kinej

Krása tohoto filmu spočívá v úžasném scénáři. Propojení osudů polovičního autisty Maxe a smolařky Mary je skvělý hlavní motiv, který je navíc obohacen o náčrty životů dalších vedlejších postaviček. Výsledkem je strhující a hlavně událostmi nabitý děj, jehož tempo nepolevuje. Vizuálně se mi film až zase tolik nelíbil, ale to je asi spíš věc názoru a vkusu, než nějaké objektvní hodnocení desginu postaviček a jejich světa. Na tom ale skutečně nesejde, protože propojením loutkového filmu s dojemným příběhem dvou outsiderů vzniklo úžasné dílo, které stojí za to vidět vícekrát.

Když jsem viděl Matrix znovu po dlouhé době, tak už ne mě nezapůsobil tak drtivým dojmem, jako když jsem ho viděl poprvé. Je mi jasné, že je to dáno záplavou filmů, které Matrix nějakým způsobem vykrádají a tím ho i trochu devalvují. Na rozdíl od jiných fanoušků mi nepřišla ani ona hlavní myšlenka matrixu nějak hluboce oduševnělá, vždy jsem tento film žral zejména kvůli jeho technickým kvalitám, než kvůli obsahu. Přesto přeze všechno a i přes to, že na film nahlížím optikou zvoraných pokračování, není zbytí, než dát plný počet. Matrix byl prostě první a nejlepší o to už mu zůstane, i když už je dnes překonaný.

Neviděl jsem film, kterému by se tak úspěšně dařilo převádět na plátno cokoliv z atmosféry knih H.P. Lovercrafta. Cormanovi se to částečně daří a už jen to je úspěch. O nějaké atmosféře strachu již se přbývajícím stářím tohoto filmu sice již nemůže být řeč i když i tak se občas divák dočká náznaku napětí, či leknutí. Jinak asi není filmu moc co vytknout. Je tak dobrý jako jsou dobré předlohy z nichž čerpá a stejně jako ony je i on poznamenám časem. Pro ty papundeklové kulisy, když jsou pěkné, má slabost a tak dávám solidní 4 hvězdy.

Je naprosto úžasné být svědkem filmové všestranosti Stevena Spielberga. Tenhle člověk se pro film narodil. Dokáže točit drsná dramata, bombastické sci-fi nebo napínavé horory a v tomto případě vytvořil snad nejkrásnější dětský film všech dob. Síla E.T. spočívá v tom, že jde o silnou a náročnou emocionální nálož, která místy až hraničí s citovým vydíráním, ale díky naprosto profesionálnímu provedení, nikdy nespadne do bahna kýče. Musím říct, že tento film mě opravdu emocionálně vyčerpal a vidět ho jako dítě, snad by mě i poznamenal. Jsem spíš fanda do tvorby ala filmový klub, avšak musím uznat, že tento film je snad jeden z nejpůsobivějších, které jsem kdy viděl.

V posledních letech své kariréy podával Luis Buňuel pozoruhodné výkony. Natočil několik naprosto famózních snímků v řadě a Ten tajemný předmět touhy je jedním z těchto skvostů. Příběh je osobní drama o posedlosti milovanou osobou, které by obstálo třeba i coby kniha, což se asi i stalo. Každopádně pod rukama Buňuela se převedením tohoto námětu do filmové podoby stal opravdový klenot. Tento režisér je bytostný surrealista i když v jeho pzdějších filmech drží svou fantazii dost na uzdě a jeho typické vklady do filmu se vyskytují jen občas. To však rozhodně není na škodu. Jeho surrealismus a film jemně dokořeňuje o absurdní rozměr a výsledek je jednoduše fenomenální.

