kinej

Ty staré Chaplinovy grotesky jsou sice legrační, na druhou stranu někdy působí jako by sám režisér nevědel rady co si se všemi těmi metry filmového pásu počít. A tak se vlastně jedná o sled gagů, z nichž některé jsou průměrné (koza žere noty), ale některé jsou opravdu vtipné a originální (kafe zahuštěné cukrem). Tento film je zajímavý tím, že už i zde se projevuje nesmírné sociální cítění režiséra, jaké je patrné v jeho pozdějších dílech. Jenomže krom toho a několika vtipných scén má film dost hlušiny. Každopádně to stojí za shlédnutí, pořád se jedná o lepší záležitost než třeba současné televizní zábavné show.

Viděl jsem asi 3 minuty. Déle to nešlo. Kdyby to měl být reprezentativní vzorek toho jak se češi baví, tak bychom snad zasloužili být vyhubeni pro zbytečnost. Tohle je absolutní dno nejen televitní zábavy, ale kultury vůbec.

Tvorba Baze Luhrmanna mě míjí. Jeho filmová řeč, mě nijak neoslovila, i když zde jí až tolik není. Vlastně jen v úvodu a pak u se jedná o standartní Hollywood (i když australský) se všemi pro ale v tomto případě se všemi proti. Luhrman totiž nebalancuje na hraně kýče, on do kýče spadnul a doslova s jím brodí. Tím nemyslím vizuálně (to by vůbec nevadilo), ale především v příběhu. Prostředky, kterými se pokouší z diváků ždímat emoce jsou hodně laciné a svým způsobem jsou to podpáskovky. Například Luhrman opakovaně nechává hlavní postavy několikrát zemřít (každou zvlášť a navíc opakovaně), aby pak mohl diváka dojmout vstupem na scénu, či shledáním. Nebo do filmu uměle vkládá ples, aby mohl své hrdiny ukázat ve fešných ohozech. Režisér se dokonce ani neštítí použít prověřené hudební motivy z jiného filmu. Zkrátka toho silně koncentrovaného kýče je na mě moc. Ale přesto má film jeden nezpochybnitelný a silný klad a tím je Austrálie a její krajina.

Chaplin si zaslouží obdiv za to, jak dokázal přejít z němého filmu k mluvenému, přičemž v obou případech dokázal natočit vrcholná díla. Přeci jen němý film má totálně jiná pravidla, než film ozvučený. A tak zde pochopitelně nevidím Chaplina dělat jeh klasické gagy a obličeje, humor tohoto filmu spočívá ve scénáři. Některé scény, zejména ty, kde Verdoux svádí ženy, tím že s vysokou kadenci sází jednu kýčovitou romantickou repliku za druhou, se určitě řadí k tomu nejlepšímu co kdy Chaplin natočil. Také tento film se honosí pro pozdějšího Chaplina typickým poselstvím. Zde je chladnokrevný a cynický vrah Verdoux popsán v jádru jako dobrácká osobnost, jež je spíše sama obětí běhu dějin. Paralel by se našlo více, ale od toho jsou tu jiní.

Orlí pero je zoufale průměrný film. Je to dáno již námětem, který by spíše slušel zkrácenému televiznímu filmu, protože příběh působí vysloveně povídkově. Ve filmu je toho odvyprávěno poměrně málo na velké ploše, takže ve výsledku některé momenty filmu působí "natahovacím" dojmem. A ani zpracování tohoto námětu není kdovíjak působivé. Sice se nezapře krásná výprava, protože záběry krajiny jsou zvládnuté dobře, to je ale tak vše, co bych vyzdvihnul. Režisér jako by nevěděl jestli točí vážný western, nebo místy komediální film pro mládež. A tak zůstal na půli cesty k obojímu a díky tomu vtipné scény působí tak nějak nepatřičně, obvzlášť když jsou "umocněny" hudbou s komediálním motivem to ve mně zanechalo dojem nevyzrálého filmu. Nemám nic proti žánrovým křížencům, ale Orlí pero zkrátka není žádný zázrak.

