inutihar

Kultovní argentinské rape&revenge sexploitation s legendární Isabel "Coco" Sarli v hlavní roli.

Na jednu stranu film předvídatelný,na druhou jeden z mála hraných filmů o surfařích a surfování z 60. let, který je relativně realistický a dramatický a nepokouší se konkurovat surfovým muzikálovým teen komediím (zdravím Beach Party sérii), kde je prkno a surfování jen atrakcí navíc. A ty jízdy ve Waimea Bay v podání Grega Nolla a Mikea Dory ty jsou dodnes úžasné.

Neúspěšný amatérský raper využije volební kampaň na starostu malého kalifornského města k propagaci svého alba. Shodou náhod ale volby nečekaně vyhraje a musí se začít sžívat se svojí novou rolí, aniž by tušil, co vše vlastně obnáší komunální politika.

Za mě dobrý. Ale dovedu si představit, že s dabingem to může být peklo.

Pohádka, to je to správné slovo...

Klasický příběh o ženě mstící ztracenou lásku překvapuje nečekaně drsnými až brutálními scénkami a přitom dbá na uvěřitelnost charakterů, zejména pak u hlavní ženské postavy, což se v mnoha podobných filmech nevyskytuje. Female Demon Ohayaku předznamenává boom pinky violence/roman porno filmů, které živil japonská studia v 70. a 80. letech 20. století. Přestože tento kousek obsahuje prakticky vše, co je pro pinky žánr typické (tedy silnou ženskou hrdinku, pomstu, násilí a sex včetně otevřeně lesbických scén) připomíná zároveň klasické samurajské filmy, kterými se nejen po formální stránce inspiruje. Hodně tomu pomáhá i černobílé provedení.

Těžko se to popisuje, ale už dlouho jsem se u filmu necítil tak jaksi divně. Nicméně s odstupem několika dnů musím říct, že mě to utkvělo v paměti poměrně výrazně. Rozhodně něco, co divák určitě nečeká. A pobavíte se.

A toto vytvořil Obajaši podle návrhu své tehdy jedenáctileté(!) dcery poté, co ho producenti z Toho oslovili, zda by neuměl natočit "něco jako Čelisti". Doporučuji shlédnout rozhovor o natáčení s režisérem na DVD/BD (nebo aspoň přečíst heslo House na wikipedii), je to plné takových zajímavých odhalení (třeba, že poté, co viděl jednu z hereček nahou, jí nechal dopsat do filmu nahou scénu).

Na tomto jsem vyrostl. Byly doby (1991/2) kdy jsem to možná považoval za nejlepší film všech dob a do krve se hádal o tom, jestli je lepší van Damme nebo Lundgren, kteří v té době přebírali pomyslnou štafetu nejlepších akčních herců od osmdesátkových ikon Arnolda a Sylvestera. Jo, byl jsem mladý a hloupý... Hodnocení zohleňuje nostalgický faktor, v reálu je to tak na dvě.

Hodně vydřené 4*, hlavně za ty některé úžasné vtípky v dialozích. Neděkuji CinemaCity za to, že 15 minut před koncem vypadl obraz...