Nejsem si úplně jistý jestli si Carlitova cesta zaslouží být mezi 200 nejlepšími filmy, kde je momentálně umístěna, rozhodně se však jedná o úžasný film. Co mě na filmu dostalo asi nejvíc, je závěrečná honička v metru a zejména pak na nádraží. Ta je tak excelentně nasnímaná, že už jen kvůli ní, by měl film patřit do zlatého fondu kinematografie. Kameraman zde předvedl skutečné mistrovství svého řemesla. Díky němu jste v těchto záběrech opravdu vtaženi do děje a téměř na vlastní kůži pocítíte že jde o kejhák. Samozřejmě adekvátně k tomu odpovídá parádní práce střihače. Al Pacino hraje roli, která mu sedí nejlépe a skvělý je i Sean Penn. Plné hodnocení si film rozhodně zaslouží.

Škoda že nemohl Jiří Menzel natočit tento film před deseti dvaceti lety. Mohl to být jeho nejlepší film. Ale v této podobě se jedná o průměnrou záležitost. Scénář a vůbec koncepce jednotlivých scén, není vůbec špatná, síla předlohy se nezapře, jenže její převedení do filmové podoby notně skřípe, jakoby film točil někdo unavený, kdo nemá sílu dohlédnout na to, aby byly všechny scén tak perfektní, jak jen mohou být. V Menzelových filmech bývala vždy výborná kamera, vzletné záběry z jeho filmů působily nesmírně poeticky, ať již na nich bylo cokoliv. Zde je kamera naprosto bez nápadu a film tak díky tomu vyznívá sterilně. Špatné mi dokonce přišly i zvukové efekty, ve scénách z lesa je vždy nacpaná nevydařená zvuková kulisa zpívajících ptáků a výsledkem je, že to působí jakovy k sobě záběr a zvuk vůbec nepatřily. Dalším velkým mínusem jsou herecké výkony. Herci postrádají onu lehkost, která činila Menzlovy starší film vždy tak přirozené. Zde působí vše velice strojeně jakoby snad všichni cítili potřebu zvládnout scénu na co nejméně pokusů. A tragédie největší je hlavní role. Barnev podle mě jinak nejede na stejné herecké vlně s ostatními a také se zde v plné nahotě ukazuje jakým zlem je dabing. Pokaždé když herec otevře pusu a ozve se Kaiserova replika to působí jako pěst na oko. Úplná křeč. Škoda

Zde se možná odpoutám od snahy o objektivní hodnocení, protože když vidím vrcholné filmy s Chaplinem, hřeje mě to u srdce. Jeho herectví způsobuje, že se cítím příjemně kdykoliv si na film vzpomenu. Nejde jen o to, že jeho filmy jsou vtipné, ale oni jsou i milé a dojemné. A přesně takové je i Zlaté opojení.

Nostradamus nemá, až na místy toporný vysvětlující scénář, žádné větší mouchy. Tou jedinou, avšak zásadní je, že film je jednoduše průměrný. Nic netěží ze zajímavého námětu, ze silného obsazení a už vůbec ne z prostředí ve kterém so odehrává. Příběh je tak nějak předvídatelný, kvalitní herci odvádějí to své a kamera je sterilní, jakoby se jednalo o televizní film. Sice se nejedná o špatnou záležitost, ale nevidím důvod, proč tento film sledovat více než jednou.

Skřivánci na niti rozhodně jsou klenot. Svým vyzněním jsou totiž velice silným a odvážným dílem s morálním poselstvím, které ukazuje rozdíly mezi slušností a zákeřností a to ve velice lidské podobě a tak nějak česky s humorem. Z Menzelových filmů se navíc podle mého názoru, jedná o nejsilnější vizuální zážitek. Již první záběry na šerednou průmyslovou krajinu jsou fascinující a následné scény ze šrotiště nezapřou geniálního kameramana, jenž do filmu vepsal onu všudepřítomnou rezavou barvu. Projevuje se i režisérův cit pro vyznění jednotlivých scén, a to například v momentech kdy političtí provinilci platonicky pokukují po kopečkářkách. Herecké obsazení je samozřejmě bezchybné až po tu nejposlednější roli.