kinej

Nudný dokument z natáčení nudného filmu. Zatímco dokumenty o předcházejících filmech zachycovaly vznik pozoruhodných děl ve vypjaté atmosféře, čtvrtý vetřelec vznikal v naprosté pohodě. A možná i díky tomu je film tak nezajímavý, vždyť snad celá čtvrtina je věnována tomu jak se herci zapotápěli při scéně se zatopenou kuchyní. A všichni včechny chválí jak jsou všichni dobří a profesionální a jak chudák Wyona Ryder musel překonat svůj strach z vody, a jak chtěli vytvoři herecky podobný realistický vztah jako spolu měli Brett a Parker v jedničce a bla bla bla. Jediná zajímavá informace je, že je obrvoská škoda, že čtyřku nevzal Danny Boyle, vzhledem k tomu jak skvěle dopadl film Sunshine. Nechápu že zatímco všechy předchozí režiséry studio nesmyslně šikanovalo, Jenueta nechalo svobodně prznit kult.

Dobrý ročník působí, jakoby si Ridley Scott potřeboval oddechnout po náročných produkcích a střihnout si nějakou oddechovku. Nutno dodat, že ji však zvládl se stejnou precizností, jako jeho velká díla. Ať už je příběh jakýkoliv, přeložil nám Scott život v Provence tak, že snad každý musí na chvíli zatoužit být vinařem. Nejen že do nás doslova hustí mraky úchvatných záběr krajiny, čí vinařského zámečku, ale také ukazuje jak rozkošnicky si umí francouzi užívat života, třeba co se jídla týče. Při těchto francouzských scénách z obrazovky sálá teplo a vřelost, zatímco naopak modré záběry z Londýna studí. Scott je velice zručný řemeslník a estetický umělec zároveň a tak kvalita výsledku záleží jen na tom, po jakém sáhne scénáři, protože jeho styl narace bude vždy bravurní.

Některé filmy s tím jak léta běží dostávají nový rozměr. Šógunovi nindžové možná mohla být totální akční pecka v odbě svého vzniku, ale dnes se jedná o regulérní komedii. Opravdu jsem se nasmál tak, jako ani u mnohých komedií. Celý ten tupý scénář, žalostné herecké výkony, velice komické akční scény a hlavně všudypřítomná osmdesátková hudba dávají dohromady vskutku podivnou podívanou. Zejména přijdou-li na scénu nidnžové. Ti lezou ze stromu hlavou dolů, houpají se různě po lanech, podhrabávají se pod zemí atd. a to vše při použitých speciálních efektech působí ryze komicky. Film je také dokladem toho jak moc jinak prožívají japonci emoce a jak moc jiný mají smysl pro humor. To jak skládají scény, nebo spíš události přijde Evropanovi leckdy proti logice. Na druhou stranu si respekt zaslouží zejména Hiroyuki Sanada, protože jeho místy až akrobatické bojové umění občas vyráží dech.

Zde opravdu nechápu to nízké hodnocení. Možná je to dáno rozdílem mezi kinoverzí a režisérským sestřihem, ale právě delší sestřih považuji za jeden z nejlepších historických filmů. Osobně se mi líbil více, než zde několikrát zmiňovaný Galdiátor a hlavně je to film úplně jiný. Oproti němu má totiž komplikovaný příběh, díky kterému lze, na film celkem komplexně, nahlédnout na politické upořádání v Jeruzalémě té doby, ale také vidět spoustu detailů ze všedního života. V tomto směru je film velice ambiciózní a řekl bych, že svou sdělností očekávání naplňuje. Zatím jsem zmínil pouze obsah, ale je také nutné zmínit úžasnou kameru, protože vše co film popisuje, až je toho hodně, je i bravurně nasnímáno. Každý záběr je technicky precizní ale i epicky působivý. Scottovy film vynikají prací se světlem a s barvami a ani zde tomu není jinak. Malebné záběry z bitev, či ruch v ulicích by klidně mohly díky vyvážené kompozici sloužit jako předlohy pro plátna dávných umělců. Orlando Bloom sice není kdovíjaký herec, ale postava naivního romanticky smýšlejícího rytíře mu padne. Jeho herecké limity se tak stávají předností. Pro mě je film mimořádnou záležitostí a ve své kategorii patří k nejkvalitnějším dílům. I když věřím, že vidět vypáranou kinoverzi, kde chybí úplně chybí tak důležité postavy, jakými je mladý dědic trůnu, asi by mě film tolik nevtáhnul.

