívanou pro skutečné filmové fajnšmekry. Na druhou stranu, ty nejlepší filmy, které Buňuel natočil, vznikly, když se režisér úplně osvobodil od narativních konvencí a začal intenzivně koketovat se surealismem.

Ridley Scott se opět předvedl v jiné poloze. Tentokrát v subžánru road movie a opět nelze než konstatovat, že v rámci pravidel využil možnosti, které tento druh filmu nabízí na výbornou. Jeho zásluhou může divák proniknout úchvatné krajiny jihu spojených států, kdy zpočátku nehostinná poušť přechází v monumentální přírordní útvary, jež díky nasnímání působí téměř mysticky. Ovšem film by nebyl tak dobrý bez skvělého scénáře, díky kterému se, i přes jeho mírně feministické vyznění, lze snadno sžít s hrdinkami příběhu. Obě jsou plastické postavy a obě jsou, nebo s v průběhu filmu stanou, velice silnýmy a to na základě životního traumatu, kterým si musely projít v buranském maskulinním světě. Ten je zde vylíčen neúprosně, muži zde jsou buď ubozí a dětinští (manžel), násilničtí (Harlan), slizcí (řidič kamiónu), nebo prostě jen hajlzíci (JD). A v takovém prostředí se předpokládá, že jim ženy budou podřízeny, díky čemuž revoltu Thelmy a Louise snadno pochopit a fandit jim. Samozřejmě film také hodně stojí na hereckých výkonech, ať již hlavních postav, nebo i těch vedlejších, všechy díky svým představitelům ožívají a tak filmu nelze nic vytknout.

Největší problém jsem měl s tím, vůbec přistoupit na samotný námět člověka, který se narodí jako starý a postupně mládne. Tak nějak mi tento mix romatnického dramtu a fantasy úplně nesednul. Ale, když se s tím divák srovná nudit se nebude. Film je sice zbytečně dlouhý, klidně by mohl být o čtyřicet minut kratší a vůbec nic by se nestalo, na druhou stranu je Benjamin Button naotčen tak, že nenudí. Zklamáním je pro absence hlubšího poselství, které by dalo filmu hlubší smysl a udělalo by jej něčím víc, než pouhým, byť líbivým, odvyprávěním netradičního příběhu. Pravda, ve filmu se často řeší stárnutí a smrt, což není zrovna konformní námět, ale až na pár chytrých vět jsem v něm nenašel nic víc, než kvalitní řemeslnou práci. Nejslabší počin D. Finchera.

Agent bez minulosti patří k tomu nejlepšímu co akční film dokázal nabídnout. Příběh sám o sobě sice není nic objevného, ale rozhodně není tupý, ve scénáží absentují hloupé dialogy a forma kterou je děj vyprávěn je prostě bezchybná. Ať již je to chytrostí akčních scén, nebo jejich zpracováním, působí film adrenalinově a zároveň téměř realisticky, tak že divák na chvilku téměř zapřemýšlí, že to či ono by bylo možné. Od okamžiku, kdy Bourne poprvé nastoupí na policisty v parku se z filmu stává jedna velká jízda. Zpětně pak Agenta bez minulosti (uf, to je ale toporný překlad názvu) hodnotím jako jeden z těch zásadních filmů, který definoval akční žánr v minulé dekádě.