inutihar

Neuvěřitelně dementní, v pravěku se odehrávající a lehce erotická italská komedie inspirovaná Aristofanovou Lysistraté. Jen pro zkušené a velmi otrlé diváky. Společně s Kozím příběhem I jediný film za posledních asi 10 let, který jsem nevydržel až do konce. Titulní píseň k nepřežití...

Až místní hodnotitelé dostudují a sednou si do svého prvního "open space" nebo "cubicle", pak pochopí, že tento film podcenili.

Samozřejmě to je strašná blbost, ale bavil jsem se.

Jaj, to byla kokotina. Pravda, je třeba uznat, že u některých komických scenek jsem se i pousmál.

Všechna klišé a patos amerického válečného filmu na které si jen lze vzpomenout. Ale letecké souboje, byť CGI, dost dobré. A Karlštejn!!!

To byla jízda. Já jsem se bavil, slečna to ještě asi hodinu po skončení nějak nemohla rozdýchat.

Snad poprvé, co jsem v kině přemýšlel, že by bylo možná lepší jít na 3D verzi. Pak mě ještě napadlo, že bych si mohl před tím dát trávové koláčky, ale kdo ví, jak by to pak dopadlo.

Melancholické drama z prostředí tamilské minority v Singapuru. Alkoholik a bývalý kouzelník se pokouší najít cestu ke svému synovi. Bohužel, i přes poměrně slibný začátek začne být film velmi předvídatelný a praktický žádné klišé nezůstane opomenuto. Film tak zachraňují jen výborná "magická" čísla a našlapaná tamilská hudba.

No hrůza. Ani nostalgie to nezachrání.

Filmové peklo. Hřeby v očích, uších a dalších otvorech. Kdybych těch 80 minut mlátil hlavou do zdi, byl by to smysluplněji strávený čas.