Celkem slušná komedie, která stojí na velice originálním nápadu a také na skvělém herectví De Nira. Mafiáni mu prostě padnou jako ulití, protože ať již je hraje v jakékoliv situaci, vždy působí až mrazivě věrohodně. Zde je jeho typické drsňáctví konfronotváno s humornými situacemi a nutno podolnout, že to funguje. Bohužel ve scénách, kde De Niro není film ztrácí, ale o to víc se vždy lze těšit na jeho nástup na scénu. Billy Crystal je dobrý nahazovač, ale bez postavy Paula Vittiho by byl poloviční.

Nevím jestli bylo z předlohy možné vyždímat víc, možná ano. Minimálně to nemuselo být tak nudné. Že komiksový hrdina zabrání nehodě vrtulníků tím, že postaví autodráhu v dnešní době asi nikoho moc neosloví. Velkou zásluhu na špatné koukatelnosti toho filmu má i Ryan Reynolds, kterému se nepodařilo mě po celou dobu přesvědčit, že má nějaké charisma a že bych mu měl fandit.

Předem musím přiznat, že pro mě je Alois Nebel srdcová záležitost. Je to moje krevní skupina. Mám rád komiksovou předlohu, mám rád Priessnitz i Umakart, mám rád drsnou horskou přírodu v pohraničí i onu pohnutou nejednoznačnou historii těchto míst. Tedy už díky tomi je velice nepravděpodobné, že by se mi film mohl nelíbit. A ani se to nestalo. Že je film spíš vizuální a méně o příběhu to přece musel vědět každý, kdo původní příběh zná. Zde je skutečně děj podružný, hlavním motorem čehokoliv okolo Nebela je temná atmosféra. A tu se i přesto, že toho vzhledem k zfilmovatelnosti muselo být spoustu vypuštěno, podařilo do filmové řeči převést naprosto skvěle. A ani ten příběh zase až tak slabý není. Zdánlivé nic nedění se, je totiž záměrem, který dopomáhá utvářet atmosféru filmu.

Tak jako předešlé díly nesly rysy typické pro akční filmy 70. let, tak je tento film násáklý osmdesátkami. Třeba typický motiv msty za smrt postavy, jejímž jediným účelem ve filmu bylo být pomstěna. Scénář sám o sobě působí jako zplácanina. Hlavní dějová linie, kdy se hrdinka mstí za na ní spáchané zločiny, by asi sama film neutáhla a tak je zde několik mafiánů, kteří pomáhají dodávat filmu tempo tím, že se Harryho pokouší oddělat, kdykoliv filmu dochází dech. Scény jsou to zábavné, téměř komické a tak film místy připomíná Muže z Acapulca. No a to, že že ti co dohromady splácali příběh a scénář, žádné velké hlavy nebyly jen dokládá místy opravdu tupý scénář. Zejména Harryho dialog s vrahyní v restauraci je jako od člověka nepolíbeného jinou literaturou, než je comics. Ale i přes tu spoustu vad film baví, protože například scény Harry přijde sám ve třech (Smith, Wesson a on) jsou prostě dobré.

Zatímco v minulém díle to měl Callahan v hlavě pomotané, třetí díl je příjemně přímočarý. Je jasné, že ten kdo stojí na opačné straně Harryho kanónu je ten špatnej a také je s ním po zásluze zacházeno. Stejně jako v předchozích dílech je zde speciální sorta šmejdů a to jsou Harryho nadřízení/politci. On se však nepáře s nikým. Navíc občas ze zakaboněného obličeje Clinta Eastwooda vypluje celkem slušná hláška, což v čase kdy se zrovna nestříli pobaví, plus vše klasické pro sedmdesátkové akčňáky, honičky po střechách, přestřelky v obchodě, boží káry a legrační hudba. Zábavný je i konflikt mezi Harryho šovinismem a vlnou feminismu, kterou také Callahan glosuje po svém. Nenáročná akce a zábava – ideální akční film.

Obřad je tím typem filmu, který vás nijak nedostane, ale ani neurazí. Má slušný příběh, který se příjemně pomalu rozvíjí, což je občas nuda, ale na druhou stranu mu to dodává zdání věrohodnosti. Nijak přemrštěně fantasticky nevypadají ani scény vymítání a to díky umírněnému použití speciálních efektů, jejichž nadužití většinou totálně srazí atmosféru. Dalším kladem je Anthony Hopkins, na němž je vidět, že si na stará kolena chce herectví užít a umí si najít něco k hraní na téměř každé postavě. Tím ale výčet kladů končí, protože po shlédnutí mi přišlo, že je film až příliš obyčejný a že by se od slibného námětu dalo očekávat něco víc. Udivilo mě i obsazení herce Rutgera Hauera, který je charismatický herec a tak jsem čekal, že bude nějak výrazněji vstupovat do děje, ale ono nic. Prostě tam jenom je a řekl bych že nejen úplně zbytečně, ale i na překážku.