Tento film působí jako chladnokrevná rekonstrukce jedné hodně zbytečně prohrané bitvy. Pokud je někdo fanda do vojenství, tak musí být nadšen, protože film nechává vhlédnout poměrně hluboko do útrob anglické vojenské organizace té doby. Detaily ze zásobování proviantem, či střelivem, nebo kolíkování dostřelu, dělají film realisitckým. Nazvdory tvrzení některých příspěvků zde, se mi válečné scény zde zdály velice povedené. Myslím, že režisérovi se dojem masy lidí podařilo vytvořit znamenitě, obzvlášť pokud divák sleduje film v původním širokoúhlém formátu bez ořezu. Britové jsou zde vykreslení jako stateční, nicméně povětšinou tupí a zpupní válečníci, jejichž systém boje se s tím jak dostávají výprask stává čím dál tím více úsměvnější. Snad jedinou nevýhodou tohoto filmu je přísná až neutralita. Ano je zde pár kladných a záporných postav, ale přeci jen zde není žádný faktor, nebo osobní rozměr, který by vzbuzoval emoce.

Inside I´m dancing je hodně líbivý film. Ale výhrady mám. Tou první je, že příběh je postaven na starých klišé do ústavu (psychiatrická léčebna, domov alkoholiků, nemocnice, intr), kde chovanci žijou stereotypním životem, dorazí rebel, který začne vše měnit k lepšímu. To už zde bylo mnohokrát. Tentokrát naštěstí scénárista nechává postavy odejít a žít na vlastní pěst. Ale jen za účelem toho, aby nás mohl citově ždímat a vydírat. Naštěstí to režisér O´Donnel dělá dobře, bez toho aby se brodil kýčem a v romantika se odehrává v mezích reality. Největším úkazem filmu je herecký výkon Stevena Robertsona, ten ztvárnil herecky velice vděčnou postavu invalidy naprosto věrohodně a nechal tak vzpomenout Daniella Day-Lewise ve filmu My Left Foot. Nejsilnějším momentem filmu je pro mě sklada Hurt, která je v podání Johnnyho Cashe jednou z mále coververzí, jež předčí originál.

Vyhýbal bych se frázím, že Dopadení je mnohem slabší než první díl. To není pravda. Film je natočen minimálně stejně dobře a má srovnatelné akční pasáže, které jsou zde navíc obohaceny o efektní záběry z pohledu Pepka. Jedinou nevýhodou je samotný scénář, který již nepůsobí tak realisticky a navíc mi v něm občas skřípe logika. Například to že by mafiání nechali Pepka jít, zkrátka působí velice nepravděpodobně, stejně jako i pár jiných dějových zvratů filmu a to je vzhledem k tomu, že si film zakládá na realistickém pojetí nešťastné rozhodnutí. Jinak ale skvělá

Myslím, že Francouzská spojka patří mezi filmy, které nestárnou. Věk se projevuje pouze tím, že do dnešní doby vzniklo podobných filmů spousta a tak její "skandální" děj už dnes nikoho nezaskočí. Co však nezestárne nikdy je bravurní zpracování, která má i dnes daleko k tomu působit staře. Například to, jak vynikajícím způsobem dokázal režisér natočit pěší sledování záporáků nemá chybu a je zajímavé kolik dynamiky dokázal režisér dostat do scény s ne úplně velkým akčním potenciálem. A to se ani nezmiňuji o té hlavní akci s nadzemkou. Určitě se jedná o jednu z nejlepčích kriminálek ever.

Z Plechového bubínku v jakékoliv podobě jsem měl hodně rozporuplné pocity a tak nemohu říci, že by se mi vysloveně líbil. Někdy totiž znechucoval a hlavní postava byla občas velice protivná. To byl ale zřejmě záměr autora, nehladit jen po srsti, což je v pořádku, jen se pro mě jedná o hůře stravitelnou záležitost. U tohoto snímku bych vyzvednul zejména práci scénáristy J.C. Carriéra. Jelikož jsem četl i knihu, i když už je to dlouho, tak mám za to, že se mu skutečně podařilo převést ducha velmi obsáhlé knihy do filmového scénáře a nic podstatného nevypustit. Obdobně se to podařilo režisérovi Schlöndorfovi. Naprosto famózní je herecké obsazení, kde není jediný slabý článek. Herecký výkon Davida Benetta je až na hranici uvěřitelnosti, protože podává vyspělé herecké výkony, možná se jedná o jeden z nejlepších dětských výkonů všech dob. Po filmové stránce nelze filmu nic vytknout a tak jediným důvodem, proč nechci dát plný počet je už předloha tohoto filmu.